Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Borovoladské barevné snění

vydáno 10. listopadu 2011 – napsal Rony – 1 komentář

Borová Lada je místem zaslíbeným turistice. Její okolí na podzim vyniká barevností, která zaujme a uchvátí. Toulání se loukami, zarůstajícími smíšeným lesem, osvobozuje mysl. Cítíte všude přítomnou energii proudící do vašich těl z klidné a tiché šumavské krajiny. Mlhy jen dotvářejí melancholickou náladu a je na vás, kam stočíte své kroky.

Chalupská slať

První den prší a tak se na oběd stavíme ve Vimperku. Procházíme si náměstí i zdejší krámky s cetkami. Počasí dnes nedovoluje delší trek a tak se po příjezdu do Borové Lady jdeme podívat alespoň k Chalupské slati. Ta je díky snadné dostupnosti vyhledávaným a často foceným místem. Dřevěný chodník nás zavádí k překrásnému jezírku s několika ostrůvky, kde sychravé počasí dotváří ponurou atmosféru. Propadáme o mnoho milionů roků nazpět...

Zastavujeme se ve zdejším krásném informačním středisku a na památku kupujeme magnetky s fotkami Chalupské slati.

mapka okolí Borové Lady

Uličky Vimperka.

Věž.

Náměstí.

U Chalupské slati.

Chalupská slať.

U infostřediska.

Polecká nádrž

Ráno naštěstí neprší a tak se můžeme autem z penzionu Zlatá Lada přemístit na Polku. Tady je jedno ze záchytných parkovišť "Zaparkuj a upaluj", jak jsem si je přejmenoval. Bohužel se nepočítá s tím, že by se mohl turista vzdálit na více než den, projít si delší trasu po Šumavě a někde se ubytovat. Auto na nich totiž můžete nechat pouze do večerních hodin.

Z Polky, kde je nový penzion, jdeme podél Poleckého potoka ke stejnojmenné vodní nádrži. Mlha tlumí jasné barvy listí a pomalu se proplétá okolními lesy. Míjíme křížek v místech, kde kdysi stávaly osamělé domky a přicházíme Polecké nádrži. Nádherné místo je trochu utajené, nevedou sem žádné značené stezky. Přesto je mi známé. Před lety jsme sem večer doputovali ze Strážného a nedaleko odsud přespali. Navíc zakoupený šumavský kalendář 2011, zdobící chodbu u mého bytu, ukazuje celý říjen právě Poleckou nádrž.

Od tiché hladiny směřujeme kroky zpět k rozcestí, kudy stoupá vzhůru k Jelenímu a Kohoutímu vrchu cesta. Nově je označena jako cyklotrasa, přestože vede, jak zanedlouho zjišťujeme, přes oboru, kam se na zimu stahují místní jeleni. Procházíme ji bez problému až k mnoha krmelcům a jakési podzemní boudě neznámeho účelu. Za nimi obcházíme I.zónu NP "Malá slať" a postupně klesáme na bývalou huť-Orlovku. Tady jsou hezké rozhledy směrem k Hliništi.

Docházíme zpět k Polce a protože je čas, procházíme se ještě nad Teplou Vltavou směrem k Březové Ladě. Dohlédneme k meandrům řeky a Liščí hoře, kde byl kdysi zastřelen poslední vlk. Je pravděpodobné, že se vlci na Šumavu znovu vrátí a tak snad nebyl přece jen poslední. Už se na ně těším.

Náhon Teplé Vltavy na Polce.

Zaparkuj a upaluj!

Penzion na Polce.

U Nové Polky.

Srdcový strom.

Zadumaná krajina.

Polecká nádrž.

Ke Kohoutímu vrchu.

Jelení přezimovací obora.

Krmelce v oboře.

Mechové království.

Výhledy j Hliništi a Orlovce.

Polka.

Teplá Vltava.

Knížecí Pláně

Poslední den věnujeme Knížecím Pláním. Ty slibují pěkné fotky a tak se docela těším. Rozhodně nemáme v úmyslu jít stejnou cestou tam i zpět a tak si vybíráme postup kolem Vltavského potoka. Turistická značka nám nechybí, protože cesta nás vede i bez ní neomylně stále mírně vzhůru k pláním. Od menších slatí stoupáme po staré vojenské cestě z panelů. Míjíme několik modřínů na kterých visí "vousatý mech", indikátor zlepšeného životního prostředí na Šumavě. Nahoře dosahujeme modré značky a posléze i rozcestí Žďárské sedýlko.

Odsud je to již ke Knížecím Pláním kousek. Penzion Hájenka je vyhlášený dobrým jídlem a protože je po poledni, není proč váhat. Přestože je konec října, jezdí sem ještě dost cyklistů a hospoda se rychle plní.

Odcházíme dobře naladěni k nám již známému Vltavskému potoku. Tady nahoře je to jen malý potůček, protékající krásně zbarvenou slatí. Dělám několik fotek a začínáme stoupat po žluté značce k Vysokému stolci. Vrchol se dnes jen podchází, značka kopíruje dříve známou lyžařskou trasu z Borové Lady, a my z ní u Nové Boubské mizíme k horní lesní cestě. Ta nás vede neomylně přímo k rozhledně, která rozhlednou vlastně již ani není. Okolní stromy totiž "nečekaně" povyrostly a zakryly výhledy k Novýn Hutím.

Sestupujeme k Borové Ladě po "NS Les", která má několik zastavení vypovídajících cosi o zdejším lese.

U Vltavského potoka.

Jelení studánka.

Vltavský potok.

Slať.

Panelová cesta ke Knížecím Pláním.

Mech.

Na modré...

Rozcestí Žďárecké sedýlko.

Bukové tajemství.

Knížecí Pláně.

Penzion Hájenka.

Knížecí Pláně.

Slať u Vltavského potoka.

Hraniční les.

Věčné spojení, u vyhlídky.

Vyhlídka bez výhledů.