Archiv měsíce Listopad 2024 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Slavonice lll. Telč, Českomoravská vrchovina

Slavonice lll. Telč, Českomoravská vrchovina

Prohlédneme si Telč, kde se dopoledne projdeme zámkem, poté po podzimním prázdném renesančním náměstí, abychom odpoledne zdolali nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny Javořici.
Pokračovat ve čtení...

Slavonice ll. Česká Kanada

Slavonice ll. Česká Kanada

Chladné pondělní ráno sluneční paprsky ještě nestačily vyhřát a my se již procházíme po renesanční perle, kterou bezpochyby jsou Slavonice. Navštívíme dům U Giordánů, jež je jedním z nejcennějších domů. Poté přejedeme k zámku Český Rudolec, kterému se říká "Malá Hluboká", odkud se vydáme do pestré krajiny České Kanady.
Pokračovat ve čtení...

Slavonice l. Landštejn, Rakouskem kolem Dyje

Slavonice l. Landštejn, Rakouskem kolem Dyje

Barvy podzimu a Česká Kanada. Tohle opojné spojení dává neději na nevšední zážitky z čarokrásné krajiny. Ještě před příjezdem do penzionu ve Slavonicích odhalujeme tajemství hradu Landštejn. Poté se rozdělíme na dvě dvojice, první čeká trek k Grasselově stezce, druhou cyklotrasy Rakouskem k soutoku Německé a Moravské Dyje.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2024) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2024) - příběh fotografie

Motto: "Jediné, co potřebujete, je plán, mapa cesty a odvaha jít dál k cíli.“ (Earl Nightingale)
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.