Půltucet (červen 2026) - příběhem fotografie

Půltucet (červen 2026) - příběhem fotografie

Motto: "A je to příroda, která mne vždy povznáší. Jsem šťastná, když slyším, jak trylkují ptáci. Mám raději květiny než brilianty.“ Aenne Burda
Pokračovat ve čtení...

Korsika pohodově l.

Korsika pohodově l.

Když mi od Jirky ve Wats Appu přistála nabídka CK Alpiny, zaváhal jsem. Ne že bych chtěl projít slavnou horskou stezku GR 20, to snad před pár desítkami let, ale prostě bych rád hory Korsiky blíže poznal. Korsika pohodově, znělo mi v uších jako balzám na nervy. Tuším, že tam najdu, co hledám. Lidí stejné krevní skupiny, které nebaví trávit dovolenou jen u moře, nejlépe v drahém hotelu s plnou penzí. Hory, k nimž mám celý život tak blízko. A tak jsem se rozhodl k Lence a Jirkovi přidat. Bohužel na poslední chvíli odpadl kvůli zdravotním problémům kamarád Roman, což mne zamrzelo.
Pokračovat ve čtení...

Od Písku a Strakonic přes kopečky do Zlivi

Od Písku a Strakonic přes kopečky do Zlivi

Tyto cyklotrasy mají jedno společné. Obě vedou do mého domova z různých míst a různými cestami. Jedná vede přes Písecké hory nad Hněvkovickou přehradu, druhá Netonickou vrchovinou na Zbudovská blata.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (květen 2026) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2026) - příběh fotografie

Motto: "Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit. Sedím v něm a učím se milovat život aspoň pro jiné, když ne pro sebe.“ Karel Čapek
Pokračovat ve čtení...

Kamenné srdce Křemelné

Kamenné srdce Křemelné

Možná že věříte na zázraky, možná jste byli nějakých sami svědky. Možná vás v tichosti minuly, aniž byste si jich všimli. Zázraky se ale opravdu dějí, bez nich by byl náš svět ochuzený a nudný.
Pokračovat ve čtení...

Na elektrokolech křížem krážem Brdy ll.

Na elektrokolech křížem krážem Brdy ll.

Také další dva dny budeme poznávat Brdy hezky zblízka. Vyjedeme na nejvyšší vrchol Tok a poohlédneme se i na sever od Strašic. U Rokycan zdoláme vrchol Kotel s rozhlednou.
Pokračovat ve čtení...

Na elektrokolech křížem krážem Brdy l.

Na elektrokolech křížem krážem Brdy l.

Vandrování po brdských kopcích již máme za sebou, v minulosti jsme si mnohé cesty prošli, nyní je čas podívat se na místa, která nám zůstala utajená. K tomu je vhodné využít elektrokola, bez nichž bychom byli pomalí a slabí.
Pokračovat ve čtení...

Ze Zbudovských blat na Šumavu a zpět

Ze Zbudovských blat na Šumavu a zpět

Cyklotrasa atraktivního okruhu ze Zbudovských blat přes hřebeny Blanského lesa k prvním vrcholům Šumavy a zpět nese v sobě jistou výzvu. Tedy pokud ji pojedete celou a nerozdělíte si ji na dvě části, jako jsem si to mohl dovolit já.
Pokračovat ve čtení...

Kvítkův dvůr a Český Krumlov

Kvítkův dvůr a Český Krumlov

Jednu teplou slunnou sobotu nás uvítala zákoutí Českého Krumlova. Ještě předtím jsme si při prohlídce Kvítkova dvoru vyslechli obsáhlé povídání dnešního majitele dvora a v podvečer si zašli na přednášku o pravěkém osídlení Krumlova. Večerní zlatou hodinku jsme si ponechali na podrobnější prohlídce centra města zapsaného do světového dědictví UNESCO.
Pokračovat ve čtení...

Do Svobodných hor

Do Svobodných hor

Okruh této cyklotrasy nás zavedl do Svobodných hor, jak se nazývá lidově Chelčická vrchovina. Svobodná hora (640 m n. m.) je pak nejvyšším vrcholem. Dobré cesty vedou křížem krážem pestrou krajinou s lesy, ovocnými sady a mnoha možnostmi dalekých výhledů k Šumavě i do nitra jihočeského kraje.
Pokračovat ve čtení...

Nejnovější fotografie

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.