Hamr na Jezeře l. Lužické hory a Ralsko
vydáno 8. srpna 2024 – napsal Rony – žádný komentář
Znovu na sever. Do pískovcových skal, mezi vrcholky Máchova kraje, pod Lužické hory a Ještěd. Tam míří naše čtyřčlenná výprava objevovat nepoznané a dobývat neznámé. Hamr na Jezeře a hotel Pacifik nám poskytne ideální zázemí pro pět letních dnů k pěším toulkám, cyklovýletům i relaxaci.
Lužická a Žitavské hory
Přes Heřmanice v Podještědí na Hvozd
Jedeme na sever přes Liberec hezky po dálnici, přeto nám jízda zabere téměř 4 hodiny času. Kolem jedenácté dorazíme k Rynolticím do Polesí, odkud jsem mně a Jirkovi naplánoval cyklotrasu. Okruh povede přes německé Sasko, do skal a údolí.
Máme zprvu stejnou cestu s pěšáky - druhým Romanem a Marií. Jedeme po cyklotrase souběžné s modrou značkou a Mezinárodní NS Lužické a Žitavské hory. Cesta se jmenuje Hadovka a při pohledu do mapy je jasné proč. Kroutí se kopcovitým terénem pod Liščí horou jako dlouhá užovka, kterou vysvobodí až blízkost obce Petrovice. Zde se trek kamarádů otočí k Loupežnickému vrchu, aby jejich stopy prosmýkly mezi Černým vrchem a Černou horou a oni se vrátili k autu do Polesí.
My pokračujeme do Heřmanic v Podještědí. Okolí trojmezí u česko-německo-polské hranice se přezdívá "Krajina podstávkových domů'. V každé malé vísce zde najdete lidovou architekturu a dědictví z 18. století. Výrazné domky s černými trámy a bílou vymazávkou, sloupy podepřenou střechou a zdobené štíty nepřehlédnete. Podobně i barevná okna a zvláštní podstávky. Stoupáme mezi tyto domky kolem potoka směrem k Heřmanickému vodopádu a využijeme k zastávce Babiččin odpočinek. Před horskou obcí Krompachy se můžeme občerstvit. Promýšlíme trasu, která bude pokračovat Saskem. Čeká nás výjezd na vrchol Hochwaldu, česky Hvozdu (749 m n. m.), protáhléhi kopce dominujícímu zdejší oblasti.
Lužické hory. Oblé kopce a krásná krajina. Pro cyklotoulky jako by byly stvořené...
Heřmanice nabízí jiné pohledy. Ralsko je nedaleko...
...
...
Podstávkové domy jsou v každé vesnici Lužických hor, Šluknovska a Frýdlantska. Říká se jim jednoduše roubenky nebo podstávky...
Hvozd v pozadí je cílem.
...
Pěkně ostře a přímo stoupáme z Heinu lesem na Hvozd. Nejprve k restauraci s výhledovou plošinou, abychom se rozhlédli po kraji Lužických a Žitavských hor. Přímo přes plošinu restaurace mezi stoly vede státní hranice. Pozorujeme výraznou Luž, kuželovitý Klíč či podobný štít Ortelu. Před sjezdem zpět do Heinu ještě odbočím pro jednu fotku k rozhledně Hochwald Tower.
Saskem do České brány a k Bílým (sloním) kamenům
Pokračujeme v krasojízdě lesy na Kurort Oybin a Lückendorf. Nedaleko hraničního přechodu ještě objedeme Straßberg a do Čech se dostáváme údolím přes Českou bránu. Hezky terénem, pískem a kamením vysypanou cestou stoupáme k Černé hoře. Bereme zavděk turistické značky a motáme se lesy mezi kopci a skalkami až k rozcestí Pekařův kříž. Jedeme pod Vraní skály, abychom mohli obdivovat něžně zaoblené pískovcové skály, v jejichž erotických tvarech si můžete představit leccos.
Přesvědčím Jirku i k další zajížďce, která stojí za to. Před lety jsme mohli vylézt na hřbety bílých slonů. Tohle malé sloní stádo již drahnou dobu kráčí z loučky u Jitravy skrýt se před zraky chtivých turistů do stínu a ticha lesa. Tehdy jsme na bílé sloní hřbety opravdu všichni vylezli, dnes jsem se o to jen pokusil. Přece jen jsem k těmto kamenných tvorům získal respekt. Bílé kameny zůstávají za námi.
Výjezd na vrchol Hvozdu ..
Hochwaldbaude stojí na hranici.
Luž je nejvyšším vrcholem Lužických hor.
...
K rozhledně Hochwald musíte kousek popojít.
Kelchsteinwächter nedaleko Oybinu.
Přes Českou bránu míříme zpět do Čech.
Skalní útvar Česká brána.
...
Kleiner Grenzkogel.
Lezecké na Vraní skály...
...
...
...
...
..
Kaple v Horním Sedle.
Bílým kamenům se říká sloní. Pokud přicházíte od Jitravy, pochopíte proč...
...
...
Lezecký pokus výstupu na Bílé kameny...
...
...
Kolem hlavní cesty se vracíme do Rynoltic - Polesí, kde již Roman s Marií zevlují u nějaké hospody. Mám velkou žízeň a tak mi kofikola a grepová limča bodne. Do ubytování v hotelu Pacifik k jezeru v Hamrech to máme necelou půlhodinu jízdy. Celý den bylo vedro a tak večer jdeme na placenou písčitou pláž Hamerského jezera, abychom trochu svlažili přehřátá těla. Zaplavu si dokonce s rodinkou odrostlých kachňat, ani netuším jakého druhu. Nechají mne pomalu připlout na pár metrů a tak je mohu jejich krásu a chování dlouze zblízka pozorovat. Podle všeho jde o husici nilskou, v starověkém Egyptě chovanou jako hlídač, domácí společník a posvátný pták zasvěcený bohyni Eset. Jejím přirozeným domovem je sice Afrika, avšak dnes se postupně její teritorium rozšířuje i do Evropy a posledních letech začala úspěšně hnízdit i v Česku.
Hamerské jezero je v neděli večer stále plné. Vedro nepolevuje. V pozadí děvín a Ostrý.
Hamr na Jezeře.
Přípitek v klidném hotelu Pacifik, kde dobře vaří.
Jägermeistera zde točí z láhve fo předem vychlazené sklenky. Tož ho další dny rádi zopakujeme.
Výstup na vrchol Ralska
Průrva Ploučnice
Ještě před rozedběním nás budí neúnavné kohoutí kokrhání. Ne úplně vyspalý se doumlouvám s nevrlou recepční a přiobjednávám snídaně, protože vodu na kafe či čaj není kde ohřát. Prostě klasický hotel, tenhle má svoji historii, což poznáte na fotkách či kresbách uvnitř restaurace. V noci sprchlo a mírný déšť hozí i přes den, ale důležité je, že včerejší vedro pominulo. I proto z naší předem připravené nabídky vybíráme výstup na Ralsko (698 m n. m.). Že to nebude snadné, je patrné z pohledu na ostrou siluetu vrcholu, k němuž se blížíme. Kužel tefritové hory Ralsko se tyčí téměř 400 m nad okolí a je dominantou krajiny. Přesouváme se autem do Novin pod Ralskem na parkoviště k průrvě Ploučnice.
Řeka Ploučnice pramení pod Ještědem, aby po 106 km v Děčíně posílila vody Labe. Noviny pod Ralskem proslavila částečně uměle vytvořená průrva skrz pískovcovou skálu, která vznikla asi v 16. století. Její součástí je také 150 m dlouhý tunel a 36 m hluboká Mlynářská jeskyně. Jdeme k vyústění z průrvy, kde jsou ve skále patrné vytesané schody a záseky po trámech, držící kdysi mlýnské vodní kolo. Fotograficky mimořádně působivé obrázky z tohoto místa jsou známé, my ještě stoupáme k průrvě řeky, která je neméně působivá. Jako by zde nějaký bohatýr svým ostrým obřím mečem rozťal pískovcovou plošinu vedví. V hloubce pod námi se leskne říčka, mizící ve skále. Jdeme dál až k výronu jasně žlutého písku, který působí poněkud pitoreskně.
Cyklomagistrála Ploučnice vede krásnou krajinou a postupně si její části projedeme.
...
Průrva Ploučnice...
...
...
...
...
...
...
...
Vodáci mohousjet Ploučnici na kánoi.
Po červené na vrchol Ralska
Ačkoliv nás od přímého postupu k vrcholu Ralska místní z chalupy odrazovali, snadno nejdeme cestu, jež je dobrou zkratkou. Přivede nás na červenou značku, která povede přímou stezkou pod vrchol. Netrvá to dlouho a jdu vzadu osamocený. Své tempo přizpůsobím ostrému stoupání, abych vše udýchal. Jde se lesem a tak nám nevadí chvilková přeháňka. Listy stromů dolů nepropadne téměř nic. Pod kamenným mořem stezka začíná hadovitě obtáčet strmý vrchol hory. Smyčku postupně utahuje, aby jí uvolnila teprve u hradní zříceniny Ralsko.
...
...
Kamenná moře bude brzy pode mnou.
...
...
...
Vyhlíhka k Mimoni.
...
Nejen na stránkách www.hrady.cz se můžeme dočíst, že necitlivá obnova v 1. polovině 20. století byla příčinou nejasností ohledně historie hradu, který patřil k předním oporám Vartemberků, ovládajících až do 16. století celou oblast. Tradice, opírající se jednak o románský charakter některých architektonických prvků, jednak o jméno Heřmana z Ralska z rodu Markvarticů, jak nazýval Paprocký a po něm i Palacký komořího knížete Soběslava II. (1173 - 1178), považuje Ralsko za jeden z nejstarších severočeských hradů a klade jeho počátky již do 12. století. Není však zcela spolehlivá.
Hrad Ralsko moc výhledů neposkytne...
...
...
...
...
...
...
...
...
Jisté je, že majitelé Ralska dávali přednost jiným sídlům, od 16. století přestavovaným na pohodlnější zámky. Opuštěné Ralsko poté poskytovalo útočiště loupeživým rytířům a snad i mincíři z Lužice, který tu razil falešnou minci. Roku 1505 koupili ralské panství spolu s mimoňským Bibrštejnové, přestali se o hrad zcela starat, a ten rychle chátral. Od roku 1608 je již uváděn jako pustý.
Jako pustý ho také nacházíme. Vrcholová věž by zde poskytla úžasné výhledy, ale přístup na ni není pro nás možný. Že je to škoda, dokazuje úprava podobné věže zříceniny Vítkův hrádek u Lipna, ofkud přehlédnete celý širý svět. Omezený výhled máme z plošiny nížeji pod hradem a z kamenného moře, ale to je na tohle atraktivní místo málo.
Kolem Vranovských skal k Ploučnici
Pokračujeme po červené značce a konečně potkáváme několik turistů. Většina jich na vrchol Ralska stoupá od Vranova, což je snazší. My však děláme hodnotný přechod Ralska. Klesáme postupně stovky výškových metrů velmi hezkou a neporušenou přírodou. Celý vrchol pokrývají listnaté stromy a tak jdeme uzavřeni do zeleného chrámu. Cesta možná vyčerpává tělo, ale posiluje mysl a čistí hlavu.
Přírodní památka Vranovské skály chrání pískovcové věžě s převažujícími borovými porosty. Skrývá zbytky skalních hradů, na nejzajímavější z nich vede odbočka trasy. Juliina vyhlídka nám poskytne krasný výhled na Mimoň a okolí vrcholu. Další zajímavý skalní útvar najdeme u obce Vranov. Skalní džbán je solitérem a proto tolik vyrazný.
Pokračujeme lesem po modré pohodlně po pískem vysypaných stezkách, ale to se změní u Srního potoka. Stezku podél břehu Ploučnice neznáme, takže jdeme pro jistotu po značce, jež vede zpět do Novin pod Ralskem po silnici.
Bukovým lesem klesáme k Vranovským skalám...
...
...
...
Hroch.
...
...
Vranovské skály.
...
Vranovský hrádek...
...
...
...
Džbán u Vranova
Kaplička Novinami nad Ploučnicí.
Ralsko.
Noviny pod Ralskem...
...
Cyklotrasou přes oboru Židlov
Odpoledne máme dost času a tak pokračujeme v aktivitách. Roman s Marií jdou na druhou stranu Hamerského jezera do kopců a skal, my s Jirkou necháme nohy odpočinout a vyrážíme na elektrokolech lesy k Mimoni. U Stohánku odbočíme k soustavě Novodvorských rybníků, kde se dostaneme do oblasti bývalého VVP Ralsko. Zbytky budov zarostly keři a stromy a je to zvláštní pohled. Na bývalé tankové střelnici vojenského prostoru vznikla v roce 2000 druhá největší obora u nás - Židlov. V oboře žije velké stádo jelena evropského, stádo muflonů a stádo zubra evropského.
Večerní Hamerské jezero...
Ještěd.
Pomník Antonína Sochora.
Novodvorský rybník.
Bývalý VVP Ralsko zdobí ruiny mnoha staveb.
Ploužnický rybník.
Vjíždíme dovnitř obory, kudy se dá v omezeném čase projet po vyznačené trase, a čteme si jak se zachovat při střetu se zubry. Ti jsou ovšem plachou zvěří a tak, byť se rozhlížíme kolem sebe po lesích i pastvinách, žádný život nezaznamenáme. Snad jen pár dravců kroužících vysoko nad našimi hlavami. Podivně vytvarované mladé stromky však svědčí o tom, že se stávají pokrmem velkých zvířat.
Starou Generálskou cestou odbočíme k Hřebínku, kde po několika kilometrech zase oboru opustíme. Klesáme do meandrů údolí Zábrdky, potoka, který nás dovede k Osečné. Zde si užijeme část cyklostezky Ploučnice (15), jež spojuje Ústecký a Liberecký kraj. Úzká asfaltka motající se mezi lesy a loukami se stává závodní dráhou. Užíváme si rychlost a zklidní nás až možnost občerstvení Pod sluncem. Spolu s námi se zde snaží hodovat desítky otravných vos, které se letos poněkud přemnožili. Přitom na stolech mají pití připravené. Takový hezký a jednoduchý lapač s odříznutým vrškem pet lahve s zasunutým opačně zpět. Vosy dovnitř mohou, ven již ale netrefí.
Hezkým borovým lesem se vracíme k Hamerskému jezeru mírným sjezdem a užíváme si pohyb v krasném prostředí. Večeříme v restauraci našeho hotelu, protože včera jsme se přesvědčili o tom, že dobře vaří. Střídáme různá jídla, popíjíme pivko a končíme tradičně Jägermeisterem.
Přes vjezdem do obory Židlov...
Zubry bychom potkali rádi.
...
...
...
...
Z obory vyjedeme pod Hřebínkem.
...
Kříž u Cetenova.
...
Krajina u Osečné...
Na Ještěd se vydáme zítra
...
Občerstvení Pod sluncem
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Vacov a okolí
- Putování za Santinim ll.
- Na kole skrz naskrz a okolo VVP Boletice
- Výstupy na Luzný a Roklan Bavorským lesem
- Tábor ala Žižkova Alexandrie
- Půltucet (prosinec 2022) - příběh fotografie
- Großer Arber - za posledním sněhem na nejvyšší vrchol Šumavy
- Vítkovické železárny
- Jihočeské cyklotrasy l.
- Volenice a okolí
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
