Český les - Tachovsko l.
vydáno 23. dubna 2025 – napsal Rony – žádný komentář
První letošní akci jsme museli pro nepřízeň počasí o pár týdnů odložit. Nakonec jsme změnili i lokalitu, neboť hygienická opatření proti kulhavce a slintavce se dotkla Malých Karpat, kam jsme měli původně namířeno. Když web mapy.cz začal ukazovat zákaz vstupu k soutoku Moravy a Dyje, bylo rozhodnuto. Pojedeme na Tachovsko, do kraje kde lišky dávají dobrou noc. Vyrážíme v brzkém nedělním ránu, protože jsem naplánoval první den i trochu kultury. Poté se přesuneme do Lesné v Českém lese.
Jízdárna Světce a rozhledna Vysoká
Prohlídka jízdárny Světce
V těsné blízkosti Tachova stojí nad řekou Mží krásně opravená jízdárna Světce, o které se dočtete, že jde o druhou největší jízdárnu ve střední Evropě, hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni. Jako mnoho dalších památek v pohraničí i tato dlouhodobě chátrala. Časy se změnily po roce 1991, kdy se stala chráněnou kulturní památkou České republiky, byť opravovat se začala až na přelomu tisíciletí. Od roku 2010 je jízdárna národní kulturní památkou.
Když stavbu poprvé spatříte, pomyslíte si, že jde o krásný zámek. My stíháme hned první dopolední prohlídku v 10 hodin, která se pro nás díky vtipnému a bezprostřednímu průvodci stane jistě nezapomenutelnou.
Pohled do minulosti nám odhalí, že místo Světce si po revolučním roce 1848 vybral k odpočinku kníže Alfréd Windischgrätz, významný politický činitel metternichovského režimu. Pseudorománská stavba z let 1858 - 1862 bylo postavena podle plánů stavitele Adama Haberzettla a stala se součástí úprav zrušeného paulánského kláštera. Po rozsáhlé přestavbě raně barokního klášterního kostela na romantický zámek měly být Světce letním sídlem tachovského panství Alfréda Windischgrätze, avšak po jeho smrti v roce 1862 zůstala jízdárna jediným dokončeným objektem z celého areálu.
Při prohlídce jízdárny se dozvíme mnohé o polním maršálu Alfrédu Candidusu Ferdinandu Windischgrätzovi, jenž prý rád říkával, že „člověk začíná teprve od barona výše“. V Praze tvrdým zákrokem ukončil povstání českého lidu, když v roce 1848 obklopil dělostřeleckými bateriemi bouřící se město a zahájil nemilosrdnou střelbu. Při ní přišla náhodně o život jeho manželka Marie Eleonora, kterou v okně vojenského velitelství na Ovocném trhu zasáhla zbloudilá odražená střela.
Postupně procházíme jednotlivé místnosti a směřujeme patro za patrem stále vzhůru, až pod samotný krov, jehož konstrukce nad jízdárenskou halou je dokonalým technickým dílem. Přidanou hodnotu představuje také výzdoba jízdárny překvapující mnoha detaily.
video jízdárna Světce l., Marie
video jízdárna Světce ll , Marie
video jízdárna Světce lll., Marie
Jízdárna Světce...
...
...
Jízdárna Světce...
...
...
Hala jízdárny je impozantní....
...
...
...
...
...
Procházíme jednotlivé místnosti zázemí jízdárny...
...
...
...
...
...
...
...
Horní patro podkroví...
...
Dole jsou dílny pro potřeby jízdárny...
...
Pohled z reprezentativní lóže...
...
Prohlídku ukončíme v lékárně.
Rozhledna Vysoká
Po těměř 90 minutové prohlídce se průvodci dostává zaslouženého potlesku. Náš další plán je jasný. O kousek výš nahlédneme k zřícenině zámku a k bývalému klášteru. Zde již zub času hlodá dostatečně dlouho a vytrvale, aby světu a lidem ukázal svoji sílu. Zbytky zdí a částečně zachovalá věž jsou oploceny, aby nikdo nepřišel k újmě na svém zdraví.
Po naučné stezce pokračujeme kolem zaniklé Husmannovy kaple na hřebínek Vysoké. U Šibeničního vrchu nás předejde mladá dvojice, jež se při prohlídce nedobrovolně stala modelem pro četné vtipné kreace průvodce s kostýmy pro panstvo 19. století. Ona je z Plzně on v Vysočiny, což se ovšem dozvím až po výstupu na rozhledovou plošinu ocelové rozhledna ve tvaru přesýpacích hodin byla postaveny z roku 2014. Celoročně volný přístup vám při dobré viditelnosti , kterou my postrádáme, odhalí pohledy nejen na blízký Tachov, ale i Český les, Slavkovský les či vzdálenější Šumavu.
Zde někde pod rozhlednou leží bojiště bitvy u Tachova, kdy počátkem srpna 1427 spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého bez většího úsilí dosáhly vítězství nad vojsky třetí křížové výpravy v čele s trevírským arcibiskupem Otou z Ziegenheimu a kardinálem Jindřichem Beaufortem. Po jejich úprku zpět za hranice husité 11. srpna dobyli i město Tachov.
Zámek Světce nebyl nikdy dostavěný...
...
...
...
...
Stoupáme k Vysoké...
Šibeniční smrk
Rozhledna Vysoká...
Tachov.
...
...
Světce
...
Památník bitvy u Tachova (1427)...
...
Město Tachov
Roman s Marií pokračují po žluté přes vrchol Rozsochy (758 m n. m.) pěšky do Lesné, zatímco já a Jirka jedeme do Tachova. Chceme si prohlédnout město a ochutnat přitom trochu z nálady zdejšího velikonočního trhu na prostranství u klasicistního zámku. I jeho vzhled má na svědomí hrabě Windischgrätz, jeho knížecí rod připomíná prohlídkový okruh. My si však jen prohlížíme muzeum s výstavou kraslic a poté jdeme přes uzavřené náměstí, kde právě probíhá rekonstrukce, kolem zachovalých městských hradeb k Mži. Za řekou nás zláká Anděl, příjemné venkovní sezení u restaurace. Dáváme si smažená játra, abychom měli sílu na odpolední první kratší projížďku Českým lesem a přesouváme se do Lesné k penzionu Čtyři pokoje.
Mže a městské opevnění Tachova.
Tachov...
...
...
...
...
Výstava kraslic..
...
...
...
...
Cyklotrasa z Lesné k Ostrůvku
Když kolem čtvrté odpolední dorazí naše dvojice trekařů, dáváme jim ihned vale, aychom se vnoříli s našimi elektrokoly do hlubokých lesů v okolí. Nejen název obce, kde jsme se na čtyři dny ubytovali, ale i celého pohoří dává tušit, s jakou krajinou budeme mít tu čest se seznámit. Jedu nalehko jen v tričku a letní bundičce, ale byť bylo přes den příjemné teplo, lesy ho ještě do svěho lůna nepřijaly. Přes bývalou hájovnu Randezvous dojedeme do Staré Knížecí Huti, kudy vede stezka Českem, Via Czech - jižní, jinak dálková trasa kolem našich hranic jihem naší vlasti. Od nejzápadnějšího bodu k tomu nejvýchodnějšímu něří pěší trasa "Jižní stezky" 1052 km a je rozdělena na 44 denních etap s průměrnou délkou 20 - 25 km. Existuje i varianty cyklo, na kterou máme spadeno. Ale ne dnes.
Ze Staré Knížecí Hutě odbočíme k Huťskému rybníku. Poznávám ho, vždyť jsem zde spolu s bratrancem Mirkem a jeho ženou Ájou projížděl někdy před 32 roky. Obrazy krajiny mi v hlavě často zůstávají navždy. Tehdy jsme překonali z Chebu za tři dny celý Český les a trasu přejezdu ukončili v Nýrsku. I vzpomínky zůstávají. Na tlačení naložených kol na vrchol Dyleně, noc pod širákem u Žďáru s miliony krvežíznivých mušek, přenocování v hospodě ve Smolově i průjezd hřebenem Čerchova.
Pokračujeme pod zříceninu hradu Šlemberk, na který jsem vystoupal při pěší dvoudenní túře s Romanem před 9 lety. Tehdy jsme pohodlně přespali na rozhledové plošině Havranu. Nedaleko Šelberku leží Ostrůvek, místo s dvěma penziony a loveckým zámečkem, který se stále nedočkal opravy. V 19. století ho nechal vystavět rod Windischgrätzů. V romanticky upraveném přilehlém parku je několik rybníčků, pěkná dřevěná kaple a také hájovna. Za zámečkem neskutečný bordel z jeho vyklízení.
Přes mokřady pramenů Huťského potoka projíždíme pod Kamenný vrch, abychom se u Zadních Milířů na chvíli vymotali z převážně smrkových lesů. Hodně se v nich těží, i když je patrné, že zde kůrovce před lety udrželi v přijatelných mezích. Cesty často nejsou v úplně nejlepším stavu, ale horská kola je zvládnou bez problémů.
Po kvalitní asfaltce se vracíme přes údolí Lužního potoka do Lesné. Večeříme z vlastních zásob s sednout si k točenému pivu jdeme do jídelny, protože ve vsi hospoda chybí. Prostě bohem zapomenutý kraj, kde lišky dávají dobrou noc. V noci se probouzejí bobři, jejichž vodní díla ještě budeme moci obdivovat. Tvoří je na téměř každém větším potůčku v okolí.
Huťský rybník.
...
Dřevěná kaple v Ostrůvku z roku 1921. Kaple nedávno prošla rekonstrukcí. Hned vedle ní stojí bývalý lovecký zámeček, který na své znovuzrození stále ještě čeká..
Lovecký zámeček.
Pastviny u Zadních Milířů.
Před Lesnou
Přes rozhlednu Havran do Bärnau
Druhý den začíná ranním deštíčkem, který se protáhne až k poledni. V posteli hrozí proleženiny, Marie je nervózní, že od časného rána nemůže běhat po kopcích. Jediné místo v republice, kde prší, je právě Tachovsko. Vyčasí se právě včas, abychom stihli vše na dnes naplánované. Převezu všechny autem k Staré Staré Knížecí Huti, odkud se budeme přibližovat k Havranu. Pěšáci vyráží přímou trasou po turistických značkách, my s Jirkou po cyklotrasách, které máme na výběr.
Jedeme k jihu k bývalým samotám Jedliny, z nichž nezbylo nic než nálety zarostlé rumiště. Hromady kamenů kolem trasy v blízkosti českoněmeckých hranic nás budou doprovázet i nadále. Kraj utrpěl válkou a to horkou i studenou. Ticho zakonzervované desítkami let uvízlo nadlouho za železnou oponou a stále ho nemá kdo rušit. Ani padlí, kterým na Jedlině zůstal na počest pomník z první světové. I samotné názvy v okolí naznačují cosi hrozivého. Národní přírodní památka nese název "Na požárech" a při státní hranici chrání mokřady, podmáčené rašelinné louky s rákosinami, vřesovišti a vrbami. Z ohrožených druhů rostlin je nejvýznamnější výskyt vrby borůvkovité, jež roste pouze na čtyřech místech v republice. Přes chráněné území protéká Spálený potok, který jako Modelbach směřuje do Německa. Ze Zadního Zahájí zůstaly rozsáhlé louky, využívané pro pastvu dobytka. Nedaleko stojí ruiny starého zámku ze 17. století, jenž zřejmě vyhořel v pohnutých časech někdy po roce 1945, kdy zanikla celá obec.
Jedeme pod Červený kopec a u bývalé Stoupy dorazíme k Romanovi a Marií. Došli právě k místu, kde se ještě před 36 roky proháněly gazíky s pohraniční stráží. Turistům zapovězené území je nyní dostatečně proznačeno, ale žádné návaly nadšenců tady ani v létě nespatříte. Není kde se ubytovat a tak potkáte většinou jen dálkoplazy s bágly na zádech či cyklisty, co dojedou dál. Dnes je pondělí a všude totálně mrtvo. Snad jen ptačí zpěvy a občas bublající bystřina ruší majestátní klid lesů, vod a strání.
Celní potok byl místem, kam jsme i my dva Romanové před lety s kletry zabloudili krásnou neporušenou přírodou. Na lihovém vařiči hřály vodu na čaj a ve stínu břízy poobědvali. Když přes můstek nad námi přejela dvojice s elektrokoly a já cynicky pronesl: "Vidíš? Až sem dorazíme příště, budeme mít taky elektrokola..." Ale změkl jsem zatím jenom já. Pohodlí elektrokol v zdejším kopcovitém terénu ovšem je příjemné, ne že ne. Tichý a rychlý dopravní prostředek vám umožní víc toho vidět. Navíc dostáváte vyšší dávku adrenalinu z občasné rychlejší jízdy.
Brzy vystoupáme k altánku, opustíme turistickou modrou a míříme serpentinou s novým asfaltovým povrchem vzhůru k vrcholu Havranu (894 m n m.). Od rozhledny nás brzy dělí jen ostré stoupání po betonových panelech. To aby se nahoru dopravila těžká vojenská technika. Rozhledna Havran bývala v době studené války významným stanovištěm radiotechnického průzkumu Zpravodajské správy Československé lidové armády. Sledovaly se vojenské radiotechnické cíle, jako například radary, identifikační a navigační systémy letadel armád tehdejšího svazku NATO, a to s dosahem až 500 km na území Spolkové republiky Německo.
Po pádu železné opony hrozilo, že bude věž odstraněna, ale díky nadšencům z Klubu vojenské historie a sportů v Tachově k tomu naštěstí nedošlo. Dnes se můžeme rozhlížet z plošiny ve výšce 26 m, ale v době výstavby v roce 1963 byla celková výška 46 m, z toho 25 m ocelová konstrukce a nad ní dřevěná nástavba s anténami. Monstrózní věž měla 11 pater, vlastní kuchyň a kotelnu. Na konci 80. let byla snížena na 26 metrů a zároveň došlo k zastřešení věže. Dnes můžete obdivovat mohutnou ocelovou konstrukci, vrcholová plošina ovšem již střechu postrádá. Při našem treku v září 2016 jsme na otevřené dřevěné plošině přespali a mohli si tak dosytosti užívat západ a východ slunce. Byla teplá podzimní noc a úplné bezvětří. Dnes trochu fouká, ale slunce už se prodralo mezi mraky a vysušuje deštěm pokropenou plošinu. Lehám na ni a čekám, až nahoru vystoupá Jirka, který si o kousek nížeji čte cedule s informacemi, jak se dobrodruzi v ČSSR snažili překonat železnou oponu a uniknout soudruhům. Mnohým se nechtělo žít v uzavřené socialistické kleci a jejich vynalézavost opravdu neznala mezí.
Bývalé Jedliny...
Pomník obětem 1. světové války.
...
...
...
Bývalá obec Stoupa...
Údolí Celního potoka.
...
Celní potok.
Rozcestí pod Havranem.
Rozhledna Havran...
...
...
...
...
Přečíst si můžete, jak se lidé dostávali za železnou oponu...
...
...
...
...
...
...
Ukázka železné opony. Mezi dráty ale tehdy byly tuším 4 m zorané půdy.
Když se dostatečně vynadíváme na po dešti hodně zamlžené okolí, sestoupíme dolů ke kolům, nahlédneme do turistického přístřešku, kde se dá na širokých lavicích dobře přespat, a čekáme až na vrchol dorazí kamarádi. Pak nasedneme na své železné oře a sjíždíme na cyklotrasu a zelenou značku, které nás dovedou na hraniční přechod u křížového kamene. Za starým historickým kamenem vjedeme do Německa.
Objedeme vrchol Entenbühlu a lesní cestou i terénem plným kořenů stromů se na chvilku vracíme na hranici k Kreuzbrunenn, kde míjíme kamennou lavici s několika městskými znaky. Mezi nimi je i Bärnau, kam máme namířeno. Z Havranu jsme celkově klesli o více než 300 m, abychom spatřili krásné podlouhlé a zcela vylidněné náměstí s dvěmi kašnami a kostelem St. Nikolaus, kde mohutná věž bývala i zvonicí. Na kříži domů stojí čáp bílý a mlčky nás shora pozoruje. Jedinými živými bytostmi na dlouhém náměstí jsme my dva. Připadáme si jako v městečku Hamelnu, odkud krysař odvedl všechny děti.
Na hranici
Po trase k Bärnau.
Kostel st. Nikolause v Bärnau...
Čáp na kříži.
Náměstí v Bärnau.
Z Bärnau zamíříme znovu k hranici. Stoupáme do kopců Českého lesa směrem k Hraničné, ale před ní se stočíme k bývalému Pavlovu Studenci, kde se do dnešní doby zachoval pouze hřbitov, na konci 20. století pietně upravený. Jedeme nejen po cyklotrase, ale i po červené značce dálkoplazů. Na zemi vidíme o sloupek opřenou cedulku s počtem kilometrů na nejzápadnější (114 km) a nejvýchodnější (938 km) místo naší vlasti. Via Czechia se aktivuje a láká mnohé. Kolem staré cesty se otevřel pohled na zvlněnou krajinu s mnoha pastvinami, údolími a lesy. Do lesů se vracíme za alejí bývalé Pavlovy Hutě. Dnes nesnadno zjistíte, kde vlastně stála.
Míjíme Tetřeví a Mlýnský vrch a nad Huťským rybníkem, k němuž jsme dorazili i včera, se vydáváme k Arnoštově leštírně. NS Historie sklářství vede k Huťskému potoku a náhonu, jehož voda kdysi v minulosti popoháněla ozubené soustrojí leštícího kola na ploché sklo. Uvádí se jako jediná dochovaná leštírna na našem území. Její pohon zprvu zajišťovalo vodní kolo, po roce 1910 jej poháněla elektrická energie z vodní turbíny. Naši krátkou exkurzi ve zbytcích domu zakončíme sestupem do podzemí, kde se starý pohon zachoval. Aby také ne, když leštírna stála v dost nepřístupném terénu.
Obohacení o zážitky se vracíme k bývalé Stoupě a Staré Knížecí Huti, kde areál pohraniční roty dnes využívá Policie ČR, naložímd kola a jedeme do Lesné. Cyklotrasu jsme si díky dopolednímu dešti protáhli až do večerních hodin a tak odkládáme večeři v tachovské restauraci na neurčito. Marie s Romanem teprve na penzion dorazí.
Pavlův Studenec
Pavlův Studenec info...
...
...
...
...
Bobří hráze tvoří často u potoků velké mokřady
...
Huťský rybník.
...
Arnoštova leštírna...
...
V podzemí...
...
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1277 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
859 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
626 23% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2762 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2010
- Hrubý Jeseník a Rychlebské hory ll.
- Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.
- Londýn
- Lyžování Les Trois Vallées 2012
- TOP 12 : zastavení v čase (rok 2024)
- Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení
- Arménie I.
- Chebsko lV. Slavkovský les a klášter Kladruby
- Šumperk ll. - Jeřáb a Králický Sněžník
