Český ráj - III. Hruboskalsko
vydáno 11. května 2017 – napsal Rony – žádný komentář
Neděli věnujeme oblasti Hruboskalského skalního města, s cílem dojít k reliéfům vytesaným ve skalách u Kopicova statku. Projdeme si tak nejen známé skalní město, ale i turistickými značkami nedotčenou oblast, která nás mile překvapí. Výšlap zahájíme u bývalých lázní Sedmihorky.
Lázně Sedmihorky dnes již jen vzpomínají na lepší časy. Vznikly zásluhou MUDr. Antonína Šlechty, který se nechal inspirovat průkopnickým nadšením jesenického rodáka Vincence Priessnitze již devět let po založení Lázní Jeseník. Lázně Sedmihoky jsou díky tomu nejstarším vodoléčebným ústavem v Čechách. Původně se jmenovaly Bad Wartenberg, později podle nejsilnějšího pramene Sedmihorky.
Velmi hezké povídání o pramenech Sedmihorek a jejich léčebné moci si můžete přečíst na webu Putující.cz.
Od Sedmihorek jdeme prakticky po rovině. Lesem k pramenům nás vede symbolicky modrá značka po upravené stezce. Postupně pramenů mineme několik - Barbořin, Antonínův, Josefův, Martinův, Felixův, Kořenský. Ne z každého vývěru však vytéká voda. Přesto stojí staré kamenné podstavce za pozornost.
U Josefova pramene shlédneme kuriozní postavičku skřítka, který čte z knihy, kde je psáno: „Ve vodě pramenných stružek a potůčků žije malý korýš, blešivec potoční. Jmenuje se blešivec protože svými trhavými pohyby připomíná blechu. Jeho přítomnost znamená čistou vodu. Voda z takového pramene je s největší pravděpodobností pitná.“ No, neochutnejte ji.
Sedmihorky - bývalé lázně...
...
Antonínův pramen.
Josefův pramen.
Kořenský pramen.
Znenadání se ocitáme mezi prvními skalními věžemi. Jejich mohutnost a výška udivují. Není divu, vždyť jsme u úpatí známého Kapelníka, který diriguje nedalekou známou Kapelu. Plížíme se mezi skalami, abychom po železných schodech překročili skalní rozsedlinu pod vyhlídkou U lvíčka, na níž je ještě úplné ticho, a ocitli se kousek od Čertovy ruky. Prsty skal právě křižuje dravec, snad sokol, rozhlížející se ostrým zrakem po okolí. Jeho hnízdo leží někde vysoko nad námi, mezi zbytky hradiště vybudovaného v dávné době železné. První osídlení lokality se pak odhaduje na neuvěřitelných 50 000 let zpět do minulosti. Jak nicotný a krátký je oproti tomuto času náš život.
Dnes jsou zde patrné pozůstatky malého dřevěného středověkého hradu, který se vypínal nad severní části skalního útvaru, zvaném Šourkova věž. Zachovala se cisterna vysekaná do skály a zbytky přístupové cesty, záseky po schodištích a vysekané otvory pro ukotvení trámů.
Pokud půjdeme po stopách, proč se Čertově ruce říká Čertova ruka, bude brzy jasno. V. Durych v turistické knize o Českém ráji z roku1886 uvádí:
"Jdeme dále a netrvá to ani deset minut a již prohlédají na nás z lesnatého úvalu, děsně krásné skupiny skal, z nichž jedna má název "Čertova ruka". Skála ta, která vyniká v divoké té rokli, na pravé straně, má na sobě podobu červené ruky, o šesti prstech a několik červených skvrn. Ve skutečnosti jest ona hříčka přírody velikou mušlí, která je i z daleka zřetelně k pozorování, lid ale pro bizarnosť oněch skal a pro neobyčejný úkaz v příčině onoho nadbytečného šestého prstu, obetkal ono skalní údolí znárodnělou pověstí a skále oné dal název "Čertova ruka".
Vracíme se na modrou značku a vystupujeme vzhůru krátkou serpentinou k Janově vyhlídce. Konečně se mi daří srovnat dech po těžké snídani. Švédský stůl občas dá zabrat a ač jsem se snažil nepřecpat, stejně se mi jde mizerně. V tom jsem nezůstal sám, i Venca funí po schodem mezi skalami a jde dost těžce.
Skalní město Hruboskalsko...
Kapelník.
...
...
...
Čertova ruka...
Čertova ruka...
Janova vyhlídka.
Výhledy do oblasti skal Majáku a Čertovy ruky...
...
...
Obcházíme vrcholek Cestníku a z rozcestí u Kavčin zamíříme neznačenou stezkou po hřebeni k stejnojmennému hrádku Kavčiny. Nacházíme nepatrné zbytky strážního hrádku, o kterém neexistují téměř žádné doklady. Zmíněn je pouze roku 1440, kdy byl dobyt společně s Valdštejnem jako sídlo lapků. Pravdou zůstává, že okolní srázy a skály ho mohly dobře chránit. I proto náš původní nápad pokračovat ke Kopicovu statku údolím, bere za své. Sestup by byl riskantní, byť není nemožný.
Hradní zbytky Kavčiny...
U Jižního sedla.
Vracíme se k modré a u Jižního sedla klesneme ke Kopicovu statku. Kolem něho vede naučná stezka po skalách, v nichž vytvořil tehdejší majitel a lidový umělec Vojtěch Kopic galerii skalních reliéfů především z české historie. Jeho práce trvala téměř 40 let (1940 až 1978) a za tu dobu vzniklo přes 30 reliéfů postav, zvířat či průčelí staveb, často doplněných o citáty či poselství.
Téměř hodinu si procházíme celou trasu. Ukončíme ji významné památky lidového stavitelství Pojizeří z roku 1787, postavenou rolníkem Jiřím Jirošem, kde před statkem obdivujeme cennou sochu svatého Jiří - Drakobijce z roku 1806. On je symbolem dobra bojujícího se symbolem zla - drakem.
Reliéfy u Kopicova statku...
...
...
...
...
Kopicova práce trvala téměř 40 let (1940 až 1978) a za tu dobu vzniklo přes 30 reliéfů postav, zvířat či průčelí staveb, často doplněných o citáty či poselství.
...
...
...
...
...
...
...
...
Kopicův statek je významná památka lidového stavitelství Pojizeří (z roku 1787), postavená rolníkem Jiřím Jirošem.
...
Socha svatého Jiří Drákobijce z r. 1806.
Nad můstkem pod závorou.
Zpověď kopicova.
Od statku přejdeme utajený kamenný můstek přemosťující hlubokou skalní průrvu a směřujeme do Dešťového údolí. Podle mapy ale do něho vede slepá cesta, končící mezi skalami. Uhneme proto do sousedního žlabu, kde před námi chvilku panáčkuje zajíc. Výš vyplašíme mezi skalami i něco většího, co rychle z našeho dohledu zmizí. V sevření skal vystoupíme na hřeben nedaleko bývalého Radče a odtud na červenou, kde korzuje velké množství lidí. Jsme mezi nedalekým hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála, tedy na turisticky nebývale atraktivním místě.
Dvě zdejší vyhlídky "U lvíčka" a "Na Kapelu" přitahují i naši pozornost. Pod námi je skalní město, kterým jsme dopoledne prošli. Na delší dobu nás zastavuje malá hospůdka Hájovna v Bukovině. Za ní projdeme arboretum Bukovina a u rozcestí U Adamova lože pokračujeme po žluté k vyhlídkám na zámek Hrubá Skála a na hrad Trosky - Zámeckou a Mariánskou. Splníme tak přání Vencovi, který na je podzim omylem minul. Žlutou posléze i sestupujeme k symbolickému hřbitovu horolezců, kde se na rozdíl od dvou mladých dívek plných života na chvilku zastavujeme. Jména známých i neznámých horolezců potvrzují, že tento sport není bez nebezpečí. Lezení po horách je ale pro mnohé drogou, kterou nelze opustit. Rozumím tomu velmi dobře. Můžete opustit ženu, můžete opustit milenku, ale ne hory, chození či šplhání po nich, pokud se stanete na adrenalinu v nich vznikajícím závislí.
Stoupáme bezejmenným údolím.
...
Před vyhlídkou U lvíčka...
...
...
...
Vyhlídka U lvíčka...
...
Kapela...
Skály Čertovy ruky a Majáku...
...
...
Kapelník s Kapelou.
Občerstvení penzionu Hájovna. Zanikne s EET?
Zátiší s Krakonošem.
Arboretum s mnoha douglaskami.
...
Hrubá Skála ze Zámecké vyhlídky.
Mariánská vyhlídka...
Trosky a Hrubá Skála.
Oblast Dračí skály...
...
...
...
...
...
U symbolického hřbitova horolezců. Hřbitov leží pod Mariánskou vyhlídkou, pod stěnou Nekonečné skály. Jedná se o symbolický hřbitov tragicky zahynulých horolezců. Původní myšlenka, vytvořit hřbitov, patří sochaři a horolezci V. Karouškovi (wikipedie).
Zemětřesení pod Huascaranem pamatuji. LP desku Huascaran - třetí studiové album slovenské jazz rockové skupiny Fermáta, vydané v roce 1977, vlastním.
...
Mezi posledními věžemi opouštíme žlutou, dohledáme zelenou a v pohodě sestoupíme do Lázní Sedmihorek. Zatímco ráno jsme byli jako ranní ptáčata na parkovišti druzí, nyní jsou zde desítky a desítky aut, lemující okraje cest téměř až k Sedmihorkám.
Nad Sedmihorkami...
...
...
Společné foto z lázní.
...
Ani kapku!
...
Do penzionu se nikomu takhle brzy nechce, takže plánuji další, kratší výlet do skal k rybníku v Radvánovicích. V obci komentujeme "vtipně" utracené dotace v prázdném dětském areálu Šťastná země a mezi chatkami, přes upozornění na soukromý majetek, postupně obejdeme celý rybník, do něhož z druhé strany spadají kolmé skalní stěny.
Hodinová procházka nestála moc sil a když přichází první větší liják, jsme již dávno v suchu a teple penzionu.
Radvánovický rybník...
...
...
...
...
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Vítkovické železárny
- Půltucet (listopad 2023) - příběh fotografie
- Vzhůru za medvědy na Kremnické vrchy a Poľanu l.
- Kost a okolí
- Třeboň a Schwarzenberská hrobka
- Kameny České Kanady ll.
- Seveřani jsou nám možná blízcí I
- Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen ll.
- Národní park Podyjí lV. - Vranovská přehrada
- Český ráj - IV. Prachovské skály, Jičín
Jaký typ výletů preferujete?
1238 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
838 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
597 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2673 čtenářů Archiv anket
