Archiv roku 2022 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2022) - příběh fotografie

Motto: „Uprostřed zimy jsem v sobě objevil věčné léto.“ Albert Camus
Pokračovat ve čtení...

Jihočeské cyklotrasy VI.

Jihočeské cyklotrasy VI.

Další jihočeské cyklotrasy přináší šesté pokračování nekonečného příběhu, v němž hraje hlavní roli pestrá a neporušená příroda. Malou změnou budiž to, že od dílo VI. budu trasy vkládat nikoli po 12, ale již po 6. Je to proto, abych se nemusel omezovat při popisu tras a jejich fotografické části.
Pokračovat ve čtení...

Vrcholy Boubínské obory

Vrcholy Boubínské obory

Také v Boubínské oboře se nachází několik hlavních vrcholů šumavských tisícovek, které hodlám přidat do své sbírky, jež se zvolna uzavírá. Bobík se zmenšením ohrazeného území dostal mimo oboru, Větřín, jenž leží hned za plotem, jsem zdolal kdysi dávno při "jelení říji", zbývající dvě tisícovky Malý Bobík a Solovec jsou jednou z posledních výzev.
Pokračovat ve čtení...

Beskydy lll. - přes tři státy a Ropice

Beskydy lll. - přes tři státy a Ropice

Předposlední den, slunnou neděli, si jedeme projet pomezí tří států, Česka, Polska a Slovenska. Krajina Beskyd nezná hranic, přesto jisté rozdíly při naší cyklotrase zaznamenáme. Poslední den pak absolvujeme překvapivě nejtěžší trasu k vrcholu Ostré hory a dále pod hřebenem Ropice k Javorovému.
Pokračovat ve čtení...

Hallstatt a jezera Solné komory lll.

Hallstatt a jezera Solné komory lll.

Pátý den nás čeká přejezd hor od Halštatského jezera ke Gosau. Zajímavou trasu se stoupáním nad 1 500 m n. m. nakonec zvládneme. Poté rušíme další plány a kvůli přicházející frontě s výraznou změnou počasí ukončíme naši "šestidenní" u dalšího krásného jezera Altausser See.
Pokračovat ve čtení...

Jihočeské cyklotrasy VIl.

Jihočeské cyklotrasy VIl.

Mnoho turistů dnes v létě předsedá na kola či elektrokola a krajinu poznává z jejich sedel. Další pokračování jihočeských cyklotras tak může pro ně být malou inspirací.
Pokračovat ve čtení...

Vzpomínky na Matterhorn

Vzpomínky na Matterhorn

Neuvěřitelných 30 let uplynulo od naší dobrodružné výpravy, při které se velkou výzvou stal ikonický Matterhorn (4 478 m n. m.). Ten zůstal do roku 1865 poslední nezdolanou alpskou velehorou. Jeho dobytí ukončilo Zlatý věk horolezectví. Co nás bude na této hoře čekat, jsme netušili. Nebyl internet, chyběly informace, stačila víra.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (prosinec 2021) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2021) - příběh fotografie

Motto: "Nehleďte pouze do dálky, když máte dobré věci na dosah ruky." Staré rakouské přísloví
Pokračovat ve čtení...

Projížďka Křivoklátskem

Projížďka Křivoklátskem

Když už mne osud zavál ku Praze, neodpustil jsem si malou projížďku v její blízkosti. Volba padla na Křivoklátsko, které v horkém červnovém dnu poskytne chládek lesů a osvěžení svých vod. Autem se přesouvám do Kamenných Žehrovic, nedaleko Turyňského rybníka.
Pokračovat ve čtení...

Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Kde ještě leží v naší krásné vlasti kraj, který nám zůstal utajený? Určitě je to Slezsko, jež má své kouzlo a nepochybně krásnou přírodu. Zasahují sem svým obloukem Karpaty, kterým říkáme Západní. Beskydy jsou jejich nedílnou součástí a my v pěti dnech prozkoumáme jejich severní oblasti v blízkosti Trojmezí Česka, Polska a Slovenska. Tereziánské babí léto jsme si pro tento týden vyčekali.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.