Co se skrývá v trávě l.

Co se skrývá v trávě l.

Šlapeme po nich, ničíme jim domovy a jen stěží dohlédneme jak opravdu žijí. Jejich množství vysoko převyšuje populaci lidskou. Jen proto, že jsou tak drobní, maličcí, nevšímáme si jich, pokud nás zrovna na sebe neupozorní nějakým tím bodnutím, píchnutím či kousnutím. Někomu se zdájí být odpornými, jiní z nich mají různé fobie a likvidovali by je všelijakými insekticidy, všichni se ale musí naučit s nimi vycházet a žít. Hmyzí říše je svět sám pro sebe a jen občas nám umožněno do něho nahlédnout.

Hmyz (Insecta)

je třída šestinohých živočichů z kmene členovců, kteří mají tělo rozdělené do tří článků (hlava, hruď a zadeček). Pro všechny druhy je charakteristické, že mají tři páry nohou, většinou mají složené oči, tykadla a jsou jedinými členovci, kteří umějí aktivně létat. Jedná se o nejrůznorodější skupinu živočichů na světě, která zahrnuje více než milión popsaných druhů. Hmyz představuje více než polovinu všech známých žijících organismů. Počet existujících druhů se odhaduje na 6–10 miliónů a je možné že představují více než 90% všech živých forem na Zemi. Hmyz můžeme nalézt téměř v každém prostředí naší planety, i když například jen ve velmi malém množství obývá oceány, kde mají převahu korýši. Nové druhy se objevují převážně v tropických oblastech, ve kterých hmyz dosáhl největší rozmanitosti, ale nové druhy se objevují např. i v Evropě.

Tato třída zahrnuje ze v současnosti popsaných druhů přibližně 5 100 druhů vážek, 2 000 druhů kudlanek, 20 000 druhů rovnokřídlých, 170 000 druhů motýlů, 120 000 druhů dvoukřídlých, 82 000 druhů ploštic, 350 000 druhů brouků a 110 000 druhů blanokřídlých (např. včely a mravenci). V současnosti je známo na území České republiky zhruba 30 000 druhů hmyzu a v celé Evropě přes 100 000 druhů.

Tolik úvod z Wikipedie, kde je hmyzu věnováno mnoho prostoru, a nutno říct že oprávněně.

Můj vztah se k těmto malým potvůrkám začat formovat již brzy po narození. V kočárku jistě již zmiňovaným štípnutím, později od školky dlouhým vědeckým "studováním" především různých druhů mravenců, kdy jsem zkoušel, které druhy jsou silnější v boji mravence proti mravenci. V písčitých zlivských vrších se tehdy ještě dalo najít mnoho vzácných druhů, dnes se zde již zřejmě nevyskytujících. Bavilo mne pozorovat jak pracují, shání potravu a fascinovaně jsem je vydržel sledovat dlouhé desítky minut.

Dnes je spousta fotografů přímo zaměřených na makro broučků, fotky kterých vzbuzují zasloužený úžas. Z mnoha mohu doporučit např. web pana Krásenského a není to proto, že jeho hodnocení vyneslo jednu moji fotku na 1. místo v lednové soutěži na www.fotoaparat.cz - Námraza (foto č. 17).

Právě na fotoaparátu.cz se můžete pokochat opravdu unikátními záběry do říše hmyzu.

Další odkaz worldfoto Vás přesměruje na stránky celosvětové soutěže Sony World Photography Awards, kde jsou k shlédnutí nádhernè snímky. Státy jsou seřazeny dle abecedy a vítězné fotky jsou prezentovány.

A několik svých starších fotek si dovolím připojit i já.

Příjemné a klidné Vánoční svátky všem věrným čtenářům Šlápot, ale i těm náhodným, přeje Rony.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

23. prosince 2022 11:28

azave říká

Pekne, pekne, jen co je pravda ... k nam v poslednich letech kazdorocne zavita na zahradu nekolik paru rohacu, coz normalne nebyvalo ... ze by se nejvetsi cesky klimaskeptik Vaclav 2. Klaus mylil ??? 

Rony

23. prosince 2022 13:57

Rony říká

Není klimaskeptik, jen tvrdí, že se klima mění i bez lidského přičinění, což pravda je. Kolik tomu přidáme my, je ve hvězdách.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.