Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Hamr na Jezeře ll. Ještěd a Děvín

vydáno 13. srpna 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Třetí den zdoláme Ještěd z Hamrů na Jezeře. Já s Jirkou na elektrokole, Roman s Marií půjdou na vrchol hezky po svých. Odpoledne budeme střídat jízdu terénem s výstupy na pískovcové skály a vrcholy kopců.

Vzhůru na Ještěd

mapa Stopař

Přes Křižany k Černému kopci

Hotel Pacifik v Hamrech. Odjíždíme na Ještěd.

Zelená turistická trasa je i cyklostezkou a tak si užijeme ranního drkotání se po kamenech. Cesta vzhůru za bývalým mlýnem ze 17. st., který se stal později barokní papírnou, míjí vrcholy Útěchovického Špičáku a Stříbrníku. Roztahané Křižany projíždíme vlastně až pod Ještěd, jehož vrchol zvýrazňuje známá silueta rozhledny. Serpentiny nás vedou vzhůru k pramenu Ploučnice. Poté traverzujeme svahy masívu k Pláním pod Ještědem, odkud kamenitou cestou velmi rychle nabíráme výšku. Zapomenu si dát lehčí převod, nejede to a kousek musím kolo tlačit. Přemýšlím, kde se stala chyba. Samozřejmě znovu v mé hlavě.

První část trasy je dost kamenitá.

Křižany...

Kostel sv. Maxmiliána...

Krátce se rozhlížíme z Černého kopce (887 m n. m.), kam vede sedačková lanovka z Horního Hanychová a proto je kolem živo. Hřbet Ještědu tvoří křemencový suk, vzniklý z měkčích fylitů, břidlic a vápenců. Křemence jsou světlejší, často s modravým nádechem. V jejich puklinách vznikaly krásné červené křišťály, po po nichž byly pojmenovány Červené skály. Středověcí hledači drahokamů zde proto hloubili krátké štoly, díky tomu v křemencových skalách najdeme dvě skalní brány, vápencové lomy a jeskyňky - Hanychovskou a Liščí díru s krasovou výzdobou. K vyhlídce Červený kámen je upravena stezka na nejmohutnější skalní výchoz jihozápadního svahu Ještědu, kterým jsme projeli.

Ralsko jako vykřičník v Máchova kraje.

Vyhlídka Karolíny Světlé zarostlá, výhled zde nehledejte

Zato od Červené hory se otevře pohled na Liberec.

Blížíme se k Ještědu.

Ještěd (1 012 m n. m.)

Naši cyklotrasu k vrcholu bikeři moc nevyužívají. Musíme se vyhnout desítkám turistů a protože je neděle, prostory kolem rozhledny se naplnily mnoha diváky. Někteří korzují po vyhlídkách v okolí rozhledny, jiní salaší u některého z mnoha stolů u občerstvení Rohanka. Fotím okolí hory i vzdálené vrcholky Máchova kraje, jež se shora zdají tolik nicotné. Drsné Ralsko odsud vypadá jako malý luční krtinec.

Vstoupím do budovy rozhledny a čtu si její historii. O tom, že od roku 1876 stála na vrcholu vyhlídková věž, která však byla roku 1889 nahrazena novou rozhlednou. Již tehdy se uvažovalo o stavbě kamenné rozhledny, která byla navržena. Základní kámen nového horského hotelu byl položen v červnu 1906, aby byl o rok později otevřen. Když v roce 1963 zničil hotel požár a později i Rohanovu chatu, vznikl projekt na současnou podobu rozhledny s restaurací, ubytováním a vysílačem. Stavba ve tvaru hyperboloidu architekta Karla Hubáčka a statika Zdeňka Patrmana, byla dokončena v roce 1973. Stavba vysoká 94 m opticky dokončuje vrchol Ještědu. Tolik v kostce o snaze našich předků zpříjemnit turistům pobyt na více než tisíc metrů vysokém vrcholu nad Libercem.

...

...

...

Pohled k Hamrům na Jezeře dává najevo, že jsme se ubytovali v relativně ploché krajině, ale pískovcové skály a vrcholky se tomuto tvrzení vzepřou.

Na Malý Ještěd a Vápenný navazují Lužické hory.

Vrcholový obelisk.

...

Moc dlouho se mezi davy nezdržíme. Vnitřek rozhledny s restaurací známe z dřívějška a před sebou máme ještě kus zajímavé trasy. Přírodní park Ještěd se rozkládá na 93,6 km2 a my si jeho značnou část projedeme. Volám jmenovci Romanovi, který na Ještěd jde s Marií z Hamrů na Jezeře po svých, kde jsou. Opustili Osečnou a po červené značce stoupají k vrcholu Jestědu. Nazpět se pohodlně svezou autobusem a tak 18 km pro ně dnes nebude problém ujít. Jen to velké převýsení dá trochu zabrat.

Vířivým kamenům dali jména švýcarských vrcholů.

Vnitřkem rozhledny jen projdu.

...

Hřebenem Malého Ještědu a zpět k Hamerskému jezeru

Sjíždíme k Výpřeži kolem skály Malého Matterhornu a míříme po červené hřebenovce na Křižanské sedlo. Postupně ztrácíme výšku, cesta zpět bude snazší a rychlejší. Zvlášť, když dorazíme do sedla, odkud můžeme jet dál do kvalitní cestě. V Křižanech překřížíme naši dopolední trasu a přejedeme návrší k Družcovu. Tady se napojíme na velkoryse vedenou cyklostezku č. 15 - Ploučnice, abychom se poli, lesy a loukami propletli k Osečné. Dobrou volbou se ukáže zkratka přes lázně Kunratice, kde se levně najíme. Já si zde dokonce mohu zakoupit novou peněženku a opasek. Stejnou cestou jako od obory Židlov se vracíme do hotelu Pacifik. Sjezd k Hamerskému jezeru je oddechový. Odpoledne se pokusíme částečně zopakovat úspěšnou pěší trasu našich kamarádů z včerejšího odpoledne. Tedy po skalách v okolí Hamerského jezera.

A jedeme zase dolů...

...

Malý Matterhorn.

Ještěd od Malého Ještědu.

...

...

Křížanské sedlo (578 m n. m.)

Lázněmi Libverda vede cyklotrasa.

...

Skalním terénem v okolí Hamerského jezera

mapa Stopař

Stohánek

Když Jirka dobije baterií elektrokola a já ji vyměním za náhradní, vyrážíme mezi pískovcové skály v okolí Hamrů. Variabilní trasu budeme upravovat podle průjezdnosti terénu. První zastávkou je přírodní památka Stohánek (397 m n. m.). Skalnatý kopec leží na území bývalého vojenského pásma Ralsko a na jeho vrcholové plošině nalezneme zbytky skalního hradu Stohánek, postaveného někdy kolem roku 1430. Dřevěné části hradu dávno zanikly a dnes spatříme jen pár místností vytesaných ve skále. Hrad Vartenberků zanikl již v druhé polovině 15. století, poté zde bývala poustevna, která inspirovala spisovatelku Karolinu Světlou v díle "Poslední poustevnice".

Na pískovcový vrchol vylezeme štěrbinou po vytesaných schodech. V dáli nám svoji dominantní přítomnost sděluje Ještěd. Další trasa cestou necestou povede po zelené značce. Obáváme se hlubokého písku, a to se i naplní. Naše horská kola s širokými gumami projedou leckde, přesto musíme dávat pozor, abychom se někde nezapíchli.

PP Stohánek.

...

...

...

...

...

Na Stohánku stával malý hrad...

...

...

...

...

Skalní divadlo

Druhou zastávku dáme u Švarcvaldské brány ve Skalním divadle. Jdeme do skal k bráně - skalnímu oknu a na další zajímavost nás upozorní cyklista, který jako my dva dole odložil svůj bike. Totiž na zkamenělý útvar, kmen stromu, hladký jako buková kůra a úžasně fotogenický. Tzv. "železné klády" však nejsou stromy, nýbrž trubicovité formy proželeznění pískovce. Já vidím zkamenělý kmen. Té dokonalosti se mi ani nechce uvěřit Přibližně 90 milionů let staré nánosy z druhohorního období křídy zde vydávají na odiv svá tajemství. Skalní blok obsahuje mnoho výklenků, sloupů, zvětralých dutin a říms, a pro Ralskou pahorkatinu typických klád. Ty vznikaly průtokem železitých roztoků přes vrstvy pískovce a pronikáním do okolních vrstev, kde se usazovaly železité sloučeniny, zpevňující pískovce.

Skalní divadlo...

...

...

...

...

Zkamenělé klády...

...

...

...

...

...

...

...

Bývalý uranový důl.

...

Sedlo mezi Ostrým a Děvínem

Děvín

Popojedeme k bývalému uranovému dolu Hamr ll. V okolí se těžilo povrchově nebo v nehlubokých štolách, ale v 17. století těžba železné rudy utichla, aby ji v polovině 18. století obnovil hrabě Adam František Hartig. Kromě klasické oblasti Děvína vyrostly další doly u Stráže pod Ralskem a Svébořic, kde fungovaly téměř 40 let. Ruda se zpracovávala ve vysoké peci v Hamru na Jezeře a v pěti hamrech v okolí.

Dalším naším cílem je vrchol Děvínu (426 m n. m.), kam se s koly dostáváme jen obtížně. Nejprve vystoupáme pod vrchol Ostrého, tedy Hamerského Špičáku, a pak traverzujeme jeho prudké svahy. Kola jen vedeme, do sedla to je kousek.

Pod Děvínem zamykáne kola a stoupáme na vrchol protáhlého kopce, jež před námi zatím skrývá svá tajemství. Tím největším je hrad, jehož velikost překvapí. Brzy jsme u výhledu na Hamerské jezero. Již zde začínají hradní zříceniny, kterými se budeme proplétat hezky daleko, až k strmému svahu a výhledu na Hamerský Špičák. Dva vyjící vlci již dál nikoho nepustí. Jejich převtělení do zbytků trouchnivějícího stromu vás nesmí zmýlit. Pořádně si prohlédněte jejich bělavé tesáky a pomalu začněte ustupovat, jako jsme to udělali my. A hlavně se chovejte tiše, jste v přírodní památce Děvín a Ostrý. Co se stalo s povykujícími dětmi, které k vlkům také mířily, se nechci ráději ani domýšlet.

Hrad Děvín byl rozsáhlý...

...

...

...

...

...

...

...

...

Závěr hřebene hlídají vyjící vlci.

Ostrý či Hamerský Špičák.

...

Dolů vybíráme snazší cestu. Než dorazíme na nám známou cyklostezku Ploučnice, občas se nám kola zaboří do nánosů písku tak hluboko, jako by je chtěly uchovat po další miliony let. Osvěžující odpolední výlet a kombinace průjezdů lesem, s výstupy na pískovcové útvary a hrad Děvín, nás příjemně naladil na další den v Saském Oybinu

Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů v Hamrech na Jezeře

mapa kaple

Před večeří stoupáme po kamenných schodech ke kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů, kterou nad hotelem Pacifik skrývá bujná vegetace. Kaple na Křížovém vrchu byla postavena v roce 1832 a je zapsána mezi kulturními památkami od roku 1965. Kameny na její stavbu byly přivezeny z nedalekého hradu Děvín.

S každým krokem poděkujeme za možnost objevovat zdejší krajinu a její přírodní krásy, ale asi nedostatečně. Na cosi jsme jako nevěřící museli zapomenout. Začíná pršet a proto od kaple hlásíme zrychlený ústup. Kam jinam než do pohody hospody.

Kaple Panny Marie Pomocnice křesťanů pochází z roku 1832.

Hotel Pacifik.