Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Adamello - Presanella a Ortler ll. - NP Stelvio, Passo dei Contrabbandieri, Passo Presena

vydáno 7. srpna 2023 – napsal Rony – 1 komentář

Třetí den nám ukazuje svoji přívětivou tvář Národní park Stelvio, jenž patří do skupiny Ortleru. Jeho ledovcové splazy dávají vzpomenout na slavného muže z ledu Ötziho kterého našli nedaleko. Další den se touláme kolem Passo Tonale a využíváme plně lanovky zdarma.

Ortler - Pejo

mapa Peio 3000

Přejíždíme do nedalekého Ortleru k Peio Fonti. Čeká nás den strávený v Národním parku Stelvio, který patří se 134 000 ha k největším národním parkům v Alpách. Zahrnuje území sedimentárních a magmatických hornin, velké množství vrcholů vyšších než 3 km, hluboká alpinská údolí a přibližně 110 jezer. Ortler je plošně rozsáhlá (2 050 km²), bohatě zaledněná skupina Východních Alp. Je společně s masivem Bernina jejich nejvyšším horským celkem. Patnáct vrcholů dosahuje výšku 3 600 - 3 900 m n. m., dalších 15 vrcholů přesahuje hranici 3 500 m. Celkem zde leží na 80 vrcholů vyšších 3 000 m a téměř stovka ledovců. Největším ledovcem pohoří (ale také celých Východních Alp) je Ghiaciao dei Forni (17 km²), který snese srovnání s ledovci Západních Alp. (viz Wikipedie)

Po výjezdu první lanovkou přecházím nejprve k lanovce Dos dei Cembri vyprovodit pětici statečných, kteří k horní stanici Peio 3000 vystoupí dolinou Val Taviela po svých. Já s nimi jdu jen pod svahy a vracím se k lanovce. Stezka nahoru vede upravenou sjezdovkou a proto mě moc neláká. Sjedu k Refugio Scoiattolo, abych se do výšky 3 000 m dostal pohodlně velkou kabinovou lanovkou. Je úchvatné pozorovat při výjezdu okolní drsnou krajinu, kterou v průběhu tisíců let neustále mění sníh, led, voda. Ostré špice skal vystupující z prudkých srázů, kamenná moře a dech beroucí pohledy dolů jsou trochu tísniné.

Doss dei Cembri.

...

Rifugio Doss dei Cembri.

Výstupové sexteto.

...

...

Rozcestník ukazuje traverzovou cestu svahy do doliny Val Cadini.

...

Vystupuji u Refugio Mythe Peio 3000 ve velké euforii. Kupodivu nahoře nikdo z výpravy již není. Sám mezi desítkami Italů čekám, až údolím, kam nahlížím z terasy od restaurace, přijdou přátelé, které jsem před hodinou opustil. Jdu se projít k nedalekým zbytkům sněhu a slyším tichou hudbu. Přilákají mne dvě odpočinková místa, stvořená k meditaci v horách. Poslouchám dlouho operu jako stvořenou pro tuto chvíli. Stvořenou jen pro mne a okolní úchvatnou horskou scénu. Je příjemné, vychutnávat si chvilky samoty. Nevnímat okolní hlasy, nevidět kroky turistů, uzavřít se do sebe. V horách určitě nehledáte davy.

Monte Vioz (3 645 m n. m.).

...

...

Kabinová lanovka zdolává převýšení 1 200 m.

Kovové boudy slouží k poslechu hudební produkce.

...

Když nahoru přichází Roman, postupně lidí nejen u sněhových polí, ale i na terase horské chaty ubývá. Přichází i zbylá čtveřice a tak se můžeme společně vyhřívat na lavicích a popíjet pivo. Náhlý klid ovlivnilo to, že dolní lanovka má od 12:30 do 14:00 přestávku. Nahoru se proto téměř nikdo nedostane. Ani ostatní dolů nechvátají a tak meditujeme a povídáme si o životě ještě téměř dvě hodiny. Nad námi bdí Cima di Peio (3 548 m n. m.), Punta Taviela (3 612 m n. m.) a Monte Vioz (3 645 m n. m.), vpravo se v exponované poloze na hřebenu vysoko nad námi objevuje horská chata Rifugio Mantova. Za těmito horami leží skryt velký ledovec Ghiacciaio dei Forni. Pozorujeme také akrobatické lety kavek žlutozobých, jež jsou v horách doma. Vítr jim nevadí, umí v něm neskutečně manévrovat.

Ani se nám dolů nechce. Stačí jen pár desítek minut, abychom se z pohádkové říše vysokohorského prostředí propadli do civilizace, byť zde jemně okořeněné okolní divokou přírodou.

Roman stoupá k Rifugio Mythe Peio 3000.

Pohled do doliny Cadiny.

Holky na odpočinku.

Passo dei Contrabbandieri

mapa Passo dei Contrabbandieri

Předpověď na středu již slibuje první bouřky, které do Jižních vápencových Alp pronikají ze Středomoří velmi často. Využíváme druhou dvojici lanovek v Passo Tonale, jež nás vyveze až pod sedlo Contrabbandieri. Pouze Karel s Romanem ignorují lanovky i mizernou předpověď a stoupají z Passo Tonale pěšky.

Když vystoupáme do sedla, ze západu se na nás valí podivná kaše pokrývající postupně hory i údolí. Rozhodneme se vrátit a nesestupovat na opačnou stranu sedla k jezeru Langhetti di Montozzo, kde je Museum della Guerra Bianca. Trasa, kterou jsem chtěl původně projít, by pokračovala traverzem hory Monte Tonale Occidentale (2 694 m n. m.) a Cima Bleis (2 628 m n. m.), aby se kolem Cima le Sorti (2 411 m n. m.) obrátila nazpět k Passo Tonale.

Cima di Cadi.

Svišť pod sedlem Passo dei Contrabbandieri.

...

...

...

Punta ďAlbiolo (2969 m n. m.).

Passo dei Contrabbandieri.

...

...

Sjíždím lanovkou před postupující bouří.

Když sjedu lanovkami zpět dolů, bouřka zrovna přichází. Zrychlím krok, abych jí unikl a vracím se na pokoj hotelu. Neprší dlouho, naopak se mraky trhají a slunce láká znovu ven. S několika dalšími uprchlíky z Contrabbandieri se domlouvám na výjezdu na Passo Presena. Využijeme naplno výhodu jedné lanovky denně zdarma a jedeme znovu do 3 000 m. Vlastně díky vyjasnění měníme původní plán, sjet další soustavou lanovek do města Ponte di Legno, ale to nám neuteče.

Passo Presena

mapa Passo Presena

Našim cílem se stávají jezero v kotlině a vzdálené vodopády, k nimž se přiblížíme. Nepříjemný vítr ustává pod skalami hřebene. Ostatní čtveřice svačí, mně stačila tatranka na pokoji. Sestupuji sám pohodlnou, upravenou cestou mezi balvany k nakloněné plošině vyhlazené v minulosti ledovcem. Velmi příjemná procházka, kdy se okolní kamenitá poušť neustále mění, mne vyvede nad malé jezero, které je dobře vidět shora ze sedla Presena. Vpravo pode mnou vidím část mnohem většího jezera Lago Scuro, k němuž padá značená stezka velmi prudce o další dvě stovky výškových metrů. Přátelé teprve začínají sestupovat za mnou, když již pár minut medituji na ostrém konci nakloněné hladké skály, odkud mám báječný rozhled. Využívám video a obkroužím úchvatné panorama, které lemují vysoké vrcholy hor Adamello - Presanelly. Ledovce napájí potok Santa di Genova v dolině Val di Genova, jež se zdá nepřístupnou. Ale i do ní klesá stezka, která postupně sestoupí do obce Pinzolo. Určitě jde o další úžasný zážitek, který nám zůstane odepřen. Vše se však za necelý týden stihnout nedá.

Opět se vracíme do Passo Presena, z něhož scházíme k jezerům.

...

Cestu ukazují nejen značky, ale i kamrnní mužíci.

Pohled zpět do sedla Presena.

Skryté Lago Scuro.

Crozzon di Lares (3 354 m n. m.) a Como di Cavento (3 402 m n. m.).

V kamenném poli moc alpských bylinek nenajdete.

Když nad bezejmenné jezírko přijdou Pavla s Janou, zjistím, že si vzaly obuv do města a ne do hor. Naše změna rozhodnutí je zaskočila, ale zvládají vše v pohodě i bez pohorek. Věřím, že i jim je zde lépe než v městské kavárně. Vzduch po dešti je osvěžující, parna prvních dnů, která zasahovala i tato vysoko položená místa hor, jsou nenávratně pryč. Pomalu se vracíme zpět k lanovce, protože další přeháňky zatím nehrozí. Užíváme si krásné odpoledne vysoko v horách.

Ale snadno je nahradí růžová Jana.

Nad jezerem.

...

Vracíme se zpět k lanovce.

...

Dnešní den jsme už toho stihli dost. V restauraci u mezistanice najdeme zevlovat několik našich holek, a jak už to bývá, u bombardina. Také jedno ochutnávám, fakt to není špatné pití.

Bombardino jsme si oblíbili.

V sedle Tonale nakouknu do památníku obětem l. světové války.

P. S. Fotky ve vyšší kvalitě se vám zobrazí vždy po jejich rozkliknutí. Viz i "fotografie k článku".