Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Česká Kamenice l. Úštěk a Jehla

vydáno 5. října 2024 – napsal Rony – žádný komentář

Cestu do České Kamenice si zpříjemníme procházkou po Úštěku, byť do podzemí se nedostaneme. Po ubytování v penzionu U Mariánské kaple jdeme na komentovanou prohlídku areálu kaple. Odpoledne máme čas na okruh po skalních vyhlídkách u České Kamenice i první cyklotrasu v okolí města.

Úštěk

mapa Úštěk

Další náš výjezd do severních Čech směřuje mezi vrcholy Českého středohoří, CHKO Lužické hory a NP České Švýcarsko. Stále zde máme co poznávat a kam se uchýlit.

Shodneme se, že před příjezdem do penzionu U Mariánské kaple v České Kamenici zastavíme v městě Úštěku. Osídlení skalnatého ostrohu nad údolím Loubního a Úštěckého potoka je doloženo již z pravěku, archeologické nálezy pochází z 10. století, kdy zde procházely staré obchodní cesty z Litoměřic do Lužice. V 14. století páni z Michalovic vybudovali hrad a Úštěk byl povýšen na město.

Projedeme centrem, kde není jidiné místo pro zaparkovaní. To nevadí, alespoň si prohlédneme do pískovce vytesané místnosti v Údolní ulici. Nad námi vidíme hrad i hradební opevnění, Pikartskou věž a ptačí domky ve stěně skalního bloku. Po žluté stoupáme po schodech k městské památkové rezervaci, chránící nejhodnotnější částí města a centrum se zachovalými pozdně gotickými měšťanskými domy. Uprostřed náměstí Míru stojí kostel svatých Petra a Pavla. Nahlížíme do interiéru barokní sakrální stavby z let 1764 - 1772 a přitom hledáme vstup do podzemních sklepení, jejichž vznik se datuje k roku 1350. Tří až čtyřpatrová chodby a místnosti se skrývají pod celým úštěckým náměstím i hradem a jsou vytesány v pískovcovém skalním podloží. Sklepy dlouho za válek sloužily jako únikové cesty a údajně vedly až na hrad Helfenburk. Později byly využívány pro skladování ovoce a zeleniny. Bohužel se nám nepodaří do sklepních prostorů ani nahlédnout, neboť z technických důvodů nelze vstoupit ani mezi čerty do Pikartské věže. Zřejmě je to z důvodu dnešního druhého dne voleb. Navštívíme pouze vodní svět a prohlédneme si zajímavou venkovní expozici historického pivovaru.

Údolní ulice leží pod pískovcovými skálami...

Vstupů do skalním prostor je zde dost.

Za údolím Úštěckého potoka vystoupáme na náměstí do městské památkové zóny.

...

Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 1980. Nachází se zde množství původních gotických domů, hrad, později přestavěný na pivovar, městské opevnění s masivní Pikartskou věží či kostel sv. Petra a Pavla. (www.mapy.cz)

Kostel sv. Petra a Pavla je barokní sakrální stavbou postavenou v letech 1764 - 1772 a je chráněný jako kulturní památka...

V pivotéce nakonec skončíme.

...

...

Některé domy pochází z první poloviny 16. století. Dochovalo se u nich gotické ostění, poté došlo k barokní přestavbě a dalších úpravách v 2. polovině 19. století. Přesto si domy uchovaly svoji krásu...

Na severní straně západní části náměstí se zachovala řada štítových domů, které podávají výraznou představu o tom, jak vypadala zástavba menšího středověkého města. Jedná se o domy č. 16/29 až 28/42. Nejstarší městské domy byly patrně dřevěné s kamennými sklepy v několika úrovních, zejména v 16. století byly stavěny nové kamenné a hrázděné štítové, jednopatrové domy s loubím v přízemí. V domě č. 19/29 je zachována původní černá kuchyně, u čísla 16/29 je novější rokokové průčelí. Domy jsou soukromé, slouží k bydlení. (www.mapy.cz)

Pozůstatek Západní (České) brány, jedné ze čtyř středověkých bran v Úštěku, se nachází na rozhraní Mírového náměstí a ulice 1. máje. Zbytky hradeb pochází z přelomu 14. a 15. století, kdy byla obrana Úštěka zpevněna a modernizována. Roku 1830 byla brána zbourána. (www.mapy.cz)

...

Ptačí domky - soubor dřevěných přístavků navazujích na systém chodeb a sklepů vytesaných v skalním masivu je památkově ochráněn...

...

...

...

Na Pikartskou věž se bohužel nedostaneme.

Vodní svět ukáže sladkovodní ryby...

Jeseter.

...

...

Pikartská věž byla původně obrannou. V roce 1428 ji nechal postavit husitský hejtman Václav Carda z Petrovic. Věž získala jméno podle členů hnutí, kteří popírali přítomnost Krista ve svátosti oltářní. Až do roku 1947 byla obývána. Stavba je postavena z pískovcových kvádrů, tloušťka zdí je přibližně 2 metry a má 4 podlaží. Kromě úchvatného pohledu do údolí města je možné navštívit příležitostné výstavy. (www.mapy.cz)

Končíme u soudku na ochutnávce piva. Já jako řidič si jen tak líznu.

Zátiší s třemi pivy a balíčkem zelňáků z Kovářova.

...

...

Hrad Úštěk.

Mariánská kaple v České Kamenici

mapa Mariánská kaple

Hned vedle Mariánské kaple stojí domek, kde máme na tři noci rezervaci apartmánu. Ulici zrovna opravují a tak budeme mít večer klid. Přítomnost krasné kaple využíváme k odpolední návštěvě a hodinu posloucháme vyprávění o Mariánské kapli a historii města Česká Kamenice.

Vrcholně barokní stavba kruhového půdorysu vznikla v letech 1736 - 1739, snad díky návrhu stavitele Octavia Broggia, o deset let později byl přistavěn ambit, uspořádaný do čtverce. V středu stojí portály, od kterých ke kapli vedou arkádové chodby, nad jižním stojí zvonice. To je hkavní přístupová cesta do Mariánské kaple. V rozích ambitu pak stojí čtyři menší kaple. V ambitu nalezneme zrekonstruovaný morový vůz z let morové nákazy 1. poloviny 18. století a mnoho dalších artefaktů. Obdivujeme mohutnou kupoli s opěrnými pilíři ozdobenými sochami světců z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a freskami od Ferdinanda Brunettiho. Soch je v areálu 38 a vznikly již při stavbě kaple.

Na hlavním rokokovém oltáři z roku 1746 stojí zlacená dřevěná poutní socha Panny Marie Kamenické. V zadní části oltáře je umístěn obraz Marie Terezie. Za vlády jejího syna byl ze sošky odstraněn původní hedvábný šat. Nedaleko kaple v městském parku, který se v 18 hodin uzamyká, stojí Preidlova hrobka z roku 1868, dnes jediný pozůstatek existence bývalého městského hřbitova.

Mariánská kaple v České Kamenici nás bude po čtyři dny ochraňovat. Sochy budou shlížet z kupole přímo do mojí postele.

Ještě před výletem do skal jdeme na prohlídku Mariánské kaple...

...

Vrcholně barokní kaple se nachází v městské památkové zóně České Kamenice. Kaple byla vybudována jako svatostánek údajně zázračné sošce Panny Marie.V průběhu let prošla několika úpravami. Nejrozsáhlejší proběhla na konci 19. století, kdy byla klenba kaple vyzdobena freskami s výjevy ze života Matky Boží. Po roce 1945 kaple chátrala, rekonstrukce se dočkala na konci 90. let.

...

...

...

Uvnitř kaple se stále dívám nahoru. Zaujme mne kupole a mám dost času promýšlet různé kompozice.

Nejrozsáhlejší renovaci kaple v letech 1883 - 1885 financoval starosta České Kamenice Franz Preidl (1810 - 1889). Klenba kaple byla vyzdobena freskami a zdi získaly štukovou výzdobu a umělý mramor. Okna vyplnily vitráže a byla zde vystavěna kaple svatého Františka Xaverského, Preidlova osobního patrona.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Tenhle obraz jsem našel... na zemi.

Slunce skrze okno pohladilo a rozzářilo zlatavou sochu anděla světlonoše, stojícího vedle hlavního oltáře.

...

...

Ambity kaple ..

...

...

...

...

Vyhlídky z čedičové Jehly a plošin pískovcových skal

mapa trasy

Konečně se dostáváme do přírody. Především kvůli ní jsme sem přijeli. Míříme mezi skály, které jsou dobře vidět z města. Stoupáme po modré turistické značce, jež nese název "Via Chechia - středozemím". Pro místní jde o "Okruh Vyhlídky - Brand", který byl v roce 2021 obnoven v plné kráse. Znovu tak můžeme vystoupat na vyhlídky a posedět v altánech, inspirovaných vzhledem těch původních z 19. století. Jdeme lesem a cítíme se podobně jako Hobiti na své Cestě tam a zase zpátky. Hlučná píseň skupiny Kabát zní z mýtiny, a nám připomene, že jsme na severu. U louky pod lesem se houfují mladí bikeři, kteří zde jeli nějaký krosový závod.

Na čedičový vrchol Jehly vede také ferrata, my si ale vybíráme cestu snazší. Odměnou nám jsou skvělé výhledy z malé plošiny na Českou Kamenici a široké hornaté okolí. Chvíli tancujeme na samotné špičce Jehly, abychom pro sebe v dáli objevili Růžovský vrch, Děčínský Sněžník a Bukovou horu. Významné vrcholy mezi mnoha dalšími, jež označují rozhledové cedule. Obě skalní vyhlídky Jehly jsou v obležení lidí.

Po sestupu pokračujeme po modré na Bratrské oltáře. U cesty nás přivítají dvě sochy střežící oltář, skrytý ve skalách pod kamennými schody. Sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Jana Nepomuckého působí v lese jako zjevení. Po schodech klesneme k poutnímu místu Bratrské oltáře. Křížovou cestu z roku 1887 tvoří třináct obrázků v dřevěných kapličkách, zabudovaných do pískovcových skal. Čtrnáctým zastavením je kaple Božího hrobu.

Bratrské oltáře bývaly poutním místem katolíků i evangelíků. V letech 1515 - 1614 sem přicházeli právě katolíci na utajené mše, protože panství ovládala protestantská šlechta. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 pak místo tajně navštěvovali evangelíci.

Mnohé domy v České Kamenici jsou výstavní. Jeden z nich míjíme cestou na vyhlídku Jehlu.

Zanedlouho budeme tančit na špičce Jehly...

Na špičce Jehly.

Podzim ještě nepřevzal plně vládu nad krajinou, ale z léta zbývají poslední dny. Jako první upoutá naši pozornost Růžovský vrch, na který se Marie s Romanem vydají zítra.

Na Zámecký vrch s troskami hradu si vyšlápnou ještě tento večer.

...

...

...

...

...

Bratrské oltáře střeží sv. Antonín Paduánský a sv. Jan Nepomucký.

Křížová cesta byla založena roku 1887. Tvoří ji třináct obrázků v dřevěných kapličkách, zabudovaných do pískovcových skal. Čtrnáctým zastavením je kaple Božího hrobu – menší výklenek mezi třináctým zastavením a pamětní deskou. (www.mapy.cz)

...

...

...

...

Zpět do České Kamenice půjdeme po žluté. Jdeme kolem skalní výklenková kaple, obnovené v roce 2019. Cestu lesem zpestří další dvě vyhlídky. První je plošina Tell-Platte, jež se nachází na převislém pískovcovém kameni. Vyhlídka nese jméno známé postavy švýcarských bájí, Viléma Tella. Kamenná plošina u Lucernského jezera, kam Vilém Tell uprchl svým věznitelům z člunu, dodnes nese název Tellsplatte. Další skalní vyhlídky nesou již české názvy - Ponorka a Žába. Ponorka je skalní vyhlídka na vrcholu tří pískovcových věží, vzájemně propojených lávkami. Na nejvyšší věži je stožár s vlajkou, lavička a mapka výhledu. Kdysi se na Kunratickém vrchu nacházela turistická hospoda a právě vlajka na plošině Ponorky signalizovala kolemjdoucím, zde je otevřená. Z plošiny Žáby dnes dobré výhledy nejsou, její tlamu míjíme téměř bez povšimnutí.

Zastavíme se však u potůčku v parku Mlýnky - Brand před kopiemi budov z České Kamenice. Miniatury z železobetonu jsou doplněné dřevěnými a kovovými funkčními částmi, které pohání voda. Park miniatur město nechalo obnovit v roce 2021. Původně byl známý pod německým názvem Brandmühle a vytvořil ho truhlář Anton Gampe před 1. světovou válkou. Po jeho smrti roku 1941 však park miniatur postupně zanikl. Inspiraci pro jeho obnovu se staly staré fotografie původních Brandmühle.

Sestupujeme k Mariánské kapli, zajdeme na jedno do restaurace Starý klub, odkud si Roman s Marií odskočí na Zámecký vrch (540 m n. m.). Do večera tak mají co dělat, ale ani já s Jirkou nebudeme zahálet. Je příjemný teplý večer a my vyrazíme na kratší cyklookruh kolem České Kamenice.

Skalní výklenková kaple.

...

S Ponorkou se vynoříme nad lesy...

...

...

...

Park miniatur...

Ruční přívoz nezkoušíme, nechceme se koupat.

Futuristický hvězdný strop restaurace Starý klub, který se po tři večery stane našim zázemím. Zatím jsme zašli na jedno. Dvě hoďky se ještě budeme toulat po kopcích...

Založení této masivní barokní stavby je spjato se jménem Filipa Josefa, hraběte Kinského († 1749), který tento úmysl zanesl do své závěti sepsané roku 1741 v Prešpurku - dnešní Bratislavě. Poslední vůle byla vložena do desek zemských a otevřen tak prostor pro výstavbu. Ta byla zahájena až po smrti Filipa Josefa jeho synem Františkem Oldřichem, hrabětem Kinským v roce 1750. Stavba byla svěřena ústeckému staviteli Jakubu Schwarzovi a dokončena roku 1752. V roce 1753 byli přijati první špitálníci - dvanáct žen a dvanáct mužů. Roční rozpočet na jednoho špitálníka činil celkem 50 zlatých, na svou dobu nemalá částka. Vrchní dohled nad špitálem držela vždy sama kamenická vrchnost. V ose průčelí mezi okny je umístěna rokoková kartuše korunovaná listovou korunou - ve štítu tři vlčí zuby, znak hrabat Kinských. Pozoruhodný je též dochovaný původní záklopový trámový strop v přízemí. (www.mapy.cz)

Cyklotrasa mezi kopce na Starou Olešku a Markvartice

mapa Stopař

Kolem říčky Kamenice jedeme k bývalé nacistické továrně Rabštejn. Budovy v údolí Kamenice původně sloužily jako přádelny bavlny. V roce 1860 je zde postavil českokamenický podnikatel F. Preidl. Po první světové válce výroba začala upadat a na konci 30. let minulého století zanikla.

Roku 1942 využila německá zbrojařská firma těchto skrytých továren v Rabštejnském údolí a přestěhovala sem zbrojní výrobu. Bylo postaveno 11 montážních hal a pracovalo zde 6 000 lidí z 18 národností světa. V okolí bylo proto zřízeno 34 pracovních táborů a 2 zajatecké tábory pro anglické a ruské piloty.

V srpnu 1944 Němci v Rabštejně zřídili koncentrační tábor pro vězně, určené k ražbě podzemních štol. Během 8 měsíců vězni vyrubali 17 500 metrů čtverečních plochy a 4,5 km dlouhé chodby. Dnes se do podzemních prostor lze s průvodcem podívat, nadávno zde byla kamarádka Petra a moc se jí téměř čtyřhodinový výklad líbil. To se její patra uvnitř ukryla před srpnovým vedrem. Nám ale nehrozí 35°C ve stínu a zřejmě zůstaneme jen na zemském povrchu.

Hezkým údolím jedeme dál do Srbské Kamenice a odtud na Novou a Starou Olešku. Projíždíme místy, kde lidé po havárii letadla jugoslávské společnosti JAT 26. ledna 1972 nacházeli trosky a lidské ostatky. Let ze Stockholmu do Budapešti skončil v okolních svazích. Pád z výšky přes 10 kilometrů přežila jen letuška Vesna Vulovičová, 27 cestujících a členů posádky zahynulo. Jedeme kolem Studeného rybníka, u kterého stojí kamenný památník tragédie.

Projíždíme kolem areálu německé továrny na letecké motory Rabštejn.

...

...

Údolím Kamenice jedeme k Srbské Kamenici.

Lesními serpentinami vyjedeme do Staré Olešky k Olešskému rybníku, kde míjíme dva autokempy - Česká brána a Aljaška. Přívětivé místo měníme za kopečky a výhledy kolem Markvartic. Cesta pastvinami stoupá mezi vrcholy Veselka a Vysoký les, odkud klesne do Kerhartic. Pod Veselskou se pasou krásné černobílé koně. Volné slunce dokončuje svou každodenní nebeskou pouť a krajina postupně zlátne. Podzim však ještě nepřevzal žezlo vlády nad zemí, na jeho pestré barvy si ještě nějaký ten pátek musíme počkat.

Dál jsme sevřeni v kopcích, z nichž posledním je Hana. Za ní se nám otevřou pohledy na sopečnou pyramidu Zámeckého vrchu (540 m n. m.). Kamarádi již z vrcholu sestoupili do města, kde se brzy setkáme.

Rekreační Olešský rybník.

Kopcovitou krajinkou projíždíme pozdě večer. Nízké slunko vše barví dozlatova.

Markvartice s kostelem sv. Martina

...

...

Silueta Růžovského vrchu dominuje krajině.

...

U kopce Hana.

...

Projíždíme prázdné pastviny v okolí České Kamenice...

Zámecký vrch.

Večer jdeme splatit dluh do restaurace Starý klub, kterou máme hned u penzionu U Mariánská kaple. Přivítá nás příjemné prostředí barokní budovy bývalého Vrchnostenského špitálu rodu Kinských. Moderní interiér doplňuje vzácný zákopový trámový strop a klidnou atmosféru nám zpříjemňuje hořící krb. Přece jen se večer již více ochlazuje. Máme chuť na pečenou kachničku, ale tu nám již snědli a proto si vybíráme jiné pokrmy. Svíčková je výborná a nám je jasné, že nemusíme po městě hledat jinou hospodu.

Vracíme se do Starého klubu...

...