Archiv roku 2021 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Hrubý Jeseník a Rychlebské hory l.

Hrubý Jeseník a Rychlebské hory l.

Hrubý Jeseník se stává hlavním cílem letošní dovolené. Znovu pro covidové pasti a pastičky vynenáváme zahraniční hory, a to i ty slovenské. Nejsnáze to přivítal Václav, jenž si mohl naplánovat poslední nedobyté tisícovky těchto našich vysokých hor. Pojďme společně sledovat jeho zátah, rozdělený do osmi napínavých dnů. Já již jeho vyprávění jen doplním o své zážitky z cyklotras, které jsem souběžně podnikal.
Pokračovat ve čtení...

Horní Planá - naučné stezky a nová rozhledna

Horní Planá - naučné stezky a nová rozhledna

Vlezlé pozdně listopadové počasí by nemělo být důvodem k tomu, abychom zůstali sedět za pecí. Že tomu tak není, jsme se přesvědčili u šumavské Horní Plané, kde se u čerstvě otevřené rozhledny kupily davy. Nejinak tomu bylo i u rybníku Olšina, kde zvědavce láká velmi hezky vytvořená naučná stezka, a na velkém parkovišti se odpoledne téměř nedalo zaparkovat.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (září 2021) - příběh fotografie

Půltucet (září 2021) - příběh fotografie

Motto: „Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta.“ Seneca
Pokračovat ve čtení...

S krosnou do slovenských hor / ll. Slovenský kras, Muráňská planina

S krosnou do slovenských hor / ll. Slovenský kras, Muráňská planina

Znovu oživíme dávné vzpomínky z dob, kdy bylo velmi složité najít v horách ubytování a jedinou možností bylo přespat v přírodě pod stanem či pod širákem. Z toho pramení hluboké zážitky, které přetrvaly celá desetiletí. Jedním z nádherných vandrů byl přechod Slovenského krasu a Muráňské planiny.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (prosinec 2020) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2020) - příběh fotografie

Motto: „Člověk má tři cesty, jak jednat moudře. Tou první je přemýšlení - ta je nejšlechetnější, druhou je napodobování - ta je nejsnadnější, třetí je zkušenost - a tato cesta je nejbolestivější." Viliam Judák
Pokračovat ve čtení...

Hrubý Jeseník a Rychlebské hory lll.

Hrubý Jeseník a Rychlebské hory lll.

Nezdolaných tisícovek kvapem ubývá, stejně jako sil k jejich dobývání, a tak se znovu dovíte něco o strádání, které vše doprovází. Pokud by vše šlo hladce, ani by nás to nebavilo. A tak vzhůru k vrcholům!
Pokračovat ve čtení...

Krkonošské návraty l.

Krkonošské návraty l.

Naše nejvyšší hory rozhodně stojí za důkladné prozkoumání, protože mají co nabídnout. Po třech letech se vracíme v pozměněné sestavě do penzionu v Peci pod Sněžkou, aby si každý z nás splnil nějaké své přání.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2021) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2021) - příběh fotografie

Motto: „Život je jako roční období. Na jaře se vše zrodí, v létě dozrává, na podzim chřadne a v zimě zase zaniká.“ Aria
Pokračovat ve čtení...

Půltucet 2020 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Půltucet 2020 - fotky s příběhem s nejvíce hlasy

Rok 2020 byl ovlivněný covidovou náladou, kdy zákazy střídaly rozvolnění jako na běžícím pásu a problém byl i vyjet do zahraničí. Pojďme se tedy společně podívat, které z fotek nejvíce zaujaly hlasující a zároveň si můžeme zasoutěžit o fotku roku 2020.
Pokračovat ve čtení...

Hvozd a Medvědí stezka

Hvozd a Medvědí stezka

Letní den 20. října využívám k zdolání dvou tisícovek Hvozdu v Jeleních vrších. Šumavu v této době zbarvily bučiny zlatavým nádechem, podobně jako Medvědí stezku, jejíž skalnatou část si také projdu.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.