CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

vydáno 5. srpna 2012 – napsal Rony – 4 komentáře

Přestože nás trápilo nevyzpytatelné počasí, stihli jsme toho za tři dny vidět dost. Náš největší rybník Rožmberk, Naturpark Blockheide u Gmündu, nejsevernější bod Rakouska a nakonec díky bouřce s krupobitím zbyl čas i na Třeboň a Schwarzenberskou hrobku. Střídali jsme tak pěší túry s cyklovýlety.
Také ubytování v penzionu Medenice na místě bývalé roty pohraniční stráže jistě stojí za zmínku. Jeho výzdobu totiž tvoří autentické dokumenty a fotky z doby Studené války.

Třeboňsko je ráj cyklistů. Hluboké lesy, rybníky, řeky a propojovací vodní stoky dokáží vstřebat tisíce cyklistů, kteří zde najdou vše, po čem touží. Od rovinatého okolí Třeboně po kopcovitější terén mezi Českými Velenicemi, Chlumem u Třeboně a Novou Bystřicí.

Od Rožmberku k Lásce a Naději

Náš přesun do penzionu Medenice vede přes Lomnici nad Lužnicí, proto se rozhodneme první den strávit popojížděním kolem Lužnice a nedaleké Nežárky.

Z pěkně upraveného lomnického náměstí míříme po cyklostezce č.1170 k obci Klec. Před mostem přes Lužnici odbočujeme k stejnojmenné vísce a k našemu největšímu rybníku Rožmberk. Cestou předjíždíme dvě dívky na koních, které si za chvíli už fotím z hráze při plavení. Přes dlouhou hráz Rožmberka se lesem vydáváme k Novosedlům nad Nežárkou. Přitahuje nás hlavně nedaleký zámeček Jemčina.

U něho bohužel narážíme na zákazy vstupu, ohrazení červenobílou páskou. Kupujeme jen nějaké nanuky a zklamaně odjíždíme dál. Čekat hodinu na prohlídku zámku nehodláme.

Pokračovat odsud lze po cyklostezce (1170) k rybníku Holná, kde je k vidění ostrov se zvláštním názvem Naxos. Bohužel se však nejedná o stejnojmenný ostrov u řeckého pobřeží a proto si nakonec vybíráme jinou cestu. Kolem Jezevčího vrchu sjíždíme do Evženova údolí. Na křižovatce cest tápeme kudy dál, ale protože všichni projíždějící míří vlevo, jedeme za nimi. Směr je to správný a za chvilku už fotím Černínskou kapli, a nedalekou, cyklisty obleženou restauraci. Hned u ní je rybník Vydýmač a v dnešním vedru tady zastaví každý...

Jen my ne! Zakousneme se do kousku chleba se salámem a frčíme ke Karlštejnu. Pravda, zdejší domek má do královského sídla daleko, ale i název vedle ležícího rybníku, Malý závisivý, dává najevo, že jde spíš o recesi. Nás to však tak rozhodí, že zabloudíme na hráz nejen Malého i Velkého závistivého rybníka. Až tady zjistíme omyl a vracíme se zpět k rozcestí u Karlštejna. Bez značení, již po správné cestě klesáme opět k Nežárce. U hájovny Vršková konečně chytáme značenou cyklotrasu 1034, kde na nás čekají rybníky se zajímavými názvy, v pořadí, Naděje, Měkký, Láska, Skutek, Víra, Dobrá vůle a Blaník. Do Lásky můžeme dokonce po chodníkové lávce i vstoupit.

Na západě se mezitím začínají kupit mraky a tak poslední kilometry dáváme rychlou časovku. Do Lomnice to je naštěstí kousek a nás první kapky zastihují až v autě.

Na hrázi Rožmberka.

Plavení koní.

Jedna z výpustí.

Před Novosedly nad Nežárkou.

Nežárka.

Lovecký zámeček Jemčina byl budován od roku 1747 za Vojtěcha Prokopa Černína v blízkosti hřebčince. Na zámku byla postavena i 19 metrů vysoká kaple sv. Jana Nepomuckého, která pro svou freskovou výzdobu představuje nejcennější část zámku. V roce 1950 získala zámeček Československá armáda, která do něj umístila raketovou základnu.

Restaurace v Evženově údolí.

Černínská kaple...

Vydýmač.

Rozcestí u Karlštejna.

Chráněné duby.

Nežárka.

Na rybníku Láska...

Medenice

Přesouváme se autem k Chlumu u Třeboně a celkem snadno nacházíme správnou cestu do penzionu Medenice. Ten je přeměněn z bývalé roty pohraniční stráže a leží ukryt v lesích nedaleko hranice s Rakouskem. Chodba penzionu nezapře svůj původ. Můžeme se tu začíst do dobových dokumentů pohraniční stráže a prohlížet si fotky vojáků, bránících nás celá desetiletí před zlými imperialisty.

Před večerkou se ještě jdeme projít k blízkému rybníku Medenice.

Penzion Medenice.

Jeden z mnoha kamenů u Medenice.

Rybník Medenice...

Časy dávno minulé...

Na rotě pohraniční stráže.

Naturpark Blockheide

Vedra a dusno posledních dnů s sebou přineslo bouře i časté průtrže mračen. Nedivíme se, že ráno leje. A protože ani pohled na radar (penzion má k dispozici wifi) nevěstí na nejbližší hodiny nic pěkného, rozhodneme se navštívit Naturpark Blockheide nedaleko Gmündu u Českých Velenic. Kola po krátké úvaze nebereme, což se na místě ukazuje jako správné rozhodnutí.

Stezky v NP Blockheide totiž vedou často terénem, kde je peší chůze výhodou. Naše kroky směřují rovnou k rozhledně. U ní nás upoutají první balvany rozházené po okolí jakýmsi obrem. Ten má ostatně nedaleko i své židle a stůl. Stále ještě slabě prší a tak výhled z rozhledny vynecháváme.

Po cestě jdeme do Grossebensteinu, kde ale k vidění nic není. Zpět jdeme podél kraje lesa, ale cesta se ztrácí a tak musíme mokrou travou zpět na louku nedaleko rozhledny. Určitě bylo lepší pokračovat po značené trase z Grossebensteinu lesem na Herschenbergstb. Značení v terénu nás dost mate a bez přehledné mapky je docela problém s orientací, přestože barevných cedulek je všude dost.

Další část naší cesty vede již lesem a my se můžeme těšit pohledem na velký viklan. Nedaleko za ním je i jezírko v lomu, kde kvete mnoho leknínů. Ještě jdeme ke kamennému hřibu, dalšímu z několika zdejších viklanů a k podzemní nádrži pitné vody. Kratším okruhem se vracíme kolem dalších mohutných balvanů, vycházíme z lesa a loukou dokončujeme naši tříhodinovou anabázi.

Naturpark Blockheide, mapka.

Naturpark Blockheide.

Kaple.

Rozhledna.

Naturpark Blockheide.

Chrpa.

Naturpark Blockheide-Granit tour.

Rozcestník.

Granit tour...

Naturpark Blockheide.

Naturpark Blockheide, viklan.

Naturpark Blockheide.

Jezírko Mond Teiche...

Lekníny...

Naturpark Blockheide.

Naturpark Blockheide. Pilzstein.

Podzemní nádrž s pitnou vodou.

Naturpark Blockheide.

Kostel v Chlumu U Třeboně

Při příjezdu do Chlumu jedeme ke zdejšímu kostelu, který stojí na kopci u náměstí. Kostel byl vystavěn v letech 1737–1745 majitelem chlumeckého panství hrabětem Janem Františkem z Fünfkirchenu, který jej vystavěl z vděčnosti Panně Marii za záchranu života. K areálu kostela vede křížová cesta a my si zde prohlížíme řadu soch světců. Uvnitř se nachází krásná barokní výzdoba s několika zajímavými freskami.

Další zajímavostí je, že v tomto kostele kdysi sedával na arcivévodské oratoři následník trůnu František Ferdinand D´Este.

Kostel v Chlumu u Třeboně.

Hledání dinosauřího kámenu

Odpoledne se vyčasilo a tak mohu splnit své předsevzetí, s kterým jsem do zdejších hvozdů zavítal. Před mnoha lety jsme totiž při cyklo vyjižďce posvačili u zvláštního balvanu, který se od ostatních lišil. Na svém povrchu měl pravidelné křemenné výstupky poskládané tak, že vypadaly jako obratle páteře nějakého prehistorického, velkého zvířete. Tento několikametrový "dinosauří" obelisk jsem již při další návštěvě nebyl schopný najít, ač jsem se o to vždy snažil.

A tak začínáme náš průzkum sjezdem k Svobodnému rybníku, odkud se snažíme kopírovat hranici. Při každé odbočce, která mi přijde povědomá, slézáme z kol a obhlížíme balvany v okolí. Už se mi zdá, že jsem na správném místě, ale tam, kde by podivný kámen měl být, je jen neprostupné houští. Dostáváme se k Přírodní rezervaci Široké blato. I zde je kolem plno balvanů, bohužel žádný s křemennou žilou. Jedeme krásným lesem a nakonec se vracíme na značenou cyklostezku č.341, která se zde prudce stáčí od hranice. I toto místo je podezřelé... a opět hledáme marně. Dál vlevo cesta míří k říčce Dračici, my ale již zařazujeme zpátečku a vracíme se přes rozcestí U Nové Hutě zpět do penzionu Medenice.

Jsem trochu zklamaný, věřil jsem, že budu konečně úspěšný a nějaký dinosaurus ponese moje jméno. Určitě to ale nevzdám a po další, ještě důkladnější přípravě nad mapou, se vrátím...

Svobodný rybník.

Na lovu dinosaura...

Jezírko.

Rozcestí U Nové Hutě.

Bludný balvan medenický.

K nejsevernějšímu bodu Rakouska

Poslední den jedeme přes PR Rašeliniště Pele k hraničnímu přechodu (cyklotrasa 1014). Tady i přes zákaz vjezdu odbočujeme vlevo na Josefsthal. Stoupáme vzhůru lesem, a najednou se před námi objeví bagr nad zcela překopanou cestou. Lijáky posledních dnů si vybraly daň i zde a tak se opravuje odtok potoka. Nakonec za pomoci rakouských dělníků překonáme i tuto překážku a cyklotrasou RW1 přijíždíme k odbočce na Rottal. Dlouhým příjemným sjezdem sjíždíme na rozlehlou, upravenou louku. Tady nás na první pokus asfaltka vede jen k několika samotám a protože nemáme podrobnou mapu, vracíme se pokorně zpět na hlavní. Hned za horizontem začíná ta správná cesta k nejsevernějšímu bodu Rakouska. Je značena jak rakouskou turistickou značkou, tak i odbočkou k přechodu Peršlák. Sjíždíme k hranici a těsně před ní po turistické značce odbočujeme vlevo. Po necelém kilometru jsme na místě. Z české strany přichází další turisté, kteří nám pomahají překonat záludnost Koštěnického potoka.

K Peršláku je kousek a tak jedeme zkusit jeho pohostinnost. Nakonec je pro nás guláš za 159,-Kč příliš drahý a za 52,-Kč dáváme jen espresso. Přece jen jde o lesní hotel vyšší cenové skupiny.

Kolem Novomlýnského rybníka stoupáme po trase 322 kolem Homolky a Bublavé skály k Smírčímu vrchu. Až tady rozbalujeme své zásoby a na odpočívadle obědváme. Kolem se začíná honit bouřka, ale podle všeho nás těsně mine. Náš původní plán jet směrem na Lutovou tím padá a my, místo na západ k bouřce, pojedeme ke Staňkovu na jih.

Tohle rozhodnutí se brzy ukazuje jako správné. Hromobití se rychle přibližuje, šlapeme jako vzteklí. Do Staňkova se naštěstí sjíždí a jen zastavíme u restaurace Česká Kanada, snáší se na zem první velké kapky. Slejvák sledujeme už u zmrzliny z útulné hospody.

Když po necelé hodině déšť zeslábne, nečekáme a jedeme nejbližší cestou zpět k Medenici. Cestou sice znovu prší, ale je teplo a tak ani nevytahujeme pláštěnky. Před Měděncem nad námi ještě práskne blesk a jen dojedeme k autu, spustí se další prudký liják. Ten už nám tolik nevadí...

Odjíždíme od penzionu, kde je pár set metrů pod ním u krajnice bílo. Krupobití nás minulo jen o chlup.

PR Rašeliniště Pele.

Hranice.

Rozcestí u Josefsthalu.

Rottal.

Rozcestí u Rottalu.

Po turistické značce k nejsevernějšímu bodu Rakouska.

Nejsevernější bod Rakouska.

K nejsevernějšímu bodu Rakouska - z Česka.

Peršlák.

Po krupobití.

Třeboň a Schwarzenberská hrobka

Díky nevlídnému počasí jsme ani dnes toho nenajeli tolik, kolik bylo v plánu a protože se rozjasnilo, zastavujeme ještě v Třeboni. Jdeme už jen pěšky kolem Světa ke Schwarzenberské hrobce a k Třeboňskému zámku. Na náměstí zdoláváme výškové metry zdejší kostelní věže, abychom shora naposledy shlédli krajinu, kterou jsme měli tu čest tři dny poznávat.

Třeboň, městské opevnění.

Schwarzenberská hrobka.

V zámku.

V zámku, lesní skřet.

V zámku.

Náměstí.

Ve věži.

Náměstí.

Zámek ze zámecké zahrady.

Ohodnoťte článek

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s ostatními

nebo ho doporučte kamarádům pomocí e-mailu!

Anketa

Co si myslíte o popsaném "dinosauřím" kámenu?

353 38% V žádném případě nemůže jít o zkamenělé kosti obratlů.

301 32% Nevím. Podle popisu není vyloučeno, že jde o zkamenělé pozůstaky obratlů pravěkého tvora.

273 29% Určitě jde o dinosaura!

Hlasovalo 927 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář