Archiv roku 2013 4. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Do Pekla

Do Pekla

Pekel je po Česku moc, u Raspenavy, u Karlových Varů, u Benešova i Rychnova nad Kněžnou a možná ještě nějaká, která ani neznám. Mezi ta známá patří i Peklo u Nového Města nad Metují, kam snad kdysi dávno chodívala i babička z Babičky s kupou dětí, které hlídávala. Babičku jsme kdysi dávno měli ve škole jako povinnou četbu a tak jsme se koncem léta vypravili po stopách babičky z Babičky. 
Pokračovat ve čtení...

PF 2014

PF 2014

Ať to všem šlape! Pomalu nebo rychle, ale šlape!!! 
Pokračovat ve čtení...

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Tři dny, tři tváře paní Zimy na Kvildě

Zpočátku to vypadalo ideálně. Sněhu na Šumavě napadlo v polovině prosince dost a tak náhodně získané ubytování na Kvildě mezi Vánocemi a Silvestrem dávalo předpoklad k nevšedním běžkařským zážitkům.
Počasí však opět ukázalo svoji nevyzpytatelnou, odvrácenou tvář a několikadenní obleva a déšť dokázaly rychle zničit protažené trasy. 
Do deště a sněhové břečky jsme také do Kvildy ve čtvrtek dorazili. Naštěstí se nad námi nebe smilovalo a tak na pátek připravilo sněhovou nadílku a na sobotu dokonce jasnou oblohu inverzního charakteru s výhledy na vrcholky Alp od Stráže a Bučiny.
Jediným mínusem se tak stal jen odjezd domů, kdy se mi po nezvládnutém smyku na zledovatělém povrchu vozovky podařilo slušně poničit pravou stranu auta.
Pokračovat ve čtení...

Kolem řeky Berounky

Kolem řeky Berounky

Nabizim trošku fotek z pěší túry po nedávno otevřené cyklostezce podle řeky z Berouna do Hýskova. Výhodou zimy a sněhu je, že tam skoro nikdo nechodi a už vůbec nejezdí. 
Pokračovat ve čtení...

Viklan na Plešivci

Viklan na Plešivci

Viklan leží na jižním svahu Plešivce, který je součástí východní části Brd. Té části, která je volně přístupná. 
Pokračovat ve čtení...

Dobytí rozhlednového ráje

Dobytí rozhlednového ráje

Příroda vytvořila za miliony let vrchy, vršky, kopce a kopečky. Člověk pak na nich za další desítky let postavil rozhledny, aby viděl ještě dál a nejdál. A o tom je tento článeček.
Pokračovat ve čtení...

Sušická pavučina

Sušická pavučina

Příroda se ještě neprobrala z dlouhého zimního spánku, ale protože budíček již před několika týdny dlouze zvonil, vydáme se první příznaky jara hledat. Zatímco zubaté hřebeny šumavských hor stále září bělobou, v nižších polohách sníh většinou zcela zmizel. 
Nejinak tomu jistě bude i v okolí krásného a přívětivého města Sušice, které je opravdovou bránou Šumavy. Po kopcích v jeho okolí budeme putovat jednotlivými vlákny Sušické pavučiny, která dobře značenými stezkami omotává celé město. Zavede nás tak na tajemný Svatobor, vrch Kalovy s Krásnou vyhlídkou, nebo k zlatonosné řece Otavě.
Pokračovat ve čtení...

Jouglovka

Jouglovka

Křivoklátské a Colloredomansfeldovské lesy ukrývají mnohé pozoruhodnosti. Zvláštností jsou buližníkové skály. 
Pokračovat ve čtení...

Berounka v Beroune

Berounka v Beroune

Trošku fotek z dnešního nedělního rána ... 
Pokračovat ve čtení...

Z Bučiny na Luzný a Roklan

Z Bučiny na Luzný a Roklan

Jen kousek od našich hranic leží dvě šumavské hory, které patří mezi turisty k nejvyhledávanějším. Je to tak právem, protože se jedná o skvosty Šumavy, i když za hranicemi se jí říká Bavorský les. Karel Klostermann ve svých knihách často popisuje tato místa, kde se střetával německý živel s českým.
Dnes je prostor mezi Luzným a Roklanem liduprázdným územím nespoutané divoké přírody, kterou procházíte se zatajeným dechem.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.