Dolomity 2024 l. Tre Cime / Drei Zinnen
vydáno 19. července 2024 – napsal Rony – 1 komentář
Píše se rok 2024 a cestovka Ciao znovu oslovila známé, kteří spolu jezdí do Dolomit a občas i jinam, již tři desítky let. Jistěže dnes do hor nestoupají po svých, ale využívají pomoci lanovek. Řekl bych, že si všichni užívají krásných scenérií hor, které již z dřívějších let dobře znají. Připojuji se teprve po šesté, po osmi letech s Lukášem. Míříme do srdce Dolomitů, pod masív Marmolady.
Tre Cime / Drei Zinnen
Po nekonečné noci strávené v malém busu Mercedes Sprinter a po několika nočních a ranních zastávkách se dostáváme do hor. Dolomity nás uvítají přívětivě, když vyčekáme dlouhou frontu aut mířících na horní parkoviště k impozantním, přes 3 000 m vysokým věžím Tre Cime / Drei Zinnen, které se staly ikonou celých Dolomitů, jsme vypuštěni na 4 hodiny do terénu. Přece jen nás odpoledne ještě pár hodin jízdy k hotelu Kamzík čeká.
Jdu s Lukášem a Romanem známou cestou do sedla Tre Cime a vychutnávám si postupně se měnící pohledy na štíty nade mnou i do širého okolí. Za námi zůstalo Monte Piano, kde jsme si před pár lety procházeli zákopy a pozůstatky po první světové válce, jež zde zanechala mnoho stop. Nad ním i mohutné Monte Cristallo (3 221 m n. m.). Stoupáme do sedla Lavaredo pod Paternkofel a přemýšlíme, jestli si trasu označenou jako ferrata A bez jištění neprojít. Prochází se i tmavými tunely, které zde za l. světové prokopali vojáci a my nemáme čelovky. Lukášovy plány jsou jasné a tak, než se dohrabu k začátku prvního tunelu, je uvnitř. Lezu po čtyřech opatrně za ním, vodou i kamením a když se ocitnou na jeho konci, zkamením. Ocelové lano kolem hrany kolmé skály mne už neláká. Vůbec netuším, co je dál. Vracím se zpět za Romanem a smiřuji se s tím, že je synáček po mně. Na ferratu nastupují lezci pečlivě vyzbrojeni úvazky a přilbami. Podcházíme masív Paternkofelu (2 744 m n. m.) a pak přijde shora od Lukyho zpráva: "Jsem ok už jsem pod beckem..."
Již první zastávka za rakousko-italskými hranicemi odhalí mohutné štíty hor. Dolomity jsou nádherné.
Hned několik prostorných parkovišť trochu hyzdí část krajiny u Tre Cime. Ta jsou však vidět jen z jejich blízkosti.
Monte Cristallo, další z ikonických hor Dolomitů.
...
Rifugio Auronzo.
Croda di Mezzo (2 732 m n. m.), jedna z věží Tre Cime. Ty se podchází po široké pohodlné cestě ve svahu přímo pod jednotlivými vrcholy.
Zelená, bílá, modrá. Koktejl barev, které Dolomity charakterizují.
...
...
V sedle Lavaredo - Paternsattel.
U vstupu na ferratu pod Paternkofel
V tunelu
Začátek ferraty jistě mnohé odradí.
...
Pochopím to tak, že se vrací zpět z vrcholu Paternkofelu, kam měl chuť dojít a nadávám na novočeštinu mladých. Ale to mně se zpráva "Beck" v hlavě promítla blbě. Až po setkání u autobusu se dozvím, že beckem byla myšlena ferrata B, kterou se leze na vrchol. Budiž přiznáno, že Lukáš měl díky Čechům, jenž shora sestupovali, příznivé informace.
Již v roce 1991 jsme zde zkoušeli na horu vylézt. Nešli jsme však tunely, ale po skále okolo. Neměli jsme podrobné mapy ani kvalitní informace. Vystoupali jsme s Radkem s horolezeckými zkušenostmi zezadu hory do sedla k výhledu na Tre Cime a pak jsme dolů prchali před blížící se bouřkou. Vůbec se mi sestup po paměti v expozici rozervané hory nelíbil. Ale přežil jsem.
Snad Lukáš také projde horou bez problému, vrací se mi stále do hlavy, když jdeme pod horskou chatu Dreizinnen. Od ní jsem si kus trasy tunely na Paternkofel v roce 2016 s Lukym zkusil projít. Tedy opačným směrem, než on jde dnes. Zastavil nás temný dlouhý tunel stoupající vzhůru.
Pohled k vrcholu Paternkofelu odhalí několik postaviček, z našeho chodníku zdá se nedobytné hory. Píšu zprávu, že u chaty nečekáme, a sestupujeme rovnou do údolí. Nemáme čas nazbyt. Další SMS zprávy ale již odcházet nechtějí, signál mobilních operátorů se ztrácí. Přece jen jsme v horách. Cestou potkáváme mnoho Čechů i Slováků. Jdu neznačenou pěšinou a s sebou strhnu českou dvojici se psem. Vracet se nikomu nechce, snad bude dole stezka průchozí. To i je, ale sestup po klouzajících kamenech se nelíbí Romanovi. Nevzal si trekové boty a raději se vrací zpět nahoru do sedla. Tudy by měl jít nazpět i Lukáš, ale to netuším, že jeho postup v lezeckém terénu je díky neustále se jistícím turistům velmi pomalý. Později mi vypráví, jak šel sněhovými poli mimo hlavní stezku ferraty, a byť tam bylo natažené lano, občas se mu ztrácelo v záplavě sněhu. Jeho fotky dokazují, že až tak jednoduchý sestup to nebyl. Také se mu bez čelovky a jen se světlem téměř vybitého mobilu a hodinek Garmin podařilo párkrát v tunelech zabloudit. Ne, zcela bezpečné to opravdu nebylo, navíc ho tlačil čas odjezdu autobusu.
Ferratou ve stěně.
...
...
Pod chatou Dreizinnen.
Tre Cime/Drei Zinnen.
Dreizinnenhütte.
Vlčí mák, zde v horách žlutý.
Pohled do doliny, kam budeme sestupovat.
Po sestupu do krásného údolí s potokem hned začnu znovu stoupat na Col Forcellina. Bavím se s další českou dvojicí, která chce doporučit nějaké túry a před chatou dohoním několik našich holek, co si trasu ze sedla Lavaredo zkrátily. Na nějaké posezení v hospodě u chaty s vyhlídkou na tři jezírka už nemáme čas, cesta je dlouhá a odjezd busu se blíží. Procházíme svah stezkou nad hlubokým údolím, kde se v žlabu vytvořilo obrovské kamenné moře. Vůbec necítím únavu z probdělé noci. Adrenalín z krásného treku i z nedostatku informací od Lukáše mi ji nepovolí. Dokončím tak trek kolem věží Tre Cime trochu ve stresu.
U autobusu se postupně všichni sházíme, jen můj synáček chybí. Vybil se mi mobil a jiný Lukáš nezvedá. Naštěstí si to naplánoval dokonale a přichází od sedla Lavaredo pár minut před stanoveným odjezdem. I kdyby přišel trochu déle, nevadilo by to nikomu, jen já bych měl větší trápení. Přece jen lézt ferraty bez jištění je riskantní. Ale musím mu pogratulovat, vystoupal na vrchol Paternkofelu a splnil si jeden malý sen.
Po sestupu ...
...
...
Trasa kolem Tre Cime není náročná, je krásná.
Plamenka šídlovitá.
Pěnišníček.
Hořec Clusiův.
Tre Cime od Col Forcellina.
Stezka vede svahy.
Věříte tomu, že tyhle žluté kytky jsou vlčí mák?
...
Lukášovo dobrodružství na Paternkofelu mnohém lépe než slova vystihnou jeho fotky, mnohdy focené v expozici těžkého terénu.
Lukášovy fotky z ferraty na Paternkofel a k Dreizinnenhütte...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Trasa na vrchol Paternkofelu.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Jedeme přes Cortinu ďAmpezzo do sedla Falzarego, znovu klesáme na Caprile, abychom přijeli k horskému hotelu Camoscio do Col de Rocca. Dostáváme krajní pokoj s malou terasou v 2. patře, na klidném místě a s velmi pěkným výhledem. Tady se budou dobře trávit čtyři chody večeře, z nichž ta první na nás právě čeká. Celou dnešní trasu jsem nejedl a už mi pořádně vyhládlo. Ne že bych nechtěl, ale Luky mi na ferraty utekl s jídlem.
Radler v hotelu Camoscio chutná sladce. Již ho do konce zájezdu neopustíme.
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1224 47% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
825 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
581 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2630 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Pivo, dudy a *
- Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie
- Radovec a Knížecí kámen
- Půltucet (březen 2024) - příběh fotografie
- Jihočeské cyklotrasy VIII.
- Island, část VI.: fjordy a trávové domečky
- Dolomity 2024 lV. - Col Margherita, Lagozuòi Piccolo
- Českou Kanadou
- Půltucet (srpen 2021) - příběh fotografie
- Drahanská vrchovina - Moravský kras l.
10. srpna 2024 19:00
blanka říká
Dolomity jsou krásné a člověka chytnou hned při první návštěvě. Hezký jsem si zavzpomínala, jak jsem tam kdysi také šlapala.