Čartův hrádek a zazděná jeptiška

Čartův hrádek a zazděná jeptiška

Je krásné poznávat cizí kraje, ale důležité by mělo být, znát dobře své blízké okolí, svůj rodný kraj. Podzimní sychravé počasí ke kratším výletům přímo svádí. Kopce Blanského lesa a Pošumaví v sobě skrývají mnohá tajemství. Pojďme některá z nich poodhalit.

Čartův hrádek

mapa Stopař

Mapování okolí Českého Krumlova nabízí množství zajímavých míst. Vltavské údolí se zde hluboko zakouslo do kopců Pošumaví a Blanského lesa. Rovinky si zde moc neužijete, zato spousty lesů, ale i výhledů z luk a pastvin. Výborné přírodní podmínky na mnoha místech zůstaly zachovány a přitažlivý Český Krumlov tak může nabídnout víc, než jen honosné historické centrum a mohutný hrad.

Jedeme autem nad Kájov k dnes již nevyužívané železniční vlečce, kterou vystavěli mezi roky 1894 - 1896 pro potřeby firmy Spiro & synové, Pečkovský mlýn. Ve Větřní u Vltavy vybudovali největší papírnu v Rakousku-Uhersku a museli vymyslet, jak do úzkého vltavského údolí dostat suroviny a jak z něho vyvážet hotové výrobky. Vlečka navazuje na trať č. 194 České Budějovice - Černý kříž u Kájova a patří k nejstrmějším tratím v ČR, když překonává stoupání až 42 ‰ a klesání do Větřní téměř 46 ‰.

Po znárodnění v roce 1948 ji využívaly Jihočeské papírny Větřní - Závod Rudého práva. V letech 1959 - 1961 byla ještě rozšířena o předávací nádraží „Hrotová úvrať“ s elektromechanickým zabezpečovacím zařízením.

Právě od oblouku železnice Hrotová úvrať vyrážíme lesem pod Dubový vrch (681 m n. m). Jdeme na místo, kde začal vznikat před pár lety Čartův hrádek. Nově postavená „zřícenina“ z okolních kamenů. Podobný počin vznikl z recese i nedaleko Strakonic, kde vyrostl rovnou hrad Švecburg. Zde ve svahu nad Vltavou si můžeme projít trochu stísněné prostory mezi kamennými zdmi, k nimž směřuje rozcestník. Věž, palác, bašta a vyhlídka stojí v tak těsném sousedství, že stačí pár kroků, abychom jimi prošli. Výhoda je, že se zde neplatí za prohlídku. A posedět lze u bytelného "Čarta" s několika tvářemi, jenž zdejší dílo bezpochyby dobře hlídá. Byť si sám nedokázal uhlídat druhý roh, který mu zřejmě kdosi zcizil. Inu jsme v Čechách, kde nikomu nic není svaté.

S tímto myšlenkovým "oxymóronem" se začínáme zase vzdalovat Čartovu hrádku. Stoupáme k vyhlídkám u Dubového vrchu, ale Vltavu hluboko pod námi spíš jen tušíme. Z Českého Krumlova, k němuž se přibližujeme, vidíme jen kapli Panny Marie Bolestné na Křížové hoře, kam jsme před pár týdny společně vystoupali křížovou cestou z Krumlova. Pod nohami nám šustí spadané listí a vše okolo nás nasvědčuje tomu, že se již příroda těší na svůj dlouhý zimní spánek.

Vlečka do Větřní se již nevyužívá. Její historie je zajímavá.

Trpasličí

...

...

Čartův hrádek...

...

...

...

...

Čart...

...

Výhled k Dlouhému vrchu.

Čarti mají na hrádku vstup do podzemí.

...

...

...

...

O zazděné jeptišce

Přicházíme ke krátké naučné stezce Dubík, kde se děti i my můžeme něco přiučit o lesních obyvatelích. Zkoušíme s Ájou hrát otočné lesní pexeso a pořád se nám nedaří nalézt dva stejné obrázky. Než nám dojde, že tam ani nejsou, chvíli to trvá. Musíme k zvířátkům hledat jejich stopy, k stromům jejich listy či plody. Snadné to tedy není.

Míjíme kapli a stoupáme po žluté značce cestou, jež zove Svatojakubská. Starým ovocným sadem shlížíme dolů na Krumlov. Zvláštně osamocenou zámeckou věž bychom takhle odjinud nespatřili. Vypadá jako maják kdesi na útesu nad mořským pobřežím. To vrcholu Kleti (1 084 m n. m.) charakteristický protáhlý tvar zůstává. Vidíme vysoký televizní vysílač a také nejstarší kamennou rozhlednu u nás, kterou nechal postavit mezi lety 1822 - 1825 Josef Johann Nepomuk ze Schwarzenbergu.

Jdeme nad Kvítkův dvůr, bývalý zámecký statek, jehož základy byly položeny v 14. století. Současnou podobu mu vtiskly barokní přestavby po roce 1750, kdy vznikla jedinečná interiérová výzdoba. Po 2. světové válce dvůr chátral, dnes je statek v soukromém vlastnictví, ale konají se zde pravidelné prohlídky, kulturní akce a navštívit v něm můžete i expozici dobových řemesel.

Louka vysoko nad Kvítkovo dvorem poskytuje další netradiční pohled na Český Krumlov. Několik mohutných dubů na jejím okraji zřejmě neustálo letošní silné a dlouhé deště a sklátily se směrem k městu. Stromy jako by vztahovaly své ruce k městu a prosily ho o záchranu. Ale koloběh života a smrti je neměnný. Platí pro stromy, pro zdejší lesní zvěř i pro nás lidi.

Zastavíme se u vysokých čtvercových božích muk, kde nám pověst sděluje, že dovnitř byla za svůj hřích zaživa zazděna jeptiška. Jeptiškou se však dívka stala proti své vůli a z otcova příkazu. Když se poté zamilovala do mladého krumlovského šlechtice a byla spatřena v jeho milostném objetí, církevní soud jí vyměřil trest nejkrutější.

Stojíme u podivné stavby a přemýšlíme, kolik může být na této pověsti pravdy. Podivně pokroucený křížek na vrcholu božích muk by možná mohl vyprávět. My však nic o vzniku bizarní kaple nevíme. Zazděné otvory a výklenky kapličky tak dále ponechávají naše otázky otevřené.

Vracíme se zkratkou k místu zvaném Na Úvrati a po cestě kolem trati k zaparkovanému autu. Osmikilometrový okruh nás zavedl na zajímavá místa Českokrumlovska, kterých je však kolem mnohem, mnohem víc.

Na NS Dubík...

...

Vnitřek kaple...

...

Sad nad Krumlovem...

Česká Krumlov.

Kleť.

...

...

...

Kvítkův mlýn.

...

...

Kaplička (se zazděmnou jeptiškou).

...

...

Kostel v Kájově.

Trať Na Úvrati...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.