Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Barvy podzimu na Šumavě

vydáno 8. listopadu 2012 – napsal psaroslav – 5 komentářů

I v loňském roce byl na Šumavě nádherný podzim, různé lapálie nám však nedovolily tam zajet a pokochat se tou krásou. Letos jsme se lépe soustředili a ve dnech 19.10 - 20.10. nám to vyšlo. U nás doma bylo počasí přímo odporné a z každého koutu nás volaly poslední práce před zazimováním. Zprávy o počasí na Šumavě byly více než příznivé a tak jsme tedy vyrazili. Navíc jsme jako průvodce získali člověka z nejpovolanějších, profesionálního fotografa Šumavy (nejen) Vláďu Hoška a tak jsme společně s ním strávili nádherné dva dny, umocněné jeho znalostí prostředí a možnostmi přístupu do míst, kam normální smrtelník nemůže.
Zkrátka nádhera.

Na sraz s Vláďou ve Čkyni vyrážím sám, děvčata - manželka a dcera - mají nějaké vyřizování a dorazí později. Neztrácíme čas a jedeme do vesničky Lštění, kde si prohlédneme kostel sv. Vojtěcha s kaplí. Na to, že jde o vesničku o pár chalupách, kostel září novotou a je vidět, že je o něj dobře pečováno. Vystupujeme z auta a zahazujeme bundy - oproti Zlivským asi pěti stupňům je zde kolem dvaceti a den se spíše podobá letnímu.

Kostel svatého Vojtěcha ve Lštění

Kaple ve Lštění

Ze Lštění jedeme na Drslavice, kde si prohlédneme starobylou tvrz, která je nyní v soukromých rukou a postupně se rekonstruuje. Po všech stránkách je to velmi náročná akce a pochybuji o tom, že to lze stihnout za jednu generaci. Nicméně výsledky stojí a v budoucnu jistě budou stát za to. Z Drslavic pokračujeme k osadě Škarez a cestou nestačíme obdivovat údolíčka, ponořená v mlze, která ostře kontrastují s úchvatnými barevnými scenériemi. Rádi podléháme těmto svodům a děláme delší fotografickou přestávku.

Okolí vesničky Škarez

Okolí vesničky Škarez

Okolí vesničky Škarez - rybníček, v pozadí v mlze hájovna

Okolí vesničky Škarez

Okolí vesničky Škarez

Okolí vesničky Škarez

Okolí vesničky Škarez

Okolí vesničky Škarez

okolí vesničky Škarez - panoráma

Když se přiblížila hodina setkání s našimi děvčaty, odjíždíme na smluvené místo, kam přijíždíme téměř současně. Všichni v perfektním rozpoložení - nádherné počasí zkrátka dokáže zázraky. V klidu si dáme kávu a ještě plní dojmů z malebné krajiny u Škareze chceme tuto nádheru ukázat i děvčatům. Jenže dvakrát do stejné řeky nevstoupíš - mezitím se poměrně dramaticky změnily světelné podmínky a mlha stoupla výš. Zkrátka už to nebylo to, co jsme viděli před asi hodinou a půl. Místo tedy opuštíme a cestou se stavujeme na kus řeči s majitelem Elsina dvora, který se postupnou rekonstrukcí mění v záviděníhodné sídlo.

S majitelem Elsina dvora (vlevo), uprostřed Vláďa Hošek s naší dcerou Evou

Okolí vesničky Škarez - areál zrekonstruovaného Elsina dvora - majitel zde chová koně

Po chvíli se rozloučíme a pomalu míříme k vesnici Vyšovatka, kde, jak říká Vláďa, je největší kruhový objezd v Evropě. Ten spočívá v tom, že silnice vede zhruba v kruhu kolem celé vesnice, takže kudy dovnitř, tudy ven. Na chvíli zastavujeme a prohlížíme si malebnou vesničku.

Vesnice Vyšovatka - kaplička

Vesnice Vyšovatka - nádherně opravené stavení

Den se neúprosně začíná chýlit k večeru a tak pomalu pomýšlíme na návrat do Čkyně. Jedeme přes Včelnou pod Boubínem a zastavujeme u pastviny, kde se nám docela pozdávají nějaké kompozice. Jenže je třeba jít za ohradník. Tak neváháme, ale po pár krocích si nás některé krávy všimly. Většině byla naše přítomnost zcela lhostejná, ale jedna z nich se rozhodla si nás prohlédnout zblízka. Tak jsme se dali na potupný ústup, pouze Hanka se svými sklony k hrdinství se zdržela déle. O to rychleji pak musela ustupovat. Fotku zvídavé krávy už pořizujeme v bezpečí na správné straně ohradníku.

Tahle holka naši Hanku docela prohnala. Ohrada u Včelné pod Boubínem.

Další zastávku děláme u Lipky, kde je krásná vyhlídka na zámek ve Vimperku. Stinnou stránkou je to, že na vyhlídku musíme přes poměrně rozsáhlé kopřiviště, takže si odnášíme kromě zážitku i popálené nohy - i přes kalhoty.

Pohled na zámek ve Vimperku od vesnice Lipka

Na závěr dnešního dne si neodpustíme návštěvu Švajglových blat. Chvíli pozorujeme pasoucí se skot kolem majestátné památné lípy a pak jdeme na asi půl kilometru vzdálenou alpskou vyhlídku. Nefotíme, slunce je úplně jinde, než bychom potřebovali a Alpy jsou v oparu spíše tušené než viděné. Ale i tak je to velmi uklidňující chvíle, pozorovat okolní krajinu s nezřetelným alpským panorámatem v´podvečerní atmosféře.

Švajglova blata - památná lípa na pokraji pastviny

Švajglova blata - skot v protisvětle

Pomalu sestoupíme zpět k autu a již bez přestávky pokračujem do Čkyně k Vláďovi, kde budeme přespávat. Předtím však jdeme do místní nedaleké hospůdky na večeři a přátelské posezení. Pak ještě posedíme u Vládi a kolem půl druhé jdeme spát s tím, že ráno v 5:45 je budíček. Nevábná perspektiva. Ale chceme stihnout východ slunce z rozhledny na Boubíně, tak musíme nějaký ten spánek oželet.

Ráno vstáváme polomrtví v dohodnutou hodinu. V maximální stručnosti odbudeme ranní rituály a chystáme se na cestu směr Boubín. Děvčata toho po ránu mají zřejmě na starosti podstatně více a tak hned při výjezdu nabíráme čtvrthodinové zpoždění. To nás ale neodradí a trochu ostřejším tempem se k Boubínu blížíme. Po chvíli oceňujeme Vláďova privilegia, že může s autem až pod schody dřevěné stezky k rozhledně. I tak nás ale čeká zhruba 1 km cesty zakončené výstupem na rozhlednu. Vzhledem ke zpoždění musíme, ověnčeni fototechnikou a stativy, použít variantu zrychleného přesunu, což nás stojí poměrně dost sil. Celou cestu se věnuji pouze jedinému problému - vyhlížím místo pro přistání záchranného vrtulníku, až mne trefí. Nestalo se však a z posledních sil vylézám až na vyhlídkovou plošinu na rozhledně. Dokonce živ. Nahoře už je asi deset lidí, ale ani tak nemáme nejmenší problém s rozestavěním stativů a jejich občasným přemístěním. Všechno to stíháme snad dvě tři minuty před tím, než se začne slunce vynořovat z moře mraků. Úchvatná podívaná, kerá však nekončí. S každou minutou nám vycházející slunce připravuje nové vizuální zážitky a my v téměř posvátném rozpoložení beze slov tuto podívanou sledujeme. Když k tomu přičtu ještě dokonalou viditelnost a v této denní i roční době teplotu kolem patnácti stupňů, tak mohu říct, že lepší start do nového dne si člověk snad ani přát nemůže.

Na rozhledně se zdržíme bezmála dvě hodiny a po této době sestupujeme, abychom mohli pokračovat v dalším programu.

Východ slunce z Boubínské rozhledny

Pohled z Boubínské rozhledny - Lažiště, vpravo nahoře oblak nad Temelínem

Pohled z Boubínské rozhledny - v popředí Veselka, vzadu vpravo Svatá Máří

Pohled z Boubínské rozhledny - na horizontu jsou vidět Alpy, dle informací Vládi cca 220 km

Pohled z Boubínské rozhledny - Vimperk

Pohled z Boubínské rozhledny - vlevo nahoře kostel sv. Vojtěcha ve Lštění, uprostřed Šumavské Hoštice

Boubínská rozhledna

Na zpáteční cestě se ještě na chvíli zastavíme u loveckého zámečku a pak už se jedeme podívat na Šumavu z bavorské strany.

Boubín - lovecký zámeček

Hranici přejíždíme ve Strážném a pokračujeme směrem na Mauth a dále na Finsterau. Občas zastavíme a něco vyfotíme, počasí nám stále přeje. Nějakou dobu se takto potulujeme po okolí do té doby, než dostaneme hlad. V nedalekém Zwölfhäuseru je hotýlek s českou obsluhou (Lusenblick) a tam zamíříme za občerstvením. Na místě se dovídáme nepříjemnou skutečnost - dnes se otvírá až dost pozdě odpoledne. Chystali jsme se popojet dál, ale než jsme našli Vláďu, už se vracel zevnitř hotýlku a zval nás dovnitř. Paní obsluhující pro nás otevřela, uvařila nám výbornou česnečku a poté i kávu a to vše za velmi příznivou cenu, takže jsme odjížděli nasycení a spokojení.

Bavorsko - vesnice Finsterau

Pohled na Luzný z Bavorska

Pohled na Luzný z Bavorska

Cestou zpět do Strážného zastavujeme v krásně barevném lese s úmyslem si nafotit stromy v protisvětle. Slunce je však příliš vysoko, zkrátka není to ono a tak místo focení se sbírají houby. V Bavorsku se touto činností snad nikdo nezabývá a tak během chvilky máme dvě igelitky hub, převážně suchohřibů.

Cestou na Strážný z Bavorské strany

Protože s jídlem roste chuť, tak za Strážným ještě zamíříme do míst, kde v okolí by mohly růst houby. A taky že jo. Sbírají hlavně děvčata a takové množství pravých ryzců na poměrně malé ploše jsem v životě neviděl. Pár skleniček v octě máme. Po ukojení houbařské vášně už se začíná dostavovat únava, chceme ale ještě navštívit Kamennou hlavu nedaleko Českých Žlebů, snad bývalou vesnici. Bližší informace nemám, ale rád bych se o tomto místě dozvěděl více. Jde o nádhernou oblast, kde mohutné balvany v symbióze se solitérními stromy vytvářejí neopakovatelné scenérie. Cestou k těmto útvarům bylo nutné přelézt ohradník s varovnými nápisy před smrtelným nebezpečím. Údajně se tam v ohradě, zřejmě pouze občas, pasou býci. Zašli jsme dost daleko a kdyby se tam nějací objevili, tak nevím, nevím.

lokalita Kamenná hlava

lokalita Kamenná hlava

lokalita Kamenná hlava

lokalita Kamenná hlava

Cestou zpět do Čkyně děláme poslední zastávku na zámku Skalice v katastru obce Bohumilice, kde zrovna dnes se konal šestý ročník Hubertovy jízdy. Bohužel však přijíždíme pozdě odpoledne, kdy už je po všem. Pozdravíme se tedy se zámeckým pánem a někteří z nás ještě využijí možnosti se na poslední chvíli občerstvit grilovanými pochoutkami.

Tímto uzavíráme nádherné dva dny toulek po podzimní Šumavě. Nelámali jsme žádné rekordy v počtu ušlých kilometrů ani nesbirali žádné vlastivědné informace. Prostě jsme pouze chtěli dva dny vypnout, relaxovat, kochat se nádhernou přírodou a nemyslet na nic jiného. A to se nám, myslím, beze zbytku podařilo. Ale na delší procházku spojenou s nějakou naučnou stezkou už se těšíme.