Dolomity 2024 lll. Corvara - Piz Boè, Marmolada
vydáno 30. července 2024 – napsal Rony – žádný komentář
Zbytky mlh se převalují dolinami masívu Piz Boè, ale již nehrozí trvalý déšť. Čtvrtý den bude zlomem v počasí, které omezovalo výhledy. Marmolada se poté objeví v plné parádě. Další dva dny si užíváme krás fotogenických hor.
Corvara - masív Piz Boé
Od hotelu odjíždíme vkolem deváté. Včerejší mizerné počasí již nehrozí a tak se znovu můžeme bez obav vydat vysoko do hor.
Hotel Camoscio v Col de Rocca.
Množství lanovek vysoko položené Corvary in Badia naznačuje, že jde o lyžařský ráj. Pro nás to znamená, že můžeme využít vícero možností nástupů k túrám. Ani jsme si nemuseli hodit korunou, abychom si vybrali masív Piz Boè, jehož hlavní vrchol již z nedávné minulosti známe. Dnes prozkoumáme severovýchodní část, k čemuž využijeme lanovky Boè a Valon. Opět se zdatnější a po svém potu toužící část naší výpravy od přestupní stanice vydává vzhůru po svých. Při výjezdu je z lanovky vidíme klesat k jezírku Boè, skrytému mezi štíty hor. I my k němu v závěru dnešní trasy doputujeme.
Naše družina se nahoře znovu zprvu motá v mlze, která se zvolna převaluje sem a tam. Pohrává si s námi jako smyslná tanečnice, postupně odkrývající své vnady. A že jich zde má. Stačí aby jí vítr na chvíli zdvihl sukénku a my můžeme zahkédnout impozantní barevné věže a ostré štíty uzavírající kuloár kamenného moře a travanatých planin. Cime del Valon, Sas dles Nü, Sas dles Diesc, jména téměř tří tisícových vrcholů jež nám nic neříkají a přesto budí náš respekt a obdiv. Když se mlhy více zvednou, až se nám v závrati zatočí hlava. Pohled odhalí stolové hory a jejich kolmé stěny.
Corvara.- Piz Boè.
Sněhová pole jsou letos v Dolomitech k vidění často.
...
Po včerejším dešti se hory stále vaří.
Stoupáme k chatě Franz-Kostner.
...
...
...
Mlžné stolové hory nemá pouze Venezuela.
Narušené šedivo.
Zatímco skupina Italů pokračuje směrem k vrcholu Piz Boè (3 152 m n. m.), nás naláká horská chata Franz-Kostner al Vallon. Všechny přitahuje jako rozsvícená lampa noční můry. Pomalu stoupáme na pahorek a neustále kontrolujeme, co vše nám ještě naše horská tanečnice odloží. Nestydí se, spatříme toho stále víc a víc. Promýšlím trasu, jež traverzuje pod věžemi svahy sutě přes kamenná moře. Okruh nebude nijak dlouhý a snad ani náročný. Usazujeme se v hospodě a popíjíme radler a pivo. Netrvá to dlouho a přijdou i ostatní. Znovu se italština mísí s češtinou. Máme dost času, dnes nás nic náročného nečeká, i když jak koho...
Rifugio Franz-Kostner.
Kamenní skřítci.
...
...
Do soutěsky pouze z cesty nahlížíme, protože je v rekonstrukci a uzavřena.
Kolem vodopádu vede vzhůru ferrata. Nahoře vidíme dva horolezce.
S Romanem a Lukášem odcházíme pod kolmé stěny a skály uzavřeného amfiteátru. Většina ostatních uvažuje o výstupu na plošinu, aby dolů nemuseli jít stejnou trasou. Po pár minutách je vidíme dlouze přemýšlet, jestli se do toho pustit. Jistěže ano, obavy stranou. My mezitím projdeme mezi kamennými bloky pod vodopád, kde začíná lezecká část ferraty de Valon a záčínáme se probíjet záplavami sněhu. Závěr doliny si je udržel snadno, slunce se sem až tak snadno nepodívá. Traverzujeme kamennou suť k místu, kudy naše druhá smečka stoupá na náhorní plošinu. Nás čeká náročnější sestup k přestupní stanici lanovky.
Jdeme kuloárem v těsné blízkosti vysokých štítů.
...
...
...
Velké sněhové pole procházíme v závěru uzavřené doliny.
...
...
...
...
...
Zanedlouho pod námi vidíme Jitku, Jirku s Věrkou a Silvu. Když k nim dojdeme, nahoře nad námi se objeví osmička neohrožených. Hledají značenou trasu dolů, která zřejmě neexistuje. Půjčujeme si Jirkovo dalekohled a zajímá nás, jak hlavolam vyřeší. Chvilku na sebe i halekáme. Je jasné, že musí pokračovat do jištěné trasy přímo k stanici lanovky. Sestup bude jistě výživný. Později se od nich dozvíme, že nahoře potkali Čechy, kteří je utvrdili v tom, že sestup skalami zvládnou. Jinou možnost však ani neměli.
...
Zlom nás vrací k svahu nad přestupní stanici lanovky.
...
...
Zoomem je dobře bidět skupinku na vrcholku skal. Kudy ale dolů?
...
Odskočíme si odpočinout k Lago di Boè, jezírku utopenému v dolíčku pod lanovkou, kousek od zdejší sjezdovky. Přesto je tohle místo kouzelné. Mezitím v průrvě vysoko nad jezerem naposledy zahlédneme slézat skály naši horní skupinu. Zvláštní, jak jsou blízko, ale zároveň daleko. Sejdeme se s nimi u hospody, kde máme čas je vyzpovídat. Pavla sice koulí očima, ale určitě bude mít na co vzpomínat. Probírat vše můžeme i u večeře, vždyť s Lukášem sdílíme stůl hned se sedmi neohroženými ženami. Chtějí po mně fotky málem osudové hory, na kterých vypadají nicotně maličké.
Nad jezerem Boè...
...
...
U stanice lanovky.
...
Corvara.
Vydařený den je potřeba vždy zapít.
Marmolada
Malga Ciapela...
Na přání mnohých se podíváme na bílé zoubky nejvyšší hoře Dolomitů, Marmoladě. Marmolada je sice název celého masívu, kde nejvyšším vrcholem je Punta Penia (3 343 m n. m.), ale to si téměř nikdo nepamatuje.
Marmolada je pojem. Jediný vrchol Dolomitů s ledovcem, byť ten postupně ubývá. Je konečně jasné nebe, byť zbytky ranních mlh se ještě tu a tam objevují. K dolní stanici jedeme jen pár minut, náš hotel je pár kilásků daleko. Máme čas vyfotit si muli, které zde jsou jednou z atrakcí. Zatímco před dvěma dny stáli jako zařezaní, dnes jeví o focení velký zájem. Asi i jim vyhovuje den bez deště a mlhy.
Kaskáda tří lanovek nás postupně vyváží z Malga Ciapela (1 450 m n. m.) do výšky 3 200 m n. m. Při kratší zastávce a focení z vyhlídky mezi druhou a třetí lanovkou děláme první krasné fotky. Dohled je po několika dnech horšího počasí dokonalý. Ještě hezčí ho máme z výhledové plošiny blízko vrcholu Punta Rocca (3 310 m n. m.). Původně jsem si myslel, že jednoduše přeběhneme na vrchol Punta Penia, ale to jsem se zmýlil. Trasa vede přes svah ledovce a je uzavřena. Netuším, jestli to ovlivnil pád části ledovce, kterého jsme před dvěma roky byli svědky a z Piz Boè pozorovali a fotili poraněnou Marmoladu. Tehdy dokonce Pepa s Vlaďkou ledovcem od jezera Fedaia prošli na vrchol těsně před pádem jeho velké části. Oni naštěstí přežili, ale jedenáct turistů - horolezců pod lavinou zahynulo. Možné ale je, že se k vrcholu nechodí od horní stanice lanovky již dávno.
Vzpomínky na náš celodenní výstup stezkou od přehrady jezera Fedaia přes ledovec a skalní výstup, kde jsme využili i lano a jištění i postup ledovcem k vrcholu Marmolady na Punta Penia si vybavím dost přesně. Podobné akce se mi vrývají do paměti hodně hluboko. Dolů jsme jeli z ledovce, kde se v létě lyžovalo, zadarmo lanovkou, protože v té době nebylo jak vyměnit českou korunu za italskou liru. Ne úplně zadarmo, za česká piva. Ušetřili si tak pár stovek výškových metrů. Dnes je tato lanovka nefunkční.
Užíváme si výhledů až do doby, než nahoru vítr vynese mlhu a vše podstatné zakryje. Poté jedeme velkou kabinou pro asi 80 osob o patro níž, kde v přestupní stanicí navštívíme ve skále vytesaný kostel a také vojenské muzeum.
Výjezd na Marmoladu - Punte Rocca končí ve výšce 3 200 m n. m.
...
...
...
...
...
...
Mockrát jsme se na túrách nepotkávali a tak využívám možnost a několik fotek milých žen naší výpravy fotím na Marmoladě. Je to nejlepší místo, kde se nechat zvěčnit... Hanka.
Jana.
Rony.
Helča.
...
A lentilky v akci.
Výstup k samotnému vrcholu Punta Rocca (3 310 m n. m.).
Vzdáleny vrchol Piz Boè a Lago Fedaia.
Přestupní stanice lanovky. Kostel vytesaný ve skále.
Muzeum.
Sněhu zde bývá dost
Stezka k vrcholku skal je uzavřena.
...
Letecké foto z lanovky.
Mula.
...
Lago di Fedaia
Odpoledne máme čas na druhou návštěvu jezera Fedaia. Skupinka chodců vyráží znovu nahoru projít si stezku s panorama vyhlídkou, tedy tu, z níž nás vyhnala předevčírem mlha a déšť. My ostatní dáme pohodovou procházku kolem jezera. Modrozelená voda láká ke koupeli, ale to je zde přísně zakázáno. U hráze se usadíme pod slunečník, poručíme si něco k pití, k zakousnutí a pozorujeme dalekohledem naši skupinku, jak se trmácí svahem pod Mesolinou. Když je čas, jdeme zpět k parkovišti, byť jsme mohli počkat na druhé straně hráze, kam pro sestupující stejně busem pojedeme. Krásný den si užíváme.
Jezero Fadaia pod Marmoladou...
...
...
Hráz jezera.
...
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Nejstarší stromy na Šumavě
- Prácheňskem mezi kapkami deště k Blatné
- Čundrem na poslední tisícovky Šumavy l. - Špičák
- Národní park Podyjí ll. - Hardegg a Znojmo
- Půltucet (květen 2022) - příběh fotografie
- Krkonoše, východní část hor ll.
- Hrubý Jeseník a Rychlebské hory lll.
- Šumperk ll. - Jeřáb a Králický Sněžník
- Börszöny - kopce nad Dunajem
- Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
840 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
598 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2676 čtenářů Archiv anket
