Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum (1 191 m n. m.) se pro mne vlastně stal synonymem Šumavy. Nejen proto, že jeho mohutný souměrný kužel dobře vidím ze svého bydliště, ale především pro jeho blízkost chatě u Ktišského rybníka, kam často a rád mířím. Na jeho vrcholu jsem byl v minulosti již mnohokrát. Touto popisovanou trasou jsme v barevně vděčném podzimu přešli z Markova na Chlum přes Kamenný vrch (833 m n. m.) a Chlumek (1 025 m n. m.)

Úvodem je potřeba připomenout, že hora Chlum leží v severní části Želnavské vrchoviny a je zatím díky přítomnosti území vojenského výcvikového prostoru Boletice nepřístupná. Její okrajové umístění však současně znamená, že dosažení vrcholu není nikterak nebezpečné, i když je pravda, že náhorní plošina u rozvalin Ondřejova je stále k výcviku využívána. Také útoky stíhaček při něm většinou vedou právě přes Chlum a proto je výhodné dodržet zákaz vstupu v pracovních dnech.

mapka Chlumu

Kamenný vrch

Na kraji maličkého Markova necháváme ustájeného železného oře a po žlutě vyznačené stezce jdeme nejprve k jihu. U bývalých Chlumanských domků na druhý pokus nacházíme nevyužívanou cestu, kterou potřebujeme sestoupit k prvnímu vrcholu naší trasy. Ano, píši to správně, zatímco Markov leží v nadmořské výšce téměř 950 m, první cíl - Kamenný vrch je o víc než sto metrů pod námi.

Podle aktuální mapky klesáme k cestě, která nás pod samotný Kamenný vrch zavede. Netrvá to proto dlouho a již se dereme úbočím na bučinou zalesněný vršek. Ten nás odmění krásným výhledem směrem k Libínu a barevně vyladěnému vrcholu Nad Myslivnou, jednu z mála známých tisícovek (1 008 m). Vrchol musíme chvilku hledat mezi skalkami, kameny a neodbytným ostružiním. Máme za sebou první hodinku chůze a tak se chvíli občerstvujeme.

Od Ktiše máme jako na dlani Chlum (vpravo - 1 191 m n. m.) i Velký Plešný (1 066 m n. m.)

Chlum od Tisovky.

Za Markovem začíná VVP Boletice.

Markov je dnes jen pár chalup.

Zde stávaly tzv. Chlumské domky. Jdeme po žluté TZ, ale dál pokračujeme lesní cestou ke Kamennému vrchu. K němu musíme ovšem sestoupit, zde jsme 930 m n. m., tedy skoro o sto metrů výš.

Mackův vrch (904 m n. m.) a Ktišská hora (911 m n. m.) jsou necelý 1km od sebe, oddělené jen mělkým sedlem, kde bývala samota Ktiška.

Kamenný vrch (833 m n. m.) výrazně zbarvilo listí buků. K němu směřujeme.

Kamenný vrch.

...

Opět Ktišská hora a hřeben táhnoucí se ke Zlatému potoku a Chrobolům.

Vrcholkem je jeden z kamenů.

V dáli je Libín (1 096 m n. m.), před ním Vysoká mýť (920 m n. m.).

Tisícovka s kótou 1 008 m n. m. by se měla jmenovat Nad myslivnou.

Chlumek

Krátké klesání usnadní lesní cesta, kterou se dostáváme i na tu vedoucí do sedla Chlumu. Jdeme pár set metrů opět po žluté, ale u ukazatele Pod Chlumem odbočíme vlevo a táhlým stoupáním podcházíme Chlumek. Poprvé se otevírají výhledy ke Kleti, Ktiši a Ktišské hoře, a na boční hřebeny Blanského lesa. Temperování krajiny teplými barvami dosahuje fantastických rozměrů. Pod vrcholy hor se pod modrou oblohou střídají pásy lesů v okrové, žluté i hnědé.

Slunce výsostně hřeje a my odhazujeme přebytečné svršky. Čeká nás totiž dobývání Chlumku, který je sice součástí mohutného Chlumu, ale svým kamenným sukem vyčnívá samostatně nad okolí. Díky tomu, že jsme nejdříve chytře vrchol obešli, je nakonec jeho zdolání záležitostí několika minut. Od Kamenného vrchu již jdeme další hodinu.

Pro rozhledy jsme nakonec k okraji lesa nešli. Asi to je chyba, protože právě z Chlumku jsou díky vykácenému lesu výhledy skvělé. Dnes nás omlouvá hlavně to, že opar zastřel daleké výhledy a nic moc bychom neviděli. Snad příště.

Značení lesních cest... kdo ho zná nezabloudí.

Vzhůru na Chlum!

Ostrá hora (780 m n. m. ) je nad Zlatým potokem za Miletínkami.

Ktišský rybník od Chlumku.

Ktiš.

Ktiš.

Bulový (953 m n. m.) a sousední Albertov hřebenem směřuje na sedlo Rohy a dál ke Kleti (Blanský les).

Pohled na Ktišskou horu shora.

Nad hlavou máme vrchol Chlumku (1 025 m n. m.).

Chlumek má vrchol na přístupné skále, bohužel je bez rozhledu. Pro ten je nutné dojít vpravo na vykácený svah.

Vrcholová skála.

...

...

Chlum je ještě daleko. Jít hřebenem nemá moc smysl, snazší a rychlejší je vystoupat po cestě, která vede dál na Ondřejov.

...

Chlum

Vracíme se na cestu a pokračujeme v ataku Chlumu. Znovu nás osvěží barevnost krajiny pod námi. Za souběhem dvou chlumských cest se vydáme ihned do svažitého terénu. Stoupáme kudy to jde, posledních sto výškových metrů dává zabrat. Však také zdoláváme jeden z nejdominantnějších vrcholů Šumavy. Cestou nacházím i velkou prázdnou nábojnici a beru si ji na památku domů. V hlavě už se mi honí nápady na fotku zátiší nábojnice, jako vázy s kopretinou.

S mírovými myšlenkami dobýváme nekrvavou cestou vrchol Chlumu. Z Chlumku za další hodinku. Vzácnou chvilku si prodlužujeme opožděným obědem, který se stává z chleba a kousku vysočiny.

Bohužel tato hora nyní nedisponuje prakticky žádným rozhledem. Ten se částečně objevuje až při sestupu po cestě jihozápadním směrem, který jsem vybral z důvodu přítomnosti velkého betonového bunkru, dříve pozorovatelny důstojníků při ostrých střelbách. Při nich za cíl sloužily opuštěné budovy po Němcích. Mnoho trosek je patrných dodnes, jen krajina se v posledních dvou desetiletí hodně zalesnila nálety dřevin, především bříz a osik.

Od bunkru fotím Lipno a nejednou vidím, že se v dáli objevují nepatrné obrysy alpských vrcholů. Dachstein s jeho ledovcem i sousední Totes Gebierge s Gross Prielem. To je docela překvapení, mnohem bližší Hluboká byla vidět z opačné strany vrcholu podobně. Na nějaké zásadní skvělé fotky to není, ale někdy musí být člověk vděčný i za málo.

Cesta na Chlum nabízí daleké výhledy. Zde je Bulový, Albertov a Kleť (1 084 m n. m.).

Trochu mázlý zoom sem dávám pouze proto, že ukazuje i zámek Hluboká.

Celkový pohled dává dohromady Ktiš, hřeben Bulového a věže Temelína.

Při výstupu před deseti lety jsem pohodlně fotil i vedlejší vrchol Velkého Plešného, ale teď jsem průhled hledal marně.

Co jsem ale našel byla tato velká nábojnice. Už ji mám vystavenou doma...

Pod vrcholem Chlumu.

1 191 metrů je solidní výška a vzhledem k tomu, že vrchol je vystrčený nejvíc na východ, lze ho spatřit snadno prakticky z celé Českobudějovické pánve. Převyšuje i mnohem známější Kleť!

Pozdní motýl se chystá přezimovat na vrcholu Chlumu.

Bobík s Boubínem se objevují při sestupu z hory západním směrem.

Také hřeben Trojmezné - Třístoličník a Hochstein.

Na Chlumské cestě.

Venca šplhá na pozorovatelnu. Bunkr je otevřený.

Lysá s Knížecím stolcem.

Překvapivě je vidět nejen Lipno, ale i vrcholy Alp.

Kopec vpředu neurčím (Kmet?), ale za ním vzdálený Dachstein (2 996 m n. m.) ano. Na rozdíl od vrcholku v popředí jsem na něm již stál.

Omluvte zhoršenou kvalitu obrazu, porucha vznikla mimo naše území...

Nedaleko jsou bývalé Chlumany. Domky sloužily desetiletí jako vojenské cíle tankům, pěchotě i letectvu. l dnes sem nalétávají stíhačky, jen už nespouští ostré. Tedy aspoň doufám :-).

Od bunkru jdeme vpravo, což se mi jeví jako správné. Cesta však v rozporu s mapkou stále stoupá a po čase se viditelně stáčí zpět k vrcholu Chlumu. Podruhé se nám na něj jít nechce a tak touláním se nékolika lesními cestami nakonec tu správnou najdeme. Kolem rozvalin bývalé Chlumanské hájovny přicházíme na křižovatku pěti cest. Ten, kdo to zde nezná, může chvíli tápat, mě je ale další cesta jasná. Mnohokrát jsem tudy projížděl na kole při dobrodružném a krásném výletu ve směru: Ktiš - Sádlno - Ondřejov - Zlatá (pramen Blanice) - Arnoštov - Puchéřský potok - sedlo Chlum - Křemžský potok - Ktiš.

Dnes sem do sedla vede i žlutá TZ, kterou jsme již nakrátko dvakrát využili a znovu po ní také další kousek pokračujeme. Značka zabočuje vpravo k Markovu, my ještě hřebínkem jdeme k cestě Křišťanov - Ktiš, a po ní do Markova. Opět máme skvělé výhledy k Libínu, Chrobolům a také k JETE. Tady končíme slunný a příjemný výlet neporušenou krajinou Šumavy.

Trošku kufrujeme v místním polesí. Cesty na vytištěné mapě zcela chybí a to mne splete. Nakonec správnou cestu nejdeme.

Bývalá Chlumanská hájovna. Jak asi kdysi vypadala?

...

...

...

Strážní domek již dlouho svému účelu neslouží. Zdola se k nám připojuje žlutá TZ z Tisovky a Ktiše. Kousek jdeme po ní k Markovu, než se znovu trhneme.

Prodlužujeme si cestu hřebínkem nad Vlčími jámami.

Podzimní nostalgie mne dostává...

...

...

Markov a Chlum.

Teplé barvy podzimu.

Libín a Rohanovský vrch (1 010 m n. m.).

...

Libín s rozhlednou naposledy...

Hodnocení článku

Anketa

Jako jsou mezi námi lovci kešek, sbírají někteří tisícové vrcholy našich hor. Dokonce existuje kniha Tisícovky i stejnojmenný web. Jste mezi sběrateli našich vrcholů nad tisíc metrů?

295 35% Ne, nemám zájem... zdá se mi to časově moc náročné.

273 33% Nejsem, ale myslím, že je to dobrý nápad a možná se k nim někdy v budoucnu přidám.

270 32% Ano, jsem sběratelem tisícovek.

Hlasovalo 838 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Lu

11. listopadu 2013 19:06

Lu říká

Jedním slovem móócpěkný.

Paulie

14. ledna 2014 19:52

Paulie říká

Opravdu nádherné fotky. V mlhavém zimním počasí potěší

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

wenca

2. února 2014 14:14

wenca říká

nádherné fotografie, pohladí na duši

Rony

3. února 2014 20:22

Rony říká

Děkuji všem. Když vyjde na podzim počasí, zdá se to snadné 

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.