Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Česká Kamenice ll. Českosaské Švýcarsko

vydáno 7. října 2024 – napsal Rony – 1 komentář

Druhý den se rozdělíme na dvojice. Celodenní pěší túru na Růžovský vrch zvládnou Roman s Marií, náročnou cyklotrasu do Českosaského Švýcarska zase pisatel těchto řádek Rony s Jirkou.

Cyklotrasou do Českosaského Švýcarsko

mapa Stopař

Z České Kamenice ke Křinici

Blízkost pískovcových skal Českého Švýcarska znamená, že hned druhý den si jeho významnou část projedeme na elektrokolech. Stoupáme do Kunratic po rozhraní CHKO Labské pískovce a CHKO Lužické hory. Kamenitou cestou sjedeme na Všemily do údolí Chřibské Kamenice, abychom se skálami propletli do Jitřichovic. Vítájí nás vyhlídky Marianina a Rudolfův kámen i blízký skalní pařez Havraní skály. A samozřejmě NP České Švýcarsko. Okolí mám již dobře prochozené z minulosti a tak není divu, že další kus cesty, kterou máme jet, znám.

Nahorní plošinou CHKO Labské pískovce projedeme k říčce Chřibská Kamenice.

Růžovský vrch (619 m n. m.) je dnes cílem Romana a Marie...

Růžák, zvaný také Děčínská Fudžijama, je výrazný čedičový masiv a národní přírodní rezervace nacházející se 2,5 km jihovýchodně od obce Růžová v okrese Děčín. Leží v nejjižnějším výběžku národního parku České Švýcarsko, jehož je také nejvyšším vrcholem.Těleso vrcholu vzniklo jako následek vulkanismu v období třetihor a tvoří výraznou krajinnou dominantu. (www.mapy.cz)

Výraznými dominantami jsou také vyhlídky a pískovcové vrcholy u Jetřichovic. Nejen dobře přístupná Marianina vyhlídka laká tisícovky turistů. Krkavčí skála je z ní vidět velmi hezky, podobně jako z plošin u zbytků hradu Falkenštejnu.

Penzion Dřevák je jedním z mnoha v Jetřichovicích.

...

Výklenková kaple Posledního soudu.

Jsme na červené značce...

...

...

Pouštíme se do terénu Českou silnicí. Ta naše elektrobiky dobře prověří. Kolem výklenkové kaple Posledního soudu zamíříme po červené turistické značce do skal Českého Švýcarska. Je spíš pro pěší, ale zákaz pro kola zde není. Ač je neděle, jsme na cestě sami. Hlavní turistická sezóna pominula a zbývají poslední "skalní" fanoušci. Stezka vede kolem skalních věží a teprve za rozcestím se údolí rozšíří. Krajina se zde výrazně změnila. Stejně jako před dvěmi až třemi desítkami let na Šumavě, i zde kůrovec způsobil kalamitu nebývalých rozměrů. Míjíme odhalené skalní bloky a věže kolem potoka a sjíždíme pohodlnou cyklotrasou až do údolí Křinice. Okolní svahy jako by nějací obři zasypali stovkami svých kopí. Ty trčí k nebi jako vykřičníky. Ale to je příroda, i kalamity různého typu do ní patří.

Jistě poznáváte domek uhlíře z pohádky Pyšná princezna, která se ve skalách natáčela. Původní stavba časem zchátrala a tak zde dnes stojí replika, jež je součástí naučné stezky Česká silnice.

Po České silnicí pojedeme až k hranici... Kolem cesty zmizely smrkové lesy...

...

...

Místo potoka kolem cesty vidíme jen několik mokřin a malých jezírek.

...

Přes hory doly k Tokáni

Dál pojedeme Saským Švýcarskem. Za hranicí se kousek vezeme podél Křinice, ale brzy údolí opuštíme. Stoupáme k skalám Lindigu a lesem se blížíme k Hinterhermsdorfu, kde si u velkého parkoviště dáváme pivo. Máme štěstí, pravě odbila jedenáctá a restauraci otevřeli. Obec objíždíme horem a vracíme se zpátky do údolí Křinice. Přejedeme hraniční most u Zadní Doubice a k Chřibské si vybereme těžší trasu přes hory doly. Houpačka k Tokáni je opravdu náročná, elektrokola nám tady hodně pomůžou. Celkové převýšení celé trasy se blíží tisíci metrům, poprvé jsme si pro jistotu do batohů přibalili náhradní baterie. Nemusíme je proto tolik šetřit, v zdejším terénu se ale únava dostaví i tak. Šlapat přes šest hodin prostě musíte a drncání po kamenech se také nevyhnete. V rychlém sledu nasleduje Třešňový důl a pak kopečky Kuní vrch, Brtník, Hřebec, Vraní vrch. Zvířecí názvy vrcholků, které míjíme, mají svůj původ v dávné minulosti, byť zde názvy bývaly zřejmě v němčině. Jsme v kraji bývalých Sudet, jenž postihlo poválečné vysídlení obyvatel.

Stále jedeme lesy, smrkovými či smíšenými, s občasnými výhledy do údolí. Část lesů je vytěžena, část uschla. Vrcholový úsek vede nad skalami, ale ty si moc neužijeme. Do jednotlivých údolí padají rokle. Divoký důl, Studánecký důl, Čerstvý důl, Střelecký důl, Krahulčí důl a mnoho dalších. Dotkneme se Doubice a pokračujeme lesními cestami do Vlčí rokle a pak stoupáme na cestu k Tokáni. Na Tokáni 22. 5. 2020 požár zničil dva lovecké sruby. Shořely do základů, ze čtyř původních domů zbyla dva.

Když se v 19. století začal o místo uprostřed lesů zajímat kníže Rudolf Kinský, nechal zde postavit několik budov. V roce 1905 zničil Panskou chatu požát. Ta byla obnovená, aby za čtyři roky znovu vyhořela.

Dnešní lovecké chaty pochází z 30. let 20. století. V létě roku 1938 hrabě Kinský hostil na Tokáni britského lorda Runcimana a z jeho pobytu vyplynul postoj západních mocností při formulaci dohody s Německem o osudu českého pohraničí.

Rozcestník u bývalých Malých Jetřichovic budeme znát z poloviny osmdesátých let minulého století, kdy jsme zde s partou dalších trempíků a kamarádů přespali. To byl všude okolo les. Dnes slunce v létě spaluje vše živé, ale jen dočasně.

...

Turistický útulek u česko-německé hranice.

Křinice z hraničního můstku.

...

...

Grosser Winterberg.

Jirka, pivo a poletující babočka admirál.

Hinterhermsdorf míněné a vracíme se k hranici.

Zpět v údolí Křinice.

...

Na české straně nevynecháme památník vězňům zavražděných stráží SS při pochodu smrti z tábora Schwarzheide přes Sebnitz na Krásnou Lípu. Mezi oběťmi bylo šest Čechů, Polák a Francouz.

Vystoupali jsme vysoko nad Křinici.

Cesta vyrubaná v pískovci je jedním ze zajímavých míst na trase k Chřibské.

Údolí nad Doubicí.

Chřibská a údolí Kamenice

Dostali jsme se na kvalitní cestu a tak si vychutnáváme klidný sjezd k informačnímu středisku NP České Švýcarsko U Sloupu (Saula). Zde se nám dostaneme rady, kudy nejet z Chřibské. V obci zastavíme v restauraci Na Stodolci. Máme chuť na krásně propečenou kachničku, ale to bychom museli hodně dlouho čekat. Bereme za vděk obyčejnou polévkou za neobyčejnou cenu.

Dolní Chřibská...

...

Kostel sv. Jiří získal zpět svou gotickou podobu při rekonstrukci v roce 1901. Od té doby proběhla pouze jedna rozsáhlá oprava na přelomu tisíciletí. Historie kamenné stavby však sahá do roku 1596, kdy byl původní dřevěný gotický kostel přestavěn v renesančním slohu. Další stavební úpravy proběhly v letech 1649 a 1670. Dnes patří kostel mezi kulturní památky České republiky. Chráněn je od roku 1966. (www.mapy.cz)

...

Chřibská.

Po hlavní vystoupáme ke Křížovému vrchu, kde stojíme na nejvyšším místě naší trasy. Necháme za sebou Kamzičí nebo též Chřibský vrch (623 m n. m.) a dlouze klesáme k říčce Kamenici. Krásné údolí s meandry potoka nás vedou k Pustému zámku. Mohutnou skálu nad cestou tvoří až 50 m vysoké trachyty, sloupce o průměru až 1,85 m, které jsou u nás ojedinělé. Čtyř až šestiboké sloupy dosahují 25 m výšky. Skalní ostroh se zbytky hradu Fredevald jsem s kamarády před lety zdolal. Jirkovi se nahoru nechce a tak pokračujeme do České Kamenice. V plánu máme vylézt na kostelní věž.

Mlýny, rozcestí u řeky Kamenice.

Pustý zámek čili Fredevald, vznikl v 14. století, kdy vlastnili českokamenické panství páni z Michalovic. První zmínka pochází roku 1406. Již od 15. století opuštěný.

...

Od Chřibské Kamenice jsme se dostali ke Kamenici.

Kostel sv. Jakuba - vyhlídková věž

V roce 1992 byla vyhlášena v České Kamenici Městská památková zóna chránící bezmála čtyři desítky historických objektů jako kulturní památky. Objíždíme kostel k náměstí Míru, jež zdobí renesanční devítiboká kašna s barokní sochou Panny Marie Immaculaty. Kolem vidíme mnoho honosných a krasných budov. Máme nejvyšší čas uzamknout kola u informačního střediska a vystoupat na vyhlídkovou věž kostela sv. Jakuba Staršího. Přesto ještě v IS stihneme kávičku s koláčem.

Nahlížíme do interiéru kostela, o kterém se objevuje první zmínka již v roce 1352. Tehdy šlo o "oppidum" s farním kostelem. Se sousedním zámkem spojuje kostel krytá nadzemní chodba, kde se o zdejší historii dozvíme ze stálé expozice. Poté po starých dřevěných schodech opatrně lezeme na úzký ochoz věže. Ta původně byla součástí opevnění města a sloužila jako městská hláska. Součástí kostela se stala po přetavbě v roce 1605. Nahoře se moc jistě necítím a tak když fotím město a jeho okolí, klečím přitom, jako bych se modlil. V duchu možná ano. Místo sebevrahů raději brzy opouštíme a vracíme se pro kola.

Náměstí v České Kamenici...

Zděný dvoupatrový podsklepený dům vznikl přestavbou staršího měšťanského domu v letech 1895-1897. Při stavbě se uplatnily módní umělecké styly, partné na reprezentativním honosném východním průčelí: bohatá historizující štuková výzdoba, kamenné alegorické sochy, hodinový ciferník. Socha rytíře (původně označované jako Roland nebo Lancknecht) byla osazena 30.června 1896 - viz letopočet na korouhvi na dřevci. V interiéru se nachází vesměs bohatá štuková výzdoba, v 1.patře velká místnost obložená neorenesančním dřevěným deštěním s původními osvětlovacími tělesy a kazetovým stropem. Na půdě se nachází zachovaný fungující hodinový stroj. Stavba městské spořitelny je cenným dokladem již secesně cítěné neorenesanční architektury. (www.mapy.cz)

Jdeme ke kostelu sv. Jakuba, kde vystoupáme na ochoz věže.

...

Uvnitř kostela sv. Jakuba. První výslovná zmínka o kostele v České Kamenici se objevuje roku 1352. Město je zde uvedeno jako "oppidum" s farním kostelem. Rozsáhlé opravy za děkana Heinricha Marschnera v roce 1923 umožnily pátrání po starších stavebních prvcích původního kostela, který byl od svého vzniku několikrát přestavován. Již ve XIII.století tu zřejmě stál kostel a nelze ani vyloučit, že zde stála již ve XII.století nějaká křesťanská svatyně. O původní gotické podobě kostela nemáme žádných zpráv. K prvnímu většímu zásahu do původní podoby kostela došlo roku 1444. Tehdy bylo město dobyto lužickým šestiměstím a kostel byl nepřátelskými vojsky zničen. Nejstarší dochovanou částí je zbytek západního portálu, který pochází patrně z posledního desetiletí XIV.století. Portál je narušen výstupem na věž, který byl připojen až ve století XVII. Na starých základech byl postaven kostel nový, jehož podoba se počala měnit v polovině XVI.století při 1. goticko-renesanční přestavbě. K roku 1552 máme dochován písemný pramen, který se týká výstavby kostelní věže, jejíž náklady měla hradit městská rada. Práce na ní probíhaly hlavně v letech 1552 až 1555. Na věži kostela byl zjištěn nápis, udávající letopočet 1555 a jméno stavitele Vitus Seiffert. Jako mnoho podobných věží stavěných tou dobou v Čechách při starších kostelech, plnila i tato věž úlohu při zajištění bezpečnosti města a stala se součástí městského opevnění. Na věži sídlil věžný či zvoník, který zde měl i vlastní byt. Kromě vyzvánění v předepsaných časech též informoval o různých nečekaných událostech, jako například o vzniku požáru, či jiném blížícím se nebezpečí. Přestavba kostela probíhala buď současně s výstavbou věže, nebo na ni navázala. O další goticko-renesanční přestavbě se začalo uvažovat nedlouho poté. Roku 1586 tehdejší majitelé panství páni z Vartenberka upozorňují městskou radu na špatný stav kostela a slibují pomoc při nápravě jeho stavu. Tato přestavba byla realizována v letech 1604 až 1605 a kostel byl při ní podstatně rozšířen. Ze staršího kostela byla zachována věž a západní stěna lodi. Stavitelem chrámu byl Peter Patzenhauer, místní purkmistr. Jeho náhrobek lze spatřit uvnitř kostela, kam byl po svém vyzdvižení r. 1886 umístěn. Náhrobek udává, že zemřel 23.července 1611 ve věku 69 let. Po přestavbě byl kostel postupně vybavován oltáři, sochami a obrazy. Záznam z roku 1610 svědčí o stavbě varhan. Na vnitřních stěnách lodi kostela jsou vezděny krásné renesanční náhrobky pánu z Vartenberka a ze Schönfeldu ze XVI.století. V uzavřené kryptě kostela je uloženo 8 měděných rakví s ostatky Vartenberků. V pozdějších obdobích byl kostel upravován a doplňován již jen dílčím způsobem. V XVIII.století probíhaly menší stavební úpravy. Došlo ke stavbě nových varhan a nového oltáře, pro nějž byl r. 1797 pořízen obraz Stětí sv. Jakuba od Dominika Kindermanna za 350 zlatých. Byly postaveny též dva přístavky vedle presbyteria. Inventáře z onoho století zaznamenávají 1 sakristii s 1 zpovědnicí, kůr s varhanami, věž se 4 zvony, hlavní oltář sv.Jakuba a 3 postranní oltáře: sv.Jana Nepomuckého (1715), Panny Marie Pomocné (1762) a oltář bratrstva sv.Růžence. V XIX.století se provádí celá řada dalších, převážně údržbových prací. Roku 1834 za děkana Floriána Kindermanna byl kostel důkladně opraven. Práce se dotkly hlavně fasád a vnitřek kostela byl vybaven žulovou podlahou. R. 1846 dostal kostel novou střešní krytinu, 1854 byl nově odlit starý prasklý zvon a vnějšek kostela i s věží byl natřen žlutou barvou. Roku 1870 byl kostel zvenku i zevnitř restaurován. Výzdoba kostela byla obohacována mnohými dary, například malovanými figurálními okny (1890) či Božím hrobem (1891). Mnoho ozdobných prvků bylo pořízeno ze sbírek, například nové jesličky (1899) apod. Ve XX.století, v roce 1923 došlo k již zmíněné důkladné opravě kostela. Její náklady činily celkem 286.000,- Kč. Ještě před opravou dostal kostel r. 1922 nové zvony náhradou za zvony odebrané v 1. světové válce. Zvony byly kostelu opět odebrány při válečné rekvizici v roce 1942. Zvon, který stával v předsíni pod západní tribunou byl na věž instalován roku 1994. Ve věži se dochovaly též funkční hodinové cimbály. Při opravě r.1938 dostal kostel novou hladkou omítku a věž omítku s hrubým povrchem. Snad se jedná o omítku "rýsovanou", zachovanou do poslední opravy po r.1990. Kostel patří k základním součástem památkového fondu města a stále je hlavní dominantou městské zástavby. Je výmluvným svědkem dějin města i jeho kulturních snah, a to zejména v období dvou největších goticko-renesančních přestaveb z 2. poloviny XVI. a počátku XVII.století. (www.mapy.cz)

...

...

...

...

Zastřešená chodba do zámku slouží dnes jako zdroj informací...

Toto panorama se nám zjeví po výstupu na věž. Mezitím si přečteme něco o historii města...

Stoupat po starých dřevěných schodech do věže je zážitek sám o sobě.

...

...

Čedičová Jehla.

Zámecký vrch.

...

Do penzionu jedeme parkem. Stavba hrobky rodiny Preidlů byla provedena v roce 1868 a téhož roku 17. srpna vysvěcena. Hrobka je ve zdejší oblasti cenným dokladem historizující sepulkrální (hřbitovní) architektury. Jako první bylo 19. prosince 1868 do hrobky uloženo exhumované tělo syna Franze Preidla, který zemřel roku 1866 v Praze a pochován byl na zdejším hřbitově. Hrobka je posledním pozůstatkem starého městského hřbitova u Poutní kaple z první poloviny 17. století. (www.mapy.cz)

Mariánská kaple z parku a penzion U Mariánské kaple, z něhož máme skvělé výhledy.

Dnešní hezký den jsme si užili a po vydatné večeři v hospodě ho v apartmánu zapíjíme ukrajinským koňakem z Užhorodu. Slavit máme co. Roman s Marií šťastně vystoupali na Růžovský vrch (619 m n. m.) a zdolali trasu přes Srbskou Kamenici dlouhou kolem 20 km. My si zase projeli na kolech významnou část Narodního parku, o kterém se píše: "Čtvrtý národní park v České republice byl založen v roce 2000. Jeho úkolem je jednoduše řečeno chránit bohatství unikátního komplexu majestátních pískovcových měst a skalních stěn, jedinečných endemitů jak z říše rostlinné, tak i živočišné. V praxi to ale znamená především pokusit se vrátit krajině její přirozený ráz, který člověk v poslední době dost pozměnil. A tak se péčí národního parku vrací do Českého Švýcarska typické jedle bělokoré, sokoli stěhovaví, ale také lososi, jejichž důsledné vysazování už umožnilo návrat dospělých jedinců z Atlantského oceánu zpátky, do vod Kamenice. Naše výlety do skal a hlubokých lesů tedy mohou být obohaceny vědomím, že jsme jen svědky nejen jejich druhohorní minulosti, ale také živé, přirozené a zdravé současnosti..."

Klábosíme, pijeme a přitom sledujeme nám tolik známou šumavskou krajinu ze seriálu Policie Modrava. Zítra nás čekají čedičové vrcholy v CHKO Lužické hory.