Börszöny - kopce nad Dunajem

Börszöny - kopce nad Dunajem

Kdesi na webech jsem si přečetl něčí povídání o maďarských kopcích nad Dunajem. Kdysi, před více než dvaceti lety, jsme pod nimi jezdili vlakem za muzikou do Budapešti a někteří i dál do rumunských a bulharských hor. Netušíc, jaké kopce to jsou.
Sehnat jakekoliv turistické mapy je dost velký problém. když už se nejaké na webech najdou jsou jen maďarsky a jsou více či méně jednobarevné a bez vzdáleností. 
Ale zač by staly naše školy, že? Ani tyhle "maličkosti" mně neodradili se do kopců a údolí Börszöny vypravit.

Jako výchozí bod jsem zvolil vesnici Kemence, na severní straně hor. Jednak to bylo ze slovenských Levic, kde jsem měl základnu kousek a díky "schengenu" člověk vidí víc při jízdě za šipkou, když si nastaví nejrychlejší trasu… Prostě ve Vyškovcích nad Ipelom za trafačkou doleva na můstek přes Ipeľ a jsem v Maďarsku. Dál pak mezi plantážemi zralého rybízu, malin, jahod, hrášku, paprik a rajčat. Zdravá strava na dohled a na dosah.Zbývá ujet pár stovek metrů a jsem ve vesnici Bernecabarati a na hlavni silnici vedouci kolem hor ze severu.

Troška bloudění v Kemenci při hledání Feketevölgy - Černého údolí, je na vrub neznalosti maďarštiny. Ale povedlo se na druhý pokus. U cedule a pomníku jakýmsi bojovníkům, od kterých se dál auty nesmí, jsem pohodlně zaparkoval.

Existuje několik tras, jak se na Csovanyos dostat. Já jsem si zvolil trasu kolem úzkorozchodné železničky k penzionu v Černém údolí - Feketevölgy panzió. Železnička funguje, ale jen o sobotách a svátcích (to jsem zjistil až doma s překladačem). No chtělo by to nějaký rychlokurz - maďarsky snadno a hlavně rychle.

V penzionu se mně podařilo koupit za 6 € papírovou mapu pohoří (v recepci mluví dost slušně německy, anglicky nechytačka) a i když mám v navigaci maďarskou turisticku mapu a dost podrobnou, tahle byla trosku lepší. Značení je husté a poměrně slušné, jen nikde není udána vzdálenost, případně čas. Zlaté české a slovenské turistické značky!!!

Konečně jsem šel na věc, tedy po zeleném čtverci vzhůru do hor. Na rozcvičení móóóóc dobrá stezka. Přeskočit potok a asi tak kilometr cikcaků na jeden z hřbetů hor. Tam se "zelený čtverec" potkává se zeleným pruhem. Tohle značení už vede až na vrchol Czovanyos. Jenže ten je ještě několik hodin chůze stále do kopce.

Cesta vede listnatými lesy. Měl jsem štěstí na počasí, teplo až vedro a sucho. Cesta a geocaching mne zavedla cestou i na menší vrchol Miklos. Ze skal je pěkný pohled do zelených údolí a kopců kolem. Parádní to musí být na jaře, kdy se všechno začíná zelenat.

Po více než čtyřech hodinách chůze, až na malé výjimky pořád do kopce, se konečně mezi stromy ukázala betonová věž, údajně postavená kvůli zaměřování Maďarska. Ale takových věží jsme u nás kolem západní hranice měli a co se v nich měřilo doopravdy?

Zdejší věž měří kolem 45 metrů a leží v nadmořské výšce asi 94O m n. m. Na ochoz se leze po ocelových žebřících. Stav věže odpovídá věku a "údržbě", tak opatrně. Rozhled je fantastický. Na severu všechny hory Slovenska, když je hodně dobrá viditelnost, tak jsou vidět i Vysoke Tatry Na východ Slovenské rudohorie a maďarská Matra a na jih Pilis, kopce které dělí od Börszöny řeka Dunaj. Já jsem měl smůlu, nebyla dobrá viditelnost. Bylo vedro a kouřmo.

Pro zpáteční cestu jsem zvolil trasu značnou modrým trojúhelníkem. No zvolil, podle mapy a navigace jsem si myslel, že bych tudy mohl jít. Po sestupu do údolí Černého potoka (ještě že bylo sucho a dlouho nepršelo), po hřebenech po kterých stezka vede, musí být za mokra hodně dobrodružné ... Postupně jsem došel k úzkokolejce a nádražíčku v lesích, která je poměrně zachovalé. Stezka vede dál po železničce. Jenže za čas jsem přicházel k úplně zničeným kolejím, mostům, prostě všemu.

V roce 1999 se horami a údolími prohnala zdejší stoletá povodeň a všechno zdevastovala. A už se nepodařilo a asi nepodaří nic z toho poničeného dát dohromady. Cesta dál pokračuje kolem zbytků úzkokolejky až do širší části údolí Černého potoka a končí u penzionu, kde jsem ráno začínal. Ještě asi dva kilometry po asfaltce a kolem zde funkční železničky na křižovatku a parkovišti.

Jak jsem si po návratu našel na webech, Börzsöny je údajně nejvlhčí, nejdivočejší a nejzarostlejší pohoří v Maďarsku. Všechno platí, tedy až na tu vodu. Asi přichází období suchohor… V mapách uvedené prameny a studánky byly totálně vyschlé. Ještě, že jsem si nesl dostatečnou zásobu pití. A s jídlem je to obdobné. Nikde nic, žádná osvěžovna. Všechno se musí vzít sebou.

Z Czovanyos směrem na jih k Dunaji na dalším kopci (asi tak hodinu chůze), je snad nějaká malá osvěžovna, kde něco k pití a jídlu mají. Jak a jestli vůbec mají otevřeno, nevím. Také může být občas problém s penězi a placením. Někde bez problémů berou €, někde striktně chtějí jen forinty. Že by národní hrdost?

I přes tyto drobnosti a maličkosti stojí za to kopce nebo hory Börzsöny projít a poznat. Z nadmořské výšky necelých sto metrů do skoro tisícovky je zážitek. Kdo by to v Maďarsku čekal?

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

jediná mapa kterou jsem našel ... dál už jsou zákazy vjezdu pomník jakýmsi bojovníkům, u kterého lze zaparkovat zastávka železničky v Černém údolí - Feketevölgy , u penzionu stejného jména vláčky sem z Kemence jezdí, ale až doma s překladačem jsem zjistil, že jen ve svátky, soboty a neděle
turistický rozcestník u penzionu Feketevölgy, na dlouhé hodiny poslední ... pořád do kopce, pořád a ještě dlouho pujdu do kopce rezervace dravců je všude na vrcholech Börszöny
skály (slepence z valounů) na jednom z vrcholů - Miklos, což je česky Mikuláš údolí Černého potoka když už jsem šel několik hodin pořád do kopce, tak jsem tohle nazval nakloněnou rovinou ... tady se setkávají různé trasy na vrchol
už jsem skoro na vrcholu vrchol Czóványos cca 940 mnm údajně geodetická zaměřovací věž postavená v 70tých letech minulého století jsem tady správně
kus od věže 938 mnm, podle chytrých map ma být 940, někde uvádějí i 950 mnm ... na vrchol věže se musí lézt po 6 žebřících, což je podle mého odhadu asi  40 metrů vrchol věže, nic moc pletivo kolem; bytelný je betonový stolek, na kterém se dobře odpočívá a rozhlíží po kraji zdejší značení je barevné jen na stromech, na mapách už bohužel ne !tam je všude jen červená značka
musím se dostat do údolí Černého potoka stezka vede kamsi dolů. tam by mělo být Černé údolí tady to je barevné na bílém, kolik mam ještě kilometrů do cíle pěkné sešupy, ještě že je sucho
ještě že tady jdu dolu z kopce pěknej sešup, jen co je pravda jít to obráceně, no nevím ... tohle je  Černý potok, toho času skoro bez vody dorazil jsem k bývalé železničce, která dlouhá léta složila ke svážení dřeva
konečná stanice v Černém údolí, trať vedla ještě asi 2 kilometry údolím do hor jenže v 99 roce minulého století se zdejšími lesy prohnala stoletá povodeň a všechno zdevastovala mostky podemlela, koryto potoka zanesla kamením a bahnem jak to tady bylo v roce 1999, tak to je to pořád
jenže sem už asi vláčky pro dřevo a pro turisty asi nikdy nepojedou na to nejsou peníze ani v EU jeden z pramenů na cestě jen díky suchu byly všechny prameny bez vody
hospodářské budovy penzionu a bazén, k autu mam ještě něco kolem dvou kilometrů po asfaltce tenhle trek měřil něco kolem 35 kilometrů; ve vedru kolem 30° ale stal za to, kdo by hledal takové kopce v maďarských rovinách a pustách ... ...

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

8. listopadu 2012 22:38

Paulie říká

Ty kopce vypadají, jako by vůbec nepatřily do Maďarska ... Hluboká údolí, zelené lesy, opuštěné ... (alespoň dle fotek).

Zaujala mě ta věž. Nachází se někde v Česku podobná? Nebo byly u nás zbourané a v Maďarsku jsou tyhle kopce tak opuštěné, že ji tam ještě nikdo nestihl zbourat?

Mimochodem, jako mapu lze použít taky cyklomapy: http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/#pos=47.99704P18.92584P13

 

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.