Archiv roku 2020 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

S krosnou do slovenských hor / l. Slovenský ráj

S krosnou do slovenských hor / l. Slovenský ráj

Střepiny vzpomínek se skládají v barevnou mozaiku kupodivu i po mnoha a mnoha letech docela snadno. Je to proto, že se mi všechny dobrodružné přechody hor do paměti vryly nesmazatelně hluboko. Mnohdy se z mysli vynoří i docela nepodstatné maličkosti a ty se stávají velice čitelnými, ucelenými a srozumitelnými. Vše jako by se znovu opakovalo...
Pokračovat ve čtení...

Hrad Kámen

Hrad Kámen

Při návratu z Hrubého Jeseníku jsme měli díky nedělnímu slejváku dost času se ještě někde zastavit. Fronta a neustálý déšť nedovolily žádný turistický vedlejšák a proto jsme vzali za vděk zastavení u hradu Kámen, kde jsme shlédli historická jednostopá vozidla v místním muzeu.
Pokračovat ve čtení...

"Svobodná" Paříž pomáhá

"Svobodná" Paříž pomáhá

Na konci června roku 2017 jsem měl tu možnost a čest účastnit se konference za demokratické změny v Íránu, která proběhla v hlavním městě Francie. Ačkoliv jsem byl zprvu trochu smutný z toho, že se nemohu účastnit oslav konce školního roku, noční cesta autobusem mě namotivovala natoiik, že jsem se těšil na nové zážitky a přátelství, jež by mohla vzniknout.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (květen 2020) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2020) - příběh fotografie

Motto: "Cokoliv a od kohokoliv je dobře řečeno, pokládám za své." Seneca
Pokračovat ve čtení...

S báglem - Finsko a Estonsko

S báglem - Finsko a Estonsko

"Původně jsem to v plánu neměl, ale když mě k tomu donutil jízdní řád, nakonec jsem rád, že tomu okolnosti chtěly, abych dostal příležitost pořídit opět nějaké ty noční snímky. A že mlýny vypadají za umělého nasvícení a s barevnou ranní oblohou úchvatně! Velmi rychle se rozednívá. Obcházím kolem dřevěného plotu postaveného z klacků až na parkoviště muzea, kde se nalézá i hlavní vchod do areálu skanzenu..."
Pokračovat ve čtení...

Seveřani jsou nám možná blízcí I

Seveřani jsou nám možná blízcí I

Když jsem v čase předvánočním vybíral svou dovolenou, nevěděl jsem ještě, že moje volba padne na severní Evropu. Jelikož se mi nedařilo zařídit si přívětivější jih, řekl jsem si, proč vlastně nevyrazit na opačnou stranu našeho kontinentu. Ale co tam uvidím? Bude se mi tam líbit?
Pokračovat ve čtení...

Hrubý Jeseník pěšky i na kole l.

Hrubý Jeseník pěšky i na kole l.

Ihned jak se pootevřela vrátka a my do nich strčili jen dva prstíčky, odjíždíme do hor. Znovu se vracíme na Jesenicko, tentokrát do atraktivního Červenohorského sedla v Hrubém Jeseníku. V plánu máme pět dnů dohledávat tisícovky, procházet hřbety hor a já především na elektrokole vyjíždět jejich čarovné doliny.
Pokračovat ve čtení...

Cesta z Červenohorského sedla na Šerák a zpět

Cesta z Červenohorského sedla na Šerák a zpět

Ještě se vraťme na chvilku do Hrubého Jeseníku pro další nevšední zážitek a několik desítek pěkných fotek, kdy svoji cestu mlžnými horami romantický popsal kamarád Luděk.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (prosinec 2019) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2019) - příběh fotografie

Motto: „Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“ Robert Fulghum
Pokračovat ve čtení...

Patagonie – oslava cestování (část 1.)

Patagonie – oslava cestování (část 1.)

Povídání o zážitcích z letošní cesty na konec světa, která byla zamýšlena jako taková oslava cestování a vrchol všech dosavadních výprav, a v tomto smyslu se bezpochyby vydařila.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.