Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Českou Kanadou

vydáno 23. července 2009 – napsal Rony – žádný komentář

Oblast České Kanady leží na jihu České republiky, při historické hranici Čech a Moravy podél státní hranice s Rakouskem. Severozápadní část tvoří Jindřichohradecká pahorkatina, která na jihozápadě navazuje na třeboňskou pánev. Větší část oblasti však pokrývá kopcovitá a silně zalesněná žulová Novobystřická vrchovina, která na severu navazuje na masív Českomoravské vrchoviny. Nejvyšším vrcholem České Kanady je Vysoký kámen u Kunžaku (jehož úpatím se vine úzkokolejka z roku 1897) a který dosahuje nadmořské výšky 738 m. Další krajinné dominanty tvoří Šibeník (732m), Kunějovský vrch (725m), Vysoký kámen (723m), Studnice (722m), Bukový vrch (721m), Větrov (714m) a Čihadlo u Starého Města pod Landštejnem (700m). Pojďte se s námi projít hlubokými lesy po stezkách kudy kráčel sám velký lupič Grasel...

A kde nejlépe začít? Asi nástupem do vláčku v Jindřichově Hradci, který nás úzkokolejkou odveze až do Nové Bystřice.

odkaz na mapu

Tímhle krásným vláčkem bohužel nejedeme, snad příště...

Zastávka na zastávce, kde se kdysi zastavil i Jára de Cimrman. Vlastně zde byl vysazen, když neměl rádný lístek a dělal, že spí. A my z Nové Bystřice vyrážíme směrem na Rajchéřov. Až těsně u hranic a rybníka Kačer stáčíme kroky k severu. Noc trávíme v lese u Návarského rybníka.

Druhý den pokračujeme k Landštejnu horským terénem. Však i Landštejn visí na kopci a dostat se z naší cesty k jeho branám není až tak jednoduché.

Hrad je dobyt nejen turisty...

... ale i cizáky bůh ví odkud.

A tak se radši stahujeme do věže, kde nám nehrozí nebezpečí výběrčích daní.

Pohled shora z věže na Landštejnskou přehradu je malebný.

Jen malé děti se nebojí vetřelců a jejich středověkých zbraní a praktik.

Je večer a nám se včas podařilo zabrat ideální místo u Pstruhovce, kde přespíme další noc. Později přišlo pár (asi deset) dalších nocležníků, ale nakonec se raději stáhli do ústraní.

Ráno se vydáváme po stopě Grasela a brzy po něm nalézáme alespoň malou ceduli s jeho vypočtenými skutky, kterých se za svého krátkého života dopustil.

Za malou chvíli už máme před sebou i jeho sluj, skrýš pod kamennou hlavou.

Někteří z nás, ti odvážnější, se spouští do hlubin a pak vyprávějí neuvěřitelné zážitky. Snad jim to už nezůstane navždy ...

Balvany roztroušené v lesích, rybníky s neuvěřitelně ledovou vodou, ale i příjemné cesty osvěžené náprstníky digitalis všech možných barev, to je Česká Kanada, nádherný kout jižních Čech.

Dnes by to pan Grasel měl jednodušší. Prostě by si vybral jeden z mnoha opuštěných bunkrů kdesi v lesích.

Slavonice renesanční, kam se jenom podíváte.

A protože se máme ještě před odjezdem domů čas, děláme si prohlídku nejenom svrchu,

nýbrž i zdola. Rozměry podzemní štoly jsou projektovány pro hubené, ale po dvoudenním putování pohořím projdu se štěstím i já.

Venku se musíme ještě zvěčnit. Ne proto, že bychom tak exhibovali, ale proto, že se prostě náměstí ve skafandrech musí stejně přejít.

Zato nahoru na věž můžeme jen v tričku. A to i proto, že se ukázalo, že jsem se nezorientoval v jízdním řádu zrovna nejlépe, a tak nám nezbylo, než ve Slavonicích v pensionu i přenocovat.

Odměnou za výstup nám je výhled na dolní i horní náměstí.

Je na co koukat, je co fotit...

A to i v podloubí náměstí.

Domy jsou neskutečně fotogenické a tak si docela zacvakám.

Architektura uvnitř musea.

A ještě jeden pohled na náměstí s kašnou a věží.

No a tady jsme u našeho pensionu našli konečně i portrét slavného grázlíka. Nevypadal zase až tak strašně, co?

Cestovat se dá do budoucnosti, stejně tak jako do minulosti. Stačí si vybrat.