Apuseni - ještě pár fotek

Apuseni - ještě pár fotek

Další velmi pěkné fotky z úspěšného vandrování divukrásnou přírodou Apuseni dali k dispozici Jirka a Luděk. Komentář k fotkám si dovolím připojit já (Rony), byť jsem některá místa sám neprošel.

1. den

V Romanii...

Ranní přivítání na Padisu.

První zastavení nad mapou Bihoru určí, kam se vydáme první den v Apuseni.

Soutěska Someşului Cald skrývá průchozí jeskyni.

Cheile Someşului Cald.

...

Jirka zde jasně vystihl, že ne vždy se nad mapou shodneme. Hned první den to potvrzuje.

Planina pod Vf. Briței (1 759 m n. m.).

Potok ve svahu Piatra Tălharului.

Sestup od Vf. Cârligatele.

Pohled do hluboké doliny říčky Bulz.

Pod Piatra Arsă.

Stádečko ovcí pod vrcholem Vf. Vărăşoaia (1 461 m n. m.).

Je horko a tak znovu doplňuji vodu.

...

Před Padisem se předháníme s tažnými koňmi.

2. den

Ubytováni jsme levně v pohodlných chatkách, kde je i malý sprchový kout. Rozhodně je to pohodlnější než se tísnit ve stanu.

Kempování je na Padisu zdarma, ovšem ne všude se smí stan stavět. Planina se využívá pro pastvu skotu a koní.

Náš průvodce to zde dobře zná. Dokonce nás tahal do kempu Glavoi zkratkou, což mu však neprošlo. Musel se přidat k nám a jít přes kopec.

Propasti Ponorných hradů se zdají bezedné...

...

Sestup dolů k průchozím jeskyním je dost kluzký a nebezpečný. V článku Apuseni l. je jeho zrádnost důkladně popsána.

...

Výstup do další propasti vede přes skalní okno hned u vstupu do podzemí jeskyně (Cetățile Ponorului).

Se slovenskými přáteli marně hledáme vstup do jeskyně.

Ten je dokonale ukrytý mezi balvany.

Planina Caput ukazuje jak potok může zmizet do podzemí. Krásné místo naštěstí není snadno dostupné, od Padisu ho dělí několik set výškových metrů.

...

Vyvěračka potoka Valea Ponorului je kousek nad polanou Caput (Izbucul Ponor).

Planina Padis.

3. den

Propasti Lumea Pierdută.

Měníme trasu a jdeme k vyvěračce Gura Apei.

Polorozpadlé salaše nad říčkou Gărdişoara.

Vyvěračka Gura Apei.

Nad říčkou Gărdişoara.

Băliceana je název několika salaší v půvabném údolíčku pod Vf. Gudapu.

...

...

Sestup k cestě na Padis.

Setkání před Vf. Biserica Moților (1 466 m n. m.) skončilo výměnou zbraní.

...

Padis z vrcholu Vf. Biserica Moților.

4. den

Dva dny musí Luděk s Jirkou nocovat ve stanu, jejich chatka byla rezervovaná pro mladé Maďary.

Pohled do soutěsky Galbena...

Galbena Gorge...

Lezeme po skalách, byť při malém průtoku řeky to jde i korytem.

Podobně jde obejít i průchod skalním oknem, ale ten si ujít nenecháme.

...

5. den

Přejezd do Scărişoary zpestřuje místní cikánka. Pardon, vlastně Rómka, jsme v Romanii.

Výjezd na Sfoarteu úzkou soutěskou Pestera Poarta lui Ionele byl půvabný. Naštěstí jet až nahoru nikoho jiného nenapadlo.

Sfoartea to je jiný svět.

Kostel v Călinaese.

Cestou k Padisu Luděk s Jirkou jdou již osamoceni.

...

...

...

Toto je Apuseni!

U Grumazu Bătrănii...

...

...

Bloudění Luďkovo opelu v horách Apusenských nakonec skončí velkou jízdou mezi horami a údolími.

Kudy dál?

6. den

Stoupání na Piatra Grăitoare.

Vărtop.

...

...

...

Stezkou na Cucurbăta Mare...

Vf. Bihor - Cucurbăta Mare (1 849 m n. m.)...

...

Paraglidista.

Jirka v detailu.

A Roman s proděravěnou vlajkou Rumunska.

...

Cestou zpět k Arieşeni.

...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.