Archiv roku 2014 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Toulky nad zlatonosnými šumavskými řekami

Toulky nad zlatonosnými šumavskými řekami

Jen malý kousek zlata najít, jen střípek z bohatství, které stále ještě dřímá pod našima nohama, když kráčíme hřebeny zlatokopy proděravěných hor a přecházíme mosty přes Zlatý a Rýžovní potok, Losenici, Otavu až vysoko nad Křemelnou. Zlatonosné řeky, u nichž se před více než tisíci lety stačilo jen shýbnout pro žlutý třpyt vzácného kovu, často zakletého do povalujícího se křemene. 
Nebo jen bez cíle bloudit lesy, stoupat do skal k vrcholkům hor a znovu padat jako uschlý list, nesený teplým letním vánkem, dolů k stříbřitým pramenům potoků a kaňonům velkých řek.
Pokračovat ve čtení...

Slepičími horami křížem krážem

Slepičími horami křížem krážem

Pod libozvučným názvem Slepičí hory znají toto nevelké pohoří především Jihočeši. Nachází se v podhůří Novohradských hor a oficiálně se jmenuje Soběnovská vrchovina. Nejvyšší vrchol Kohout pak zřejmě byl tou hlavní inspirací pro zlidověný název Slepičí hory. Kousek dál najdeme i Slepici a několik zaběhnutých kuřat.
Na dohled od Slepičích hor leží i rozvaliny hradu Pořešín, rozhledna Slabošovka, opevněná tvrz Žumberk, Buškův Hamr i poutní kostel Svaté Trojice u Trhových Svinů. Tam všude zavítaly naše kroky a tam zveme nyní i vás.
Pokračovat ve čtení...

Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)

Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)

Stále k sobě vábí magickou mocí tuláky všech generací, kteří i dnes putují stezkami, po nichž kdysi kráčel spisovatel a milovník Šumavy Karel Klostermann. V jeho knihách je skryta hluboká moudrost a přímo intimní vztah k její krajině. Ta se sice v čase mění, ale vždy zůstává divoká, nepokořená a krásná. 
A to tvrdím i přesto, že se vám při shlédnutí videa Šumavská melancholie může snadno udělat nevolno!
Pokračovat ve čtení...

Na návštěvě ve Slovinsku III.

Na návštěvě ve Slovinsku III.

Poslední z trojice článků o naší návštěvě u slovinských přátel vám přiblíží závěrečných pět dnů. Oproti původním plánům teď s Tomášem přebýváme na studentské koleji v Mariboru a v příštích dnech se tu hodláme zabavit jednodenními túrami do blízkého pohoří Pohorje. V dohledné době bychom se však měli vrátit k Armandovi do městečka Rogaška Slatina, odkud jsme včera kvůli nečekaným rodinným událostem odjeli.
Pokračovat ve čtení...

Od hradu k hradu pošumavím

Od hradu k hradu pošumavím

Krajina plná mystiky, tajemství a překvapení na vás čeká v místech, kde se první šumavské kopečky začínají postupně měnit v hory. V zimní době bývá víc než jindy sevřena pouty nostalgie a sycena řadou vzpomínek na časy dávno minulé. Takovou jsme ji v prvních lednových dnech hledali a takovou jsme ji i našli. Ne nadarmo právě zde, nedaleko Hor Matky Boží a Velhartic, čerpal sílu a hledal inspiraci Jan Werich.
Příjemným překvapením byl rozlehlý hrad Klenová, přestože jsme se dovnitř na jeho nádvoří přes veškerou snahu nedostali.
Pokračovat ve čtení...

Na skok v Českém středohoří

Na skok v Českém středohoří

Na začátku byla myšlenka využít strategické polohy Prahy, kde trávíme většinu roku, vůči severní polovině Čech a navštívit pár míst, která jako obyvatelé jiných krajů neznáme. Tak se přihodilo, že jsme se první červencový pátek vypravili do Českého středohoří. Na výlet do této neobvyklé krajiny jsme měli jen něco přes půl dne, ale ke spokojenosti nám to nakonec plně stačilo.
Pokračovat ve čtení...

Trek u řek Lomnice a Skalice

Trek u řek Lomnice a Skalice

Opravdové překvapení nás čekalo na naplánovaném okruhu u Ostrovce, na který se při posledním putování kolem Otavy již nedostalo. Kamenitá koryta nevelkých řek Lomnice a Skalice se proplétají krásnými údolími mezi skalnatými srázy lesnatou krajinou a nabízejí úchvatné pohledy. Modré koberce jaterníku podléšky dokreslují podmanivou atmosféru horkého jarního dne, zatímco slunce nám nemilosrdně vypaluje první letošní tetování do zimou vybledlé kůže.
Pokračovat ve čtení...

Až na vrcholky slovenských hor ll.

Až na vrcholky slovenských hor ll.

Bílé vápencové skály pro jejich přitažlivou krásu miluji. Často jde o strmé, rozeklané štíty, které kontrastují s okolní zelení a vytváří fotograficky vděčné, i když často nesnadno dostupné cíle. Dva z nejhezčích vrcholů jsme si nechali na samotný závěr našeho týdenního putování středním Slovenskem. Prvním se stal Kl'ak, který zdoláme z Fačkovského sedla, druhým pak Vápeč, opravdová perla nejen Strážovských vrchů.
Pokračovat ve čtení...

Na návštěvě ve Slovinsku I.

Na návštěvě ve Slovinsku I.

Nedávno jsem díky Tomášovi z Třebíče poznal jeho kamarády ze Slovinska, trochu jsme se o ně postarali při jejich krátkém pobytu v Praze a oni nás obratem vřele pozvali k sobě domů. Vyrazili jsme tak brzy, jak to jen šlo, tedy vloni ve druhé polovině července. Raději jsme si vzali i stan a další vybavení s tím, že by asi hostitelé nebyli rádi, kdybychom celou dobu trčeli jenom u nich, nakonec se však z návštěvy stala v podstatě dovolená s polopenzí...
Pokračovat ve čtení...

Melancholie Jeleních Vrchů

Melancholie Jeleních Vrchů

Jedním z taháků Šumavy je jistě Schwarzenberský kanál, dílo které vzbuzuje obdiv a Jelení Vrchy zase vhodným místem, odkud lze jeho okolí poznat. Jeleními Vrchy prochází i nejstarší jihočeská naučná stezka - Medvědí stezka, v dosahu je atraktivní a hojně navštěvované Plešné jezero, s nejvyšší horou české části Šumavy Plechým. 
My jsme během tří tuláckých dnů spojili známé s objevitelským a zamířili také do opuštěných míst mimo značené a prochozené turistické trasy. Splín zadumané listopadové krajiny nerušily davy turistů a tak jsme si ji mohli v klidu vychutnat.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.