Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Chebsko lll. Trojmezí Ašského výběžku

vydáno 12. září 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Třetí den se vydáme k Trojmezí, o kterém celou dobu tvrdím, že jde o nejzápadnější místo naší vlasti. To se posléze ukáže jako fatální omyl. Ani další zajímavosti dne, jako je rozhledna Háj u Aše, hrad Seeberg či soptící Soos, tuto chybu nesmažou. Prostě se na Ašsko budu muset ještě jednou vrátit.

Smrčinou na Trojmezí

mapa Stopař

Doubrava a Podhradí

Ráno vyrážíme autem až za Aš do městečka Hranice. Název davá tušit blízkost cizí země, zde dokonce dvou, když nedaleko odsud leží Trojmezí Česka, Bavorska a Saska. Roman s Marií nahazují na hřbety bágly, berou do ruky trekové hole a vyrážejí po červené k hranici. My, bikeři, pojedeme nejprve na opačnou stranu. Náš okruh míří do saského Bad Elsteru, odkud nás cyklostezka dovede podle potoka Bílý Halštrov znovu do Čech k Doubravě. Z louky pod stezkou se zájmem naši jízdu pozoruje liška, ale fotit se nenechá. Jakmile přibrzdím, zmizí ve vysoké trávě.

Hned za hranicí míjíme zámek Doubrava a zkoumáme odkryté trosky a vybavení staré doubravské papírny pocházející z konce 18. století. Dle doložených zpráv se zde však vyráběl papír již v době třicetileté války. Po chvilce zmatků při odjezdu chytáme správnou cestu. Stoupá vzhůru do lesů pod vrchol Vyhlídka (668 m n. m.) přírodním parkem Halštrov. Ten projíždíme až k Vernéřovu a znovu se údolím říčky Bílého Halštrova vracíme zpět dměrem k Doubravě. Tahle zajížďka jistě stojí za trochu námahy navíc. Jedeme po Stezce Českem k minerálnímu pramenu v Dolních Pasekách, který byl zmiňován již v 12. století. Od 16. století ho zdejší lidé považovali za léčebný. Asi i proto ho v roce 1870 nechal otestovat ašský továrník Gustav Geipel a postavil u něho dřevěný altán. Dnes je zde malý zděný pavilon. Uvnitř naplníme bidony a ochutnáváme další kyselku. Za rybníkem Bílý Halštrov odbočíme na Podhradí. Skvělou volbou se ukáže výjezd k zdejšímu kostelu Dobrého pastýře.

Trinitatiskirche, kostel v Bad Elster.

...

Zámek si nechal postavit rod Zedtwitzů někdy na přelomu 16. a 17. století poté, co vyhořel hrad Neuberg v nedalekém Podhradí. Na konci 19. století byl upraven v novogotickém stylu. V roce 1945 byl nad vchod umístěn erb rodu, původně zdobící zámek v sousedních Kopaninách. (www.mapy.cz)

...

Odkryté zbytky zdiva a vybavení staré doubravské papírny pocházejí z konce 18. století. Papír se zde vyráběl ale již v době třicetileté války. Místo si prohlédnete také z malé dřevěné vyhlídky. (www mapy.cz)

...

...

...

...

...

Nad údolím Bílého Halštrova...

......

Pravoslavná kaple sv. Huberta v lesích nad Dolními Pasekami.

...

Minerální pramen v Dolních Pasekách byl zmiňován již ve 12. století. Později v 16. století ho považovali za léčebný. V roce 1870 ho ašský továrník Gustav Geipel nechal testovat a postavil u něho dřevěný altán. Altán byl v roce 1930 přestavěn na zděný pavilon. (www.mapy.cz)

...

...

...

...

Bílý Halštrov.

Halštrov.

Před kostelem postávají čtyři ženy, jež zničeho nic do jeho nitra vede jakýsi týpek, kterého jsme odhadovali na dělníka zušlechťujícího nad námi prostory hradních trosek, které tvořily kdysi hrad. Tady jsou dle názvů hned tři Dolní, Horní a Neuberg. Tvoří společně nejzápadnější hrad na nynějším českém území. Založený byl na přelomu 12. a 13. století švábskými rytíři z Neubergu. Posílám Jirku na průzkum a zamykám kola. Dámy sice tvrdí, že prohlídku si objednaly ony, ale pak s úsměvy rezignují. Budou si moci prohlížet mimo kostela i nás. Faktem zůstane, že kostel na celé čáře vyhrává.

Zvenku nejeví evangelický kostel postavený v barokním slohu žádnou velkou mimořádnost. Zato interiér proměnily zařivé malby andělů od Rodiuse von Föslau (z roku 1711) v pohádkovou podívanou. Uvnitř je vše ze dřeva. Oltář a chórové lavice vytesal Jindřich Šimon Zietler z nedaleké Doubravy. Procházíme kostelem, vystoupíme do patra blíž k malbám a obdivujeme vše kolem nás. Z magického prostoru dýchá silný genius loci.

Věž hradu Neubergu v obci Podhradí.

Mapa Fojtska.

Nenápadný evangelický kostel v barokním stavebním slohu uvnitř skrývá zajímavou výzdobu. Objekt vznik přestavbou původního menšího kostela. Loď kostela je obdélníková s vysokou střechou, po obou stranách vystupují malé kaple. Kostelní věž je v základech čtvercová, v patře osmiboká, završena cibulovitou kupolí. V interiéru malby andělů od Rodiuse von Föslau z r. 1711, oltář a chórové lavice od Jindřicha Šimona Zietlera z Doubravy. V edikule obraz, kde je vyobrazen dnes již zaniklý zámek v Kopaninách. (www.mapy.cz)

...

Interiér je pouze ze dřeva.

...

Samozřejmě mimo varhan.

Připadáme si jako v pravoslavném kostele kdesi na východě Slovenska nebo v Rumunsku.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Navštívíme také zbytky hradu Neuberg a lezeme na točité železné schody, jež brzy zpřístupní věž, jedinou zachovalou stavbu. Ona je vlastně na vlastní nebezpečí přístupná již nyní, až nahoru se leze po žebříku úzkým průchodem. Na klíčky od věže nečekáme, zato lezeme z opačné strany na kostelní věž, v které naše nové známé znovu prolézají kde co. Dostanu se po úzkých dřevěných schodech až nad malý zvon. Chlubím se, že z pracovních důvodů jsem již párkrát ve věžním prostoru byl, když jsem opravoval, nebo se alespoň o to snažil, věžní hodiny. Jsou to místa, kam se běžně člověk nedostane, protože to nebývá moc bezpečné.

Hrad je zde rozdělený na Horní, Dolní a Neuberg.

...

...

...

...

Na věž se dá vylézt, pokud si seženete klíč od uzamčených dveří.

Rozhled vám poskytne i plošina nad točitými kovovými schody

V kostelní věži.

...

Kolem hranic k Trojmezí

Z Podhradí stoupáme kolem Ašského potoka na Krásnou. Z dvou možností cyklotras vybereme tu přes vrcholky Smrčiny. Rozsáhlé pohoří Smrčiny pokračuje dále do Německa, kde se nazývá Fichtelgebirge a leží tam nejvyšší vrchol celého pohoří Schneeberg (1 053 m n. m.). Nejvyšším vrcholemu nás je Háj (758 m n. m.), který jsme právě podjeli. Rozhlednu na vrcholu jsem však hledal marně. Jedeme na Štítary kolem klenutého portálu dlouhé klesající štoly vedoucí do podzemní místnosti bývalého zeleninového sklepa a dále k částečně zatopené jímací štole povrchové vody. My prozkoumáme pro jistotu jen vstup.

U rozcestí Rota Újezd zapomenu odbočit na předem připravenou trasu. Kdybych se lépe díval na mapu, poznal bych již zde svůj fatální omyl a mohl ho napravit. Pokračujeme přes Smrkové (682 m n. m.) na sever k Trojmezí typickou pohraniční cestou. Dnes již ji nikdo v dobrém stavu neudržuje a podle toho vypadá. Jedeme jako na lochnesce, šetřím baterií a rvu to do kopců, abych hned za nimi zase o něco sjel.

Louky u Podhradí.

...

Klenutým portálem se lze dostat do dlouhé klesající chodby vedoucí do podzemní místnosti bývalého zeleninového sklepu a dále k částečně zatopené jímací štole povrchové vody .Místo není nijak udržováno. Vstup na vlastní nebezpečí. (www.mapy.cz)

...

Smírčí kámen.

Jedeme na Trojmezí.

...

Konečně dorazíme na Trojmezí. Dívám se na trojhran s nápisy tří zemí. České, Bavorské a Saské. Pro ty mladší ročníky, dříve ČSSR, NSR, NDR. Sem se před 89' nikdo jen tak nedostal. Snad jen s kulkou v zádech. Když jdu hledat nejzápadnější bod naší republiky, něco mi začíná hlodat v mozku. Za hraničním potokem Rokytnice najdeme jakýsi památník vojákovi s vojenskou přilbou. Ten mě opravdu moc nezajímá a už tuším, že jsem udělal chybu v plánování dnešního okruhu. Trasa měla vést na nejzápadnější místo naší vlasti, ale to jsme před necelou hodinou z povzdálí minuli. A protože přátelé hlásí, že se vrátili do Hranic, nemáme jak chybku napravit. Svěřuji se přítomné dvojicí bikerů, abych ulevil svému žalu a svědomí. K nejzápadnějšímu bodu ČR se na kole dle mapy snad ani přes mokřady luční pěšinkou nedá dojet, ale přece tam začíná dálková trasa Via Czechia, která spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější body ČR. Severem i jihem Česka. Její cyklistickou variantu máme v plánu projet, ale není to zase tak jednoduché, především časově. Píší o ní, že: "Základní pěší varianta Severní stezky měří 1058 km a je rozdělena na 47 denních etap s průměrnou délkou 20 km - 25 km, vždy s možností ubytování pod střechou. Severní stezka je rovněž vhodná pro putování na kole, cyklistická varianta Severní stezky měří celkem 1140 km a lze ji zvládnout za 2-3 týdny..."

Dobrá, dnes zůstaneme při zemi. Přes QR kód někam platím 40 Kč a z dřevěné skříňky si beru plechovku grep/pomelo, protože svůj bidon jsem zapomněl v autě. Ach jo, co ještě spletu nebo zapomenu? Není to tak dávno, co jsem odvezl autem od chaty do Arnoštova bratránka s kolem, abychom se projeli lesy k Volarům a po sundání kol z nosiče jsem zamknul auto, hodil klíčky do batohu, batoh položil na zadní sedadlo a ... po chvíli zabouchl dveře. Místo trasy k Volarům jsme řešili jak dojet pro náhradní klíček do Zlivi. Pamatuji toho ještě dost, mimo jiné i konec knihy Sto roků samoty od kolumbijského spisovatele Márqueze. Brzy budu mít asi také všechno polepené papírky.

Trojmezí...

...

Rokytnice.

Vracím se do reality, abych přesvědčit Jirku i sebe, že zpět bude lepší jet podél hranice Německem. Trasa se zdvihá nad lesy a vede zprvu po asfaltce, poté terénem na Ebmath. Za hranicí čeká Planina a sjezd do městečka Hranice. A v nich nudící se kamarádi. I je musím opravit v omylu, že stáli v nejzápadnějším koutě ČR. Cyklotrasu jsme pojali velkoryse, kostel v Podhradí nás zdržel, ale času na další program máme stále dost. Teď se již budeme víceméně vozit autem.

Zpět v Hranici.

Rozhledna Háj

mapa rozhledna Háj

Ve sportovním areálu nad Aší "Vrch Háj" mají obří parkoviště. Propleteme se mezi sportovišti a jen co nabereme správný směr a výšku, stojíme pod krásnou kamennou rozhlednou. Bismark by z ní měl radost, je velmi podobná té stejnojmenné nad Chebem, ale má cosi navíc. Snad metry, jistě kamennou stříšku. Ale nebudu si nic vymýšlet, když o rozhledně moc pěkně píší webové stránky mésta Aše. Stoupáme vzhůru, abychom mohli všichni spatřit shora krajinu, kterou jsme si prošli či projeli na biku.

"Vystupte do světa výšin a dobrodružství na vyhlídkové věži Háj, kde se otevírá kouzelný pohled do krajiny. Z této nádherné výšky, 34 metrů nad vrcholem Háje v nadmořské výšce 758 metrů, se vám naskytne panorama, které vás uchvátí. Využijte měděné tabulky, umístěné v osmi nejvyšších oknech věže, abyste identifikovali vzdálené klenoty. Zde je na dosah ruky Zelená hora u Chebu, vzdálená 20 kilometrů, šumavský Špičák a Krušné hory s majestátním Klínovcem, které jsou viditelné až z velké dálky. Vaši pozornost upoutají i nedaleké kopce, jako jsou Wartberg a Kornberg, a dokonce i nejvyšší hora saské části Krušných hor, Fichtelberg.

Tato historická věž byla postavena v rekordním čase 13 měsíců a otevřena v roce 1904. Jejím architektem byl Wilhelm Kreis z Drážďan. Při výstavbě bylo použito 66 metrů krychlových žulových bloků, zhruba 65 tisíc cihel a téměř 60 vagonů vápna. Věž svou monumentálností doslova vyrostla ze země. V nejvyšším patře věže, kam se dostanete po zdolání 122 schodů, můžete vychutnávat okolní krajinu skrz osm zasklených oken. Měděné tabulky na parapetech vám budou průvodcem, ukážou vám směry a vzdálenosti k okolním horám a městům.

Na severní straně vás přivítají saská města Bad Elster a Adorf, Schöneck a část města Hranice. A když se podíváte na severovýchod, otevře se vám pohled na vrcholky Krušných hor a nejvyšší horu české části, Klínovec. Směrem na jihovýchod se vám naskytne panorama Slavkovského lesa s vrcholem Lesný a impozantním vrchem Dyleň. Když se ohlédnete na jih, spatříte bavorská města Hohenberg an der Eger, Arzberg a Marktredwitz. Na jihozápadě leží kouzelné město Schönwald a pohled směrem na jihozápad a západ vám ukáže město Aš, nejzápadnější obec České republiky, Krásnou, a bavorské městečko Rehau.

Přijďte a ponořte se do tohoto úžasného dobrodružství na vyhlídkové věži Háj, kde se otevírá neopakovatelný pohled na kouzelný region mezi Českem a Německem!"

Rozhledna Háj u Aše - další Bismarckova rozhledna.

...

...

...

Aš a Hřebeny...

...

. .

Na Bismarckově rozhledně.

Po sestupu ještě chvilku sedíme na lavičce pod rozhlednou, když se zčista jasna před námi objeví naše dobré pražské víly. Nejprve jen dvě, takže se s Jirkou dohadujeme, jestli to jsou ony, ženy z prohlídky kostela v Podhradí. Za pár vteřin již máme jasno a náš hovor jako by se za těch pár hodin odloučení ani nepřerušil. Bohužel ony jsou ubytovány někde poblíž Aše, zatímco my pofrčíme nazpět k Františkovým Lázním, takže večer se žádná družba konat nebude.

Hrad Seeberg

mapa Seeberg

Včera šli Roman s Marií pár set metrů od hradu Seeberg. My s Jirkou jsme od něho byli při cyklovýletu pár kilometrů a tak se snadno domlouváme, že se k hradu zajedeme podívat s tím, že je pondělí a zavřeno. Musí nám postačit pohled na hrad z naučné stezky Okolí hradu Seeberg, která nás zavede za Slatinný potok. Nějaké dobré fotky vytvoříme a ani krátká procházka divokou přírodou nad meandry potoka k původně gotickému kostelu z 13. století, jenž byl mezi lety 1721 - 1724 barokně přestavěn, není k zahození.

Přes můstek nad hlubokým, zarostlým kaňonem říčky se vracíme zpět k branám hradu z 11. století. Již za Přemyslovců byl důležitým strategickým místem. V 2. polovině 16. století byl renesančně upraven, aby ho o sto let později v třicetileté válce poničil nájezd Švédů. Hrad začal chátrat a zachránila ho až rekonstrukce ve 2. polovině 20. století.

Hrad Seeberg. Historie hradu sahá až do konce 11. století a za Přemyslovců býval strategickým bodem. Ve 2. polovině 16. století byl renesančně upraven, ovšem sto let poté jej silně poškodil nájezd Švédů a hrad začal chátrat. Zachránila ho až rekonstrukce ve 2. polovině 20. století. (www mapy cz)

...

...

...

...

...

...

...

...

Národní přírodní rezervace Soos

mapa Soos

Vracíme se do Františkových Lázní, abychom se jich jen dotkli pravým blatníkem a dojeli k národní přírodní rezervaci Soos, kterou tvoří unikátní rašeliniště s minerální vývěry slatiniště. V mělké kotlině mezi Vonšovským a Sooským potokem procházíme po povalovém chodníku mezi bublajícími prameny minerálních vod oxidu uhličitého k upravenému Císařskému pramenu. Zdejší "mofety," lidově zvané bahenní sopky, postupně mění okolní krajinu v měsíční. Barevnost erozí rozbitého povrchu doplňuje žlutá a bílá vrstva vysrážené minerální soli. Míjíme tzv. "křemelinový štít", nahromaděnou křemelinu ze schránek jezerních řas rozsivek usazených v dávné minulosti na dně jezera. Rozlehlému rašeliništi s řadou minerálních pramenů se přezdívá "český Yellowstone". Vnímáme barevnost podmáčeného terénu a hledáme další vyvěrající prameny. V rezervaci žije řada chráněných živočichů a roste zde množství mokřadních a slanomilných rostlin.

Přístupnou část projdeme naučnou stezkou ústící na cestu, kolem které vede úzkokolejka. Dráha o rozchodu 600 mm je jednou z mála dochovaných na našem území. Po úzkorozchodné trati se původně vozily keramické jíly a hlíny od Skalné. Těžba začala v osmdesátých letech 19. století. Dnes se po ní můžete svézt jako turisté, ale to je již jiný příběh. My ten svůj zakončíme v restauraci Selského dvoru v Novém Drahově, kde jsou roubenky, hrázděné i zděné stavby součástí vesnické památkové rezervace. Dobře se bavíme, dobře se najíme, než přijde na večeři velká skupina zde ubytováných důchodců, většinou žen, které hlučí víc než malé děti o velké přestávce. Teprve když dostanou na stůl jídlo, řev utichne. Říká se, že v padesáti končí život a začíná mejdan. Něco na tom bude, vždyť proto jsme přece i my ve Františkových Lázních.

A tak když míjíme Lidl, Jirka odskočí koupit na pokoj jednoho Jägermeistera. Jasně že to nestačí. Po něm otevřu i láhev pálenky, která mi uvízla v kufru auta, když jsem ji zapomněl doma předat svému otci. Ta už nám stačí.

NS Soos ..

...

...

...

...

Císařský upravený pramen...

Soos.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Co vše skrývají hlubiny Země? Kámen se zkamenělinami v prodejně u Soosu mne tak uchvátí, že si ho koupím.