Archiv roku 2019 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Půltucet (prosinec 2018) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2018) - příběh fotografie

Motto: "Je to iluze, že fotografie jsou vytvořeny fotoaparátem. Jsou vyrobeny očima, srdcem a hlavou..." Henri Cartier-Bresson
Pokračovat ve čtení...

(Před)silvestrovské vrcholy Nebahov a Osule

(Před)silvestrovské vrcholy Nebahov a Osule

Po roční pauze nejen že se vracíme při svém silvestrovském toulání k Zlatému potoku, ale dokonce jdeme ve stejné sestavě. Pro kratší trasu vybíráme opět krajinu šumavského předhůří s vrcholky Nebahov a Osule, kde ze středověku zbyly trosky hradu.
Pokračovat ve čtení...

Drahanská vrchovina - Moravský kras ll.

Drahanská vrchovina - Moravský kras ll.

I další dva dny se touláme po krajině Moravského krasu, vytvarovaného v devonských vápencích a věnujeme oblasti kolem Suchého a Pustého žlebu, a také kopcovitému terénu nad Adamovem.
Pokračovat ve čtení...

Zbudovská Blata - selské baroko

Zbudovská Blata - selské baroko

Cyklistická projížďka po Zbudovských, nebo také Svobodných Blatech, které leží v Českobudějovické pánvi, poskytuje nevšední pohledy na vesnické domky tzv. selského baroka...
Pokračovat ve čtení...

Český Krumlov na svatého Martina

Český Krumlov na svatého Martina

Upřímně řečeno, moc se mi nechtělo po ránu vylézat z vyhřátého pelechu, když jsem za okny spatřil jen hustou mléčnou kaši. Ale sliby se mají plnit nejen o Vánocích a snad bude mrazivý den, kdy má na bílém koni přijet do Českého Krumlova svatý Martin se svatomartinským vínem, přívětivým. Že se den protáhne až do tmy, mě ani nenapadlo.
Pokračovat ve čtení...

Letní sběr zapomenutých tisícovek Železnorudska

Letní sběr zapomenutých tisícovek Železnorudska

Když roky brouzdáte Šumavou, vystoupáte na mnoho známých a atraktivních vrcholů. Patří do bohaté pokladnice míst, která nemůžete opomenout. Do skupiny tisícimetrových vrcholů však patří i ty méně významné či zcela nicotné. Ale i při jejich hledání zažijete spoustu chvilek, na které se nazapominá.
Pokračovat ve čtení...

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Člověk nikdy neví, kam ho jeho kroky zavedou a kde časem skončí. Silná závislost na přírodě, horách a lesích mě snad nedonutí trávit čas v nějaké psychiatrické léčebně. Vlastně ani netuším, jestli na tyto závislosti vůbec někde je. V Červeném Dvoře sice závislosti léčí, ovšem poněkud jiné...
Pokračovat ve čtení...

Na kole skrz naskrz a okolo VVP Boletice

Na kole skrz naskrz a okolo VVP Boletice

Extrémně náročný terén vojenského výcvikového prostoru Boletice i dobře udržované cesty nabídnou vyžití všem vyznavačům cykloturistiky. Abyste do něho nahlédli, musíte tak trochu zabloudit. Ne všechny cesty jsou turisticky proznačeny, ne vždy je vstup či vjezd po nich povolen. Mimo volné dny se velmi často z vojenského prostoru ozývá střelba a vstup či vjezd do něho není radno riskovat.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie

Motto: "Jsme obklopeni moudrostí, člověk není jejím pramenem, nýbrž pouhou nádrží a může vydat jen to, co nasbíral." Ernest Thompson Seton
Pokračovat ve čtení...

Cesta z města. Na Kavkaz.

Cesta z města. Na Kavkaz.

Jak si jednou přivoníš k dobrodružství v přírodě, jsi pro každodenní realitu nepoužitelná. To jsem si říkala při rozhodnutí, které bylo tentokrát na mne: po nabídce kamarádů vypomoct nám pod Kavkazem bylo nutné se rychle rozhodnout, zda odletíme do Gruzie v nabízeném termínu. A protože mi už zdaleka není dvacet a nevím, jak dlouho budou kosti v milovaných horách ještě fungovat, využila jsem možnosti rozhodovacího práva a řekla ano, zkusíme si sáhnout na pětitisícovou horu Kazbek, která je právě v Gruzii. S vědomím, že logistika není zrovna moje silná stránka a zbyde tentokrát na mně, se mi podařilo zajistit letenky, potřebné informace o místě pobytu (jistota je jistota), připojištění do zemí Asie (což mě překvapilo), lezecké náčiní nepřesahující letadlový limit zavazadla a vyžebrat dovolenou. Povedlo se. Dne 13. 7. v půl sedmé ráno startujeme z pražské Ruzyně vstříc mému dosud největšímu dobrodružství.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.