Chřiby - sépiové malby l.
vydáno 20. dubna 2018 – napsal Rony – 2 komentáře
Příchod jara pozdržely velké březnové mrazy a tak se místo svěží zeleně musíme v chřibských, převážně bukových lesích, spokojit se sépiovými barvami, které stále převažují. Květy sněženek na několika vrcholech jsou jen prvními vlaštovkami a ty, jak praví pranostika, jaro nedělají. Naše křižování lesními cestami karpatských Chřibů se přesto stane úspěšné a příjemné.
Moravské Toskánsko
Díky tomu, že jsme na Moravu odjeli již po osmé ranní, máme na toulání den navíc. Necelý, protože nám jeho kus odřízne cesta a především totálně zablokovaná dálnice po havárii kousek před Brnem. Místo po jedenácté jsme na místě teprve před jednou. Zato již dobře nasyceni obědem v Nasedlovicích.
Moravské Toskánsko...
...
...
U Karlova...
...
...
...
...
Cesta nás přivedla do zvláštní krajiny Kyjovska, kterou fotografičtí fanatici začali nazývat Moravským Toskánskem.
Stejně jako pravé italské Toskánsko se i tato vyznačuje malebnou barevností. Tu vytváří zvlněná políčka a louky, často přerušovaná oblými údolíčky s keři či stromy, mnohdy připomínajícími křivky dívčího těla. Chřiby, kam míříme do hor, jsou na dohled.
Toto zastavení bude krátké, ani nedoufám, že bych jen tak od boku mohl svými fotkami konkurovat profíkům, kteří si zde vyhledali ta správná fotogenická místa a vyčekali příhodný čas potřebný pro stisk spouště.
Parkujeme nedaleko šardického kostela a po zelené značce pozvolna stoupáme údolím ke svaté Trojici. Mraky toulající se po blankytně modré obloze vytváří na zemském povrchu stíny a dokonale zvýrazňují jednotlivé zaoblené kopečky. Nad hlavou pěje skřivánek, s nímž soupeří ostrý pokřik osamnělé čejky. Pod hřebenem jednoho z hřbetů se pase velké stádo srnek, daleko z dosahu mojí fotografické techniky.
U Šardic...
...
...
...
...
...
...
V jednou z dolíčků brzy bude rybník.
U sv. Trojice...
...
...
...
...
...
...
...
...
Jdu svižně a kluky nechávám daleko za sebou. Dohání mne až nad Karlovem, kde pozoruji skotačení samotářského zajíce. Od kóty Michálky (jen 247 m n. m.) ještě stoupáme Širokým závištěm k nedaleké vinici. U ní vyplašíme velké hejno špačků. Jistě se již nemohou dočkat svých oblíbených sladkých plodů. To si ale budou muset ještě chvíli počkat. A čekání si mezitím mohou zpříjemnit množením a výchovou dalších nenasytných jedinců.
Opět padáme do těsného sevření okolních kopců a ani se nenadějeme a jsme zpět v Šardicích.
Okruh nám ukrojil další tři hodiny a proto po odjezdu Kyjov míjíme bez povšimnutí. Vrcholem dne bude výstup ke Kalíšku, skalnímu útvaru, který mne oslovil svojí jedinečností hned při prvním spatření na www.mapy.cz.
...
...
Karlov.
Široké závište.
Krátké kameny.
...
...
...
...
...
...
...
...
Nálet špačků...
...
Vinařská stezka.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Šardice...
...
Chřiby - začínáme u Kalíšku
Přírodní park Chřiby, lidově zvaný Buchlovské hory, je nevelké zalesněné pohoří v samém středu Moravy, táhnoucí se mezi Kyjovem a Otrokovicemi. Odděluje od sebe národopisné oblasti Hanou a Slovácko.
Pro toto území jsou typické rozlehlé bukové lesy, staré hrady a zříceniny, bizarní pískovcové skály, i mystická hradiště a památky z dob Velkomoravské říše. V podhůří se pěstuje vinná réva, kde je ve vinicích a polích možné navštívit rozhledny s krásným výhledem na chřibské kopce.
Velikou přírodní hodnotou Chřibů jsou četné pískovcové skalní útvary. Podíváte-li se do mapy, najdete v nich celkem 15 lokalit s výskytem skal. Mnohé jsou chráněny v kategorii přírodní památka nebo přírodní rezervace.
Přestože dnešní osídlení Chřibů je strohé, v dávné minulosti tomu tak nebylo. Důkazem jsou právě četná hradiště, po nichž zbyly do dnešních dob mohutné valy na vrcholech některých kopců. Nejrozsáhlejší neolitická sídliště lidu popelnicových polí jsou na Holém kopci, nebo v prostoru hory se symbolickým názvem Hroby a též nejvyšším vrcholu Brdo.
Z Jestřebic jedeme až k rybníku Trdliště, kde pohodlně zaparkujeme. Možná bych tolik v pohodě nebyl, kdybych tušil, že si mojí zvýšené rychlosti v nedalekých Bohuslavicích (59 km/h) všiml jakýsi radar a mě později doma čeká pokuta.
Nádrž Jestřabice.
Takto se mohu radovat z malého zooparku Na Rybníčku, kde naši pozornost upoutá nejprve mohutný kanec divočáka, který se snaží prostrčit zablácený rypák skrz plot a pořádně si nás očichat. O kus výš se vznešeně prochází několik pštrosů a na druhé straně cesty zase za námi ospale otáčejí hlavy s mohutnými rohy mufloni. Nechybí ani jelení zvěř s mnoha laněmi, i ty mají samostatný výběh.
Farma na Rybníčku...
Šel pštros s pštrosicí podívat se na tři vandráky.
...
...
...
...
Stoupáme vzhůru po modré a já dávám pozor abych neublížil krásnému modročernému exempláři střevlíka, právě přecházejícímu cestu. Zanedlouho se ztrácí v hromadách suchého dobového listí. Duby jsou zde všude kolem nás, a teprve výš je vystřídají buky. Většinou chybí staleté staré stromy, protože se zde v přístupných partiích Chřibů dost těží.
Když narazíme pod Malou Ostrou na nepříjemnou kamenitou cestu ve výstavbě, uhneme do prudkého svahu. Muj zrychlený tlukot srdce přehlušuje pronikavé klepání strakapouda, které se jako salva z kulometu rozléhá jinak ztichlými lesy. Ptačího zpěvu moc neslyšíme. Ten se ozývá jen sporadicky, asi již většina samiček sedí na vejcích, dobře skryta ve svých hnízdech. Rozhlížím se okolo a několik kulatých otvorů v kmenech velkých buků vidím. Možná uvnitř tiše sedí nějaká pěnkava, malý střízlík či drozd a poslouchá jak pod mojí vahou praskají popadané suché větve, kterých je v mělkém údolí přehršel.
...
Pod Malou Ostrou...
Nechybí ani padlý buk, překážející přímému postupu vzhůru. Síla a energie jako by se z hladkých kmenů zdravých stromů přelévala i do nás. Na vrchol Malé Ostré (478 m n. m.) přesto stoupá jen Roman. Venca v hloubce pode mnou tu energii cítí trochu méně a stejně jako já strmé stoupání obchází.
Hlavním cílem je Kalíšek, zajímavě povětrnostními vlivy opracovaná pískovcová skála, kterou pod sedlem mezi Malou a Velkou Ostrou snadno dohledáme. Jde o hřibovitý útvar nad mělkou strží, který je úžasně fotogenický. Podle pověsti se zde v pobělohorské době tajně scházeli čeští bratři.
Kalíšek...
Kalíšek...
...
...
...
Sestupujeme k němu téméř nad kamenitou cestu, opuštěnou trochu zbytečně před půl hodinou. Ale výstup na hřeben bereme jako aklimatizační výstup. Čas kvapí a proto naplánovanou trasu k Partyzánske jeskyni nestihneme. Blíží se šestá večerní a je čas jet se ubytovat do penzionu Lázeňský dům Smraďavka.
Na večeři jdeme do Lovecké restaurace vedle zámku Smraďavka a po jídle si znovu dáváme na zdar výpravy kalíšek, tentokrát s malým k.
Malá, ale Ostrá.
Pohled k Velké Ostré.
Holý kopec a Buchlov
Druhý den má být nejtepleji a proto se vydáme pěšky na dlouhý trek k hradu Buchlov.
Po žluté se přes ještě zavřený kemp Smraďavka dostaneme do lesa nad Dlouhou řeku, kde to nehezky klouže. Chřiby jsou hodně jílovité a tak se v nich často budeme potýkat s lepivým podkladem. U pomníku U Zabitého se dostaneme na řádnou cestu. Na ceduli se dočteme, že zde v r. 1582 bylo nalezeno mrtvé tělo pána Jindřicha Prakšického ze Zástřizel, probodnuté jeho vlastním kordem. Vrahem byl zřejmě jeho zbrojnoš, ale motiv zločinu nebyl nikdy zcela objasněn.
Procházíme kolem dvou mohutných, památkově chráněných stromů. Jde o Duby letní, tzv. "křemeláky," které mohou dosáhnout téměř 50-ti metrové výšky a dožívají se až 1000 let.
Zámek Smraďavka...
...
...
Dlouhá řeka.
Nad Dlouhou řekou.
U Kamenného kříže...
...
Před kempem Lopůch se musíme zorientovat. Chceme se podívat na skalní útvary Zbojník a Karlovu skálu, které leží pod vrchem Proštípené. K těm nás dovede cyklotrasa. Pořád se nemohu dostat do tempa, ale pomalu se plazíme vzhůru lesem všichni tři.
Zbojník je rozlehlou, vysokou kamennou stěnou, v níž jistící kruhy ukazují lezecký terén. Karlova skála opodál odhaluje vyhlídku na údolí Dlouhé řeky. Skály k ní celé prolezeme.
Slepencová skála Zbojník vysoká 18 metrů je pozůstatkem někdejšího lomu. Je hodně navštěvovaná horolezci. V horní polovině skály můžete objevit vytesaný obrys lidské hlavy, který vznikl snad na konci 40. let 20. století. (www.mapy.cz)
...
Na vrcholu Karlovy skály.
Pohled na Velkou Lipovou.
...
Přes vrchol Proštípené se vrátíme na zelenou, abychom u rozcestí Pod Holým kopcem mohli dělat chytré, a usměrňujeme dva starší zbloudilé turisty, co míří na hřeben Holého vrchu. Ten vypadá na mapce velmi zajímavě a tak se domluvíme, že nahoru půjdeme se Zlíňany i my Zliváci a Strakoňák Roman.
Společně v družném hovoru prokličkujeme po značkách ke Kamenné studánce, kde doplníme vodu. Vzhůru k vrcholu se vydáme po naučné stezce, o které není v mapách.cz ani zmínka.
Vystoupáme na volný, částečně vytěžený hřeben s výhledem na Buchlov. Krásně vedená pěšinka se mezi starými buky zdvihá k nejvyššímu bodu (548 m n. m.). Tam se skrývá pravěké Hradisko, které se táhne směrem k západu ve směru protáhlého hřebenu. Úzký hřeben stále víc lemují přírodní kamenité hradby. Pokračujeme až kam jen to jde. Osaměli jsme až před klesáním, protože mému tvrzení, že kdesi pod námi vede cesta zpět, nikdo neuvěří.
A věru, sestup mezi padlými kmeny prastarých buků v nerovném terénu není vůbec snadný. Když navíc v reálu chybí byť jen náznak oné "cesty" z mapy, začnu propadat zoufalství. Naštěstí se brzy objeví násep a cesta zpět ke Kamenné studánce je volná. Byť ne docela. Stále se musíme proplétat mezi vyvrácenými stromy, ale to je již jen zpestření, které vítáme.
Pod Holým kopcem.
Buchlov od Holého kopce.
...
...
...
Hřeben Holého kopce...
Sněženky pod vrcholem.
...
...
Hradiště.
...
Na cestě pod Holým kopcem...
...
Holý kopec od Buchlova.
Od studánky sestoupíme na zelenou, po ní k hlavní cestě a Buchlovickému potůčku, a pak již míříme vzhůru na Buchlov. Stometrové převýšení k hradu je dobré na zahřátí.
Buchlov byl založen v 1. polovině 13. století zřejmě Českým králem Přemyslem Otakarem l. Jádro hradu je vystavěno v románsko-gotickém období a zdá se nám trochu chaotické. Máme před výstupem na věž čas a tak si procházíme místnosti s výstavkami a prodejem všeho možného.
Zatáhlo se, zdvihl se studený vítr a když začínáme stoupat vzhůru na vyhlídku, docela rychle se ochladilo. Hrad byl založen na strategicky významném místě, což dokládá dokonalý rozhled na všechny světové strany. Můžeme se porozhlédnout na místa, na která nás kroky zavedou další dny.
V hradní putyce můžeme pozdravit paní domácí z našeho smraďavského penzionu a za to dostáváme jedno orosené. Já si vyberu zelené, byť již čtvrtek zelený velikonoční není.
Buchlov...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Hradní sklepení...
...
...
...
...
Kámen je originálem dnešní kopie u Dlouhé řeky, kde se udála vražda Jindřicha Praksického, který byl proboden svým zbtojnošem v roce 1582.
...
Na věži...
Pohled na Buchlovice.
Holý kopec.
Vrch s kostelem sv. Barbory...
...
...
...
...
Zelený strakonický Dudák.
Kousek dál nás čeká další pozoruhodné místo - kaple sv. Barbory. Leží na posledním z trojice vrcholků Holý vrch, Buchlov a Modla (Barborka). Znovu potkáme zlínské přátele z Holého vrchu a po krátké prohlídce kaple sestupujeme po kamenných schodech na Čertovo sedlo, odkud přes Chrastě klesáme do Buchlovic. Spadne pár kapek, co nestojí za řeč.
Dlouhé se zdají poslední kilometry, než konečně hladoví usedneme do restaurace Berchtold. Tu pro změnu vlastní syn šéfa našeho penzionu. Prostě je to tady všechno jeden buchlovický rodinný podnik.
Odpočinek nám přijde vhod a do Smraďavky už jdeme v dobré náladě, byť nás leccos pobolívá. Je znát, že po zimní pauze ještě nemáme dobrou kondici. Dnes jsme na nohou od půl deváté do sedmé večerní a to není málo. Už se těším na teplou sprchu. V penzionu máme k dispozici i bazén s bublinkovou masáží, ale dnes na něj nemáme čas ni sílu. Navíc jsme varováni, že voda s 28°C je chladná.
Pod Barborkou.
Kostel sv. Barbory...
...
...
Veselé Velikonoce.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
23. dubna 2018 07:42
tulák říká
Úžasný není co dodat nádhera.......
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Vandrování vojenským újezdem Boletice
- Když na Vysokou Bětu mrholí
- Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů
- Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu l.
- Toulky po Slovensku a Polsku III.
- Solvayovy lomy
- Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale
- Drahanská vrchovina - Moravský kras l.
- Horní Planá - naučné stezky a nová rozhledna
- Půltucet (květen 2023) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Půltucet (červen 2022) - příběh fotografie
- Alpy z Boubína a Basumský hřeben
- Nejenštejn: zřícenina Jenštejn a zámek Ctěnice
- Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou
- Barvy podzimu na Šumavě
- Expedice Norsko 2015, část jedenáctá
- Výstup na Žlíbský vrch s překvapením a na hrad Kunžvart
- New York: monstrózní les mrakodrapů
- Římovská pašijová křížová cesta
- Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice
21. dubna 2018 06:16
azave říká
Joooo, moravske Toskansko, projel jsem ho pred lety na kole az po Velehrad. Stalo to za to, nasel jsem silu i cas na kus Buchlovskych kopcu i projeti velike casti Batova kanalu ... .. . Jen je problem se tam dostat, D1 je jedna velka katastrofa od nulteho kilometru ... .. . A je ten stav cim dal horsi ... .. .