Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Člověk člověku vlkem

vydáno 4. ledna 2021 – napsal Jack – žádný komentář

Přišla mi škoda, abych vynechal některé cestovatelské či sportovní zážitky, které mě v letech 2016 - 2018 obohatily a svým způsobem dovedly na kraj svých vnitřních i fyzických sil. Jelikož někdy nebývá mnoho času a taky fotografického materiálu, který by dal dohromady delší články, rozhodl jsem se udělat určitou změnu. Snad to potěší a trošku pootevře hranici mého já i těch kolem nás.

Vše je řazeno pěkně postupně, i když leckdy se zdá, že to přichází ladem skladem, ale není tomu tak.

Bez práce nejsou koláče

Styk s realitou. Opravdu může člověka vysoká škola připravit na reálný život jaksi tam venku? A má to být opravdu jejím cílem? Nebo je to jen naivita nás, kteří již studijním životem prošli?

Myšlenky, které se mi honily hlavou, když jsem tak trochu narychlo nastoupil za nemoc do školy. Dodnes pořádně nevím, jak se mi podařilo skloubit studium a vyučování. Nechci si stěžovat. Vím, že existují lidé, kteří jsou mnohem zdatnější a mají to ještě mnohem náročnější, ale šok to prostě byl.

Přišlo mi, že věkový rozdíl mezi žáky a mnou je skoro zanedbatelný a moje "moc" je nijaká. Taky jsem dost často nevěděl, co je správné, více přijatelné, jak se zachovat a několikrát jsem sám sebe zklamal. Pamatuji si i na první poznámku, kterou jsem udělil.

Ale ten styk se žáky, ta každodenní jinakost a vztahové napětí, symbióza i neustálé obohacování se je úžasný pocit a bez něj by můj život ztrácel tak trochu smysl.

Počátky jsou vždycky těžké

Poznání světa jako osobní dobití

Poslední záchvěvy studijního života jsem zažil naposledy v září roku 2016, kdy jsem se vypravil na nezapomenutelný wellness kurz do chorvatské Lanterny.

Svět v jihovýchodních oblacích

Noční odjezd z jihočeské metropole, strach z přežití cesty i obava, abych to sportovně přežil. A podařilo se! Ačkoliv jsem poznával nové známé a kamarády, užil jsem si každý den naplno sportu a relaxu.

Běh při východu slunce. Dopolední cvičení v různorodém podání - ač moje tělesné kreace mnohdy vázly. Obědový plážový volejbal, jehož kouzlo objevuji již jednu desítku let. Odpolední odpočinek u moře. Večerní cvičení a poznávání druhých lidí nejen v rytmu tance, alkoholového oparu ale i ve sdílení našich zkušeností z cest i životních osudů. A kolegyně trpící skoro jak na druhém konci světa se začátkem školního roku.

Příběhy, které píše život

Být sám (se) sebou

Moje rodiště, můj kraj. Jsem tu krevně zakotven a vnitřně odsouzen ke vzpomínkám. Zbožňuji kouty přírodní i městské, a přesto v mém srdci leží Šumava i její předhůří. Jak říkával můj vacovský děda: "Tady začíná jedna z bran Šumavy." A měl pravdu.

Je těžké a náročné vybrat, která část je nejkrásnější. Nelze to! Ledovcová jezera podporují ducha mého znamení, jednotlivé vrcholky mi připomínají, že pohlédnout na něco skoro z ptačí perspektivy něco stojí, lidské osudy zas připomínají, že žití tu není jednoduché, ale nakonec se vyplatí. A ty zimy jsou opravdu někdy jako z ladovských kreseb. Část mého já ale leží v blízkosti Javorníku.

Nikdy se neztratit sami v sobě nejen na Knížecích pláních.

Nedá se vrátit čas

Když jsem na únor roku 2017 zval spolužáky ze základky, pořád jsem nevěřil tomu, že deset let uplynulo od ukončení základní školy. Naše životy byly spojeny každodenním stykem i výlety, exkurzemi, které nás dovedly do různých koutů naší vlastičky s Vlastičkou i Hankou.

Každá nám dodávala mateřské pochopení i rady, které ne všichni vždy hned přijímaly s nadšením. Ale společné propojení bylo a nadále je něčím jedinečným. Nevadí, jestli se nepotkáváme, nevíme o každém z nás, jestli životy jdou podle snů, představ, nebo skončily na dno našich propastí problémů.

Zůstávají nám vzpomínky na pěstování, vodní hrátky, noční nepokoje, sdílenou bojovnost i různorodé emoce, které jsme leckdy přijímaly a překládaly poprvé.

Pořád stejní

Nesoudit a nebýt souzen

Můj život pracovní je a nejspíš na nějakou dlouhou dobu bude spojen s učitelským řemeslem. Díky chorvatskému kamarádství jsem měl tu možnost a čest přijít do styku se studenty, kteří mají naprosto odlišný pohled na život.

Strach z toho, jestli jim budu schopen předat všechno, co si myslím, že by mohli vědět ze znalostí o nás Češích, Moravácích, Slezanech i Slovácích, a vnitřní neklid a negativistický přístup na země z východu. Jakým sebestředným a omezeným bláznem jsem byl!

Doufám, že oboustranné obohacení nejen táborským výletem a ukrajinskou, ruskou i kazašskou kulturou nám vnuklo nový pohled na naše jednotlivé krajiny. Na jedinečné osobnosti, které nemusejí automaticky kopírovat, podporovat či být jako většina jejich příslušníků. A nepotřebujeme k tomu jen anglický jazyk.

Táborská putování mezi východem a západem

2x 21,0975 km

Může trochu mrznout nebo naopak žhnout jako ďas, ale pohled na svět s běžeckými botami a s co nejmenším množstvím oblečení není vůbec k zahození. Poprvé to bylo o tom, jestli překonám určitou fyzickou hranici sebe sama, a podruhé, abych si dokázal, že to není možné jen jednou.

Běhání otevírá duši

České Budějovice v rámci půlmaratonu byly jedinečné pro danou atmosféru - podpora lidí, hraní kapel, myšlenky zkorigované jen k jednomu cíli a vzpomínky i pochybnosti vyřešily to, co potřebovaly.

Praha překvapila ještě větší majestátností, ale i pokorou lidí, kteří fandili a zároveň si možná říkali, že by někdy...přeci jenom...do toho také šli. Anebo že takovými blázny se nikdy nestanou.

A dovede vás nabít i zrelaxovat.

Nelitovat toho, co člověk udělá

Konec června 2017 mi ukázal, jak slabá může být má vůle. Snadno se nadchnu pro danou novinku a jedinečnou možnost, dokonce ji i zvládnu si užívat a pokračovat v ní někdy až do zdárného konce, přesto ale umím i přemýšlet nad tím, co kdyby. A ty představy skoro vraždí! Nebylo by lepší, kdybych... a mohl jsem raději být...

Cesta na pařížskou konferenci přinesla nejen nové zážitky a přátele, ale především schopnost souznít se svým rozhodnutím. Vždycky to může dopadnout lépe, ale také mnohem hůře. Není proto třeba litovat svých rozhodnutí. Jsme tu v našem fyzickém těle pouze jednou.

Křížem krážem západoevropskou metropolí

Strakonice sobě

Jednota lidí v průmyslovém městě. Nikdy jsem netušil, že budu tak hrdý na své rodné město. Festival, který tu vznikl díky partě nadšenců, založil snad i tradici, kdy se lidé jsou schopni příjemně bavit, obohacovat se a růst, aniž by druhého ponižovali a pomlouvali.

Strakonice nejen sobě mi přineslo flow, které by tu mohlo zůstat, vzkvétat a žít. I kdyby člověk selhal jednou, dvakrát, třikrát,...několikrát, může mít šanci jít zase s trochu jiným štítem nahoru a dál.

Být součástí něčeho velkého

Poprvé a ne naposledy

Lidé se pro nás stávají osobnostmi různě. Někdy to bývají naši významně druzí, tedy rodiče, kteří nás vychovali, nebo někdo jiný z rodiny, který nám rozuměl a formoval nás. Jindy nazýváme tak ty, jež nám potvrzují, že sny - pokud si za nimi stojíme a jdeme jim vstříc - lze splnit a jsou naším vzorem v daném oboru. Pak tu jsou persony, které zažily zvěrstva, možná byly i na špatné straně barikády, a přesto nám přispívají k tomu, abychom byli lepšími lidmi.

Jeden svět na školách se snaží o to, aby se nezapomínalo na historii, nezametly se problémy, které nás pálí, pod koberec a v rámci projektu Příběhy bezpráví poznat postavy, které mohou inspirovat.

Poprvé se mi to podařilo v listopadu, kdy jsem pozval na besedu úžasnou režisérku Olgu Sommerovou, která svůj život zasvětila filmování a dokumentování lidských osudů.

Osobnosti inspirují a potřebujeme jich mnohem více.

Zimy se není třeba bát

Učení nekončí se zakončením povinné školní docházky, získání učňovského listu, maturitního vysvědčení nebo vysokoškolského diplomu. Učíme se celý život, ač si myslíme, že to tak není a nebude. Jak bychom jinak získaly osvědčení řídit automobil či jiný dopravní prostředek? Pokud umím mluvit obstojně cizím jazykem, pro určitou pracovní pozici je nutné mít mezinárodní certifikát atd.

Podporovat se navzájem.

"Jelikož jsi mladý," jak říkal zaměstnavatel, "uděláš si kurz na lyže." Rád bych oponoval a odporoval, vždyť na lyžích jsem stál naposledy před deseti lety na vlastním lyžařském kurzu.

Společně s kolegyní jsme se ale vypravili do Krkonoš, které nám zpřístupnily radost z lyžování. Ač někdy bolestivé a náročné, možná trochu podle sheeranovského songu Perfect nakonec na tento kurz vzpomínám se hřejivými vzpomínkami a díky němu mohu s radostí a chutí jezdit na lyžáky s dětmi "odpočívat".

Předávat zkušenosti je k nezaplacení

Bojovat do posledních sil

Spravedlnost existuje. Ačkoliv se nám mnohdy může zdát, že váhy osudu špatně ukazují. Vždyť někteří vytrpí během života tolik bolesti, že jeden člověk to snad ani nemůže vydržet a pojmout. Přesto to dokážou. Co jim také zbývá, přeci se jen tak nevzdají. Člověk pochybuje, ale víra v lepší zítřky tu je vždycky. I když třeba mizivá.

Až na vrcholky hor.

Každý hodnotí náročnost různě a při dosažení určité úrovně se ta hranice posouvá stále výše. Kam až dalece jsme někdy schopni dojít, abychom získali to, co chceme, po čem toužíme. A kolika lidem kvůli našemu svobodnému jednání jsme schopni ublížit, někdy nevědomky, jindy proto, že nevidíme jiné východisko. Proč někdy trpíme pro druhé?

Stojí za to, nevzdávat se.

I tam někde leží kousek mého srdce

Štěstí, zdraví a láska. Tři přání, které si přejeme ke svátkům, narozeninám i Vánocům, protože bez této skoro až svaté trojice je život chudší. Krapet štěstí nám pomůže něco získat, před něčím zlým utéct. Bez zdraví strádá naše fyzické i duševní tělo. A bez lásky, kterou mnozí z nás neumějí přijímat ani dávat, svět bledne a barevnost se vytrácí do neznáma.

Být beze snů nelze.

Jsou místa, na která nikdy nezapomeneme, protože se nám k nim vážou vzpomínky, nějaká emoce i události, jež nechtějí být zapomenuty. Pro mě jsou to park Güel a Sagrada Família v Barceloně, magická místa s dávkou mlžného oparu historického balastu, vrtkavé přítomnosti a budoucnosti, kterou píšeme každou sekundou.

Sny nás vedou dál.

Ať se tedy nebojíte překonat svoje pohodlí a jste schopni naplno žít, jak totiž říká Antoine de Saint-Exupéry: "Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi."