Pohodově kolem Lužnice

Pohodově kolem Lužnice

Lužnice je jihočeskou řekou. Mekkou vodáků, kteří po ní mohou splouvat dlouhé desítky kilometrů v krásné přírodě. My jsme si pro kratší procházky.zimní krajinou vybrali dvě atraktivní místa na Táborsku. Projdeme si fragmenty dálkové trasy kolem řeky Lužnice, jež se jako první v ČR dostala na prestižní seznam dálkových pěších tras, zařazených mezi nejlepší stezky v Evropě. Musela splnit některá zadání, z nichž nejdůležitější bylo, že minimálně 80% délky muselo vést terénem mimo pevné cesty. Celá trasa vede z Plané nad Lužnicí do Týna nad Vltavou a je dlouhá 55 km.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (únor 2025) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2025) - příběh fotografie

Motto: "Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“ Robert Fulghum
Pokračovat ve čtení...

Lovy beze zbraní - Ptačí svět lll.

Lovy beze zbraní - Ptačí svět lll.

Celou sérii ptačích druhů, krásné fotky od Dračího jezera v Německu a jako bonus několik maktofotek. To je krásný dárek, který opět Šlápotám věnovala kamarádka Jana Z.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (leden 2025) - příběh fotografie

Půltucet (leden 2025) - příběh fotografie

Motto: "Změna je pravidlo života. Ti, kteří se dívají pouze na minulost a přítomnost, s jistotou minou budoucnost.“ (John Fitzgerald Kennedy)
Pokračovat ve čtení...

Dolomity 2024 objektivem Jirky Hájků

Dolomity 2024 objektivem Jirky Hájků

„Až spatříš z vrcholku hory, že jsou tvé otázky rozhřešeny, říkáš si: Jak to, že jsem to předtím nepochopil? Jako by předtím bylo co k pochopení.“ Antoine de Saint-Exupéry
Pokračovat ve čtení...

Silvestrovský výstup na Věnec

Silvestrovský výstup na Věnec

Přestože Věnec je kopec s mimořádně zajímavou historií, ne každý ho zná. Spíš by se dalo říct, že ho téměř nikdo nezná. Přitom jde o místo, kde zřejmě již od pravěku sídlili naši předkové. Jeho vrcholové partie nesou stopy hradiště, které svým rozsahem a archeologickými nálezy patřilo k momořádně významným.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (prosinec 2024) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2024) - příběh fotografie

Motto: „Den, kdy vidíme pravdu a přestáváme mluvit, je den, kdy začneme umírat.“ Martin Luther King
Pokračovat ve čtení...

TOP 12 : zastavení v čase (rok 2024)

TOP 12 : zastavení v čase (rok 2024)

Tucet vybraných fotek z roku 2024 doprovodí několik vět. A opět zamyšlení nad světem, v kterém žijeme. Nad dobou, již si nevybíráme a ani ji nemůžeme nijak vzlášť ovlivnit.
Pokračovat ve čtení...

Na Svatou Horu u Příbramě

Na Svatou Horu u Příbramě

Jedno z nejznámějších mariánských poutních míst ve střední Evropě stojí na kopci nad Příbramí. Areál Svaté Hory je barokní architektonický skvost, kterému rádi věnujeme čas. Původní kapli z 14. století zde v roce 1647 přebudovali jezuité na obdivu hodnou svatyni. Je zimní slunovrat sobota 21.12. a my jedeme na místo, kde očekáváme krásné zážitky.
Pokračovat ve čtení...

Křížem krážem po křížových cestách V. Vimperk, Mařský vrch, ale i něco navíc

Křížem krážem po křížových cestách V. Vimperk, Mařský vrch, ale i něco navíc

Zimní prohlídka zámku Vimperk nás zavede k dalším křížovým cestám, byť tyto budou mít jen krátkou vzdálenost. Podíváme se nad Vimperk, na Mařský vrch, ke kostelu ve Lštění, na Pěčnovské kamenné spirály, na Netolické náměstí a nakonec i na koncert středověké hudby do kostela sv. Vavřince v Pištínu.
Pokračovat ve čtení...

Nejnovější fotografie

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.