Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Börszöny - kopce nad Dunajem

vydáno 12. října 2012 – napsal azave – 1 komentář

Kdesi na webech jsem si přečetl něčí povídání o maďarských kopcích nad Dunajem. Kdysi, před více než dvaceti lety, jsme pod nimi jezdili vlakem za muzikou do Budapešti a někteří i dál do rumunských a bulharských hor. Netušíc, jaké kopce to jsou.
Sehnat jakekoliv turistické mapy je dost velký problém. když už se nejaké na webech najdou jsou jen maďarsky a jsou více či méně jednobarevné a bez vzdáleností. 
Ale zač by staly naše školy, že? Ani tyhle "maličkosti" mně neodradili se do kopců a údolí Börszöny vypravit.

Jako výchozí bod jsem zvolil vesnici Kemence, na severní straně hor. Jednak to bylo ze slovenských Levic, kde jsem měl základnu kousek a díky "schengenu" člověk vidí víc při jízdě za šipkou, když si nastaví nejrychlejší trasu… Prostě ve Vyškovcích nad Ipelom za trafačkou doleva na můstek přes Ipeľ a jsem v Maďarsku. Dál pak mezi plantážemi zralého rybízu, malin, jahod, hrášku, paprik a rajčat. Zdravá strava na dohled a na dosah.Zbývá ujet pár stovek metrů a jsem ve vesnici Bernecabarati a na hlavni silnici vedouci kolem hor ze severu.

Troška bloudění v Kemenci při hledání Feketevölgy - Černého údolí, je na vrub neznalosti maďarštiny. Ale povedlo se na druhý pokus. U cedule a pomníku jakýmsi bojovníkům, od kterých se dál auty nesmí, jsem pohodlně zaparkoval.

Existuje několik tras, jak se na Csovanyos dostat. Já jsem si zvolil trasu kolem úzkorozchodné železničky k penzionu v Černém údolí - Feketevölgy panzió. Železnička funguje, ale jen o sobotách a svátcích (to jsem zjistil až doma s překladačem). No chtělo by to nějaký rychlokurz - maďarsky snadno a hlavně rychle.

V penzionu se mně podařilo koupit za 6 € papírovou mapu pohoří (v recepci mluví dost slušně německy, anglicky nechytačka) a i když mám v navigaci maďarskou turisticku mapu a dost podrobnou, tahle byla trosku lepší. Značení je husté a poměrně slušné, jen nikde není udána vzdálenost, případně čas. Zlaté české a slovenské turistické značky!!!

Konečně jsem šel na věc, tedy po zeleném čtverci vzhůru do hor. Na rozcvičení móóóóc dobrá stezka. Přeskočit potok a asi tak kilometr cikcaků na jeden z hřbetů hor. Tam se "zelený čtverec" potkává se zeleným pruhem. Tohle značení už vede až na vrchol Czovanyos. Jenže ten je ještě několik hodin chůze stále do kopce.

Cesta vede listnatými lesy. Měl jsem štěstí na počasí, teplo až vedro a sucho. Cesta a geocaching mne zavedla cestou i na menší vrchol Miklos. Ze skal je pěkný pohled do zelených údolí a kopců kolem. Parádní to musí být na jaře, kdy se všechno začíná zelenat.

Po více než čtyřech hodinách chůze, až na malé výjimky pořád do kopce, se konečně mezi stromy ukázala betonová věž, údajně postavená kvůli zaměřování Maďarska. Ale takových věží jsme u nás kolem západní hranice měli a co se v nich měřilo doopravdy?

Zdejší věž měří kolem 45 metrů a leží v nadmořské výšce asi 94O m n. m. Na ochoz se leze po ocelových žebřících. Stav věže odpovídá věku a "údržbě", tak opatrně. Rozhled je fantastický. Na severu všechny hory Slovenska, když je hodně dobrá viditelnost, tak jsou vidět i Vysoke Tatry Na východ Slovenské rudohorie a maďarská Matra a na jih Pilis, kopce které dělí od Börszöny řeka Dunaj. Já jsem měl smůlu, nebyla dobrá viditelnost. Bylo vedro a kouřmo.

Pro zpáteční cestu jsem zvolil trasu značnou modrým trojúhelníkem. No zvolil, podle mapy a navigace jsem si myslel, že bych tudy mohl jít. Po sestupu do údolí Černého potoka (ještě že bylo sucho a dlouho nepršelo), po hřebenech po kterých stezka vede, musí být za mokra hodně dobrodružné ... Postupně jsem došel k úzkokolejce a nádražíčku v lesích, která je poměrně zachovalé. Stezka vede dál po železničce. Jenže za čas jsem přicházel k úplně zničeným kolejím, mostům, prostě všemu.

V roce 1999 se horami a údolími prohnala zdejší stoletá povodeň a všechno zdevastovala. A už se nepodařilo a asi nepodaří nic z toho poničeného dát dohromady. Cesta dál pokračuje kolem zbytků úzkokolejky až do širší části údolí Černého potoka a končí u penzionu, kde jsem ráno začínal. Ještě asi dva kilometry po asfaltce a kolem zde funkční železničky na křižovatku a parkovišti.

Jak jsem si po návratu našel na webech, Börzsöny je údajně nejvlhčí, nejdivočejší a nejzarostlejší pohoří v Maďarsku. Všechno platí, tedy až na tu vodu. Asi přichází období suchohor… V mapách uvedené prameny a studánky byly totálně vyschlé. Ještě, že jsem si nesl dostatečnou zásobu pití. A s jídlem je to obdobné. Nikde nic, žádná osvěžovna. Všechno se musí vzít sebou.

Z Czovanyos směrem na jih k Dunaji na dalším kopci (asi tak hodinu chůze), je snad nějaká malá osvěžovna, kde něco k pití a jídlu mají. Jak a jestli vůbec mají otevřeno, nevím. Také může být občas problém s penězi a placením. Někde bez problémů berou €, někde striktně chtějí jen forinty. Že by národní hrdost?

I přes tyto drobnosti a maličkosti stojí za to kopce nebo hory Börzsöny projít a poznat. Z nadmořské výšky necelých sto metrů do skoro tisícovky je zážitek. Kdo by to v Maďarsku čekal?