Dolomity - Fontanazzo ll.
vydáno 5. srpna 2022 – napsal Rony – žádný komentář
Třetí den jedeme do sedla Passo Pordoi, odkud máme nadosah tří tisícovku Piz Boè. Další den pak zůstáváme v jižní části doliny Fassa u Pradazza, kde nás lanovky vyvezou k vysokým stítům Valbony.
Gruppo del Sella / Sasso Pordoi - Piz Boè
Výjezd serpentinami od Canazei na Passo Pordoi znamená, že se rázem ocitáme ve výšce 2 250 m. Sedlo je výzvou pro mnoho cyklistů, kteří se jimi šplhají vzhůru. Další metry převýšení zdoláme lanovkou na Sasso Pordoi (2 950 m n. m.), což opět odmítne Roman a stoupá vzhůru k chatě Forcella Pordoi. K ní já sestoupím od horní stanice, jen co se porozhlédnu z upravených plošin v okolí stanice lanovky. Dokonalé výhledy na barevné skály, které kdysi v dávné prehistorii vytvořily zkamenělé korálové útesy a usazeniny tropického moře Tethys v období třetihor, až berou dech. S pokorou k mocným silám přírody, jež je posléze vyzdvihly k nebesům, se snažím část krásy, která mě obklopuje, vměstnat do pár mega pixelů, abych si vzpomínky uchoval nejen ve své hlavě.
Míjím tři kamenné mohyly, které jsou vzpomínkou na jakousi prosincovou tragédii a za chatou začínám stoupat k Piz Boè (3 152 m n. m.). Není to daleko. Na kamenné plošině pod vrcholem se pohodlně usadím a jen se dívám, jak ostatní stoupají na vrchol hory. Nahoře u Capanna Piz Fassa bude jistě pěkně živo. Nechci přetnout nataženou strunu, kdy bych si strmý výstup a sestup mohl odskákat zablokovanými zády a místo něho jdu blíž k hraně plata, odkud fotím Marmoladu. Pokouším se o identifikaci přesného místa odtržení ledovce, ale přece jen jsem od hory daleko. Mezi námi jsou dvě údolí a nižší hřeben Sass Ciapel.
Sasso Pordoi ze sedla.
Sasso Pordoi...
Vzdálený Piz Boe je od horní stanice lanovky dobře dostupný.
Hned tři pomníky připomínají jakousi prosincovou tragédii.
K chatě Forcella Pordoi lze vystoupat ze sedla Pordoi i bez využití lanovky.
...
...
...
...
...
Ve výšce téměř 3 000 m již toho moc nevyroste.
...
...
Piz Boè.
...
...
Mnoho dalších okolních štítů atakuje hranici tří tisíc metrů. Mezi kameny je jen málo zeleně, přesto se objevují květy alpinské flóry, jež dokáže přežít i v těchto výškách, často ve velmi drsném prostředí. Nic na tom nemění fakt, že i dnes je zde nahoře velmi teplo. Oproti vedrům v údolí se dá alespoň volně dýchat. Objevují se fotogenická oblaka, ale západ halí stále temnější mračna signalizující možnou bouřku. Sestoupím níž k okraji srázu vrcholu Sass de Forzia di Mezzo, odkud mám vzdušný výhled na klikatící se serpentiny hluboko pode mnou. Auta odsud vypadají jako modely malých "angličáků", tolik populárních v mých mladých letech. Společně se s třemi kamarádkami vracíme k lanovce, abychom unikly dešti. Ten sice přijde, ale jen aby lehce svlažil blízké okolí. Zanedlouho se znovu vyjasní.
Výhled od Tore Roma...
...
...
Marmolada.
Sass de Forcia di Mezzo.
...
...
...
...
Průsmyk u Rifuge Forcella Pordoi.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Canazei.
A protože máme ještě dost času, ze sedla Pordoi jdeme cestou úbočím hor k památníku obětem války německého původu. Nad námi se za travnatými srázy tyčí kolmé věže, na jejichž okraji jsme před hodinkou stáli. Eroze několika potůčků se mlsně zakousuje do prudkého travnatého svahu, aby se nasytila. Zvlněná horská louka plná bylinek a orchidejí příjemně voní. Kruhový památník se pomalu přibližuje. Po jeho prohlídce se vracíme a přitom cítíme onu vůni, tolik charakteristickou pro vysoké hory.
Nejen horami živ je člověk.
Passo Pordoi leží ve výšce 2 250 m a jeho zdolání je velkou výzvou nejen pro cyklisty Giro di Italia (Fausto Copi).
V Passo Pordoi...
Jdeme k památníku věnovanému německým obětem.války.
...
...
Bílou variantu orchideje jsem našel jedinou.
...
...
...
Gruppo del Latemar - Cima Valbona
Stále zůstáváme věrni Val di Fiemme, rozlehlé dolině jejíž jméno nese mnoho obcí, kterými projíždíme. Jednou z výjimek je Predazzo, odkud nás dvě lanovky pohodlně vyvezou nad 2 150 m. Unikáme tím dalšímu horkému dni, nahoře se teplota přes den pohybuje kolem příjemných 20°C. Jen před sluncem je třeba se více chránit.
K Marmoladě stále míří vrtulníky záchranářů.
Poprvé si CK Ciao vystačila s malým busem pro 20 lidí.
Nedaleko Predazza nás dvě lanovky vyvezou nad údolí Valbona k Passo Feudo.
Stoupáme směrem k Cima Valbona, ale horský masív budeme traverzovat.
Dos Capèl.
...
...
...
...
Hořeček...
...
...
Zatímco většina stoupá od prvního rozcestí mezi skály Cima Valbona, kterými se budou proplétat do výšky 2 650 m k dalším vrcholům, já půjdu s holkama příjemným traverzem úbočím hory. Chata Torre di Pisa visí nad námi v podobné výšce a bude prvním cílem vrcholové skupiny. Mohutná bílá skaliska, která jsou občas ostrá jako zuby obřího dinosaura, nám zpestřují trasu. Stejně tak alpské skalky, na nichž žlutě, bíle, fialově i modře září jednotlivá kvítka vzácných bylinek. Konečně využívám makroobjektiv a mohu se jim plně věnovat. Času máme na rozdávání. Jasně modrý hořeček je zdrobnělinou většího hořce a z okolní květeny je mi nejsympatičtější.
Že v Dolomitech není nouze o setkání s Čechy, není žádným tajemstvím. Do těchto přitažlivých hor to máme kousek. Překvapením ale může být nečekané setkání, které se poštěstilo Dáše. Mezi pár desítkami litoměřických turistů málem zakopne o přítelkyni, s níž byla před dvěmi týdny jako trenérka volejbalu na soustředění. Jsme tak přímými svědky toho, jak je náš svět malý.
Kamzičník alpský.
...
...
Plesnivec alpský.
...
...
...
...
...
...
...
...
Setkání v horách.
...
Boční stezkou pokračujeme po kamenném moři, kam od Cima di Valsorda padá mohutný kamenný splaz. Některé balvany mají velikost našeho autobusu a jsou i podobně hranaté. Drze posvačíme mezi kameny, což bychom asi neměli. Pokud se nahoře nějaká kamenná lavinka spustí, nemusí to být bezpečné místo. Ale takové hory jsou. Nikdy nemáte úplnou jistotu, pokud se nad vašimi hlavami tyčí vysoké a téměř kolmé skalní stěny. Ledovec na Marmoladě se také nezdál nebezpečný a poslední zprávy naznačují minimálně devět mrtvých, z toho dva mají být Češi.
...
Nad Malga La Mens.
...
...
Procházíme po stezce kamenným mořem.
Našim cílem je nyní hospoda. Dovedu ještě ostatní k dřevěnému orlu, jež symbolizuje volnost a vznešenost hor, a poté kolem hlavy sviště scházíme k Malga La Mens. Krajinu trochu hyzdí všude přítomné stožáry lanovek, čekající na další zimní sezónu. Alena zkušeně hodnotí lyžařský terén a je pravdou, že zde musí být nádherně i v zimě.
Tolik vychvalované bombardino si v restauraci nakonec nikdo nedává, zůstáváme sedět u tradičního piva a radleru. Ve stínu je docela chladno a tak se přesunu na okraj lavice, kam dosáhnou hřejivé sluneční louče. Poslední část našeho okruhu povede po cestách a upravené sjezdovce zpět k horní stanici lanovky. Opět potkáváme litoměřické poutníky, jejichž okruh vede opačným směrem než ten náš. Pak vystoupáme na Passo Feudo, kde znovu usedáme do restaurace a tentokrát si dáváme pořádně do nosu. Dortíčky, zmrzlina, alkohol, jak holky říkají, musíme se po túře odměnit. Můžeme si to dovolit, lanovku dolů k parkovišti zde máme přímo u nosu. Platím kartou za všechny 46 € a vybírám si od holek hotovost. Dole čekáme asi půlhodinku na ostatní, kteří si náročný ale krásný přechod horem také užili.
...
...
...
...
...
...
Na cestě k chatě Ganischger Alm.
...
... Babočka kopřivová.
...
...
Koniklec.
Chrpa alpská.
...
...
...
...
Podobné fosílie naleznete jen náhodou.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Za kameny a skálami Novohradských hor (I.)
- Říp a Terezín
- Půltucet (únor 2020) - příběh fotografie
- Půltucet (červenec 2024) - příběh fotografie
- Toulky jarním Pošumavím
- Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)
- Krkonošské návraty ll.
- Český ráj - IV. Prachovské skály, Jičín
- Půltucet (duben 2024) - příběh fotografie
- Půltucet (prosinec 2019) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
