Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Česká Kamenice lV. Saské Švýcarsko

vydáno 16. října 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Nedaleké Saské Švýcarsko se stane magnetem pro poslední den. Netuše co nás čeká, vydáme se do skal. Opět pěšky i na elektrokolech. Krásy odhalených pískovců zaplatíme průjezdem v lijáku, který dokonale prověří naše mentální nastavení.

Cyklotrasou Saským Švýcarskem v proudech vody

mapa Stopař

Hezky střídáme vyjíždky. Naše cyklotrasy protly postupně CHKO České středohoří, CHKO Labské pískovce, NP Českého Švýcarsko, CHKO Lužické hory. Nyní zamíříme k Labi do NP Saské Švýcarsko. Krajinářsky velmi cenná území plná skal, pískovců, lesů, potoků a řek. Balíme a z pohodlného apartmánu odjíždíme kolem osmé, abychom před přechodem deštivého pásu ještě stihli něco nového poznat.

Ušetříme 8€ za parkovné, když ve Schmilce najdeme u hlavní cesty jediné volné místo. Naši turisté se vydávají na terek k vrcholu Großer Winterberg (556 m n. m.), aby z něho došli mezi skalní bloky a vysoké věže Saského Švýcarska do skal Busardu.

Mezi skalami do kaňonu Křinice

My vyrážíme kolem Labe po cyklotrase, která byla zjevně ještě před několika dny pod vodou. Dlouhotrvající deště zaplavily českou kotlinu a zvedly i jinak stabilní tok Labe. Nad našimi hlavami se ve větvích stromů a v keřích zachytilo neobvyklé množství naplaveného dřeva a různého odpadu. Asfalt nese stopy potopy v podobě tenké vrstvy jílu, jež ho zbarvily do béžova. V dálce vidíme jednu ze stolových hor, jež břehy řeky zdobí. To ona z nich ukrojila měkčí části pískovců, aby zůstaly pouze před vodou lépe chráněné náhorní plošiny. Většinu z nich jsme si před léty prošli, když jsme byli ubytováni v penzionu Děčínského zámku.

Před Bad Schandau odbočíme a stoupáme na Ostrau, ale přehlédneme cyklostezku. Ta zamířila údolím vpravo. Musíme vzít zavděk turistickou trasou horem, která je sjízdná jen s velkými obtížemi. Skáčeme přes mohutné kořeny, obnažené miliony lidských kroků a díváme se napravo do hluboké rokliny, odkud má přijít značená cyklostezka.

Po ní podjíždíme mohutnou hradbu pískovcových skal Schrammsteinu s dominantní věží Hoher Torsteinu. Skalami k vyhlídkám vede úžasná hřebenovka, kterou jsme před lety zdolali. Projíždíme dál řídkým lesem s jasnými stopami kůrovcové kalamity a tak o pohledy do skal nemáme nouzi. Velmi hezky nás vede atraktivní cyklotrasa Naturpark Sächsiche Schweiz. Je zde jediná, neboť většina zdejších cest končí ve skalách mezi vysokými věžemi a ve slepých údolích. Sice jedeme po upravené kamenité cestě, ale všímáme si, že v téměř každém prudším stoupání je asfalt. Sasové již přišli na to, že déšť svažitou kamenitou cestu rychle poničí a zvolili toto jednoduché řešení. Objíždíme postupně další a další skalní stěny, než se dostaneme na Zeughausstrasse. Znovu stoupáme, abychom sjeli do údolí Kleiner Zschandbachu. Za dalším hřebenem poté i Großer Zschandbachu. Bez povšimnutí míjíme dvě unikové cesty, značené cyklotrasy do údolí Křinice. K ní nakonec stejně sjedeme, abychom pokračovali proti proudu skalnatým kaňonem říčky téměř k česko-německým hranicím. Je to dechberoucí jízda čarokrásnou krajinou. Před odbočkou k Hinterhermsdorfu začíná osvěžující drobný déšť. Nic se neděje, mrholení bylo v plánu. Stoupáme jinou trasou do obce, kde jsme si před dvěma dny dali pivko.

Labe u Schmilky. Kolem břehů je vidět výška hladiny řeky po záplavách.

Na stezku pro pěší jsme zabloudili omylem.

...

...

...

Wilder Kopf a Rokokoturm...

...

...

...

Křinice...

Niederle Schleuse...

Tok Křinice.

...

...

...

...

...

Od Hinterhermsdorfu v dešti do Bad Schandau

Z Hinterhermsdorfu rychle klesáme údolími potoků ke Křinici. Mrholení se mění v déšť, a jediné, co nám může pomoci od chladu, jsou rukavice. Stále jsem v pohodě a nevlídné počasí beru jako zajímovou změnu. Zpestření jízdy. Ale kolem cesty chybí jakákoli možnost se před sílícím deštěm ukrýt. Stačí pár desítek minut a již střechu nad hlavou řešit nemusíme. Voda přibývá na cestě, v našich botách, dlouhé kalhoty, bunda i tričko nasákly tak dokonale, že se cítíme jako bychom právě vylezli z Labe. Vše se lepí na tělo a vysává z něho zbytek tepla. Mozek začal pracovat v omezeném módu a soustředí se jen na kousek mokrého černého asfaltu před kolem. Nemluvíme, jen šlapeme. Někdy vám hodina uteče jako voda, jindy proklínáte každou minutu, která vám přináší utrpení. Zima proniká až do morku kostí a čím je větší, tím zběsileji šlapeme do pedálů.

Míjíme postupně několik mlýnů, ale na jejich prohlídku nemáme ani pomyšlení. A také konečnou žluté tramvaje, která vozí kolem Křinice (Kirnitzch) výletníky z Bad Schandau již od roku 1898 k vyhledávanému vodopádu Lichtenhainer Wasserfall. Tato tramvaj jezdí v létě i v zimě. I za deště, několik stovek metrů jedeme k Bad Schandau společně. Těch pár jedinců zírajících za okny a prchajících z hor zpět kamsi do tepla, z nás musí mít druhé vánoce. Začínáme se brodit loužemi a je nám úplně jedno, jak jsou hluboké. Vnímáme blízkost naší záchrany, když vjedeme do města. Ještě rychle na cyklostezku k Labi, nežli ji zase zatopí velká voda.

Ve Schmilce otvíráme kufr auta, naše cestovní tašky a zdarma provádíme dokonalý striptýz. Brzy se mezi nadšené diváky zařadí i Marie s Romanem, jež si svoji trasu kvůli dešti podstatně zkrátili. Hážu špinavé, promočené svršky a spodky halabala do kufru. Dnešní den k nám nebyl zrovna turistický vstřícný, ale i déšť, bouře a mlhy k putování horami patří. Naši trasu, tak jak jsem ji naplánoval, jsme si projeli celou. Již před polednem doplňuju nádrž a vyrážíme relativně suší domů.

Okolí České Kamenice...

Trasy pro pěší naleznete na jednom z informačních prospektů.

...

...

...