Archiv roku 2012 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

USA - den třináctý, čtrnáctý a patnáctý

USA - den třináctý, čtrnáctý a patnáctý

Těm čtenářům, které jsem k smrti neunudil předchozími díly seriálu o putování po národních parcích jihozápadu USA, předkládám díl poslední. Tentokrát je třídenní, z toho první dva dny jsou ještě z krásné a nezapomenutelné přírody, poslední den je ze San Franciska. Trochu nás mrzí, že z tohoto bezesporu krásného města jsme toho moc neviděli ani první, ani poslední den. Prostě nám nebylo přáno. Ale tento nedostatek byl dokonale vyvážen tím, co jsme viděli a zažili v ostatní dny.
Je a bude na co vzpomínat. Jsem rád, že aspoň některé čtenáře jsem seriálem zaujal a tímto jim děkuji za pochvalná vyjádření v komentářích k jednotlivým článkům.
Pokračovat ve čtení...

Naučné stezky v okolí Kašperských Hor

Naučné stezky v okolí Kašperských Hor

Zlatá horečka sice již dávno v Kašperských Horách odezněla, přesto stopy po dolování zůstávají v krajině stále patrné. Nejen Amálino údolí Zlatého potoka je protkáno mnoha štolami, z nichž do některých můžete díky novým Naučným stezkám a Vycházkovým okruhům nahlédnout. Dýchne na vás nejen historie minulých století, ale i řádně prochlazený vzduch vyvěrající z útrob podzemí. Různě propletených stezek je dnes sedm a my si většinu z nich postupně prošli.
Kašperské Hory jsou mimořádně zajímavým místem pro přírodu milovné turisty a nemusí je lákat jen nedaleký hrad Kašperk
Překvapit mohou i zvláštní kaplička v Pohorsku, zámeček v sousedním Záluží, Strašínská jeskyně a krásný barokní kostel, také ve Strašíně
Pokračovat ve čtení...

Jednodenní výlet na Schneeberg

Jednodenní výlet na Schneeberg

Letos jsme s taťkou jako turistickou "rozcvičku" zvolili nejvýchodněji položenou alpskou dvoutisícovku – Schneeberg (2076 m. n. m.). Pojďte se podívat na to, jak je tento hezký vrchol nahoře bohužel zhyzděný moderní technikou operátorů.
Pokračovat ve čtení...

USA - den devátý a desátý

USA - den devátý a desátý

Už máme více než týden za sebou a pomalu si začínáme připadat jako Američané (to je jenom žertík). Spokojenost z nás jen vyzařuje a nějak si nechceme připustit, že za pár dní tahle idylka skončí.
V posledním článku jsem si zanaříkal na stravu, teď bych se letmo pozastavil nad dopravními předpisy. I když jsem za volantem strávil něco málo přes tisíc kilometrů, některá pravidla silničního provozu mi zůstala utajena. Např. křižovatky. Na neřízených mi to připadalo, že přednost má ten, kdo ke křižovatce přijíždí první. Ale ruku do ohně bych za to nedal.
Řízené křižovatky - to byla kapitola sama pro sebe. Ty jsem nepochopil vůbec, naštěstí jsem projížděl asi dvěma a vždy za vedoucím autem. Ale drtilo mě, když semafor byl až za křižovatkou.
Možná, že by Paulie, který v USA strávil delší dobu, mohl do této problematiky vnést trochu světla.
Pokračovat ve čtení...

Itálie 2012 - Kolem Sicílie I.

Itálie 2012 - Kolem Sicílie I.

Při příležitosti našeho odchodu do důchodu jsme měli v plánu objet jihozápadní Evropu, převážně po pobřeží. Zejména Francii, Španělsko, Portugalsko. Spát v kempech, pár dní se zdržet tam, kde se nám bude líbit, nikam nepospíchat. Jenže, jako obvykle, všechno dopadlo jinak. Z časových důvodů jsme si nakonec akci tohoto rozsahu nemohli dovolit. Zvolili jsme tedy jakýsi kompromis, objeli jsme pouze Sicílii a pak zhruba na týden zakotvili v Kalábrii, abychom si po celém tom letošním maratonu trochu odpočinuli. I na tomto podstatně menším kousku světa jsme však viděli spoustu zajímavostí a prožili celou řadu krásných chvil. Nebylo tedy čeho nějak příliš litovat a koneckonců, naděje umírá naposledy, třeba se nám někdy v blízké budoucnosti splní naše původní přání. Tak uvidíme.
Pokračovat ve čtení...

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Netonická vrchovina, neznámý název ve známé krajině.

Původně jsem chtěl do názvu dát Svobodné Hory a až po zadání hesla do Googlu jsem zjistil svůj omyl. Existují Vodňanské, Bavorovské a Libějovické Svobodné Hory, ale vždy jde pouze o vesničky ukryté v kopcích nad řekou Blanicí. Název Svobodná hora (640m) ovšem náleží nejvyššímu vrcholu Netonické vrchoviny, podcelku Bavorovské vrchoviny, která zase náleží do Šumavského podhůří. Nejsem si vůbec jistý, jestli tento název znají alespoň místní, mně zůstal dlouho utajený.
Pokračovat ve čtení...

Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi

Příroda a jiné zajímavosti z okolí Zlivi

Nedaleko Zlivi leží dvě místa, která stojí za prozkoumání. Přestože jsou dost odlišná, obě souvisí s vodními plochami. Zatímco u přírodní rezervace Mokřiny u Vomáčků to je vzhledem k přítomnému rybníku i názvu jasné, u významné lokality Řídká blana, ukryté v lese, již méně.
Pokračovat ve čtení...

Údolím Vydřího potoka k Chalupské slati

Údolím Vydřího potoka k Chalupské slati

Když mrzne až praští, každý raději sedí za pecí a čeká na jaro. Pokud ale překonáte lenost a vyrazíte na hory, budete odměněni nádherou mrazivé krajiny. A pokud svítí slunce a nefouká silný vítr, dají se na běžkách přežít i teploty pod -15°C. Na Šumavě vede sice většina stop zalesněnou krajinou, přesto jsou i trasy prosluněné, vedoucí přes planiny a bývalé pastviny. Jednou z možností, kde si můžete prožít volnou krajinu, je běžecký okruh mezi Novými Hutěmi a Borovou Ladou.
Pokračovat ve čtení...

Lyžování Les Trois Vallées 2012

Lyžování Les Trois Vallées 2012

Na našem zimním programu již třetím rokem nechybělo týdenní lyžování v Alpách. Po dvou lyžovačkách v italských Dolomitech jsme se tentokrát rozhodli poznat krásy Savojských Alp. A bez váhání byla vybrána největší lyžařská oblast světa: Les Trois Vallées. Pojďte se podívat, co vše jsme tam stačili za 6 dní poznat.
Pokračovat ve čtení...

USA - den první a druhý

USA - den první a druhý

Již jako malý kluk jsem si přál se podívat do této země, země dobyvatelů, indiánů, zlatokopů a dalších, které jsem znal pouze z knih a westernových filmů. Vždycky jsem si to přál, ale nikdy jsem ani nedoufal, že by se to mohlo uskutečnit. Důvodů bylo několik. Nepatřil jsem do kategorie těch, kdo za hluboké totality mohl někam cestovat, později to byly finanční důvody.
Občas jsem se podíval na nějaký western s tím, že to bude jediný způsob, jak obdivovat přírodní krásy této nádherné země.
A pak jsem v nabídce fy OEHLING, s.r.o. našel nabídku na tuto bezesporu zajímavou akci - fototrip po národních parcích amerického jihozápadu. Řekl jsem si - to by mohlo být ono, ale bohužel to přichází pozdě. U vědomí svých zdravotních problémů jsem byl prostě přesvědčen, že tato náročná cesta je pro mě nezvládnutelná.
A v tuto chvíli vstupuje do hry moje manželka. Nenápadně, ale vytrvale mě přesvědčovala o tom, jak to v pohodě zvládneme. A nakonec se ukázalo, že, jako obvykle, měla pravdu.
Její zásluhou jsme tedy viděli kus této nádherné země, spali v podmínkách, jaké jsme nezažívali ani v dobách , kdy jsme silami přímo oplývali. Zkrátka - dovolená snů.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.