Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Chodsko a Český les ll.

vydáno 25. června 2021 – napsal Rony – žádný komentář

Druhý den si nenecháme ujít krajinu v okolí Pleše, Velkého a Malého Zvonu, kde v minulosti nebýval zrovna turistický ráj. Naopak sem nakoukli jen dobře prověření jedinci, nebo vojáci střežící blízké západní hranice. Zapomenutý kout naší vlasti, kde lišky dávají dobrou noc...

Pleš a Zvon

2. etapa - putování po zaniklých vesnicích a osadách, vzpomínka na vojenskou službu

mapa

Je neděle ráno 6. června 2021 a Romanův automobil nás dopravuje do zaniklé vesnice Pleš, která je podobně jako 1,5 km vzdálená bývalá osada Václav spojená s mým osmnáctiměsíčním pobytem při plnění vojenských povinností (roky 1975 - 1976). V této bývalé obci ještě v roce 1930 stálo 105 domů a žilo přes 700 obyvatel, z nichž bylo jen 8 Čechů. V padesátých letech byly všechny domy s výjimkou hájovny (nyní restaurace) a bývalého hotelu Gasthof Flor (později kasárna PS roty) zbořeny a to včetně dvou kostelů.

historická mapa

Vydáváme se směrem k vrcholu Pleš (794 m n. m.) a míjíme kapli Panny Marie, která byla vysvěcena v roce 2016. Stojí na místě, kde stával dřívější kostel Panny Marie Pomocné. Pak nás rozcestník navádí k návštěvě hřbitova, pietně upraveném za podpory německých rodáků. Vedle hřbitova lze vidět základy zbořeného hřbitovního kostela sv. Jana Křtitele, včetně obnoveného oltáře. Další naše kroky vedou k vrcholu Pleše, kde se u vrcholové tyče fotíme. Zhruba 150 metrů jižně od vrcholu bylo stanoviště, kde jsme v polovině 70.let minulého století prováděli radiotechnický průzkum na západ od našich hranic, do pásma až 500 km. Po téměř 45-ti letech civilního života od konce vojenské služby si zcela jasně vybavuji náš průzkumný prostředek RPS 6, skříňový automobil sovětské výroby na podvozku nákladního auta GAZ 66. Tento prostředek včetně sousední stavební buňky (radioví operátoři) byl součástí radio-elektronického boje proti tehdejšímu nepříteli za západními hranicemi. Pamatuji si, že jsme tehdy pracovali v 12-ti hodinových směnách a já se domnívám, že pobyt v přístrojovém voze příliš zdravý nebyl. Vždyť jsme dostávali za každou odpracovanou hodinu příplatek za prácive škodlivém prostředí ve výši 80 haléřů/hod.

...

...

Hřbitov na Pleši...

Na vrcholu Pleše.

Zpátky se vracíme ke kapli Panny Marie, pár metrů od ní registrujeme sochu sv. Jana Nepomuckého, opravenou v roce 2005 především zásluhou německých rodáků a jejich rodinných příslušníků. Poblíž vidíme několik nájemních domků, zřejmě patřících podnikateli Marku Hrůšovi, který také provozuje nedalekou restauraci, jež je v neděli slušně navštívená. My se od ní červenou Baarovou cestou vydáváme jihovýchodním směrem k bývalé osadě Václav, kam dorazíme po 1,7 km. Před ll. světovou válkou měla osada 61 domů se 453 obyvateli. V polovině 70. let minulého století zde stály 2 kasárny, a to radiotechnická rota, kde jsem sloužil, a sousední rota, jejíž vojáci ze stavebních profesí budovali na blízkém vrchu Velký Zvon (862 m n. m.) několika patrovou vojenskou pozorovatelnu, vysokou 40 metrů. Její pozvolný růst jsme tehdy měli příležitost pozorovat do konce mé vojenské služby.

Než se k vrchu Velký Zvon dostaneme, jdeme se podívat do bývalé radiotechnické roty. Areál je celkově zchátralý a některými "znamenitými Čechy" zbaven všeho kovového, ale i dřevěného. Jsou vytrhány i dveřní zárubně i kovové mříže dříve bránící vojákům svévolné opuštění posádky. Přesto si i přes dlouhou dobu 45-ti let přesně pamatuji prakticky všechny místnosti v budovách (velitelství roty, učebny, jídelna, arma, sklad samopalů, koupelna, ubytovací pokoje, klubovna se stolem na stolní tenis, sklady atd.). Později si doma udělám jakýsi přehled lidí, kteří zde fungovali a dojdu k jménům asi 20-ti vojáků včetně vojáků z povolání. Asi to s mojí pamětí není ještě tak katastrofální.

Dalším bodem v plánech je vrch Velký Zvon, k němuž se přiblížíme až na 50 metrů. Areál vysoké vojenské pozorovatelny (dokončena v roce 1976) je z jasných důvodů oplocený a tudíž nepřístupný. Vojenská věž dodnes slouží armádě. Z informací na internetu se dozvím, že armáda při některých státních svátcích pořádá dny otevřených dveří a zájemcům je umožněn pěkný pohled nejen na pohoří Český les.

Můj návrh navštívit 250 m vzdálené Kocovy kameny (skály s vytesanými nápisy majitelů panství Koců z Dobrše) je oběma kolegy nemilosrdně vetován. Asi by se popálili od hojně rostoucích kopřiv. Stejně dopadnu při nabídce zdolat německý vrchol Ebene (894 m n. m.) s rozhlednou, kdy bychom museli ujít navíc 4 km. Tady má však odmítnutí racionální jádro. Jednak nemáme ukončené očkování proti koronaviru, jako i mizernou předpověď počasí. Je hodně zataženo a každou chvíli může pršet. Při zpáteční cestě ještě dojdeme k vrcholové tyči na vrchu Malý Zvon (848 m n. m.) a vracíme se do zaniklé vsi Pleš.

Vrchol Malého Zvonu.

Sotva dojdeme do restaurace (bývalá hájovna, ,kterou měl kdysi pronajatou pašerák a převaděč hajný Josef Zíka, zastřelený při přechodu státní hranice v roce 1951), začne silně pršet a já děkuji kolegům za jejich moudré rozhodnutí nepouštět se do žádných velkých akcí. Po našem občerstvení a pití piva z pivovaru Chodovar přestane po 90-ti minutách pršet a náš kolega a řidič Roman nás odveze do obce Přimda, kde bude druhou částí dnešní etapa definitivně ukončena.

Přimda

mapa

Obec Přimda je město s 1 600 obyvateli. Jeho nadmořská výška činí 601 m, takže nás čeká k stejnojmennému vrcholu necelých 250 výškových metrů. Z náměstí k hradní zřícenině budeme muset ujít 1,3 km. Po 750 m míjíme kapli Panny Marie z roku 1852, obnovenou v roce 1993. Zanedlouho jsme u zříceniny nejstaršího kamenného hradu na území České republiky. Vznikl v roce 1121 za vlády knížete Vladislava I. a plnil funkci strážního hradu na norimberské cestě, která spojovala Prahu s Norimberkem. Stal se také jakýmsi státním vězením. Nejznámějším vězněm zde byl pozdější král železný a zlatý Přemysl Otakar II., za nezdařené povstání proti svému otci králi Václavu I. v roce 1247.

Při prohlídce zříceniny si počínám opatrně, jelikož jsem v minulosti četl v novinách o smrtelném úrazu jednoho žáka při školním výletu. Po návratu domů se z internetu dozvídám, že k tomu došlo 28. července roku 1989, kdy se snad při otřesu půdy zřítila část zdiva, jež zranila tři dvanáctileté žáky, z toho jednoho smrtelně. Pak byl přístup k zřícenině na 23 let zakázán, až do roku 2012.

Po prohlídce na mne čeká pod zříceninou šerpa Roman, který mě doprovodí asi k 500 metrů vzdálenému vrcholu Přimda (848 m n. m.). Patří mu za to moje pochvala. Pak sestupujeme po stejné trase na náměstí, kde si ještě zvenku prohlédnu kostel sv. Jiří. Zde působil jako farář v 80. letech 19. století spisovatel Jindřich Šimon Baar. Ještě si vyfotím sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1734 a v její blízkosti i kašnu, která je na seznamu národních kulturních památek. Na tomto seznamu je samozřejmě i hradní zřícenina Přimda. Pak již následuje slejvák a v něm jízda autem do penzionu v Hoře Svatého Václava.

(sepsal Václav)

Na vrcholu Přimdy.

Na biku od Velkého Zvonu k Přimdě a zpět

trasa

Do země bobrů

Druhý den jedeme přes Rybník a Smolov k Pleši. Z této bývalé obce blízko hranic mnoho nezbylo. V minulosti zde vedla železná opona a pension na Pleši je jediný objekt, který se z vesnice zachoval. Díky němu se dostáváme autem až do výšky 730 m. Opouštím Václava, který se porozhlédne po místech, kde si odsloužil dlouhé měsíce vojny a omrkne, co se za těch dlouhých 45 let změnilo. Jistě nám bude mít co vyprávět.

Má cyklotrasa míjí vrchol Pleše a klesá Baarovo cestou lesem 250 m k Železné. Zde to vypadá jako po vymření. Jako by se navrátil stav, kdy zde bývalo jedno ze stanovisť pohraniční stráže. Covid udělal své. Mokřady v okolí obce protéká Farský a Kateřinský potok. Poprvé v Českém lese mohu sledovat práci bobrů, kteří se právě zde poprvé po staletích dostali z Bavor do Čech. Tento hlodavec byl u nás vyhubený v polovině 18. století a dnes již jeho populace čítá tisíce jedinců.

Pod Pleší.

Obec již téměř nic nepřipomíná.

...

Kaplička u Železné hutě

Bobři pilně pracují nad Železným potokem.

...

Vzdaluji se Velkému Zvonu.

Přechod v Železné - jako po vymření.

Po Kolowratově naučné stezce projíždím hezkou trasou k Dianě, kde byl podle Santiniho projektu postaven v roce 1742 klacisistní lovecký zámeček. Za Dianou odbočím vpravo na Suchý kopec a k vrcholku Na Výhledech. Překvapivě však stoupám dál až do sedla mezi Pšeniční vrch a Ovčí kopec, stále skryt v hlubokých lesích.

Teprve před Přimdou se mohu rozhlédnout po zdejší hornaté krajině. Na dohled mám zříceninu hradu Přimda, stejnojmenný protáhlý vrchol a také tmavé mraky, hrozící bouřkou. Není proč se déle zdržovat. Při sjezdu do Třemešné na mne pár kapek spadne. V dáli mezi bližšími vrcholy vidím Velký Zvon s charakteristickou vojenskou radarovou věží, sloužící vojsku dodnes. Ještě slušný kus cesty mi zbývá.

V Luhu...

Nivní potok.

Rota Diana sloužila k ochraně naší vlasti. Nebo o tom pochybujete?

Skály Apolenského příkopu...

...

Před Přimdou.

Přimda.

Kostel sv. Jiří.

Výjezd na Malý Zvon

Od Bezděkovského potoka, znovu obhospodařovaném bobry, jedu terénem na Smolov. Míjím penzion, v kterém jsme v polovině 90-tých let přespali při cyklistickém přejezdu Českého lesa z Chebu do Nýrska. Noc pod širákem v lese u Žďáru nám den předtím dokonale znechutili maličké žravé muchničky, což jsme již nehodlali opakovat.

Od Smolova uháním v protisměru cestou, kterou jsme jeli ráno k Pleši, abych u Můstku zabočil k Velkému Zvonu. Míjím dvě přírodní rezervace květnatých bučin a jako bych tušil, kde budou pěšáci, volám Vencovi. Skutečně jsou kousek nade mnou a právě zdolávají Malý Zvon. Dojíždím je před vrcholem a jdu si dolů na kraj vykáceného lesa vyfotit kužel Velkého Zvonu. Jeho vrchol jako by zdobila opravdová obří zvonice.

Stoupám mezi Velký a Malý Zvon...

Velký Zvon.

...

Dostávám od Václava informace k nedaleké rotě Václav, ležící u stejnojmenné vísky - německy Wenzelsdorfu. U všelijakých trosek a zbořenin vždy pookřeji. Nejinak i dnes. Hned mířím širokoúhlý objektiv mobilu na tu či na onu stranu a užívám si focení. Trvá to až do chvíle, než dorazí Venca. Ten mi hned ukazuje, co zde bylo za objekty i kde přebýval. Asi pro něho není těžké pamatovat si přesné místo, kde přespával. Vzpomínky se vracejí a silné zážitky znovu snadno vybavují.

Bývalý Václav (Wenzelsdorf).

...

...

Kasárna Václav...

Beze slov...

...

...

...

Václav na místě činu!

Jedu k penzionu Pleš a čekám, až se všichni čtyři sejdeme. Silný a vytrvalý déšť nás zažene na zastřešenou terasu, kde si objednáváme pivo i jídlo. Já tedy zůstanu u půllitru kofoly a polévky, protože musím ještě něco odřídit. Zpestření nám poskytnou dvě čundračky, které jdou s bágly z Aše až do Železné Rudy. Hned si vzpomeneme na naše vandrování s přespáváním pod širákem, které jsme poslední roky dost zanedbávali. Hezky si s holkami pokecáme a dáváme jim tip na střechu nad hlavou. Vybydlená kasárna Václav. Venku se všichni čerti žení a vypadá to, že jejich odpolední mejdan jen tak neskončí.

U Rabova.

U penzionu Pleš...

...

...

Přimda

Když sjedeme k Železné, cesta je suchá. Vydatné srážky jsou dnes jen lokální a kde začne pršet, tam se i vyprší. Pohyb oblačnosti je celý den minimální. Po příjezdu do Přimdy Roman vede Vencu a Jirku nahoru k hradu, kde jsme před pár lety přespali. Tehdy naše kroky vedli druhý den na rozhlednu Havran.

Já zůstávám u auta, pročítám si prospekty z informačního střediska a sleduji, jak se kolem stahují černá mračna. Ještě nálehavější, než když jsem tudy před pár hodinami projížel kolmo. Naštěstí mrakům trvá téměř hodinu, než se srazí. To klukům stačí, aby si prohlédli zbytky hradu a vyšli na nedaleký vrchol Přimdy.

Jen se rozjedeme zpět k našemu penzionu, strhne se boží dopuštění. Není možné ani jet, příval buší na střechu auta, stěrače nestíhají kmitat, z cesty se v okamžiku stává řeka. Jen velmi opatrně po ní plují po proudu dolů k Rajovu a k Bělé nad Radbuzou, za kterou je zase zcela suchá cesta. To nevymyslíš! Než dojedeme do Hor Svatého Václava, vše se ještě parkrát zopakuje. Jedeme přes Poběžovice, v kterých se narodil jakýsi hrabě Kalegri, jehož plán na sjednocenou Evropu bez hranic a národních statů běží dnes na plné obrátky.

Přimda...

...

...

Kostel sv. Jiří.