Archiv roku 2019 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Montenegro, příběh hor ll. NP Biogradska gora, NP Lovčen

Z Durmitoru odjíždíme po třech dnech k moři a cestou stihneme přefrčet kaňon Tary a obejít krásné Biogradské jezero. Nezahálíme ani u moře, odkud je to skok do NP Lovčen a slavného města Cetinje.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie

Půltucet (listopad 2019) - příběh fotografie

Motto: "Není nám milé, co smíme. Co nesmíme, více nás láká." Ovidius
Pokračovat ve čtení...

Cesta z města. Na Kavkaz.

Cesta z města. Na Kavkaz.

Jak si jednou přivoníš k dobrodružství v přírodě, jsi pro každodenní realitu nepoužitelná. To jsem si říkala při rozhodnutí, které bylo tentokrát na mne: po nabídce kamarádů vypomoct nám pod Kavkazem bylo nutné se rychle rozhodnout, zda odletíme do Gruzie v nabízeném termínu. A protože mi už zdaleka není dvacet a nevím, jak dlouho budou kosti v milovaných horách ještě fungovat, využila jsem možnosti rozhodovacího práva a řekla ano, zkusíme si sáhnout na pětitisícovou horu Kazbek, která je právě v Gruzii. S vědomím, že logistika není zrovna moje silná stránka a zbyde tentokrát na mně, se mi podařilo zajistit letenky, potřebné informace o místě pobytu (jistota je jistota), připojištění do zemí Asie (což mě překvapilo), lezecké náčiní nepřesahující letadlový limit zavazadla a vyžebrat dovolenou. Povedlo se. Dne 13. 7. v půl sedmé ráno startujeme z pražské Ruzyně vstříc mému dosud největšímu dobrodružství.
Pokračovat ve čtení...

Za našimi krajany I

Za našimi krajany I

Poslední dvě zahraniční geografické exkurze, kterých jsem byl součástí, vedly tam, kde naši krajané z Československa dodnes ještě žijí. Výlet, který mi splnil můj velký dětský sen - dostat se do země, kam Bram Stoker situoval upířího vládce Draculu - byl nezapomenutelný.
Pokračovat ve čtení...

Za našimi krajany II

Za našimi krajany II

Minule jsme opoštěli oblast důležitého centra Transylvánie město Arad, abychom se vydali dále do nitra Karpat, ale také blíže k Dunaji, která tudy protéká. Nedivíme se, že právě tady v těchto končinách se usídlili naši krajené.
Pokračovat ve čtení...

Hlenka - houba, která leze

Hlenka - houba, která leze

Hlenky patří mezi velmi zajímavé organismy, které jsou na rozhraní mezi houbami a prvoky. S rostlinnou říší mají společnou produkci celulózy a podobně jako houby tvoří výtrusy. Většinu života však žijí jako buňky měňavkovitého tvaru a pohybují se za potravou, což mají společné s živočichy. Oproti staršímu pohledu jsou tyto "houby" nově označeny za měňavkovce z říše prvoků.
Pokračovat ve čtení...

S báglem - Indočína

S báglem - Indočína

"... Následně děláme malou zastávku u Ta Keo, abychom se dostali do nejzajímavější části komplexu – k chrámu Ta Phrom. Rozvaliny dokonale pohlcené džunglí. Jsou zde k vidění výjevy, jak obrovské stromy drtí zdejší stavby a obepínají je svými mohutnými kořeny. Krásný a smutný důkaz toho, jak příroda vítězí nad člověkem a nemilosrdně pohlcuje to, co vytvořil, bez ohledu na to, o jak vyspělou civilizaci se jedná."
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (březen 2019) - příběh fotografie

Půltucet (březen 2019) - příběh fotografie

Motto: "Potkal jsem slunce, to mne zahřálo, potkal jsem řeku, ta mne zchladila, potkal jsem ptáčka, ten mi zazpíval, potkal jsem člověka, ten mne nasral.“ Honza Volf
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (duben 2019) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2019) - příběh fotografie

Motto: "Pamatuj si, že žiješ v době, o níž budeš jednou říkat staré zlaté časy.“ Leszek Kumor
Pokračovat ve čtení...

S báglem - Africký roh

S báglem - Africký roh

"... Přejíždíme most přes Okavango a za ním k bráně střeženého prostoru Caprivi stripu. Oblast národního parku Bwabwata je sice už dnes bezpečná, avšak nadále zůstává pod bedlivým dozorem armády v důsledku pohraničních střetů vládních vojsk s angolskými rebely, kteří nezřídka přepadávali auta. Bylo tudy nutné jezdit s vojenským doprovodem. Dnes je situace klidná, avšak úplně nejklidnější jsme až na konci zóny – v Kongole."
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.