Archiv roku 2019 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Od Keltů na Čeňkovu pilu

Od Keltů na Čeňkovu pilu

Před Vánoci jsem si splnila svůj sen bydlet na horách a přestěhovala se na Šumavu. A tak mi nastal čas kýženého intenzivního výskytu v přírodě, leckdy s luxusními noclehy: přímo pod nebem.
Pokračovat ve čtení...

Za samotou na Ďumbier

Za samotou na Ďumbier

Občas mě přepadne touha po samotě. I s vědomím, že se to nemá, pak vyrážím sama do hor. Takže vloni v říjnu jsem si s vědomím, že znám dobře cestu na slovenský Chopok, naplánovala soukromou výpravu Chopok - Ďumbier. Usoudila jsem, že akce nemůže být žádný problém: postup doladím na místě, na avizovaný sněhový poprašek jsem se patřičně vybavila, náladu být sama se sebou jsem měla, tak co... Byl to však omyl. 
Pokračovat ve čtení...

Jarní sběr tisícovek Šumavy

Jarní sběr tisícovek Šumavy

Už jen málo zbývá, abychom slavili dosažení všech tisícovek Šumavy, zaznamenaných na webu tisicovky.cz. Pokračování sběratelského úsilí zaměřujeme na okolí Kvildy a Borových Lad. Procházíme si krásná místa, která málokdo objeví. Často improvizujeme a jdeme cestami podle intuice.
Pokračovat ve čtení...

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Naučná stezka Zámecký park Červený Dvůr

Člověk nikdy neví, kam ho jeho kroky zavedou a kde časem skončí. Silná závislost na přírodě, horách a lesích mě snad nedonutí trávit čas v nějaké psychiatrické léčebně. Vlastně ani netuším, jestli na tyto závislosti vůbec někde je. V Červeném Dvoře sice závislosti léčí, ovšem poněkud jiné...
Pokračovat ve čtení...

České Švýcarsko v barvách podzimu l.

České Švýcarsko v barvách podzimu l.

Krásy Zadní země, jak České Švýcarsko poeticky pojmenoval skvělý vypravěč zážitků Miroslav Nevrlý, nejlépe vyniknou v barvách podzimu. Pestrost krajiny vytváří až téměř kýčovité obrazy tolik lahodící tuláckému oku. V této době potkáte i mnoho fotografů, čekajících na "dobré světlo".
Pokračovat ve čtení...

(Před)silvestrovské vrcholy Nebahov a Osule

(Před)silvestrovské vrcholy Nebahov a Osule

Po roční pauze nejen že se vracíme při svém silvestrovském toulání k Zlatému potoku, ale dokonce jdeme ve stejné sestavě. Pro kratší trasu vybíráme opět krajinu šumavského předhůří s vrcholky Nebahov a Osule, kde ze středověku zbyly trosky hradu.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2019)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2019)

Čas plyne neslyšně a neúprosně neustále pouze vpřed. Za sebou nechává zážitky a vzpomínky, které nám uvíznou v paměti. Ale zase jen na čas, protože zapomnění je jeho nedílnou součástí. Je jeho symbolem.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2019) - příběh fotografie

Motto: "Jsme obklopeni moudrostí, člověk není jejím pramenem, nýbrž pouhou nádrží a může vydat jen to, co nasbíral." Ernest Thompson Seton
Pokračovat ve čtení...

S Karkulkami v šumavské bílé stopě

S Karkulkami v šumavské bílé stopě

Nejen hory v polovině února zaplavuje neobvyklé teplo. V obci Neumětely na Berounsku naměřili 17,3°C, čímž byl překonán dosavadní rekord 14,5°C z roku 1974. Je proto nutné ukrýt se do stínu rozhledny na Poledníku, kde teploměr ukáže "pouhých" 11°C.
Pokračovat ve čtení...

Krkonoše, východní část hor l.

Krkonoše, východní část hor l.

Středeční teploty překonávají staleté rekordy. Máme šanci přežít v nejvyšších českých horách, ale i na hřebenech Krkonoš panují třicetistupňová vedra. Hned první den je proto velmi náročný. Plahočíme se horami s vyplazenými jazyky a touhou zalehnout někam do stínu stromů.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.