Nejnovější články 24. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Český Krumlov na svatého Martina

Český Krumlov na svatého Martina

Upřímně řečeno, moc se mi nechtělo po ránu vylézat z vyhřátého pelechu, když jsem za okny spatřil jen hustou mléčnou kaši. Ale sliby se mají plnit nejen o Vánocích a snad bude mrazivý den, kdy má na bílém koni přijet do Českého Krumlova svatý Martin se svatomartinským vínem, přívětivým. Že se den protáhne až do tmy, mě ani nenapadlo.
Pokračovat ve čtení...

České Švýcarsko v barvách podzimu ll.

České Švýcarsko v barvách podzimu ll.

Znovu zavítáme do skalnatého terénu Českého Švýcarska, kde je stále co objevovat. Trochu zvolníme tempo, trasa již nebude tolik náročná. Tím více zajímavých míst stihneme. Část odjezdového dne věnujeme okolí České Kamenice, tedy již krajině Lužických hor, kam nás nalákají kamzíci.
Pokračovat ve čtení...

České Švýcarsko v barvách podzimu l.

České Švýcarsko v barvách podzimu l.

Krásy Zadní země, jak České Švýcarsko poeticky pojmenoval skvělý vypravěč zážitků Miroslav Nevrlý, nejlépe vyniknou v barvách podzimu. Pestrost krajiny vytváří až téměř kýčovité obrazy tolik lahodící tuláckému oku. V této době potkáte i mnoho fotografů, čekajících na "dobré světlo".
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2019) - příběh fotografie

Motto: „Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“ Antoine de Saint-Exupéry / Malý princ
Pokračovat ve čtení...

Za našimi krajany I

Za našimi krajany I

Poslední dvě zahraniční geografické exkurze, kterých jsem byl součástí, vedly tam, kde naši krajané z Československa dodnes ještě žijí. Výlet, který mi splnil můj velký dětský sen - dostat se do země, kam Bram Stoker situoval upířího vládce Draculu - byl nezapomenutelný.
Pokračovat ve čtení...

Hlenka - houba, která leze

Hlenka - houba, která leze

Hlenky patří mezi velmi zajímavé organismy, které jsou na rozhraní mezi houbami a prvoky. S rostlinnou říší mají společnou produkci celulózy a podobně jako houby tvoří výtrusy. Většinu života však žijí jako buňky měňavkovitého tvaru a pohybují se za potravou, což mají společné s živočichy. Oproti staršímu pohledu jsou tyto "houby" nově označeny za měňavkovce z říše prvoků.
Pokračovat ve čtení...

Montenegro, příběh hor lll. Skadarské jezero a Boka Kotorská

Montenegro, příběh hor lll. Skadarské jezero a Boka Kotorská

Úchvatné Skadarské jezero si proplujeme na lodičce. Tedy jeho kousek, protože je obrovské. Ještě předtím proplaveme kaňonem říčky Cijevna, vyhloubeném v rovinách nedaleko hlavního města Černé Hory Podgorice. Poslední den pak brázdíme zátoky Boky Kotorské.
Pokračovat ve čtení...

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Z Durmitoru odjíždíme po třech dnech k moři a cestou stihneme přefrčet kaňon Tary a obejít krásné Biogradské jezero. Nezahálíme ani u moře, odkud je to skok do NP Lovčen a slavného města Cetinje.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (září 2019) - příběh fotografie

Půltucet (září 2019) - příběh fotografie

Motto: "Nikdy nebudeš šťastný, jestliže budeš pořád hledat, z čeho se štěstí skládá. A nikdy nebudeš žít, jestliže hledáš smysl života." Albert Camus
Pokračovat ve čtení...

Montenegro, příběh hor l. NP Durmitor

Montenegro, příběh hor l. NP Durmitor

Na území Černé Hory žijí Slované. Ti se od 10. století sdružili v knížectví Zeta a když je v 15. století dobyli Turci, mnoho obyvatel uprchlo do nepřístupných hor, kde založili samotný stát Černá Hora. Izolace od okolního světa malý stát chránila, ale také brzdila společenský i technický pokrok. Společnost byla rozdělená na klany, které museli neustále čelit útokům osmanských Turků. Ti však Černou Horu nikdy zcela neovládli.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.