České Žleby - do třetice na Kamennou hlavu

České Žleby - do třetice na Kamennou hlavu

Abych zjistil, jestli se mi v minulosti podařilo dohledat "Kamennou hlavu", kterou tvoří několik obřích balvanů, musel jsem si přečíst dva své články ze Šlápot. Ale ani s Lenou, ani s Vencou jsme správné místo tehdy nenašli. V okolí Českých Žlebů leží mnoho fotogenických kamenů a jestli nám k vyhledání těch správných tentokrát pomůže modrá tečka, se brzy dozvíte.

Krásná Hora

mapa Krasná Hora

Inverze dnes má svoji hranici hodně vysoko. Už se začínám těšit, že budu bludné kameny v okolí Českých Žlebů fotit v parádní mlze, když ta se vysoko nad Vltavou za Soumarským Mostem přece jen začne trhat. To uvítá hlavně Andrea, přece jen teplota kousek nad nulou není pro náš pochod moc povzbudivá. Ještě párkrát se mlhy převalí kolem Radvanovického hřbetu, ale na parkovišti u ubytovny NP Šumava si již vychutnáváme první hřejivé paprsky. Slunce nás zdraví z blankytně modrého nebe, o němž většina obyvatel české kotliny dnes nebude mít ani tušení. Nízká oblačnost se drží pod tisícovými vrcholy, které jako ostrovy plují po šedobílé, mírně zvlněné mořské hladině.

Stoupáme k bývalé osadě Kamenná Hlava s plánem projít cestou, jež bývá uzavřena stejně jako okolní pastvina. Pokud by to tak bylo, dovnitř už bych se po zkušenostech z minulosti vstoupit neodvážil. Krávy si hlídají svá telata a jednou si nás zdálky prohlížel i statný býk. To už jsme na nic nečekali, vzali nohy na ramena a prchali směrem na Kapraď.

Výhled od Českých Žlebů k vrcholu Stožce.

...

Dnes je cesta na Krásnou Horu otevřena. Některé ledovcem ohlazené balvany, kterých kolem nás přibývá, si díky svým fotkám pamatuji. Mám je odsud z jara, podzimu i zimy. Osamělé stromy, staré aleje, kamenné bloky, vše z tohoto místa do sebe zapadá. Také krásný výhled za česko-bavorské hranice k Bischofsreutu, a vrcholům Sulzbergu a Heidelu. Později se ukáže i kamenné moře vzdáleného vrcholu Luzného. Jen na chvilku se zdržím a už se navzájem ztrácíme. Mirek s Ájou sestupují lesem k mokřadům u červené turistické značky, já se odkloním ještě víc vpravo, abych po hřebínku sešel dolů přívětivější trasou. Již nic v okolí nenasvědčuje tomu, že zde přebývali lidé. Domky Krásné Hory stávaly na západních svazích Kapradě v nadmořské výšce okolo 910 m n. m. Osada se kdysi dělila se na tři části, Horní Krásná Hora, Dolní Krásná Hora a Spálenec.

Od bývalé Kamenné Hlavy se otevře pohled do Bavorska.

Jdeme cestou skrze již otevřenou pastvinu, kde v létě padou skot...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Sejdeme se v údolí u přítoku Mechového potoka, který tvoří až k Řasnici česko-německou hranici. Krásnohorská cesta nás zavede k rozcestí Mláka a další vybydlené obci. Kousek odsud je přechod Mláka/Buschfsreut pro pěší a cyklisty. Jeden dobře oblečený biker právě kontroluje, kde se nachází a poté odjíždí do Bavor. Vracíme se kolem vyhlídky zpět ke Kamenné Hlavě, abychom se vydali hledat přírodní zajímavost, dle níž bývalá obec nese svůj název.

Jsme na Zlaté stezce.

...

Balvan Autobus. Tak jsem si ho pojmenoval sám.

Kamenná Hlava

mapa Kamenná hlava

Pastvinami mezi bludnými kameny stoupáme směrem k vrcholu Žlebského vrchu, kam před námi projel traktor. Když se k němu dostaneme, vyskočí na nás z lesa nějaký tajtrlík a vzteká se, že jsme v šumavském národním parku a nemáme tam co dělat. Klidně mu sdělíme, že hledáme Kamennou hlavu, ale on dál pění jako pominutý. Přece jen alespoň naznačí směr, kde by mohla být. Pak sedne do traktoru a odjede nazpět k cestě u Žlebů.

Když už jsme na hřebeni hory, jdeme na vrchol, který není daleko. Na Žlebský vrch (1 080 m n. m.) lezu již potřetí, jeho vrchol leží pár metrů v nepřístupné l. zóně NP, která chrání zdejší horskou bučinu na východním prudkém svahu. Samotný vrchol je skalnatý, ale dobře přístupný.

Cestou dolů mne málem zraní starý ostnatý drát, zarostlý ve starém smrku. Vzpomenu si na bratry Hasilovi, kteří zde převáděli po "vítězném únoru 1948" uprchlíky. A na nápis z pamětní desky, umístěné na hřbitovní zeď, Bohumila Hasila, který mu tam nechala vytesat po roce 1990 jeho matka: "Tu, někde pod smrkem na věky odpočívá můj syn..."

Stoupáme k Žlebskému vrchu (1 080 m n. m.).

...

Na vrcholu Žlebského vrchu.

Pozůstaky Studené války jsou v terénu stále patrné.

Jdeme lesem, kde je těžké cokoli najít. Míjíme zajímavou skalku a chvíli přemýšlíme, jestli ona není tou pověstnou Kamennou hlavou. Ale ne, stačí kousek popojít a ta pravá hlava se před námi objeví. Máme z nálezu velkou radost, obcházíme skalní útvar a snažíme se najít co nejlepší kompozici, kde by Kamenná hlava nejlépe vynikla. Jinou trasou scházíme dolů. Nejprve lesem, poté pastvinami až na cestu do Českých Žlebů. K pomníčku Bohumila Hasila také nahlížíme. Slunce již se brzy začne dotýkat horských hřebenů za našimi západními hranicemi, když sjíždíme zpět pod pokličku inverzní oblačnosti.

...

Ksmenná hlava...

...

...

Dnes je útvar Kamenné hlavy fobře skrýt v lesním porostu

Na pastvinách...

...

...

...

...

Stožec (1 065 m n. m.).

Pryskyřník.

Vzdálený Boubín.

...

České Žleby.

...

...

...

...

...

...

...

Pomník Bohumila Hasila.

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.