Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Česká Kamenice lll. Lužické hory

vydáno 13. října 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Z Křížového vrchu vede trek po sopečných vrcholech s čedičovými varhany Zlatého vrchu, který se stane tou pověstnou třešničkou na dortu i pro bikerský okruh. Zpestřením večera pro nás bude výjezd na Zámecký vrch, kam se asi jen tak někdo dobrovolně nevydá. My nahoru vyjedeme spíš omylem.

Cyklotrasa Lužickymi horami

mapa Stopař

Za kamzíky na trek

Ráno se autem vracíme k rozcestí u Křížovému vrchu, kolem kterého jsme s Jirkou včera odpoledne projeli na kolech. V obci Líska nás totiž zastaví zákaz vjezdu, opravuje se zde úzká cesta vzhůru k parkovišti u Zlatého vrchu a tak měníme úvod itineráře.

Roman s Marií nastupují na trek a jdou nejprve na Kamzičí vrch (623 m n. m.). Tam by se mohli opravdu s kamzíky setkat. Podobně i na Studenci (737 m n. m.), kam doputují přes Zlatý vrch s nádhernými čedičovými varhany. A protože z rozhledny na Studenci zahlédnou i Pustý zámek, vydají se na závěr dne lovit kamzíky i tam. Ti jsou ale dost plaší a tak by bylo velké štěstí je spatřit.

Čedičové skály a kamenná moře hostí tyto horské tvory od roku 1907, kdy sem bylo dovezeno prvních osm kusů. Kamzíky původně chovali ve dvou oborách, které po roce 1918 zanikly. Ti se poté rozptýlili do volné přírody a od té doby se jim daří přežít. Dnes jejich počet přesahuje 250 ks. V Lužických horách našli dobré životní podmínky a vytvořili stabilní populaci. Zdržují se na kopcích sopečného původu na příkrých skalnatých svazích, kde zůstaly původní bukové lesy. Kamzíky můžete spatřit také na Klíči a Břidličné hoře u Pustého zámku.

Do lesů kolem Jedlové

S Jirkou od Kamzičího vrchu sjíždíme do údolí Chřibské Kamenice. Jedlovskou cestou objedeme vrchol Jedlové (776 m n. m.) s krásnou kamennou rozhlednou. Vymleté cesty a kamení nás trápí ve svazích hor, neboť zde jsou mezi kopci asfaltky výjimkou. Nejede se nám tak snadno jako po Šumavě.

Tolštejnskou cestou dorazíme k železniční stanici Jedlová, odkud se vydáme Jedlovským rybníkům. Dávám řeč se zdejším bikerem, který tvrdí, že krajinu po kůrovcové kalamitě a silné těžbě občas ani nepoznává. Pasek míjíme mnoho, ale to je dnes úděl snad všech našich pohraničních hor. Stále se pohybujeme ve vyšších polohách. Pod kuželem Středního vrchu se nás chytne pramen Kamenice a my se zde dostaneme na vysněnou asfaltku. Čeká nás příjemný sjezd údolím do Kytlice, kde můžeme shlédnout množství podstávkových domů. Podstávka je dřevěná, používa se při stavbě roubených domů. Tyto roubené domy jsou postavené z dřevěných trámů kladených podélně na sebe, přičemž spoje mezi trámy jsou vyplňovány bílou vymazávkou, která se tvořila zpravidla z hlíny a rozřezaných plev. Míjíme jedno stavení za druhým, je to jako bychom jeli dlouhé kilometry mimořádně cenným skanzenem.

Křížový buk.

Jedeme k Chřibskému vrchu.

Chřibskému vrchu se říká Kamzičí. Jeho kamenité svahy toto horské zvířátko obývá.

Rozcestí u viaduktu ukazuje, kolik cyklotras si zde můžete projet. My podjedeme téměř celou Jedlovou.

Chata Zboneček. Historická chalupa z roku 1781.

...

Jedlová (721 m n. m.).

U zastávka Jedlová.

Pod Středním vrchem a Velkou Tisovou.

Jedlovský rybník...

...

Hraniční rybník.

Dále projíždíme Lužické hory podle Kamenice.

...

Železniční viadukt.

Dolní Falknov a Kytlice jsou malebné vesnice...

Podstávkových domů míjíme na desítky.

A jeden hrnčířský strom.

Na čedičový Stříbrný a Zlatý vrch

Zastavujeme u Jitřenky, vietnamské prodejny, kde si vychutnávám kávu z plechovky, koblihu a nanuk. Za Mlýny zahneme na lesní cestu. Mineme tím provoz na hlavní od České Kamenice a Chřibské. Stoupáme až pod Stříbrný vrch, k němuž volíme zarostlou cestu. Jde o naučnou stezku "Okolím Studence", vhodnou pro pěší. Přehazujeme kola přes padlý strom a opatrně jedeme k lomu Stříbrného vrchu, uzavřeném po druhé světové válce. Těžil se zde čedič, který vytvářel až desetimetrové sloupce. Tlačíme kola k vrcholu Stříbrného vrchu, abychom se dostali k vyššímu Zlatému vrchu (657 m n. m.). Zde čedičovou kupu začal od roku 1870 ukusovat lom. Délka svisle postavených sloupců dosahovala 18 metrů a protože čedičové sloupce byly málo rozpukané, daly se lámat až 6 m dlouhé. Údajně se používaly při stavbě mořských hrází v Holandsku.

Pohled na varhany Zlatého vrchu je zdola impozantní. Jde o magické místo. Ohniště nás upozorní ta to, že sem míří mnoho lidí. Ani my zde nebudeme dlouho sami. Máme dostatek času, ležíme v trávě a přemýšlíme, kam ještě odpoledne na kolech vyrazit. Návrat k autu pod Křížový vrch je snadný.

Údolím Kamenice.

Nad lesy.

Stříbrný vrch. Lom čediče odhalil dopečný vrchol...

Bývalý kamenolom byl uzavřen po druhé světové válce. Těžil se zde čedič, který vytvářel až desetimetrové sloupce.V současnosti jsou v lomu k vidění jen sloupce krátké a nedokonalé.

Kola vláčíme cestou necestou k Zlatému vrchu.

Výhled ze Stříbrného vrchu je velmi hezký.

Studenec zdobí kamenné moře.

...

Zlatý vrch...

Varhany Zlatého vrchu jdou úžasné...

Národní přírodní památka Zlatý vrch se nachází na stejnojmenném vrcholu (657 m n. m). Na jeho úbočí byl kolem roku 1870 vybudován lom.Lom měl původně dvě patra. Délka svisle postavených sloupců dosahovala 18 metrů. (www.mapy.cz)

...

...

...

Kamenné varhany.

...

...

...

Čedičový úlomek dobře ukazuje tvar sloupů...

...

...

...

Zámecký vrch

mapa Stopař

Trochu dobíjeme baterie elektrokol. Ač nás čeká jen něco přes 10 km, potřeba to bude. Rozhodli jsme se vyjet na sopku Zámeckého vrchu. Důvod byl jasný, přátelé nám tvrdili, že nahoru jde snadno vyjet širokou pohodlnou cestou. Představujeme si ji v duchu a netušíme, jaká je pravda.

Ještě přátelům, kteří se vrací z dnešního vandru, u Kamenice předáme klíče od apartmánu a vyrážíme k Hrnčířskému kamenu. Osamělý vysoký balvan využívají lezci. Přes louku si razíme cestu k Zámeckému vrchu. Cesta z opačné strany, než kudy vede turistická značka, se nakonec ukáže jako jediná možná. Vysokou trávou po dávno nepoužívané, zarostlé lesní cestě pomalu ukrajujeme výškové metry. Později je nutné v kamenitém stoupání kola vytlačit. Po široké, pohodlné cestě ani památky. Zpocení, se skřípěním zubů dotáhneme kola i sebe pod hradní zříceninu, abychom se dozvěděli, co tušíme. Že dolů po zelené značce by jeli jen sebevrazi. Serpentiny úzké kamenité stezky odbočující do strného srázu rozhodně netoužíme sjíždět. Přátelé si nás buď vystřelili, nebo se nás chtěli rovnou zbavit.

Rozhlížíme se z dřevěné rozhledny vystavěné uvnitř věže hradu Kamenice a zpřístupněné v roce 1998. Vyhlížíme vrcholy Lužických a Krušných hor, Děčínského Sněžníku či Českého středohoří. Z hradu, který založili v 15. století Vartenberkové, mnoho nezbylo. Snad měl odolat obléhání husitů a pobořen byl v období válek s tzv. Lužickým šestiměstím. Obnovený sloužil ještě téměř 200 let, aby byl od roku 1614 udáván jako pustý. Přesto byla zřícenina nadále hojně navštěvována. V roce 1880 se jí ujal Českokamenický sadový a okrašlovací spolek, jenž uvnitř vybudoval dřevěnou vyhlídkovou věž s restaurací.

Opouštíme roje mušek mihotajících se v závětří dřevěné boudy a utvrzujeme se v tom, že pojedeme dolů stejnou cestou. Brzdy kvílí, když pomalu sjíždíme dolů k městu. Kola dostávají zabrat, ale protože jsme zdatní bikeři, vše se obejde bez pádu či jiných problémů.

Vzhůru k Zámeckému vrchu (540 m n. m.)...

...

Jedeme kolem hrnčířského kamenu. Této pískovcové skále se vyhnula železnice a ona tak získala druhý název - Strážce trati. Na vrchol vede třináct horolezeckých cest. Lezce i poutníky stráží výklenková kaplička.

Cesta vzhůru je mnoho let nepoužívaná.

U pastviny se cesta stáčí nazpět a obkrouží vrchol hory.

...

Malá část hradu Kamenice se zachovala.

...

Shora se nám naskytnou vynikající výhledy do okolí...

...

...

...

Česká Kamenice.

...

Dřevěná vyhlíková věž.

...

Večerní pohled na kupoli Mariánské kaple.

Večer, než si stačíme něco objednat v restauraci Starý klub, před nás jakýsi týpek beze slova položí pár papírků. Jen chvilku je ukoumám, než mi to dojde. Za necelou půlhodinu zde začne hospodský kvíz, tedy nějaká jeho varianta. Přes odpor mých spolustolujících přihlašuji tým "Gabrety" do kvízu a těším se na dobrou zábavu. Stáváme se kapitánem čtyřčlenného týmu s třemi kvízovými nováčky. Když se po druhém kole naše kvarteto dostane na třetí místo z osmi týmů, děláme si zálusk na bednu a nějakou výhru, ale pětice otázek na filmy Netflix či rapery v hudbě nám srazí hřebínek. Otázky ze zeměpisu a přírodopisu bez chyby, otázky na Netflix či hudbu za nula bodů. Klasika. Zběsilou kvízovou jízdu končíme jako pátí, když nesprávně určíme hned čtyři fotky českých hradů a zámků, Loket, Křivoklát, Pernštejn a Sychrov. To je velký a nečekaný konec. Nepoznat hrad Loket je vážně moje ostuda, vždyť dobrodružná cesta "Za Santinim s holkama" před měsícem končila právě tam.

Večer pokračujeme v popíjení na apartmánu, kde tentokrát ztrestáme láhev panamského rumu s příchutí karamelu. Domlouváme se, že poslední den věnujeme Saskému Švýcarsku, byť předpověď je všelijaká. Ale nejsme přece z cukru.