Archiv roku 2018 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Dolomity - Cortina ďAmpezzo II.

Dolomity - Cortina ďAmpezzo II.

Stálé a krásné počasí umožní projít si trasy u nejvyšších hor. Zatímco ostatní jdou do mohutného Sorapisu, my s Lukášem a Romanem traverzujeme ostrý hřeben Pomagagnonu s výhledy na skupinu Monte Cristallo. Další den ozdobí výjezd lanovkou na Tofana di Mezzo a pochod překrásnými partiemi okolo Averau.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (srpen 2018) - příběh fotografie

Půltucet (srpen 2018) - příběh fotografie

Motto: "Pouštní písek vhání slzy do očí karavanám snů a přání, co neumí stát se skutky."
Pokračovat ve čtení...

Dolomity - Cortina ďAmpezzo I.

Dolomity - Cortina ďAmpezzo I.

Italské Dolomity táhnou a tak není divu, že se do nich vracím rád i já. Přestože jsem jeden rok s CK Ciao vynechal, opět jsem rád přijal nabídku na toulání se místy, které jsem prochodil již v roce 1991. Začínáme parádními vyhlídkami na Tre Cime, které obejdeme, a na Tofana, pod nimiž projdeme dlouhou dolinu Travenandzes.
Pokračovat ve čtení...

Okolo Tisovky - slunce, seno a ostružiny

Okolo Tisovky - slunce, seno a ostružiny

Po proznačení turistických stezek se šumavská Ktiš stává dobrým východiskem pro toulání se neporušenou, krásnou přírodou. Volit však lze i neznačené staré cesty, které zejí prázdnotou.
Pokračovat ve čtení...

Labské pískovce III.

Labské pískovce III.

Procházíme CHKO Labské pískovce a proto nelze vynechat přechod Růžového hřebene od Děčína k Hřensku. Trasu si trochu prodloužíme, ale výhledy za to stojí. Poslední den jdeme Českou branou k stolové hoře Großer Zschirnstein.
Pokračovat ve čtení...

Labské pískovce II.

Labské pískovce II.

Druhý den budeme putovat mezi několika stolovými horami Saského Švýcarska. Samozřejmě s výstupy na kdejakou vyhlídku, kterých je nahoře přehršel. Papststein, Pfaffenstein a Gohrisch jsou menší a méně známé, ale o to klidnější a dostupnější.
Pokračovat ve čtení...

Labské pískovce I.

Labské pískovce I.

Jedním z míst, která mě baví objevovat, jsou pískovcová skalní města. Jejich úžasný fotogenický potenciál je nekonečný. Vždy si z těchto míst přináším velké množství fotek i zážitků. První den se procházíme mezi Rájeckými skálami a po stolové hoře - Děčínském Sněžníku.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červenec 2018) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2018) - příběh fotografie

Motto: "Život je podobný bludišti. Také má plno slepých cest."
Pokračovat ve čtení...

Nově proznačenými Brdy

Nově proznačenými Brdy

Brda s celým svým obvodem náležejí k nejkrásněj­ším krajům ve středních Čechách, také ke krajům geo­logicky i historicky nejpamátnějším. Je to kraj ryze český, z ryze českých pro turistu nejvděčnější. Přes to není ještě po zásluze všímán, ani tak všude pří­stupen a upraven, jak by býti mohl a měl. Než čeho není, přinésti může budoucnost. V obvodu jeho vzniklo již několik odborů Klubu českých turistů, které vynasnažují se úkol tu vyložený dle sil svých řešiti. Středočeské pohoří prahorních břidlic obklopuje křemencová Brda a k nim přilé­hající slepencové pohoří Třemošenské na zevním ob­vodu, t. j. na severu a jihu, vyplňujíc s malými výmin­kami všechen ostatní terrain námi vymezeného území. Jistě poznáte, že úvod jsem si tentokrát vypůjčil - z Kafkova Illustrovaného průvodce po království Českém.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (červen 2018) - příběh fotografie

Půltucet (červen 2018) - příběh fotografie

Motto: "To, co si hodně přejeme se i splní. Soužení ale také patří k životu, o kterém sníme."
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.