Dolomity 2024 lV. - Col Margherita, Lagozuòi Piccolo
vydáno 6. srpna 2024 – napsal Rony – žádný komentář
Kamenitou planinou mezi Col Margheritou a Juribruttem jsem kdysi šlapal. Vracíme se jen na pár hodin, ale průchod mezi mokřady a jezírky si užijeme. Poslední den zamíříme do sedla Falzarego k vrcholům Lagozuòi a pomalu se loučíme s letošními přívětivými Dolomity.
Col Margherita
Vracíme se po letech do sedla San Pellegrino, kde jsme byli v roce 2016 ubytováni hotelu Cristallo. Opět vytvoříme dvě skupiny. Jedna vyjede lanovkou z Falcade k Le Buse, odkud vystoupá k jezeru Lago di Cavia. Druhá, kde s Lukášem a Romanem budeme i my, pojede výš do sedla San Pellegrino, aby se nechala velkou kabinou vyvézt k vrcholu Col Margherita (2 549 m n. m.). K jezeru Cavia jsme v roce 2016 s Romanem sestoupili, tehdy nám ještě dělali společnost Václav s Marií. Vede k němu široká sjezdovka a trasa nás nijak neoslovila. Navíc jsme shora prchali zpět do sedla k hotelu v lijáku a bouřce.
Dnes je nebe milosrdné. Chvíli nás hřeje sliníčko, chvíli zase osvěžuje stín oblačnosti. Hodláme dojít na vrchol Cima Juribrutto (2694 m n. m.), kam se s námi třemi vydává husinecká Helča s kámoškou. Domluvili jsme se, že zpět budeme přívětivé svahy traverzovat k lanovce do Falcade. Zatímco Roman s Lukášem mi zmizí brzy z dohledu, holky si užívají volnost a nikam nespěchají. Zůstávám s nimi, protože oni to zde neznají. Do sedla Forcella Vallazza - El Sforcelin (2 518 m n. m.) nás tehdy šla velká banda, jelikož se v té době snadno zaplnil celý velký autobus. To covid vše změnil.
Rozhledové možnosti z Vol Margherity máme skvělé. Okolní vrcholy a jednotlivé masívy můžeme snadno identifikovat za pomoci kukátka či otočného panelu s názvy hor. Na vrchol Juribrutto směrovka udává 2:40 h, což považuji za vtip. To ale jen do chvíle, kdy zjistím, že onen plochý kopeček, na který právě stoupáme, Juribruttem není. To již kluci pochopili, že na vrchol musí vylézt sami. Naštěstí na nás nečekají.
Col Margherita - horní stanice lanovky.
...
K vrcholu Juribruttu kopírujeme kraj skal nad údolím San Pellegrino
Kulisu nám tvoří třítisícovky s nejvyšší Cima della Vezzana (3 192 m n. m. ).
Stoupáme nad sedlo po plochým kamenných plotnách, jež zde viditelně upravil dávný ledovec. Mezi nimi se tu a tam objevují kvítka dolomitské flóry, na kterou nám dnes připravenou zrcadlovku s makroobjektivem. Jdeme v těsné blízkosti hrany, kde kolmé stěny padají hluboko do široké doliny Valle di San Pellegrino. Úchvatnou scénu rámují obnažené skály, skrze něž pohlížíme dolů. Zastavujeme se nad sedlem. Vidím Romana a Lukáše stoupat vzhůru a po chvilce mi volá. Domlouváme si další postup. Oni zdolají vrchol Juribrutta a my na ně počkáme dole u kulatého jezírka, které je dobře vidět. My šanci na výstup nemáme, protože dnes nám na trek musí stačit jen něco málo přes 4 hodiny.
Holky klesají k jezeru, zatímco já dělám spojku mezi oběma dvojicemi. Nížeji není signál a tak shora sleduji, jak se komu daří.
Jdeme po uhlazených skalních plotnách, značky zde slouží jen k přibližné orientaci.
V horách se zužitkuje vše.
...
Na Juribrutto (2694 m n. m.) již stoupají Roman s Lukášem.
Planina, přes kterou půjdeme k horní stanici lanovky z Falcade je dobře průchozí. Proto si můžeme dovolit jít mimo značené trasy.
Sejdeme se bez problémů u jezírka, kde řádí pulci. Kolem je botanická zahrada. Užíváme si krásný den a traverzujeme planinu s mnoha dalšími mokřady, jezírky, poskakujíce přitom po plochých kamenech jako kamzíci. Údolí pod námi vytváří podhoubí neuvěřitelně rozeklaným štítům skupiny, kterou ani neznám, s nejvyšším Cima della Vezzana (3 192 m n. m.). Holky znovu zvolňují své již tak pomalé tempo a každé jezírko podrobně zkoumají. Hlásí tu neobvyklé bylinky, tu pulce, tu zase horské čolky s oranžovými bříšky. Až musím vytáhnout žlutou kartu. K horní stanici lanovky to je ještě daleko a my mále hodinu času.
video trek přes pláně Col Margherity
Jedno z několika jezírek.
...
...
Ze sedla Vallazza přichází kluci.
...
...
...
...
...
Obcházíme největší jezero, utopené v dolince a za ostrohem již vidíme chatu Laresei nad jezerem Cavio. K ní míříme, ale musíme dál traverzovat dolinu pod námi, kam by byl sestup obtížný i zbytečný. Trasu jsme si zvolili správně, využíváme nějakou kozí stezku a po ní v skalnatém terénu poskakujeme podobně jako kozy.
Našim nohám uleví cesta nad jezerem, která míjí nevýznamný vrcholek Monte Predazzo (2 271 m n. m.), jenž přitahuje jen stádo krav, co se kolem něho pase. S malou časovou rezervou sjíždíme do mezistanice a hned poté i dolů k Falcade. Procházíme k místu setkání s busem a přitom míjíme opravdu zvláštní staré dřevěné domy, které jako by sloužily jako staleté odkladiště všem nepotřebných věcí. Jedno malé muzeum za druhým. Přemýšlíme, jestli by i u nás někdo nechal volně přístupné pily, sekerky, hoblíky a další, často dřevařské potřeby, takhle volně vystavené. Brzy by je někdo ukradl, zničil.
Za posledním jezerem začneme traverzovat svah údolí nad velké jezero Lago di Cavia.
Mapa s naší polohou.
Lago di Cavia.
...
...
Falcade stojí za to si projít...
...
...
...
...
Odpoledne máme jestě rozchod v rozpáleném Alleghe, kde si kupují mnozí dárky pro své blízké. Já se chvíli chladím v podzemní garáži, než zjistím, že tudy do města cesta nevede. Volá mi Lukáš kde jsem a tak za chvíli už stoupám po kamenných schodech, jde vyplaším čtyři vyhřívající se ještěrky. My sedneme do stínu k stolu, na který Lukáš vyloží chrupkavé tyčinky, dvě různá balení šunky a pití. To jsem potřeboval, ani dnes jsem toho v horách moc nesnědl ani nevypil.
Poslední, slavnostní večeře bude příjemnou tečkou za pobytem v Dolomitech, kde horské štíty míří k blankytně modrým nebesům a jsou tolik, tolik fotogenické, že se k nim často a rád vracím.
Passo Falzarego, Lagozuòi
Po snídani naplníme bus bágly, cestovními brašnami a jedeme do sedla Falzarego. Již počtvrté se budu vracet na místo, kde jsem dříve byl. Nahoru k vrcholu Lagozuòi jsme před lety vyjeli, abychom se poté pustili krásnou a dlouhou dolinou Travenanzes, ukrytou pod vrcholy Tofana. Kolem sedla krouží vrtulník, zatímco my se řadíme u kabiny lanovky.
Dnes máme čas jen dvě hodinky a tak jdeme rovnou k vrcholu Lagozuòi. Pohodlná stezka je upravena i pro vozíčkáře, což v praxi můžeme pozorovat. Provází nás velmi hezké výhledy, zvláště nahlédnutí přes hranu skal do hlubokého údolí na miniaturní modely aut působí pitoreskně. Fotíme se u vrcholu vychutnávaje si nehybnost horské krajiny, protkané stezkami mnoha obtížností. Horem často vedou exponované zajištěné ferraty, v údolích méně nebezpečné pěšiny. Každý si zde vybere. Pokračujeme dál k ferratě A, jež sem vede od sedla Falzarego a právě zdolalo několik Slováků s dětmi. Zdravíme se s nimi a já se ptám na obtížnost trasy. Áčko by ukazovalo na lehkou ferratu, ale kolmé stěny, kterými se stoupá, budí respekt.
Náš bus Sprintér v sedle Falzarego.
...
Skupina Tofana ční nad Cortinu d'Ampezzo.
Pohled na Croda Negra a Avereu.
...
...
...
...
.,.
...
...
...
...
...
...
Na Lagozuòi Piccolo.
...
...
...
Vrcholový kříž Lagozuòi Piccolo.
...
...
...
...
U horní stanice lanovky si věčně hladový Lukáš poručí zapečený toust a za 8 € ho dostane připálený s kouskem sýra a šunky. Tohle bych snad i vrátil. Dole busem popojdeme nad jezírko, kde si dáme další hodinku pauzu. V budově vojenského muzea mají polední pauzu, ale pozůstatků z 1. světové války jsme měli možnost vidět dost.
Lanovková kabina na Lagozuòi.
Werk Tre Sassi
...
...
...
Snažím se u jezera zachytit měnící se světlo, které po dávkách propouští tmavý mrak. Je stejně nehybný, jako my. Zevlujeme u jeho břehů dlouze, Lukáš na travnaté plošince dokonce usne. Spánek se mu bude hodit, vždyť domů pojedeme celé odpoledne a polovinu noci. To je ale již jiný příběh, který do hor nezapadá.
Lago di Valparola...
...
...
...
...
Týden v horách dá zabrat.
Lago di Landro
Poslední zastávkou v Dolomitech je jezero Landro, kde si v restauraci Dürensee dáme pozdní oběd. Lukáš zkouší salát s kozím sýrem (14 €) a neprohloupí, zatímco moje gulášová polévka (8 €) není nic moc. Ale nějaké sýry a italský špek jsme domů přivezu i tak.
Lago di Landro...
...
...
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Panská jednota versus Husité alias co zbylo z bitvy u Sudoměře
- Jelení říje – Křišťanov a Boubínská obora
- Do hor s vlčí smečkou - šumavské tisícovky
- CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide
- Putování Chodskem lll. - Koloveč, Bolfánek, Černá věž v Klatovech
- Česká Kamenice lll. Lužické hory
- Rodinný výlet na Šumavu
- Pecivál a měřicí věž na Vysokém Kamýku
- Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou
- Zápisky z cest III. (Hochschwab – úplné zatmění slunce...)
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
