Archiv měsíce Duben 2016 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

CHKO České středohoří l.

CHKO České středohoří l.

"Musíme chodit na pohodu, ne na krev..." snažím se zmírnit v autě optimismus kamarádů, zvlčelých a vyhladověných po dlouhé, byť chabé zimě. "Víte přece jak na tom jsem... !", dodám ještě, abych svá předchozí slova zvýraznil. Čekají nás nevysoké, ale zřetelně na první jarní procházky převýšením nepříjemné vrcholky Českého středohoří.
První dva dny vystoupáme na Sedlo, Varhošť, Milešovku, Sukoslav, někteří sběratelé nejvyšších vrcholků i na několik dalších (Kletečná, Pařez, Kleč). Očekávání splní i prohlídka královského města Litoměřice, kde jsme se ubytovali.
Pokračovat ve čtení...

CHKO České středohoří ll.

CHKO České středohoří ll.

Třetí den se vyjasnilo a tak nás čeká opravdové jarní putování. Boží hod velikonoční čili slavnost Zmrtvýchstání Páně strávíme výstupy na několik dalších zajímavých vrcholů Českého středohoří. Mezi nimi jsou Košťálov, Boreč a Lovoš. Den zakončíme pohledem z travnatého Radobýlu, který je skvělým výhledovým místem. Na Velikonoční pondělí zbude dobýt hrad Házmburk a zdolat bájný Říp.
Pokračovat ve čtení...

Toulky jarním Pošumavím

Toulky jarním Pošumavím

Ačkoliv po velikonoční anabázi po sopkách Českého středohoří nožky sotva stihly zregenerovat, letní teploty dalšího víkendu nás znovu vyhnaly do kopců. Velký a Malý Plešný v boletickém vojenském prostoru jsou vždy příjemným cílem, stejně tak i vrcholy Blanského lesa - Albertov a Bulový.
Svěží vzduch, první jarní bylinky a několik druhů poletujících motýlů doprovázely naše kroky, kdy ani pohled na stále zasněžený Chlum nedokáže popřít definitivní konec zimy.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část osmá

Expedice Norsko 2015, část osmá

Náš druhý víkend v Norsku věnujeme téměř bezvýhradně horám. Po sobotním výstupu na Galdhøpiggen strávíme i druhý víkendový den v národním parku Jotunheimen, a opět to bude jedna z nejoblíbenějších horských túr v celém Norsku – zamíříme na hřeben Besseggen, který je turisticky atraktivní díky své ojedinělé poloze mezi dvěma různobarevnými jezery.  
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.