Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Český ráj - I. Borecké skály, Rovensko pod Troskami

vydáno 2. května 2017 – napsal Rony – žádný komentář

Po přejezdu k penzionu U Marušky v Hrubé Skále - Radvánovicích ještě stíháme průzkum nedalekých Boreckých skal, které jsou krásným a názorným důkazem vzniku pískovcových skalních měst a také podvečerní návštěvu městečka Rovensko pod Troskami, kam nás přitahuje především dřevěná zvonice s obrácenými zvony. I první, podstatně zkrácený den velikonočního zeleného čtvrtku tak v Českém ráji využijeme k svému kulturnímu obohacení.

Borecké skály

mapa Borecké skály

První pohled při příjezdu k penzionu U Marušky patří Troskám.

K prvnímu zajímavému cíli to od penzionu máme co by kamenem dohodil. Přijíždíme k zavřené výletní hospůdce v Borku, odkud stoupáme po modré na vyvýšenou plošinu, která je od roku 1985 přírodní památkou.

Jde o menší zapomenuté území Boreckých skal, tvořící malé skalní město z pískovcových bloků. Ty jsou součástí rovenské kuesty a obklopují nevysoký Bor (360 m n. m.). Atraktivní je zvláště jeho jižní skalní stěna, odkud lze dohlédnout do dalekého okolí. To zjistíme velmi brzy. Výhledu dominují dvě věže hradu Trosky, Panna a Baba. Tento čedičový vrch převyšuje okolí a při svém pětidenním putování ho budeme vídat velmi často.

Podobně jako další skalní města Českého ráje jsou i Borecké skály tvořené druhohorním pískovcem, kdy podloží vzniklo usazením pískovce v období turonu svrchní křídy. Samotné skalní město se začalo formovat v mladším pleistocénu a ovlivnily ho procesy zvětrávání, které urychlily vývoj skalních útvarů až do současnosti. Tento proces však ještě není dovršen a tak skály nevytváří téměř žádné samostatné skalní věže, tolik typické pro okolní skalní města a mají většinou kompaktní charakter.

Pokračujeme pozvolna po okraji srázu, kde je patrné postupné oddělování jednotlivých stěn, na které lze s notnou dávkou odvahy dojít. Rozmanitost povrchu je ovlivněna jak mechanickým, tak i chemickým zvětráváním. Samozřejmě hodně k tomu přispívá voda a mráz. Můžeme zde spatřit např. voštiny, různé typy dutin, často krásně kulatých, římsy, skalní okna a několik jeskynních výklenků z nichž je archeologicky významná především pseudokrasová Ludmilina jeskyně s nálezy mezolitického stáří.

Borecké skály...

...

...

...

...

...

...

Jedna z kamenných okrajových plošin je pojmenována jako Vyhlídka Sv. Čecha. Opět otáčíme zraky k Troskám a do zelení překypující ho uzavřeného údolí pod námi. U vrcholu Boru míjíme několik chat, některé v exponované pozici skalní průrvy. Venca by odsud rád došel až do nedalekého Rovenska pod Troskami, ale to bychom nemuseli stíhat večeři v sedm a tak nejprve uzavřeme okruh skalami a dojedeme k obráceným zvonům zvonice potupně autem.

Trosky

...

Na vyhlídce Svatopluka Čecha.

Loučíme se proto s modrou turistickou značkou a měníme ji za mnohokrát osvědčenou modrou tečku aplikace androidu Mapy.cz. I díky ní kufrujeme jen pár desítek metrů. Pěšina sestupuje pod skály, kde se nad našimi hlavami objevuje skalní věž a vrcholový útvar Želva. Zanedlouho míjíme rozevřenou Knihu, blok skal se pomalu vzdaluje a záhy mizí mezi stromy. Jdeme lesem s převahou dubů, buků i uměle vysazeného smrku ztepilého a borovice lesní. Směs zde doplňují i snadno rozpoznatelné borovice vejmutovka, duby červené a modříny opadavé, které zde nejsou dřevinami původními, a proto by měly být postupně nahrazeny přirozenou borovicí lesní.

Za údolí pod námi vidíme rozlehlou oboru Rovensko a v ní stádo daňků Ti na pozadí svahu s čerstvě zeleným pažitem tvoří nepřehlédnutelnou velkou hnědou skvrnu. Klesáme k potůčku, který byl během roku 2011 uměle přeměněn na kaskádu rybníčků, mokřadních ploch a tůněk. Vlhko svědčí jak sasankám, které zde tvoří svěže zelené koberce, tak i mnoha obojživelníkům a různým druhům hmyzu. My můžeme doložit také pobyt vzácného čápa černého, jenž nám mohutným rozpětím svých křídel zamával v ústrety a zmizel kdesi ve skalách. Z nenadálého blízkého setkání se nám na chvíli tají dech.

Rybníčky obcházíme v jejich těsné blízkosti. Můžeme díky tomu obdivovat až k břehům padající skalní stěny a v detailech barevnost pískovce. Jeho rezavě zbarvené plochy mají na svědomí průsaky železivce. Poslední a největší z rybníčků nás vyvede ven z lesa, přímo k autu.

Obora Rovensko.

Stádo daňků.

Skály nad kaskádou rybníků...

...

...

...

...

Barvy železivce.

...

Utajené místo v Boreckých skalách.

...

...

Jaro.

U Borku.

Trosky od Borku.

...

Za křížkem v Borku je skryto Motomuzeum, kde si můžete prohlédnout přes 80 exponátů historických motocyklů z 30.–70. let minulého století. Ve sbírce se nachází motocykly zvučných jmen jako Jawa, ČZ a Praha, ale i těch méně známých – Ogar, Manet, Achilles a další. Ze zahraničních značek jsou zde k vidění zástupci německých, anglických, italských i amerických značek – DKW, NSU, Zuendapp, Standard, Ariel, BSA, D-RAD, Triumph, Indian, Harley-Davidson, Moto-Guzzi a mnoho dalších.

Rovensko pod Troskami

Nějaký čas ještě máme a tak jedeme na pěkně upravené náměstí Rovenska pod Troskami, které zdobí městské muzeum. Z webových stránek města se můžeme dočíst, že Rovensko pod Troskami leží na soutoku Veselky a Václavky a první zmínky o něm pochází z roku 1371. Za krále českého císaře římského Karla IV se zde započalo s broušením drahých kamenů a českých granátů. Známé naleziště na Kozákovu je nedaleko.

Nás jako magnet přitahuje především historická dřevěná zvonice s obrácenými zvony. Než však k ní doputujeme, mineme pomník českého básníka a prozaika Svatopluka Čecha (1846 – 1908), postaveného v Rovensku v létě roku 1891 jako vzpomínku na básníkův pobyt. Najdeme zde vytesané verše: „Tkví věčně v národě, Tvá slova hluboká, ó králi poetů, z Tvých písní otroka".

Již jen pár kroků schází ke kostelu, který nás vítá dlouhým vyzváněním zvonů. Natáčím vše na mobil a poslouchám jejich ostrý zvuk.

Kostel sv. Václava ukrývá gotický presbytář z 14. století. Jde o významnou památku a tak není divu, že jsme při vstupu taktně upozorněni na to, že fotit bychom směli pouze se svolením biskupa. Jistě, krade se dost a stále, ale že by tohle opatření pomohlo, to si nejsem jistý. Venca se hned ozve, že v životě nic neukradl... Tedy, fotky interiéru se samozřejmě jako krádež počítat nedají.

Prohlížíme si nitro kostela a přitom posloucháme hlasitou modlitbu věřící paní v popředí. Cínová křtitelnice pod kazatelnou pochází z r. 1575 a kostelu ji daroval pan Zikmund Smiřický s Eliškou z Valdštejna. Pod kazatelnicí je pochován skladatel duchovních písní z doby barokní, rovenský rodák, kantor a kapelmistr vyšehradský Václav Karel Holan Rovenský (1664–1718).

...

Pomník Sv. Čecha.

...

U kostela sv. Václava.

Kostel sv. Václava...

Obdivovat a fotit můžeme bez nebezpečí alespoň vystavené vyřezávané betlémy, což také děláme. Je Zelený čtvrtek (latinsky feria quinta hebdomodae sanctae), podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne a předvečer velikonočního tridua. Přívlastek zelený vznikl podle některých teorií zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek).

V římskokatolické církvi se dopolední mše slaví pouze v katedrálách. Sídelní biskup svolává kněze své diecéze a spolu s nimi žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Večerní mše se pak slaví ve všech farních kostelech jako připomínka poslední Ježíšovy večeře, ustanovení eucharistie a ustanovení kněžské služby. Římský ritus pak umožňuje zařadit mytí nohou starcům, podle Ježíšova příkladu.

Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony a pak se odmlčí až do Gloria Velikonoční vigilie. Zvony odlétají do Říma. Zapovězený zvuk zvonů a zvonku je nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. Na konci mše se odnáší eucharistie mimo svatostánek na jiné vhodně upravené místo v kostele. Znázorňuje se tak odchod Ježíše z Večeřadla do Getsemanské zahrady.

Hned před kostelem temně mlčí historická dřevěná zvonice s obrácenými zvony z roku 1630. I jejich bychom rádi slyšeli. Starobylá zvonice je posledním pozůstatkem zaniklé středověké tvrze a osady Týn. Ta původní byla postavena kolem roku 1370 společně s kostelem sv. Václava. Po požáru v roce 1629 však byla zcela zničena a to včetně zvonů, roztavených žárem. Zvonici dal tehdy zapálit jezuita Burnatius, protože se pomocí zvonů neustále bilo na poplach a svolával se lid. Obyvatelé Rovenska se totiž houževnatě bránili katolizaci, protože byli vesměs vyznání protestantského. Burnatius měl lid přinutit ke katolické víře a tak povolal proti rovenským rebelantům skupinu císařských rejtarů. Ti při ústupu před přesilou rovenského lidu zvonici zapálili.

To vše se stalo za vlády krále Ferdinanda II. - Habsburka, za kterého bylo popraveno 27 českých pánů. Po vypálení byla zvonice již v následujícím roce znovu postavena. Jsou v ní tři "rebelantské" zvony, a ty jsou upevněny obráceně, srdcem vzhůru.

Je velká škoda, že dovnitř o velikonočních svátcích nemůžeme ani nahlédnout. Zámek na dveřích zvonice je bytelný...

Betlém...

...

...

Dřevěná zvonice s obrácenými rebelskými zbony.

...

...

...

Znovu se proto o šesté večerní zaposloucháme do zvuků kostelních zvonů, než odlétnou do Říma, a jdeme si po svých. A jelikož jsme nevěřící, i na Zelený čtvrtek, který má zvláštní postavení jako den postní, den nejdelšího (čtyřicetidenního) i nejpřísnějšího půstu v roce, a který vyvrcholí na Velký pátek, si dáváme k večeři pořádný flák masa. Za to ale nemůžeme my, nýbrž polopenze, kterou jsme si zaplatili. Večeře je to výborná, bohatá, s půstem však opravdu nemá společného zhola nic.

Náměstí v Rovensku pod Troskami...

Muzeum na náměstí.

V penzionu U Marušky.