Hallstatt a jezera Solné komory lll.

vydáno 6. září 2022 – napsal Rony – žádný komentář

Pátý den nás čeká přejezd hor od Halštatského jezera ke Gosau. Zajímavou trasu se stoupáním nad 1 500 m n. m. nakonec zvládneme. Poté rušíme další plány a kvůli přicházející frontě s výraznou změnou počasí ukončíme naši "šestidenní" u dalšího krásného jezera Altausser See.

Od Halštatského jezera přes hory do Gosau

Stopař cyklotrasy

Zklidnění počasí využijeme k přejezdu hor, které Halštatské jezero uzavřely do obří svěrací kazajky. A tak zatímco Luděk půjde s unavenou Štěpánkou po vydatné snídani kolem Traunu k Bad Ausee, my se s Jirkou vydáme přes Löckenmoos ke Gosau. Vlastně si tak prohodíme včerejší místa činu.

Cyklotrasa k Halštatu.

Rovinku k Halštatu vystřídá rychle se zužující údolí bystřiny Waldbachu. Stoupáme kolem kamenitého koryta, což se sice ukáže jako chyba, ale jen díky ní můžeme více nahlédnout do divočiny vytvořené říčkou. Znovu využívám k focení pouze kompakt Nikonu, protože nefunkční mobil zůstal za trest zavřený v autě. Na druhý pokus nacházím asfaltovou cestu vzhůru, kudy již přede mnou stoupá Jirka. On má nyní ve svém mobilu zaznamenanou trasu, kterou se budeme ubírat. Pokud se budeme držet hlavní cesty, moc bloudit nemůžeme. Zatímco atraktivní pěší trasa vede někde kaňonem dole pod námi, projíždíme po neméně zajímavé cestě skálou vytesaným tunelem. Nedaleko nad ním máme dokonce možnost výběru z dvou cyklotras, které se opět po čase spojí. Strmý výjezd kolem potoka nebereme vážně a dáváme přednost pokračující kvalitní cestě přes kamenný most. Ten zde překonává úzkou, bezednou průrvu, v které mizí vodopád. Škoda, že sluncem osvětlená bílá skalní stěna v kontrastu s tmavým kaňonem znemožní dobrou fotku. Omylem vyjíždíme k vrcholu Klauskögerl, kam jsem odbočil na vyznačenou trasu MTB biků. Tou bychom vyjeli až někam nad Hinterer Gosausee. Tedy možná ani nevyjeli, pokud by k tomu nestačily baterie. Já sice vezu náhradní, ale Jirka by mohl mít problém. Reálný problém mám však brzy já. Nejen že jsem vybral špatnou cestu vzhůru, ale omylem jsem přehodil na nejlehčí převod, z kterého mi řetěz přepadl k drátům. Podobně jako u šumavské Polušky se s opravou peru asi čtvrthodinu. Jirka zatím výš čeká, až k němu dorazím. Přesvědčíme se, že nastoupané metry jsou nám k ničemu a zase pokorně sjedeme dolů k rozcestí. Dál si již trasu víc hlídáme.

Asi 200 výškových metrů pod sedlem, které leží nad 1 500 m n. m. zkouším prohodit baterii. A co se nestane, zjišťuji, že jsem asi 19 000 korunek českých vyhodil z okna. Konektor je otočený o 90° a pro moje kolo je baterie nepoužitelná. Docela mi to zkazí náladu a představuji si, co budu muset řešit. Pokračujeme dál na sedlo, ale do kopce kola tlačíme. Jirka spíš ze solidarity se mnou, protože on má dobře nabito, já z donucení, neboť nevím, co mne na trase ještě čeká. Je pravdou, že třetinku kapacity by baterie ještě mít mohla. Navíc cesta zpět povede hlavně z kopce.

Krátký oddych v sedle, kam jsem těžké elektrokolo dotlačil silou vůle, mi pomůže k tomu, abych se z šoku vzpamatoval. Hodím trable s popletenými vertikálními a horizontálními variantami baterií za hlavu a jedeme k slatím Löckenmoos, již víceméně z kopce. Kolem se objevují opravdové vrcholy vysokých hor, přesto stále jedeme lesem. Hranice, kde zde les končí, je ještě výš. U krčmy Grub Alm zastavíme na oběd. Tedy radler a gulášovou polévku, vše za přijatelnou cenu 8 €. Je znát, že do samot zašitých vysoko v horách Rakouska "Babišova drahota" ještě nedorazila. Přímo od stolu máme výhled na mokřady pod srubem. Pěšky bychom mohli dojít k nedalekému maličkému Löckersee, které nás zase až tolik neláká. Šumavské slatě budou jistě hezčí.

Modré vody Waldbachu objevujeme, když se odchýlení z cyklotrasy...

...

Tunel nad Waldbachem.

Pohled zpět k Hoheneder Sieg ukazuje, jak vyrazil jsme již od Halštatu vystoupali.

Solingerkogel.

Rozcestník, kde jsme zakufrovali.

Almgebiet nás pohostí polévkou.

Niedermoor, slatě pod Almgebietem, jež si včera prošli Štěpánka s Luďkem.

Nahoru a dolů se cesta vine a různě kroutí úbočím hor. Klesáme zprvu zvolna a teprve závěr hodně padá do širokého údolí Gosau. Strmou pěší stezku párkrát přejedeme a musíme dát Špagetce za pravdu, že je vražedná. Stoupá od Gosau vzhůru přímou trasou. My vjedeme do zákazu vjezdu, ani nemáme jinou možnost jak z cesty uhnout. Dřevaři odstraňují padlé smrky, ale protože zrovna svačí, protáhneme se kolem těžké techniky bez problémů. Blížíme se k Reitu, prvnímu sídlu tvorů Hommo sapiens. Ostatně právě z okolí Hallstattu jsou známé vykopávky pravěkých lidí a doba halštatská označuje období, během něhož se ve střední Evropě objevili Keltové a začalo se zpracovávat železo. Začátek tohoto období je archeology datován do období 7. století př. n. l. a končí kolem roku 450 př. n. l.

Znovu bloudíme a pro jistotu přes Gosau jedeme po hlavní. Provoz se zvýší teprve po připojení cesty od Salzburku. Část jedeme po cyklotrase vedle cesty, většinu musíme po hlavní, ale i tak si sjezd kolem řeky Gosaubach užíváme. Už vím, že s baterií vystačím bez problémů. Vždyť i trasa kolem jezera vede téměř po rovině. Halštat si znovu procházíme, jet se moc nedá. Hezké městečko je turisty v létě přeplněno, znovu je zde vidět mnoho asijských tváří, které sem láká označení UNESCO. Kolem kempu pokračujeme až do obchodu v Obertraunu. Kupují Kozla a pár rohlíků, jeden za 1,19 €. To je už síla. Cestou k stanům předjíždíme Špagetku.

Gossaukamm.

Znovu v Halštatu...

Večer piva chladím i s vínem ve vyvěračce studené vody přímo v jezeře. Igelitku zatížím kameny a plavu kolem ní jako hlídací pes. Když se ze své cesty po Bad Ausee vrátí i Luděk, všechno co máme společně vypijeme. V pátek večer má začít pršet a přicházející fronta sobotní výlet ruší. Rozhodneme se ráno zaplatit kemp a odjet k Altersee, kde si ještě naposledy užijeme krásu jezer Solné komory.

Kolem Altausser See do hor

Stopař cyklotrasy

Po snídani balíme. Musíme si počkat na devátou, protože dříve se neúřaduje. Dáváme dohromady hotovost, protože karty neberou. Vzhledem k tomu, že majitelce vadilo i pouhé dobíjení elektrokol a mobilů, zdá se cena 140 € na hlavu za pět nocí vysoká. Ale užili jsme si klid a prostor, který vše negativní nahradil. Velké plus pak byla teplá voda v jezeře, což zde nebývá pravidlem. Po dlouhé době jsme si osvěžili vzpomínky na naše časté vandry s báglem v horách a nocování pod stanem či širakem. Táhnout krajinou 15 kg na zádech už by dnes byl tvrdší oříšek. Léta nezastavíš.

Když zaparkujeme výhodně v blízkosti jezera Altausseer See, opět se rozdělíme. Luděk jde se Štěpánkou kolem jezera, nás cyklotrasa pošle výš do kopců. Jezero poprvé zshlédneme až na jeho konci. Hezkou projížďku zakončíme výjezdem pod skály Weise Wandu, kde cyklotrasa končí. Sjedeme na břeh jezera a zkoušíme, jestli půjde projít jeho severní stranou. Všude je zákaz kol. V restauraci si dáváme colu a jedeme stejnou cestou zpět k autu.

Altausser See.

Konec cyklotrasy leží mezi hřebeny Toten Winkel a Weiss Wandemn.

...

Altausser See od restaurace Seewiese.

...

Dachstein se tyčí daleko za jezerem.

Druhá část trasy se zvedá kolem Augstbachu údolím do hor. Auta míří nahoru k lanovce, která turisty doveze pod Loser (1 837 m n. m.), my zahneme vlevo k Sandlingu (1 717 m n. m.). Postupně vystoupáme do sedla k Moossbergu do výšky 1 050 m. Štola v Moossbergu směřuje do nitra hory, ale úzkokolejka vede na opačnou stranu nad mokřady Ditrichkoglu. Postupně budeme sjíždět lesem zpět nad Altaussee, kde hezké výhledy brzy vyměníme za průjezd městem k parkovišti. Přátelé před sebou mají ještě cestu zpět po opačné straně jezera a tak na ně nečekáme a hned míříme k domovu. Na jih Čech to nemáme moc daleko, Linec je za Traunsee na dohled. Mineme strážce Solné komory, majestátní Traunstein, abychom Alpy viděli již jenom ve zpětnému zrcátku.

Abraumhalde leží v tisíci metrové výšce.

Z hor znovu klesáme k jezeru Altausser.

Loser skrývá celý vysoký hřeben.

...

Odkaz na webové stránky s

cyklotrasami v okolí Hallstattu.

Odkaz na webové stránky Horní Rakousko.