Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Brdy a divoká noc s divočáky

vydáno 28. května 2012 – napsal Rony – 12 komentářů

Zrušení vojenského výcvikového prostoru, který se nachází ve zdejších lesích, je již sice schváleno, ale do možnosti toulat se volně a bez nebezpečí hornatou krajinou ještě pár let zbývá. Až bude dokončena pyrotechnická očista, jistě sem najde cestu mnohem víc přírodu milujících jedinců než nyní. I proto jsme zatím do nepřístupných míst spíše jen nahlíželi a na cyklotrasách se mezi projíždějícími bikery cítili s kletry na hřbetech opuštěni...

Konec dubna 2012 připravil letní počasí s rekordními teplotami a tak náš dopředu naplánovaný vandr brdskými lesy začíná hřejivým sobotním sluncem. V Čimelicích, kam pohodlně dojíždím přímým rychlíkem, přesedám do auta a míříme na hřeben Brdů do vesničky Teslíny. Dnes je náš plán jasný. Nalehko zdolat vrchol Třemšína (827 m) a okruhem se odpoledne vrátit zpět, hodit na záda bágl a vyrazit do vojenského prostoru Brdy.

Třemšín

mapka Třemšín

Zelená značka nás vede k chatě Na Knížecí, kde se již po žluté vydáváme k lovecké boudě-Roubence. Naše nohy pociťují tvrdost zdejších značených cest, které bohužel z velké většiny vedou po asfaltkách. Až na Hengst a vrch Kobylí hlavu stoupáme lesní stezkou. Na vrcholu tady zůstaly zachovány až několik metrů hluboké příkopy s valy. Toto opevnění je dáváno do souvislosti s hradem Třemšín a jednalo se o strážní, nebo opěrný opevněný bod. My na zdejším ohništi rozděláváme oheň a pečeme si k obědu nepříliš dobré špekáčky. Dál pokračujeme svahem kolem vrchu Hřebences výhledy k Příbrami. Kolem nás se objevují první kamenná moře, tento úsek jde příjemným smíšeným lesem.

Další stoupání vede k vrcholu Třemšína (827 m), který je nejvyšším vrcholem jižní části Brd. Název vrchu údajně pochází od tří zlatých prutů - "šínů", potopených v hradní studni. Hrad, který zde stával, byl zpustošen již za husitských válek a dnes z něho můžeme obdivovat pouze dlouhé valy a kamenným můstkem přehrazený hluboký příkop. Vylézt na zdejší rozhlednu odmítáme. Chatrné žebříky nevěstí nic dobrého a navíc je výhled shora okolními stromy omezen ještě více než jaký je od jejího úpatí. Od Rožmitálu postupně přijíždí několik cyklistů a my jsme upozorněni na vyhlídku k šumavským vrcholům. Ta je kousek níž u kaple vystavěné péčí rožmitálského lesmistra Josefa Eustacha Kračmera v roce 1771 a zasvěcené Proměnění Pána Krista.

Jdeme stále po žluté turistické značce, která se zakroutí úbočím hory a dovádí nás k upravenému Partizánskému bunkru. Podcházíme Třemšín a když dojdeme na cestu, odbočujeme ze značky vpravo. Místo plánované zkratky však přicházíme znovu pod Třemším...

Nezbývé nám než se zříci původně plánovaného okruhu, který nás měl zavést k boudě Mořička a k Míšovu. Vrháme se na vrch Hřebence, kde vybíráme cestu přímo k vrcholu a opět mírně bloudíme v nepřístupném terénu. Scházíme tedy na nám již známou žlutou značku a přes Hengst se stejnou cestou vracíme do Teslínů.

Platanová alej u obce Teslíny.

Bohužel asfaltové cesty převažují a nožky trpí.

U lovecké boudy Na knížecí

Pravěké hradiště Hengst, Kobylí hlava.

Uvnitř valů pečeme na ohništi buřty. Je zde dobré místo pro bivakování a mnozí toho zjevně i využívají.

Hřebinec a suťová pole z malých kamenů.

Stoupání k Třemšínu odkrývá rozhledy do krajiny příbramska.

I zde jsou na vrcholu patrné zbytky valů.

Rozhledna je před rekonstrukcí a není radno na ni lézt. Žebříky jsou chatrné, chybí příčky a navíc jsou rozhledy stejné i od její základny.

Nohoru přijíždí i výprava cyklistů.

Kamenný můstek přes příkop.

Výhled k šumavskému Velkému Javoru a Jezerní stěně, kde je ještě koncem dubna plno sněhu.

Kaplička, kam přichází každý rok procesí věřících z Rožmitálu.

Partyzánský bunkr při cestě z vrcholu Třemšína.

Buk, který se vzdává...

Trochu kufrujeme, protože tato cesta na mapě chybí. Místo po žluté k boudě Mořička tak přicházíme oklikou zpět pod Třemším.

Mimo žlutou značku atakujeme vrchol Hřebence a složitě ji dohledáváme zpět.

V dáli je vidět Příbram, kam míříme.

Gril Míšov má šipky po celém prostoru VVP Brdy.

Nedaleko od nás je pramen Skalice, která přes Rožmitál a Mirovice míří u Zvíkova do Lomnice a Otavy.

Procházíme Přírodní park Třemšín a také několik Přírodních rezervací, tento se jmenuje Na Skalách.

Gril Teslíny není tolik populární jako míšovský, ale nám k osvěžení stačí.

Blíží se 1.máj...

Padrťské rybníky

mapka Brdy

Máme v nohách již přes 20 km a tak, žízniví, neodoláme nabídce zdejšího Grilu. Po šesté nahazujeme na záda kletry, loučíme se s Lenou, která nám dnes dělala milý doprovod a po cyklotrase jdeme k chatě Václavka. Znovu nás týrá tvrdost asfaltových cest a k Hořejšímu Padrťského rybníku a jeho navýšené hrázi přicházíme dost utahaní. Pohled na širokou, klidnou hladinu nás hned osvěží a protože už se slunce sklání rychle k západu, běhám s foťákem (Nikon Coolpix P7000) sem tam a lovím poslední paprsky.

Kolem projíždí několik cyklistů, zatímco my si po menší večeři upravujeme kousek od ohniště pod mohutným smrkem svá lože. Po hladině volně plavou divoké kachny a občas se ozve šplouchnutí kapra. Stmívá se, ale nádherný výhled na rybník nás nenechá usnout. Kolem nás putují do lesa žáby a tak pro ně z batohů stavíme okolo našich karimatek dálniční obchvat. Nenamaháme se stavět tropiko, protože bouřky zatím nehrozí.

Najednou lehké šplouchání zesílí a my ve svitu srpku měsíce vidíme nedaleko pod námi divoké prase. Rochní si v mělké vodě a rákosí a něco tam chytá. Nás asi necítí, vítr jde stále od vody. Protože nechceme aby nás omylem navštívilo začnu mačkat plastovou lahev s vodou. V nočním tichu se tak nese praskot znějící jako střelba ze samopalu. Divočák chvíli poslouchá a pak začne nahlas nervozně a hrozivě vrčet. Přemýšlíme, co budeme dělat až zaútočí, ale prase se nakonec stáhne do lesa.

Na podobnou "střelbu" je však zdejší zvěř navyklá z vojenských cvičení a tak za chvíli musíme další návštěvu řešit znovu...

Když už se zdá, že bude klid, ozve se z lesa pod námi tenké pískání. Odhadujeme, že to je sova, ale zanedlouho jsme vyvedeni z omylu. Kousek ode mne něco divně piští a když Roman posvítí k ohništi uvidíme tři, čtyři metry od nás, jak hráz přechází několik malinkých selátek. Okamžitě ztichneme a čekáme útok bachyně. Ten se naštěstí nedostaví, přesto hned rozdělávám oheň a udržuji ho až do čtyř ráno. Teprve pak, vysílením usnu.

Již za světla mne vzbudí znovu šplouchání a když zvednu hlavu ze spacáku, koukáme se na sebe s dalším divočákem. Ten naštěstí okamžitě bere do zaječích, aniž stihnu sáhnout po foťáku. Zábavná noc skončila a my ji ještě chvíli dospáváme.

Ráno se sbalíme a jdeme po hrázi mezi Horním a Dolním Padrťským rybníkem k potoku, kde snídáme a doplňujeme pitnou vodu. Cesta je za Dolním Padrťským rybníkem cyklistům uzavřena, přesto si jich tady dost zkracuje cestu do Trokavce. Kousek od nás vyplašíme kunu lesní. Blížíme se k dopadové bezlesé ploše a za hrází Dolního rybníka začínáme stoupat k Červenému vrchu. Jdeme kolem pomníku padlého partyzána stále po cyklostezce. Kámen zdejšího lomu na Červeném vrchu slouží k opravám zdejších cest a barví je tak dorůžova. Kousek od něho pak míjíme i pomník padlému Ruskému vojákovi.

Cesty se v Brdském VVP označují podobnými cedulemi jako v nám známějším VVP Boletice.

Konečně přicházíme k Padrťským rybníkům, máme toho dnes dost, 30 km po asfaltových cestách je znát.

Na hrázi Hořejšího Padrťského rybníka shazujeme kletry a u ohniště, kde je i krásný výhled na ohromný rybník, táboříme.

Kolem jezdí bikeři až do tmy.

Večer se procházím po dlouhé hrázi a fotím, a fotím...

Dolní Padrťský rybník.

Večerní Love story...

Večer nás navštíví několik žab a v noci několik selátek a divočáků. Místo spánku tak trávím přikládáním do ohně a pozorováním stínů na vodní hledině pod námi.

Panorama Dolního Padrťského rybníka z hráze Horního.

Idylka Padrťských rybníků...

Rybníky byly založeny v 16. století jako vodní rezervoár pro plavení dřeva pro hutě, rozložené na Padrťském potoce. Pod nimi stála ves Padrť, která byla vysídlena a následně zničena v 50. letech 20. století (spolu s dalšími brdskými obcemi) při rozšíření Vojenského újezdu Brdy. Ve své době byly vyhlášeným rekreačním místem.V jejich okolí se vyskytuje řada chráněných rostlin a živočichů, hnízdí zde např. orel mořský, bekasina otavní,čáp černý, volavka šedá a žije zde i vydra. Oba rybníky spolu s pobřežními porosty byly navrženy jako přírodní rezervace o rozloze 200 ha,doprovázená přirozenými společenstvy podmáčených smrčin, nebylo však doposud realizováno. Nejnověji je oblast Padrtě navržena do soustavy Natura 2000 jako přírodní rezervace o rozloze přes 900 ha.Na východních březích Hořejšího padrťského rybníka se rozkládá rozsáhlé rašeliniště (zdroj Wikipedie).

Pitnou vodu doplňujeme z tohoto potůčku, kde i snídáme. Obecně je pro mne překvapením, že zdrojů pitné vody, t.j. potoků, je zde velký nedostatek. Je to proto, že jdeme jen mírně zvlněnou krajinou, i když relativně ve velké nadmořské výšce.

Obcházíme dolní Padrťský rybník cestou, kde je zákaz jízdy na kolech, přesto jich zde jezdí dost. Cyklotrasy jsou přístupné v sobotu a v neděli a o svátcích.

Hned pod rybníky je cvičná dopadová plocha, kterou obcházíme po hrázi.

Vrchol Praha (862m). Vyšší v Brdech je jen Tok, o 2 m.

Údolí Klabavy má zvlášní režim.

Pomník padlého partyzána.

Lom Červená vrch. Jeho čevená barva nás provází na lesních cestách, tedy těch, které unikly vyasfaltování.

Pomník padlého Ruského kapitána.

Rudé pozadí se hodí...

Opět cyklisti, s batohy jsme tu exoti.

Nádrž Láz

Ve vesničce Nepomuk nacházíme malou hospůdku nazvanou Nepál a protože se blíží poledne, stavíme se na pivo a grilovanou krkovičku. V lese pod Malým Tokem pak přes hodinu relaxujeme. Není kam chvátat, protože chceme dojít jen k nádrži Láz, která je nedaleko. Po menším kufrování lesem nacházíme správný směr a cestu k Lázu. Všude jsou zákazové cedule a tak jdeme ještě kousek podle břehu k přítokům a vaříme čaj. Je sice teprve po čtvrté odpoledne, přesto se ale domlouváme, že svůj druhý bivak rozbijeme již tady.

Nádrž je moc hezká a my večer zkoumáme její vysokou hráz a blízké okolí. Byla vybudována na říčce Litavce již v letech 1818–1822 jako zásobárna vody pro příbramské doly a hutě. Dnes slouží jako jeden z rezervoárů pitné vody pro příbramsko. Původní jméno nádrže znělo Erzherzog Franz Karl Teich No.1 a v roce 1857-1859 byla nádrž po havárii rekonstruována.

Nepomuk je malá víska a tak nás hospůdka Nepál, kde si dáváme k obědu grilované kotlety, potěšila.

K údolní nádrži Láz bloudíme brdskými lesy. Nakonec správně trefíme přímo k hrázi.

Láz je opravdová nádrž. Stačí se podívat dolů z hráze, která má solidní převýšení. Kvůli ochraně pitné vody 1.stupně jsou všude přísné zákazy vstupu i koupání. Stejné to bylo i u Padrťských rybníků.

Pro pitnou vodu musíme obejít nádrž k potokům přitékajícím od Bílé skály.

Vodní nádrž Pilsko

Když pominu téměř dvouhodinové večerní alergické problémy Romana, byla noc klidná. Ráno pokračujeme přes hráz a kolem vodního náhonu klesáme nejdříve k místní dřevařské firmě v Žernové a pak do Dolního Lázu na další značenou cyklotrasu. To jsou vlastně jediné cesty, kudy se oficiálně smí a kterých se často držíme. Turistické značky prakticky chybí. Asi jsme si měli troufnout jít cestou, necestou přes nejvyšší vrcholy Brdů, Prahu a Tok.

Pod vrchem Zavírka přicházíme k dolní části hráze vodní nádrže Pilsko, která ještě převyšuje vysokou lázskou. Původní jméno nádrže znělo Sofiin rybník a i ona byla od počátku zásobárnou blízkých dolů a hutí. Místní cyklista nám ukazuje zkratku na hřeben Třemošné a tak se vyhybáme zbytečnému klesání a přes Ohrádku (747 m) sestupujeme do Orlova. Míjíme tak skálu Kazatelna u vrcholu Třemošné (778 m) s výhledem na naše rodné jižní Čechy. V Orlové si vybíráme žlutou turistickou značku a přes Podlesí přicházíme k Příbrami. Ještě nás čeká prudší výstup kolem dolu Anna a hornického muzea, a pak sestup od kostela sv. Prokopa k příbramskému nádraží.

Dnes jsme naše nohy ušetřily dalšímu utrpení a brzy odpoledne odjíždíme rychlíkem na České Budějovice.

Krajina brdských lesů je krásná a až bude odminována a zpřístupněna všem vandrákům, jistě se do ní vrátíme a vynecháme tvrdý povrch nepříjemných, zpevněných cest.

Od nádrže vedou hned dva vodní kanály. Tento míří k dřevařskému závodu v Žernové.

Pěšinou jsme si cestu mohli zkrátit, ale protože nevíme kam přesně vede slézáme k cestě na cyklostezku.

Žernová.

Blížíme se k uranovým dolům Příbrami.

Abysme přehlédly druhou vodní údolní nádrž Pilská, musíme vyšplhat na ještě vyšší hráz, než je ta Lázská.

Hřeben nás vede přes Ohrádku (747 m) k Třemošné.

Ke Kazatelně, odkud je hezký výhled, se ale již nedostáváme a scházíme do Orlova.

Po žluté příjemnou lesní cestou postupně klesáme do Podlesí. Příbram je na dohled...

Bývalý důl Anna procházíme po žluté vydatným stoupáním. Je vedro k zalknutí, ale čeká nás jen pár posledních kilometrů.

Hornické muzeum jen míjíme...

Kostel sv. Vojtěcha.

Kostel sv. Prokopa v Březových horách.

Pohled na Svatou horu.