Archiv měsíce Srpen 2024 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Půltucet (červenec 2024) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2024) - příběh fotografie

Motto: "Mějte vždy tvář obrácenou ke slunci - a stíny budou padat za vás.“ (Walt Whitman)
Pokračovat ve čtení...

Dolomity 2024 lV. - Col Margherita, Lagozuòi Piccolo

Dolomity 2024 lV. - Col Margherita, Lagozuòi Piccolo

Kamenitou planinou mezi Col Margheritou a Juribruttem jsem kdysi šlapal. Vracíme se jen na pár hodin, ale průchod mezi mokřady a jezírky si užijeme. Poslední den zamíříme do sedla Falzarego k vrcholům Lagozuòi a pomalu se loučíme s letošními přívětivými Dolomity.
Pokračovat ve čtení...

Hamr na Jezeře l. Lužické hory a Ralsko

Hamr na Jezeře l. Lužické hory a Ralsko

Znovu na sever. Do pískovcových skal, mezi vrcholky Máchova kraje, pod Lužické hory a Ještěd. Tam míří naše čtyřčlenná výprava objevovat nepoznané a dobývat neznámé. Hamr na Jezeře a hotel Pacifik nám poskytne ideální zázemí pro pět letních dnů k pěším toulkám, cyklovýletům i relaxaci.
Pokračovat ve čtení...

Hamr na Jezeře ll. Ještěd a Děvín

Hamr na Jezeře ll. Ještěd a Děvín

Třetí den zdoláme Ještěd z Hamrů na Jezeře. Já s Jirkou na elektrokole, Roman s Marií půjdou na vrchol hezky po svých. Odpoledne budeme střídat jízdu terénem s výstupy na pískovcové skály a vrcholy kopců.
Pokračovat ve čtení...

Hamr na Jezeře lll. Oybin a Brniště

Hamr na Jezeře lll. Oybin a Brniště

Saský Kurort Oybin nám nabídne na zlatém podnosu neobvyklý zážitek v podobě barevných pískovcových věží a hudbou okořeněné prohlídce hradu Oybin. Je to jako třešnička na dortu v krásné krajině plné podivuhodných útvarů, jež vznikaly v pravěkých mořích. Poslední den jedeme do nedalekého Brniště. Pěšáci uskuteční výstup na Tlustec, bikeři vyrazí po cyklomagistrále Ploučnice k Ralsku a České Lípě.
Pokračovat ve čtení...

Putování za Santinim l.

Putování za Santinim l.

Loni uplynulo 300 let od smrti Jana Blažeje Santiniho Aichla, jehož barokní stavby mimo historiků umění a architektury vyhledávají stále více i turisté. Nápadité využití vnitřních prostorů, kde hraje svoji roli světlo a zvuk, umožnila originální architektura. Vydáváme se do velkých klášterních komplexů západních Čech, kde si prohlédneme chrámy, kostely, kaple, či palácové stavby. Nejen Santini však budí náš zájem, ubytováni budeme v 800 let starém areálu kláštera Teplá.
Pokračovat ve čtení...

Putování za Santinim ll.

Putování za Santinim ll.

Pohár druhého dne naplníme zážitky až po okraj. Relikviář sv. Maura v Bečově nad Teplou vystřívá výstup na, dle mnohých, nejhezčí rozhlednu u nás. Pak projedeme tajemným Slavkovským lesem k zámku Kynžvart, abychom nedělní vandrování zakončili stylově u mariánskolázeňské Zpívající fontány Metallicou.
Pokračovat ve čtení...

Putování za Santinim lll.

Putování za Santinim lll.

Poslední den se věnujeme městu Loket a místnímu hradu, což nám zabere spoustu času. Putování za Santinim pak uzavřeme společným výstupem na Andělskou horu, ležící nedaleko Karlových Varů. Ale ještě předtím jdeme s Petrou na prohlídku kláštera Teplá.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.