Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

vydáno 29. března 2017 – napsal Venca – žádný komentář

Třetí den opět věnujeme Českému ráji, konkrétně okolí Malé Skály, kde shlédneme zajímavý hřeben Pantheonu a hrad Frýdštejn. Podzim hýří paletou barev a tak si užijeme krásných a dalekých výhledů.
Poslední den nás čekají oblíbené Jizerky s výstupem na Černou Studnici.

3.etapa: Malá Skála-Frýdštejn-Malá Skála

mapa

30.října 2016 vystupujeme se svým bratrem Frantou na železniční stanici Malá Skála a hned se vydáváme stoupat na skalní hrad Vranov, který se vypíná na strmém skalním bradlu vysoko nad řekou Jizerou. Hrad založil před rokem 1425 Heník z Valdštejna. Byl vystavěn na skalním hřbetu dlouhém 400 metrů a širokém pouhých 25 metrů. Roku 1538 koupil panství Jan z Vartenberka, jenž o hrad ztratil zájem a ten v 16. století zpustl. V roce 1802 odkoupil Franz Zacharias Römisch od hraběte Desfourse panství včetně skalního hradu za 335 000 zlatých. Römisch byl sudetským Němcem, textilním podnikatelem z Mikulášovic, jehož zbohatnutí souviselo s válkami proti Francii koncem 18.století. Ten zříceninu hradu romanticky přestavěl na skalní Pantheon, kde pomníčky a pamětními deskami oslavuje známé historické osobnosti, zejména německé, ale i české.

My máme v plánu kromě skalního hradu Vranov dojít dále i na zříceninu hradu Frýdštejn, navštívit rozhlednu Kopanina a vrátit se zpět do obce Malá Skála. Cestou k bráně do skalního hradu (Pantheonu) musíme zdolat od železniční zastávky převýšení 70 metrů. Než se však dostaneme do skalního hradu volíme odbočku doleva ke skalní vyhlídce. Několik metrů nad cestou směřující k vyhlídce Zahrádka (dříve zvaná Belveder) objevujeme pomník zvaný Braven manne. Až později kdy se vrátím domů, zjišťuji co vlastně tento pomník znamená. Na pomníku je německý nápis, který v češtině znamená: Bürgerovu udatnému muži a Kerherovi řádnému námořníku z Quiberonu. Pomník nechal zhotovit Römisch v upomínku na námořníka, který nasadil svůj život, aby zachránil před utopením matku s dítětem, zatímco lodník a ostatní lidé lhostejně seděli zachráněni ve člunu.

Pomník Braven manne. Pomníček pro vzpomínku na statečného námořníka z lodi Quiberon, který 12. října 1820 zachránil z potápějící se lodi maminku s dítětem. Na skalách nad ním jsou nádherné čeřiny.

Jizera.

Vyhlídka Zahrádka...

Pantheon - kaplička.

Zřícenina hradu Vranov.

Zanedlouho staneme na vyhlídce Zahrádka, z níž je pěkný výhled na řeku Jizeru a na Suché skály vzdálené na druhém břehu. Na nejvyšším místě vyhlídky je Kateřinin kříž, o který se rovněž v roce 1825 zasloužil Römisch. Kříž i nápis na desce souvisel s předčasnou smrtí dcery mladoboleslavského hejtmana von Merkela, který se nejvíce zasloužil o povýšení Römische do šlechtického stavu. Po návratu ze skalní vyhlídky vystoupáme k novogotické bráně skalního hradu,na jejímž oblouku je nápis Inneres Panteon (Vnitřní Pantheon). Po zaplacení požadovaného vstupného realizujeme prohlídku Pantheonu, která má 13 zastavení.

,

Ringulfova jeskyně.

Parkán a letohrádek.

1)Parkán a letohrádek

Na vyhlídkové plošině v dnešní podobě bylo do 16.století hradní nádvoří (parkán) s hospodářskými budovami pro provoz hradu. Při romantické přestavbě nechal Römisch pomocí kamenných zídek vybudovat vyhlídkové terasy a v místě původního vstupu pak výše uvedenou novogotickou branku. Dále nechal zbudovat letohrádek v podobě kaple se štíhlou věžičkou, který byl dokončen v roce 1826. Z vybavení letohrádku se nedochovalo nic. V letohrádku se konají koncerty a výstavy. My jsme si m.j. prohlédli prodejní fotografickou výstavu Barbory Petránkové z putování po Gruzii a Ruska.

2)Sinedova jeskyně

V podstatě je to Römischova vzpomínka na rakouského jezuitského kněze a básníka Johanna Denise, jež své básně psal pod pseudonymem Sined, který představoval obrácené vlastní příjmení.

3)Bývalý Oltář Madony

Oltář Madony.

4)Síň tří mocnářů

V původním místě hradního paláce oslavuje Römisch vítězství spojeneckých vojsk v bitvě u Lipska v roce 1813 a nechává zde umístnit busty tří mocnářů, na čelní stěně rakouského císaře Františka I., na pravé straně ruského cara Alexandra I. a na levé straně pruského krále Bedřicha Viléma III. Ještě před 2.světovou válkou na soudobé fotografii mají busty hlavy, což se nedá říci o roce 2016. Uprostřed místnosti je kamenný podstavec s nápisem: Vlasti a jejím udatným obhájcům s letopočtem 1814.

Samozřejmě také chybí na podstavci kamenná helma, maršálská hůl a šavle. Helma tehdy nesla po stranách rakouskou orlici a českého lva, neboť vrchním velitelem spojeneckých vojsk byl český šlechtic polní maršál Karel Schwarzenberg. Pod bustami jsou ještě viditelná jména nejvýznamnějších vojevůdců, a to všech tří armád.

Síň u tří mocnářů.

U Síně tří mocnářů.

Síň tří mocnářů.

5)Ringulfova jeskyně

Römisch zde oslavuje starogermánské hrdiny bojujících s Římany. V jeskyni byla vytesána jejich jména (Herrmann, Siegmar, Horst a Werdomar).

6)Svatyně přátelství

Tato místnost sloužila jako hradní hlídka. Ve stěně je vysekaná úzká střílna a před ní kamenné sedátko.

7)Jeskyně spokojenosti

Nejzachovalejší místnost na hradě, nejpravděpodobněji sloužila jako sklep na potraviny.

8)Reliéf Ivy Kovářové

Byl zhotoven na paměť třináctileté dívky Ivy Kovářové, která se na tomto místě při dětských hrách zabila v roce 1957.

Reliéf Ivy Kovářové.

9)Pomník Jiřího z Poděbrad

Pomník husitského krále je v poměrně dobrém stavu, i když nápis je těžko čitelný.

Pomník Jiřího z Poděbrad

10)Pomník Karla IV.

Ještě v nedávné minulosti byl pomník v troskách. Po důkladné opravě lze již přečíst nápis v latině na pomníku: Karel IV. - otec vlasti 1378 (letopočet smrti panovníka na zápal plic v 62 letech).

Pomník Karla IV

11)Vyhlídka u Kříže

Po náročnějším výstupu dosahujeme nejvyšší místo na hradu. Po roce 1989 byl opětovně vztyčen kříž, současný kříž je z roku 2002. Z nejvyššího místa je krásný výhled m.j. na řeku Jizeru,obec Malou Skálu a na Suché skály.

Cesta na vyhlídku u Kříže.

Kříž.

Vranov, Pantheon - vyhlídka u Kříže.

Cesta k vyhlídce u Kříže.

12)Poustevna a skalní oltář

Poustevna byla strážním místem pro jižní stranu hradu a jeho okolí. V jeskyni jsou do skály vysekané sedátko a dva výklenky.

13)Smetiště pod hradní kuchyní

Do těchto míst byl odhazován odpad z kuchyně a hradního paláce.

Od Vranova se vydáváme po červené směrem k hradní zřícenině Frýdštejn. Cestou potkáváme obelisk, který je označován jako Přemyslova mohyla. Nápisy na obelisku jsme nedokázali rozluštit. O kousek dál od obelisku se na malém návršíčku se vyskytuje kamenná deska s runovým nápisem PRSYMESL upomínající na bájného Přemysla Oráče. Při troše snahy bychom těchto pomníčků, které nechal zhotovit již mnohokrát jmenovaný F. Z. Römisch, našli i více. My ale již vidíme věž skalního hradu Frýdštejn .

Přemyslova mohyla

Na prohlídku skalního hradu jdu však sám, protože Frantu ohrožují bolesti žaludku a střev a musí proto narychlo navštívit restauraci do 1km vzdálené obce Frýdštejn. Hrad Frýdštejn byl postaven pravděpodobně koncem 14.století, u vzniku hradu byl rod Bieberštejnů sídlící ve Frýdlantu v Čechách. Hrad změnil mnohokrát své majitele, koncem 16. století již byl neobyvatelný. Pro turisty byl hrad přístupný od roku 1892, kdy ho od tehdejších majitelů (rod Rohanů) zakoupil turnovský okrašlovací spolek. V současnosti je majitelem obec Frýdštejn.

Ze skalního strážního hradu se dochovala hlavně hradní věž (o průměru 9 metrů vysoká 15 metrů), která je upravena na vyhlídkovou plošinu. Z ní lze dohlédnout např. na Trosky a Bezděz. Při prohlídce trvající asi půl hodiny byly vidět také zbytky paláce, světniček a sklepů.

Frýdštejn...

Pohledy z hradu Frýdštejna.

Potom se sháním po Frantovi a scházím do obce Frýdštejn, kde na něho čekám. Když se konečně objeví, odmítne se mnou vystoupat 200 metrové převýšení na 2 km vzdálenou rozhlednu Kopaninu s tím, že se po včerejším 26 km pochodu Brdy necítí dobře. S takovou rebelií jsem se u něho ještě nesetkal. V návaznosti na to 3 km klesáme po silnici do obce Malá Skála. V Malé Skále zpozorujeme kapličku a u ní 2 pomníčky, na kterých jsou vzpomenuti dva rodáci Malé Skály, jež se významně zapojili v bojích 2. světové války. Byli to plukovník letectva Ladislav Bobek (3. nejúspěšnější československý noční stihač 2. světové války) a plukovník Čestmír Šikola (radista paradesantní skupiny CLAY-EVA, který byl ve skupině vysazen v oblasti Hostýnských vrchů).

Pomník plukovníka letectva Ladislava Bobka

Pomník plukovníka Čestmíra Šikoly

Nějakým zázrakem se mi podaří přemluvit Frantu k výšlapu po červené značce, která by se napojila na žlutý okruh ke skalním bludištím Kalich-Chléviště, Malý a Hrubý kostel a ke skalám Sokola. I s návratem do Malé Skály bychom takto ušli 5 km a časově bychom na tom byli také dobře. Když jsme však vystoupali 0,5 km a zdolali 70 výškových metrů, potkáváme skupinu asi 20-ti německých turistů, kterých se Franta okamžitě ptá na náročnost přístupu do skalních měst. Němci toho už také měli dost, takže mu odpověděli tak, jak si přál Franta. A já pochopil, že je náš dnešní výlet u konce. A zároveň jsem si uvědomil, že i v turistice platí stejná poučka jako v zaměstnání. Prostě že musíš pracovat s takovým lidským materiálem, který je k dispozici.

Pantheon, v pozadí Suché skály.

Malá Skála s Pantheonem.

Malá Skála, kaple.

Když sejdeme do Malé Skály, tak už nejdeme k zámku, ani ke kapli sv.Vavřince, ale podezřele rychle upalujeme podle Frantových instrukcí k Restauraci a pivovaru pod Pantheonem, kde si dáváme velmi chutné jídlo a několik piv. Dobrý konec našeho putování tak trochu napravuje celkový dojem z výletu, který nebyl splněn podle plánu. Protože na velikonoční svátky roku 2017 plánuje naše turistická čtyřka čtyři etapy do Českého ráje, přál bych si, aby jedna z etap směřovala do skalních měst v blízkosti skal Sokola.

4. etapa: Výlet z Tanvaldu na Černou Studnici

mapa

V pondělí 31. října vyjíždíme brzy ráno rychlíkem z pražského hlavního nádraží do Tanvaldu. Ze železničního nádraží města, které má přes šest tisíc obyvatel, se vydáváme na celkem 15 km trasu přes 3 vrcholy Jizerských hor, se zakončením výletu na železničním nádraží v Jablonci nad Nisou. S bráchou Frantou máme Jizerské hory v oblibě, neboť tato etapa již bude třináctou v tomto pohoří. Naposledy jsme letos v září vylezli na horu Tanvaldský Špičák (831 m n.m.) a prochodili osady Desná a Albrechtice, které leží v těsném sousedství města Tanvaldu.

Z tanvaldského nádraží vycházíme po červené přes most nad řekou Kamenice a po zhruba 180 metrovém převýšení v lesním terénu jsme na skalní vyhlídce Terezínka, která byla zpřístupněna již v roce 1853. Na patnáctimetrové skále s nadmořskou výškou 623 m je vyhlídka opatřena schody a kamenným zábradlím. Vyhlídku Terezínku vybudoval na vlastní náklady továrník Johann Mayer, majitel tanvaldské přádelny bavlny, a pojmenoval ji po své manželce. Rodina továrníka bydlela ve Vídni a měla v Tanvaldu dodnes stojící velkou vilu Bálovku, která tehdy sloužila jako její letní sídlo. V některých mapách je toto místo nazývané Šouf, a to podle německého loupeživého rytíře Schoffa, který zde v 15.století měl svoji tvrz a provozoval zde a v okolí své nekalé řemeslo. Zajímavá je také skutečnost, že na několika informačních tabulích je do jména Šouf vepsáno písmeno l (proč asi?). Zřejmě lidé ještě nedokázali na českého všehoschopného politického kouzelníka zapomenout.

Terezínka, vyhlídka na Tanvald a okolí...

Cestou k vrchu Muchov (787 m n.m.) procházíme průchodem mezi skalními bloky nazvaném Skalní bránou. Skalní bránou začíná vlastní Černostudniční hřeben přes vrcholy Muchov, Pustinu až na vrchol Černé Studnice. Po strmějším stoupání překonáváme kamenné moře a již jsme na vrcholu, který je upraven na přírodní rozhlednu. Z vrcholu je vidět rozhledna Černá Studnice a další vrcholy Jizerských hor a Krkonoš, Ještěd aj.

Některé krkonošské vrcholy se již chlubí sněhovým popraškem. Na vrcholu Muchov prý také sídlí dobrý duch Jizerských hor Muhu. Vzpomínám si při našich dvou návštěvách na nejvyšší hoře Jizerských hor na českém území Smrku (1124 m n.v.) na dřevěnou plastiku ducha Jizerských hor Muhu, kterou zhotovil a daroval český sochař Miloš Šimek z Raspenavy. Samotnému vrcholu, na kterém posvačíme, trochu ubírá na atraktivitě telekomunikační převaděč.

Muchov.

Tanvaldsko - turistické cíle.

Dále pokračujeme stále po červené a mezi stromy občas vidíme mohutné skalní útvary. Za rozcestím Vrchůra lze pozorovat skálu Buchta, na kterou se učí lézt nejmenší horolezecký dorost. Posléze vystupujeme na vrch Pustina (831 m n.m.), kde je velký komunikační stožár s anténami. Z tohoto vrcholu sestupujeme k rozcestí Berany, až se po lehčím převýšení objeví vlevo Čertovy kameny,kde se koncem 19.století skrýval lupič Kögler (za vraždy byl odsouzen k smrti a oběšen v roce 1897). Z několika skal Čertových kamenů jsou nejznámější Kladívko a Čertova hlavička. Vzhledem k našemu věku (celkem 130 let) se pochopitelně nepokoušíme o jejich zdolání. Mladší a zkušenější lezci dokážou tyto skály zdolat bez jištění.

Skalní útvar​ Buchta.

Kladívko.

Po necelém 1 km od Čertových kamenů se při mírném stoupání (+30 m) dostáváme na nejvyšší bod Černostudničního hřebenu Černou Studnici (869 m n. m.).Vrchol je vybaven rozhlednou s turistickou chatou a restaurací.Rozhledna byla postavena v roce 1905, má 91 schodů a zdi až 150 cm silné. Na vyhlídkové plošině zhruba ve výšce 26 m jsou 4 červeně zbarvené dveře s příslušnými ochozy. Ty umožňují celokruhový výhled. Na každém ochozu je informační tabule o horských vrcholech a městech, které lze při ideálním počasí vidět. Vzhledem k tomu, že bylo pondělí, očekávali jsme, že se na rozhlednu nepodíváme. Rozhledna byla však otevřená a tak nám bylo a dalším asi osmi turistům umožněno navštívit (zadarmo) tuto zajímavou rozhlednu. Mimo jiné jsme viděli i přes zataženou oblohu známé vrcholy jako Ještěd, Kozákov, Trosky, Ralsko, Muchov, horu Hvězda s rozhlednou Štěpánkou a také krkonošskou horu Kotel.

Černá Studnice.

Černá Studnice...

Rozhledy.

Rozhledna Černá Studnice...

Původní vyhlídkové místo na vrcholu Černé Studnice.

Několik desítek metrů od rozhledny je skalisko,upravené Německým horským spolkem v roce 1885 jako vyhlídka. I z ní bylo docela slušně vidět. Restaurace na vrcholu již byla zavřená, její vedoucí naznačil, že měl velké potíže s dostatkem pitné vody, protože studánky a studně jsou při teplém počasí prakticky vyschlé. Může být proto provoz restaurace pro další léta ohrožen.

Z Černé Studnice se na okraj Jablonce nad Nisou dostáváme po zelené značce a z jabloneckého železničního nádraží pak do Liberce, odkud nás žlutý autobus firmy RegioJet odveze do Prahy.

Závěrem lze konstatovat, že tato krásná turistická trasa byla s převýšením cca 400 metrů středně fyzicky náročná a můžeme ji doporučit prakticky všem pěším turistům.

Jablonec - cíl cesty.